Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Glamour - 13. kapitola

Glamour - 13. kapitolaEdwardův pohled na celou událost. Jeho vnitřní pocity a zmatenost. Zkoumání módního satana před ním. Následuje Edwardova nesoustředěnost, která pramení z Belliny hlavy přitisknuté na jeho hrudi. Následná nehoda a jeho reakce. Hezké četní, Mmoník a Irmicka1. :-)

13. kapitola

POHLED EDWARD

Celou noc jsem se díval na Bellu a na to, jak klidně spí. Byla tichá, nebyla ani otravná a hlavně vypadala úžasně, jako anděl. Můj nádherný anděl.

Vlasy měla rozhozené po polštáři a nohu přehozenou přes peřinu. Měl jsem perfektní výhled na její dokonalý, malý zadeček. Při pohledu do jejího obličeje, který se díval mým směrem, jsem měl chuť ji pohladit po vlasech a políbit, ale neudělal jsem to.

Bavil jsem se nad tím, jak mě před chvilkou pozorovala. Hrozně mě zajímalo, proč to dělala. Co si asi myslí? Díval jsem se do její tváře a vybavil si její dotek. Dotek, který ve mně vzbuzoval něco nepopsatelného. Když zajela rukou do mých vlasů, myslel jsem, že už to nevydržím. Ale teprve když se dotkla mé ruky, musel jsem zareagovat. Nesnesl bych další její dotek a všechno by mohlo dopadnout jinak.

Její krev mě už dlouho nelákala. Kdo by taky chtěl pít z jízlivé a zatrpklé ženské. Ale tahle Bella byla něco jiného. Při pomyšlení, že se mě dotýká, se mi v ústech hromadil jed. Mé sebeovládání bylo o něco horší. To ona ve mně vyvolávala toho démona, který ve mně spal. Který se projevil vždy jen při lovu.

Sledoval jsem, jak se převaluje na posteli a zatoužil opět cítit tu její sladkou chuť. Držet její ruku v mých. Vidět její oči, jak se na mě dívají. Slyšet, jak se jí zrychluje dech, když se na ni podívám. Cítil jsem, že její tělo ke mně něco cítí, ale Bella si to nehodlala přiznat. Anebo se toho prostě bála.

Svůj pohled jsem odvrátil a zadíval se z okna, kde byl dokonalý výhled na Milano, ale v hlavě jsem měl pořád Volturiovy. Něco chystají a já stále neměl ponětí co. Měl jsem o Bellu strach. Ona má bezpochyby nějaký dar. Jinak bych jí dokázal číst ty zpropadené myšlenky. Jediného člověka, kterého bych nejraději slyšel, ale jeho myšlenky jsou mi uzamčené.

Moje myšlenky se rozutekly všemi směry, ale stejně se vracely zpět k ní. Snažil jsem se, ale nic nepomohlo. Snažil jsem si toho nevšímat a nakonec se to i povedlo. Brzo ráno jsem jí objednal její oblíbenou snídani. Někdy mě až udivuje, kolik toho o ní vím. Ale jednu věc nevím a asi se ani v nejbližší době nedozvím. Co se jí stalo.

Mohl bych být hajzl a podle složek, který každý stát vede o svých občanech, zjistit, co a jak. Ale já ne, já čekám, dokud mi to neřekne. Teda pokud vůbec řekne.

Podle jejího srdce jsem poznal, že se probouzí, a tak jsem se rozhlédl po místnosti a na stolku vedle postele jsem si všiml aktuálního čísla Glamouru, a tak jsem si ho vzal.

„Dobré ráno,“ popřál jsem jí a ona mi jen kývla. Opatrně jsem se usmál a zadíval jsem se do svých rukou.

Otevřel jsem časopis a nalistoval jsem na stranu s fotografiemi modelek. Každý návrh jsem pečlivě studoval a druhým uchem jsem poslouchal chod v pokoji.

Isabella se právě sprchovala a já mohl odtrhnout oči od zástěrky a rozhlédnout se po pokoji. Slyšel jsem, jak kapky sprchy dopadají na její tělo, jak vzdychá, když jí tělo uvolňuje teplá voda a jak si na ruku dává její oblíbený šampon. V tuhle chvíli jsem chtěl být těmi kapkami vody, které se dotýkají jejího těla, chtěl jsem to být já, kvůli komu vzdychá, a chtěl jsem to být já, kdo jí umyje tu její dokonalou hřívu, chtěl jsem...

Edwarde, nech toho! Ona není pro tebe, opakoval mi hlas v mysli, ale stejně jsem ho neposlouchal. Odstrčil jsem ho do pozadí a stále se věnoval svým přáním, které se stejně nikdy nesplní. To by musel být zázrak a ona by musela být jinou osobou. Ale co když…

Ticho! okřikl jsem se, protože mě už tyhle myšlenkové pochody nebavily.

Bella zastavila sprchu a opatrně se utírala do ručníku. Slyšel jsem tření kartáče a opatrné a pečlivé líčení. Do pokoje se vracela úplně jiná, nepatrnou chvíli jsem se na ni podíval a ona to ani neměla šanci postřehnout. Vypadala jako vždy a to dokonale.

Zaposlouchal jsem se do dění kolem hotelu. Slyšel jsem upíra a už jsem měl jasno, kdo to je. Ještě byl naštěstí daleko, ale čím dřív budeme pryč tím líp. Vystřelil jsem ze sedu a Isabella leknutím nadskočila.

„Co se děje?“ zeptala se automaticky.

„Nic.“

„Řekni, co se děje,“ rozkázala mi, ale já jsem si toho nevšímal.

„Obleč se a zabal si, musíme vyrazit,“ řekl jsem a ona se na mě zaraženě dívala.

Nepozastavil jsem se nad tím a lidskou rychlostí jsem běžel do pokoje, který naštěstí nebyl daleko. V pokoji jsem vše svou běžnou rychlostí naházel do kufru, prohlédl jsem si ho, zabouchl dveře a lidskou rychlostí běžel zpět za ní.

„Už?“ ptal jsem se, když jsem otvíral dveře do jejího pokoje, které jsem nechal pootevřené. Opatrně kývla a její výraz mi naznačil, že se mě bojí, ale teď nebyl čas měnit postoj.

Vydala se ke mně a koutkem oka opatrně kontrolovala místnost. Ani jsem si to neuvědomil a už jsem nervózně podupával nohou. Svůj pohled ode mě odvrátila a vzala rukojeť kufru a tahala ho za sebou. Chtěl jsem jí pomoct, ale teď na to nebyl čas, čím dřív budeme pryč, tím líp.

Vydal jsem se k výtahu a Bella šla jako poslušný pejsek za mnou. Její zrak jsem na sobě cítil, a proto jsem se taky nervózně ošil. Ve výtahu jsem zmáčkl nulu. Výtah jel strašně pomalu a já ho v duchu popoháněl, ať si pohne, ale bylo to neúspěšné. Výtahem se neslo tíživé ticho, ale nepozastavoval jsem se nad tím. Zastavil a já chtěl radostí skákat do stropu. Bella se při tichém pípnutí lekla, podíval jsem se na ni a neměl jsem slov. Její výraz mluvil za vše. Byl plný strachu a obav. Tohle jsem u ní jak živ nespatřil.

„Ukaž,“ řekl jsem a vzal jsem její kufr. „Vrať karty od pokojů a já to donesu do auta,“ řekl jsem a podal jsem jí moji kartu od pokoje. Vydala se na recepci a já se vydal do garáží pro naše auto. Do kufru jsem naházel naše zavazadla a z garáží jsem vyjel před hotel.

Vyletěl jsem z auta a šel čekat ke vstupním dveřím, Bella se stále vybavovala s tím chlápkem a mnou projela vlna žárlivosti. Vůbec mě nezajímá, opakoval jsem si pro sebe.

Opatrně se vydala směrem ke mně, ale já na to její tempo dnes neměl čas a ani náladu, a tak jsem jí rukou pokynul, ať zrychlí a naštěstí tak i udělala. Došla ke mně a já ji vzal za ruku a táhl k autu. Myšlenky toho upíra jsem slyšel stále blíž, a proto jsem odtud chtěl být co nejdál. Hodil jsem ji na sedadlo spolujezdce a rychle jsem ji připoutal. Rychleji než člověk jsem přeběhl na druhou stranu a vůbec mě teď nezajímalo, jestli mě někdo uvidí.

Rychle jsem nastartoval auto a rozjel se, co nejrychleji jsem mohl. Na svém těle jsem cítil Bellin pohled. Byl takový zkoumavý, a to jsem poznal i bez toho, abych se jí podíval do očí. V autě vládlo napětí, které jsem nemohl ani já vydržet, a potřeboval jsem, aby někdo promluvil a naštěstí se tak i stalo.

„Zpomal!“ zařvala na mě, ale já jsem nereagoval a ještě víc jsem přidal. Myšlenky toho upíra se až moc nebezpečně blížily k nám a já ji potřeboval dostat do bezpečí, ať se děje cokoliv.

„Edwarde, slyšíš?! Zpomal!“ křikla, svůj pohled jsem obrátil na ni a díval jsem se jí zkoumavě do očí, chtěl jsem tam něco najít, ale nevím přesně, co to bylo. Jestli to byla láska nebo nenávist?

„Pokud se chceš stát loutkou pro Ara, tak klidně zpomalím,“ řekl jsem rozhořčeně.

„Kdo je Aro?“ zeptala se opatrně a já myslel, že vyletím ze sedačky a nechám ji tam, ale neudělal jsem tak.

„Na otázky bude času dost, teď se odsud potřebujeme dostat.“

Upír nám byl v patách, a proto mi nezbývalo nic jiného než zastavit. Zastavil jsem a hned nato se ozvala Bella.

„Co se děje?“

Nebyl čas na otázky, ani na odpovědi, teď bylo důležité dostat ji do bezpečí. Vystoupil jsem z auta a rychle se přemístil na druhou stranu. Otevřel jsem její dveře a urval jsem záchranný pás. Cítil jsem její zmatený pohled, ale nic jsem jí nevysvětloval. Vzal jsem ji do náruče a vystartoval jsem k lesu.

„Kdo jsi?“

„Tomu bys sama neuvěřila,“ řekl jsem jako by nic a dál běžel.

„U… upír,“ vykoktala. Mně se ve tváři objevil údiv. Jak ji to mohlo napadnout zrovna tohle? Na světě je hodně nadpřirozených bytostí. Opatrně jsem kývnul. Díval jsem se na její reakci, co udělá, a ona nic, jen mi tvář zabořila do hrudi. Moje rychlost přesahovala únosnost.

Vnímal jsem její zrychlený dech, její hlavu na mé hrudi a tlukot jejího srdce. Utíkal jsem šílenou rychlostí a chtěl být už co nejdál. Hledal jsem toho upíra, ale neslyšel jsem jeho myšlenky. Přesto mi něco říkalo, že je nám v patách. Cestou jsem neposlouchal upírovy myšlenky, a to byla chyba, která se neměla stát. Vší jeho silou, a že nebyla malá, do mě narazil a já jsem upustil Bellu, která letěla vzduchem a pak silně narazila do země. Krajinou se nesla vůně její krve a přesně tohle byla upírova chyba. Když ucítil její krev, zbystřil a chtěl se vydat jejím směrem, ale já jsem byl rychlejší a vyměnil jsem si naše pozice. Teď jsem byl já ten, kdo má navrch.

Upír se pode mnou nepříčetně kroutil, protože vůně mu zatemňovala mysl. Nezváhal jsem a jedním tahem jsem mu oddělil hlavu od těla, vytáhl jsem zapalovač a zapálil jsem jeho bezbranné tělo.

Lesem se linul odér spáleniny a řeknu vám, vůbec to nevonělo, spíše páchlo. Ještě jsem si prohlédl les, jestli nás nečeká další překvapení. Nic. Pohled jsem upřel na bezbrannou Bellu a v mžiku byl u ní.

Ležela nehybně na zemi. Krvácela a měla otevřenou zlomeninu stehenní kosti. V té chvíli mě popadl šílený strach. Strach o její život. Najednou nezáleželo, kolik krve je kolem. Nezáleželo na tom, jak moc jsem hladový. Záleželo jen na tom, aby to přežila. Mělký dech mi neznačil nic dobrého.

„Bello?“ šeptal jsem k ní a opatrně s ní zatřásl. Chtěl jsem, aby se teď hned probrala. Přemýšlel jsem, jestli s ní vůbec můžu hnout. Co kdyby měla poraněnou páteř? Ale tady uprostřed ničeho mi nic jiného nezbývalo. Opatrně jsem ji vzal do náruče a nesl ji zpět k autu.

V autě jsem ji položil na zadní sedačky a myslí mi projela už několikrát možnost, kterou teď musím uskutečnit. Vzal jsem svůj mobil a vytočil číslo.

Měl jsem pocit, že se mi srdce stahuje k sobě a můj dech se zadrhuje, ale nic z toho nemohla být pravda, protože já tyhle obyčejné funkce nepotřebuji. Poprvé to píplo a po několika sekundách to dotyčný zvedl.

„Haló,“ ozvalo se z druhé strany.

„Carlisle, potřebuji pomoct.“


Vzhledem k tomu, že se v podstatě jedná o tu samou událost, pouze z Edwardova pohledu, přidávám kapitolku takhle brzo. Teď nás čeká pár krušných kapitol. Bella, nemocnice a nemilé následky. Děkujeme za komentáře! Moc nás těší! Váš Mmoník a Irmička1.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Glamour - 13. kapitola:

2. martty555
08.10.2012 [9:43]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Myfate admin
08.10.2012 [9:14]

MyfateAhoj,

článek jsem Ti opravila, jen si, prosím, dej příště pozor na následující chyby:

- překlepy
- čárky
- vnitřní monolog
- s auta -> z auta (3. pád)
- ji/jí
- dělení slov
- přímá řeč
- přivlastňování

Ještě bych poprosila o doplnění odkazů do předcházejících kapitol.

Děkuji. Myfate Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!