Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give a second chance - 6. kapitola

edwbyalone


Give a second chance - 6. kapitolaS 6. kapitolou přichází Halloweenská párty a... Nechte se překvapit... :PP

Přeji příjemné počtení a za případné komentáře děkuji předem... N.

6. kapitola

Vstoupila jsem do sálu, který byl osvětlován pouze malými lucerničkami, které vydávaly slabé oranžové světlo. Působilo to magickým dojmem a umocňovalo to atmosféru dnešního večírku.

Chvíli jsem stála ve dveřích, než jsem se odhodlala vejít dovnitř, do toho reje příšer. Sotva jsem překročila práh, už jsem zahlédla tolik různých druhů strašidelných masek, že jsem měla sto chutí se otočit na podpatku a odejít.

Nebylo to tak, že bych se bála. Jen jsem z toho neměla moc dobrý pocit. Jistě, věděla jsem, že za maskami jsou skuteční lidé z mého okolí, ale i tak jsem se nemohla ubránit vtíravému pocitu úzkosti. Nejspíš to bylo tím, že jsem za svůj krátký život potkala už tak moc příšer

Nakonec jsem ovšem neposlechla svoje instinkty, které radily okamžitý ústup, a vmísila jsem se do davu. Zatímco jsem byla unášena bůhvíkam, snažila jsem se mezi tou spoustou lidí identifikovat někoho známého. Třeba Jessicu, i když jsem jí měla stále plné zuby. Alespoň bych tu nebyla tak sama…

Vyprostila jsem se z davu a s překvapením zjistila, že jsem na opačné straně sálu, než jsem byla před pouhou minutou. Tomuhle se říká rychlost, pomyslela jsem si v duchu a obkoukla jsem situaci.

V tom chumlu jsem nemohla rozpoznat jedinou známou osobu. Všechno se mi rozmazalo a slilo v jednu velkou, temnou skvrnu. Opět ten pocit úzkosti…

Přimkla jsem se zády ke stěně a zhluboka jsem dýchala. Pokusila jsem se to přemoci, ale bylo to silnější než já. Zabraňovalo mi to pohnout končetinami, znemožňovalo pořádně se nadechnout…

„Ehm, jsi v pořádku?“ ozvalo se vedle mě. Ani jsem se nepodívala, kdo na mě mluví, a mlčky jsem přikývla. Jelikož se neozvala žádná reakce, usoudila jsem, že dotyčná osoba vzdala svou snahu.

 

Chvíli mi trvalo, než jsem se dala dohromady. Plánovala jsem přejít sál a odejít. Doufala jsem, že na to budu mít dost sil. Avšak, jako obvykle, moje plány byly zmařeny…

„Bello! Bello, jsi to ty?“ ozval se přede mnou ten nechutně povědomý hlas. Mírně jsem nadzvedla hlavu a podívala se před sebe.

Nebylo překvapením, že jsem uviděla samotnou Jessicu, vládkyni všech pekel, jak si mě s přimhouřenýma očima prohlíží. Vlastně, abych pravdu řekla, dělala jsem totéž…

Sjela jsem ji pohledem od shora až dolů. Jak se dalo očekávat, její kostým byl tak všední, tak snadno očekávatelný, že kdybych se cítila dobře, nejspíš by mě to i rozplakalo. Však co bylo nevšedního na krátké černé sukni a křiklavě červeném čemsi, co se snad nedalo ani považovat za oblečení?

Vše bylo doplněno síťkovanými punčochami, svítící dětskou imitací rohů a jakousi děsnou maskou, kterou momentálně držela v ruce.

„Teda, Bello… Sluší ti to,“ uznala, avšak z jejího hlasu čišela neochota. Čekala snad, že i já ji na oplátku pochválím?

„Díky… Jsem ráda, že se ti můj plášť líbí.“ Ne, vážně, nemluvila jsem ironicky. Ani trošičku. Ani v nejmenším… Ono je totiž naprosto normální, aby lidé obdivovali kus černé látky, no ne?

„Plášť? Počkej… To jako není tvůj kostým? Nebo… Nebo co?“ podivila se a nechápavě se na mě podívala.

„Ne. Jenom taková drobná rekvizita, abych si nezničila zbytek. A abych se hned neokoukala…“ odvětila jsem sladce a s uspokojením jsem sledovala, jak se jí rozšířily panenky, když jsem si pomalu sundala plášť.

„Ach…“ To bylo to jediné, na co se zmohla. Vlastně, ještě zírání, to zvládla na jedničku.

„To je vážně nádhera!“ vykřikla po chvíli, když se stačila vzpamatovat. Pak mě chytla za ruku a táhla směrem, kde jsem tušila bar.

„Nevím sice, za co máš jít, ale to není vedlejší. Vlastně, kdo tu má vlastně tušení, za co se zamaskoval?“ brebentila a nepustila mě ke slovu.

„Vážně ti to moc sluší… Kde jsi to sehnala? To dneska odpoledne? Ach, jak mě mrzí, že jsem musela odejít! Možná… Možná jsem si tyhle rozkošné šatičky mohla koupit první…“ blábolila dál a dál. Už jsem ani pořádně nevnímala, co říká. V podstatě to bylo fuk. Vždy si vystačila s monologem…

 

Po chvíli jsme se dostaly jak jinak než k – ano, k baru. Vlastně mi to ani tak nevadilo, alespoň jsem si mohla koupit něco na osvěžení, aby se mi nestalo, že se mi předchozí nevolnost opět vrátí.

K našemu velkému nadšení se právě ve chvíli, kdy jsme dospěly k cíli, uvolnily dvě stoličky, které jsme v rychlosti obsadily.

Zatímco Jessica si objednala bůhví co s velkým obsahem alkoholu, já zůstala pouze u vody. Alespoň zatím…

Mezitím, co jsem pila, jsem se rozhlížela po sálu a dívala se po lidech. Zdálo se, že si tuhle párty užívají, na rozdíl ode mne. Vypadali rozjařeně, úsměvy rozzařovaly jejich tváře, oči některých se už leskly jako následek už přemíry alkoholu v krvi…

Jak jsem tak pozorovala ostatní, ani jsem si nevšimla, že se člověk po mé pravici zvedl a vzápětí ho nahradil jiný. To, že došlo k výměně, jsem zjistila až ve chvíli, kdy na mě můj nový „soused“ promluvil…

„Zase se setkáváme, Persefono…“



5. kapitola || Shrnutí || 7. kapitola


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Give a second chance - 6. kapitola:

 1
03.04.2012 [21:25]

zuzka88Persefono... má nějaký důvod, proč jí tak říká? To jsem teda zvědavá, kdo to je? Byl v knížkách nebo jsi vymyslela novou postavu? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.10.2011 [10:25]

patulka13Tak dobře... Znovu se potkali... Už se dozvím, kdo to je?! Emoticon Emoticon Emoticon

14.10.2011 [15:14]

DarkFirefliesAsi to nebylo v úmyslu, ale když jsi popisovala Jessicinu "masku", měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. Ano, to je prostě celá ona Emoticon A co se týče Belly... Nevím, jestli sama sebe už opravdu ztratila, nebo jestli v ní ještě zbyla část jejího já. Ale podle této kapitolky bych to tipovala na tu druhou možnost. Přece jen, může člověk doopravdy ztratit a zahodit to, čím byl? A ten konec? Jo, už se tam objevil! Takže odpusť tento prapodivný komentář, já jedu dál Emoticon Emoticon
Kapitolka nádherná, ale to už mě ani nepřekvapuje. Emoticon Emoticon Emoticon

12.10.2011 [20:52]

JoheeeCullenJééé! To je perfektní! Je tam ten tajemný, perfektně líbající, úžasný zadek! :DD Jej, dneska jsem vážně mimo... :P Píšeš totélně perfektně, takže mažu dále, abych se dozvěděla, co bude s tim Persefoňákem... :DD

2. Kačka
24.09.2011 [13:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Cora
19.06.2011 [13:37]

CoraJá čekala, že teď už by se tam měl oběvit! Žádný dlouhý koment, jdu číst dál Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!