Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give a second chance - 15. kapitola

the-host


Give a second chance - 15. kapitola15. kapitolka je na světě a s ní jeden menší zvrat...

Přeji příjemné počtení a moc děkuji za komentáře, jak ke kapitole minulé, tak k té dnešní... :)) N.

15. kapitola

Stál tam, opřený o sloup s nonšalancí olympského boha. Stál tam, ve tváři neutrální výraz, oči chladné, prosté emocí. Stál tam, mlčky si mě prohlížel a čekal, co se bude dít.

Nahodila jsem povznesený úsměv, který měl zastřít mou zjevnou nervozitu. Pak jsem sebejistou chůzí došla až k němu a vtiskla mu lehký polibek na tvář. Pak jsem, vědoma si své dnešní role, o kousek odstoupila a předvedla mírnou úklonu, za kterou by se nemusela stydět žádná žena ani v předminulém století.

Jeremy mé gesto ocenil, pousmál se a pozvedl svůj imaginární klobouk. To mě rozesmálo, takže s koutky vysoko pozdviženými jsem se do něj zavěsila a nechala se odvést k jeho skvělému autu.

Vše proběhlo v tichosti. To posvátné ticho, které nás obklopovalo, avšak nebylo nepříjemné, bylo přerušeno až ve chvíli, kdy jsme vjeli na silnici vedoucí pryč z města.

Nedalo mi to a musela jsem se zeptat na to, co mi už velmi dlouho vězelo v mysli.

„Kam jedeme, můj sličný rytíři?“

„Do krajiny neznámé, kde se plní všechny sny… Přála si snad dáma protančit dnešní večer troje střevíčky?“ odpověděl, hlas zabarvený medovým tónem. Musela jsem se usmát, musela jsem nějak ocenit jeho poeticky znějící slova.

„Jen troje? Nejsem lakomá, mohu obětovat i více párů,“ odvětila jsem, hlas mírně se chvějící. Nebyla jsem zvyklá takto mluvit, avšak v Jeremyho společnosti to šlo jaksi… samo. Přirozeně.

„Takže mi nesdělíte, pane, kam mne to vezete? Ukojte mou zvědavost, ach, no tak, spanilý lorde, nemučte mne nevědomostí!“ Můj pokud o dramatický tón zjevně vyšel, neboť se na tváři mého společníka objevil úsměv. Avšak neprozradil ani slůvkem, kde je cíl naší cesty…

 

Dál už jsem nemluvila. Co bych také mohla dalšího říct? Nenapadala mě vhodná slova, která by se hodila k naší hře. Nebylo právě mým koníčkem mluvit stylem 19. století, tudíž to pro mě bylo mírně namáhavé.

Avšak nezdálo se, že Jeremymu by to dělalo velký problém. Ba přímo naopak, zdálo se, jako by to měl zažité, jako by pro něj bylo naprosto rutinní takhle mluvit…

,Určitě je to herec,‘ pomyslela jsem si. Buď to, anebo se velmi zajímá o historii…

Když se to tak vezme, moc jsem toho o něm nevěděla. Nebyla to moje chyba, vlastně ani jeho. Známe se teprve krátce a zatím nebyl čas bavit se o našich životech.

Chvíle, které jsme strávily spolu, byly vždy výjimečné, avšak jaksi… neosobní. Nikdy jsem se nezajímala o jeho zájmy, o jeho koníčky, o jeho rodinu, o jeho minulost… A stejné to bylo s ním. Neptal se mě, co ráda dělám, jaké jsou moje vztahy s rodiči, co se mi v minulosti stalo, že jsem taková, jaká jsem…

Nebylo to důležité. Užívali jsme si společně strávený čas nehledě na tyto podstatné-nepodstatné věci. Vyhovovalo nám to, ani jeden neměl důvod si stěžovat…

Avšak nyní by mě opravdu zajímaly ony všední věci, které se ho týkaly. Chtěla jsem vědět, co dělá zrovna ve Forks, v tom nezáživném, nadměrně deštivém městečku. Co ho tam přivedlo a hlavně – jaký vztah má k té neznámé krásce, na které mohl oči nechat…

Ne, ne, nemysli na to! Alespoň pro dnešní večer to nech spát, však později budeš mít času dost, abys to mohla řešit…

Abych odvedla své myšlenky jinam, horečně jsem se snažila vymyslet něco, čím bych mohla přerušit minutku ticha, která v autě zavládla.

„Líbí se mi to…“ řekla jsem tichým hlasem. Chvíli jsem vůbec netušila, jestli jsem to řekla nahlas, jestli jsem pouze nevedla vnitřní monolog…

Právě jsem se odvracela k oknu, abych mohla sledovat rychle se měnící krajinu, když v tom znenadání promluvil tichým hlasem: „Co přesně se ti líbí, drahá?“

V té chvíli jsme dojeli do města. Pomalu ubývalo stromů a zelené plochy, domy jako by najednou vyrostli ze země. Ani jsem pořádně nepostřehla, kdy se objevily v mém zorném úhlu.

Uběhlo několik minut, během kterých jsem v duchu pečlivě volila slova, abych nepokazila naši hru. Už už jsem se chystala odpovědět na jím položenou otázku, ale byla jsem přerušena…

Najednou jako kdyby se zastavil čas. Všechno ztichlo, snad i nepřetržitě štěbetající ptáci na větvích těch pár stromů, které se podél silnice nacházely.

Trvalo to možná jen pár sekund, možná pár minut, možná hodiny… Nevím, nejsem schopna to určit. Jediné, co vím naprosto přesně, je to, že v tu chvíli jsem neslyšela nic, s výjimkou skřípějících pneumatik Jeremyho auta…


Já vím, já vím. Jsem strašná slibotechna, ale věřte, že je mi to vážně líto! Bohužel se mi opět pozměnily plány (jako vždy, když si něco chystám dopředu), takže mi na tuto kapitolu zmínka o Jeremyho minulosti nevyšla. Ale nezoufejte! Nacpu to do některé z následujících kapitol... :))


14. kapitola || Shrnutí || 16. kapitola


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Give a second chance - 15. kapitola:

21.05.2011 [19:10]

BellaSwan1992Já musím souhlasit s Naty Cullen, že se asi pořád opakuji, píšu to samé. A né asi, ale určitě... takže za to promiň... Emoticon Tak, snad ze mě vyleze něco nového.

TAK bylo to zase překrásné... Každá kapitola se zdá trochu jiná, a to je jedna z desítek věcí, kvlu nímž je tahle povídka tak úžasná. Je to pokaždé tak originální. Četla jsem spousty povídek, ještě předtím, než jsem si tady založila účet a i potom. Ale žádná nebyla sebetrochu podobná. Ta jejich "hra" to je úžasný, kde bereš ty nápady to já snad nikdy nepochopím... Emoticon Emoticon Je to opravdu zážitek to číst. Hořím zvědavostí, jak se to mezi nimi bude vyvíjet... Teď je to malinko zvláštní. Ten Jeremy je tak tajnůstkářský. Vůbec nedokážu odhadnout, co udělá, co řekne, co cítí k Persefoně, co cítí k oné dokonalé bloncce. Jsem z toho zmatená a šíleně nadšená. a ten konec jsi perfektně vystihla. Jako je to vždycky v filmech a knihách. Najednou je ticho... ale zase nedokážu odhadnout, co se stane, co bude dál. A to je úžasné! Já vím, já vím opakuji se, ale koho to zajímá. Prostě budu říkat, co si myslím, bezohledu na to, že už jsem to jednou, nebo víckrát řekla. Emoticon Emoticon Emoticon Jediná věc, kterou jsem si zatím jistá o téhle povídce je, že mě snad nikdy nepřestane nutit zírat s otevřenou pusou na obrazovku a hltat každé slovo, tedy vřele v to doufám. Emoticon Emoticon Emoticon ....
A taky moc doufám, že další kapitola bude brzy a teším se na ní!

Pár pozitivních a obdivujících smajlíků na konec Emoticon: Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.05.2011 [19:26]

NatyCullenEhm, teď nastal takový trapný okamžik, protože já už nevím, co mám psát. Mám pocit, že se v každé kapitolce opakuju. Asi to není jenom pocit, ale pravda. Emoticon
Takže... Kapitolka se mi moc líbila. Nádherně jsi vyjádřila všechnu tu jejich vášeň mezi nimi, pochopení beze slov, jejich tajemnou hru z 19. st. atd. Emoticon
Ta první část je fakt úžasná. Ta jejich hra a takové to elektrické napětí, které mezi nimi panuje, fakt super!
2. část byla taková přemýšlející, hloubavá, ale taky krásná. A co ten konec? Na zabití... Emoticon
Promiň, že nebude dlouhý koment, ale nestíhám! Chci psát ještě povídku do soutěže, která má uzávěrku 26. a já mám 20 slov, takže chápeš, že moc nestíhám...
Potom ještě dneska byl takový zmatek, dělníci montovali klimatizaci, takže bordel a zitra jedu závod na kole, takže jsem teď trochu vyčerpaná.
Ale chci, abys věděla, že toto bylo nádherné zpříjemnění namáhavého dne, díky Ti za to, jsi zlato. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.05.2011 [17:52]

Coollenky Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.05.2011 [16:34]

Bunny Emoticon Emoticon Emoticon

4. agathka
20.05.2011 [15:50]

panebože takhle to ukončit to je ostuda Emoticon jsem zmatená a vůbec nevím, co se bude dít Emoticon to mi nemůžeš dělat Emoticon jinak samozřejmě skvělé Emoticon Jeremy je fakt šílenej tajnůstkář Emoticon

20.05.2011 [15:07]

AlliceVolturiCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. KatkaB
20.05.2011 [13:56]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Rychle další kapitolu, ať vím, co se stalo.

20.05.2011 [12:38]

twilightynuse Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!