Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give a second chance - 5. kapitola

Give a second chance - 5. kapitola5. kapitola a s ní velmi neobratný pokus o popis oněch dlouho očekávaných šatů.

Prosím o shovívavost, tenhle týden byl vážně náročný, což se odráží i na téhle kapitole... N.

5. kapitola

Celá rozjařená jsem o několik desítek minut dojela domů. Můj obličej rozjasňoval široký úsměv a v očích jsem měla něžný pohled, když jsem se podívala na ten dlouhý bílý obal, který byl rozložený po celém zadním sedadle.

Byla jsem nadšena. Vypadalo to, že všechno bude perfektní. A hlavně bude perfektní můj převlek…

Nejvíc jsem se těšila na reakce ostatních. Jak asi budu vypadat, mezi všemi těmi příšerami a monstry? Budu vynikat tak moc, že se na mne budou soustředit pohledy většiny přítomných?

Odpovědi jsem zatím ještě neznala. Ale věděla jsem jedno – pokusím se o to, aby vše bylo dokonalé. Protože i když se mi tam nechtělo, chtěla jsem za sebou zanechat ohromené lidi. Poslední dobou mě začalo čím dál více bavit šokovat…

Jako například dnes. Podle Jessičiny velice rozsáhlé řeči byla více než vykolejená z toho, co viděla. Nemohla uvěřit svým očím a zcela jasně dávala najevo svou žárlivost.

Upřímně, celkem jsem si užívala její rozhořčení. Stále mi přišla stejně nafoukaná jako v době, kdy jsem ji poznala. Ani trochu se nezměnila, i když by se člověk domníval, že s přibývajícím věkem třeba zmoudří…

No, na to by se čekalo asi hodně dlouho. Ale proč zbytečně rozebírat jednoho dalšího člověka, který se už za svého mládí zařadil do škatulky „ztracené případy“?

Ano, někdy bylo velmi příjemné přemýšlet o povahách ostatních, zaměřovat se na detaily jejich charakterů, pozorovat jejich chování… Ale momentálně jsem na něco takového neměla čas. Musela jsem se dát do gala, abych těm úžasným šatům neudělala ostudu.

Měla jsem štěstí. Charlie opět nebyl doma, stejně jako tomu bylo za poslední půlrok snad každý den, pouze s občasnými výjimkami. Zabral se do práce snad ještě víc, než když se rozváděl s mámou. Nevěděla jsem proč a upřímně, ani mě to nezajímalo. Vždyť je dospělý, může si dělat vše, co uzná za vhodné.

Kdybych se nad tím pořádně zamyslela, došlo by mi, proč to všechno dělal. Ale já ne. Nezabírala jsem se takovými věcmi. Stala se ze mě sobecká osoba se silně sebestřednými sklony. Zajímala jsem se jen a jen o sebe. Avšak stále jsem na tom byla mnohem, mnohem lépe než jedna nejmenovaná osoba

V duchu jsem si pomyslela, že Jessica musí za posledních několik minut bez přestání škytat. Nebo mít alespoň velmi nepříjemný pocit na jazyku. Avšak, možná už je na vše zvyklá. Ona není jediná, kdo pomlouvá ostatní, a i na ni sem tam dojde řada…

 

Došla jsem do patra, do svého pokoje. Tam jsem velmi jemně položila vak se šaty na postel a následně zamířila do koupelny. Pečlivě jsem se vysprchovala a dlouze si umývala vlasy. Pak jsem si je vyfoukala do požadovaného tvaru a o více než hodinu později jsem konečně vylezla z oné místnosti.

Při pohledu na hodiny mi došlo, že už mi moc času na přípravu nezbývá. Proto jsem spěšně vybrala jeden z laků na nehty, který se podle mě nejvíce hodil k mému kostýmu, a rychle se dala do práce.

Mezitím, co jsem čekala, až mé veledílo na prstech uschne, jsem si opatrně vybrala líčidla, která jsem hodlala použít. Když jsem si byla jistá, že už na nehtech nemohu nic zničit, dala jsem se do líčení.

Nepoužila jsem toho moc. Pouze tužku, stíny a rudou rtěnku. Zbytek nebyl potřebný, dokonce ani make-up jsem nepoužila. Nebylo k čemu. K mému účelu perfektně posloužila má světlá pleť.

Nastal čas konečně si obléknout ten zázrak, který byl zatím ještě schován v obalu, aby se náhodou nějak nepoškodil. Byla by to vážně velká škoda, kdyby něco takového bylo zničeno…

 

Opatrně jsem se oblékla do toho skvostu, jenž byl sestaven pouze z několika metrů látky. Bylo až neskutečné, že něco tak jednoduchého může být tak nádherné…

Došla jsem k zrcadlu, napočítala jsem do desíti a pak jsem se odhodlala a podívala jsem se na svůj odraz. Zalapala jsem po dechu. Přede mnou stála úplně jiná osoba…

Žena, která se nacházela v zrcadle, měla důstojný výraz, který mírně hatily překvapené oči. Avšak celkově vyhlížela velice seriózně…

Její tvář byla dokonalým obrazem přírodní krásy. Pleť jí zářila a jiskřičky v očích jí dodávaly rozpustilý výraz.

Byla oděna do dlouhých, splývavých šatů, které dokonale kopírovaly její ženské křivky. Temná látka obepínala její tělo tak těsně, jako by byla její druhou kůží.

Na první pohled se zdálo, že šaty jsou černé, avšak nebyla to pravda. Byly temně modré, na světle vydávaly o něco světlejší odlesky.

Jak se tvrdí, v jednoduchosti je krása, a právě tady to platilo více než u čehokoli jiného. Vršek byl ušitý na řecký způsob, se dvěma ramínky a lehce nařasenou látkou v oblasti výstřihu. Vršek od spodní části oddělovala stuha barvy pařížské modři. Byla to nejsvětlejší část na celém kostýmu.

Šaty dále pokračovaly dlouhou sukní, která se smyslně vinula kolem boků a spadala až na zem. Celkově to vytvářelo velmi zajímavý model. A to nebylo všechno…

Když se žena v zrcadle lehce natočila, uviděla svá takřka zcela odhalená záda. Bělost pokožky narušovaly jen dva tenké proužky látky, které se u lopatek křížily a zajišťovaly, aby šaty držely na svém místě, a zdobená stuha oddělující sukni od vršku.

 

Překvapeně jsem se na sebe dívala a pak, po čase, který byl potřebný k tomu, abych zjistila, že tou okouzlující ženou v zrcadle jsem já sama, jsem se natáhla k posteli a z vaku vyndala dlouhý šál, který jsem si malými knoflíčky připnula k šatům, aby se mi náhodou v průběhu večera neztratil, a následně si ho omotala kolem holých paží. Výsledek byl vcelku uspokojivý. Nevypadalo to vůbec špatně.

Jediné, co ještě zbývalo, byl účes. Nechtěla jsem nic složitého, chtěla jsem, aby to ladilo se šaty. Zvolila jsem vysoko vyčesaný drdol, avšak pár zvlněných pramínků jsem si nechala spadat na holá záda. Celé jsem to upevnila stuhou modré barvy, jež měla na dnešní večer suplovat čelenku.

 

Po dokončení účesu jsem se podívala na celkový výsledek. Bylo to ještě lepší, než jsem plánovala. Byla jsem na sebe hrdá. Věděla jsem, že budu vynikat. Pochybovala jsem, že někoho by napadlo něco takového

 

Nezbývalo mi už moc času, avšak nevadilo mi to. Stejně už snad nebylo nic, co bych mohla na svém vzhledu upravit. Takže jsem se naposledy podívala do zrcadla, několikrát se zhluboka nadechla, ze židle sebrala dlouhý plášť černé barvy a pak jsem se vydala vstříc dnešnímu večeru…

 

 

Nákupy – a bez tebe. Jak ti to zní? Nereálně, nemyslitelně? Avšak tohle je realita…

Ano, dnešní odpoledne jsem si opravdu užila. Celou věčnost jsem pobíhala z jednoho obchodu do druhého a vybírala a vybírala… Skvělý pocit, ale však ty to znáš, co?

Ach, ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem tomu konečně přišla na chuť. Nakupování je opravdu zajímavá činnost, a navíc velmi prospěšná…

Víš, dnes jsem si vybrala jedny velice krásné šaty. Jsem si jistá, že by prošly i tvým náročným vkusem. A navíc se perfektně hodí na můj kostým na dnešní halloweenskou párty. Určitě to bude skvělé, a pomysli na to, že ty tam nebudeš…

Hrozné, že? Ale neboj se, užiju si to i za tebe. V užívání mám už celkem velkou praxi. Jako třeba dnes odpoledne…

Potkala jsem jednoho naprosto skvělého kluka. Tedy, kluk už to nejspíš nebyl, ale to je vedlejší… Hlavní je, že opravdu, ale opravdu nádherně líbá…

V jeho objetí jsem se celá rozplývala. Sice mi posloužil jen jako zástěrka, abych od sebe odehnala jednu štěkající fenku, ale je fakt, že posloužil vážně skvěle…

Nevím, jestli se mi kdy líbání líbilo více jak s ním. V poslední době určitě ne. A předtím… To si už nevzpomínám…

No nic, já budu muset končit. Nerada bych propásla ten pravý čas na můj dramatický příchod. Předpokládám, že všem vyrazím dech. Alespoň to plánuju…

Měj se, Alice, a užívej si svou poklidnou věčnost se svou skvělou, spořádanou rodinkou…

I. S.



Tak... Při psaní téhle kapitoly jsem celkem narazila. Nejprve jsem zjistila, že mám absolutně příšerný popis, pak jsem zjistila, že kapitola celkově je strašná...

Říká se, že Češi mají tendenci se shazovat - já ne. Takže to neberte tak, že se schválně shazuji, abyste mi psali, jak to vůbec není špatný, že se mi to jenom zdá a tak... Ne, po tom vážně netoužím. Prostě tohle se mi nepovedlo, uznávám to a dál to nechci řešit.

Původně jsem měla v plánu celé to přepsat, vylepšit, zaměřit se zejména na ten popis, aby byl co nejlepší, protože vím, že mnoho z vás ho očekává... Nakonec, po dlouhém uvažování, jsem se rozhodla, že to nechám tak, jak to bylo napsáno. Trvalo by strašně dlouho, než bych to předělala a pak bych nejspíš ztratila chuť psát další kapitolu.

Rozhodla jsem se, že tuhle kapitolu nechám v původním stavu, i když vím, že mnohé to odradí od čtení dalších kapitol. Raději se pokusím více snažit na té následující, než se snažit vymyslet, co přesně bylo na téhle špatně...

Berte to tak, že tahle kapitola byla psaná ve spěchu, mezi přestávkami, kdy jsem se zrovna neučila. Na další si dám více záležet a je jen na vás, jestli budete číst i další. Je to jen a jen na vás... To je vše, co jsem chtěla říct. Gratuluji všem, kdo to dočetli... N.



4. kapitola || Shrnutí || 6. kapitola


Odkaz >> takhle nějak si můžete představit Belliny šaty :))


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Give a second chance - 5. kapitola:

 1
03.04.2012 [21:13]

zuzka88Nemyslím si, že by byl ten popis nějak špatný, jen to bylo trochu krátké a o ničem, ale i tak se těším na další. Emoticon

27.10.2011 [10:17]

patulka13sice opožděně, ale zase jsem tu já s komentářem... jestli se tomu tak dá říkat Emoticon no nevím, co pořád k tomu psát, takže jako vždycky... Máš to nádherné, úžasné, geniální... A šaty jsou krásné Emoticon Emoticon Emoticon

14.10.2011 [15:05]

DarkFirefliesJá tedy nevím, jaký popis by si kdo představoval Emoticon Myslím si, že to bylo popsané pěkně, já měla docela přesnou představu o tom, jak by šaty mohly vypadat. I zbytek kapitolky se mi líbil Emoticon. Ten dopis na konci krásně vyjadřoval Bellinu změnu, to, jak se sama cítí, jaké má o sobě mínění.
Tleskám, opět krásná kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon

12.10.2011 [20:41]

JoheeeCullenVím, psala jsi, že to nechceš dál rozmazávat, ale to prostě nejde... Emoticon Ty už jsi jak ta SiReeN - nebo SiR je jako ty Emoticon -, taky si myslíš, že něco úžasného bylo příšerné... Emoticon Emoticon Ale byla to další skvělá kapča a já se nemůžu dočkat párty, takže mažu dál! Emoticon Emoticon Emoticon

1. Cora
19.06.2011 [13:29]

CoraAch bože... Teď už opravdu věřím, že jsi se SiReen dvojče Emoticon Emoticon Shazovat se, to je vaše... Někdy mám chuť vás obě dvě trošku přiškrtit... Co já bych za to dala, abych takhle krásně mohla psát... a vy neee... vy si budete pořád stěžovat Emoticon Emoticon ...
Bylo to moc hezký i ten popis, všechno... i ty šaty Emoticon Emoticon Prostě super! Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!