Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Girls diaries - 4. kapitola


Girls diaries - 4. kapitolaAhojte lidičky, máme tu pro vás další dílek Girls diarie. Omlouváme se, že to tak dlouho trvalo, ale to víte, škola a samé testy, takže nebyl čas, ale dočkali jste se a doufáme, že se vám to bude líbit. Holky přijedou do Forks. Jak to tam bude vypadat? Bude se jim tam líbit? Přejeme příjemné čtení, vaše simi1918 a Jane006.

4. kapitola

 

Viky:

 

Když jsem přijela domů, zamířila jsem si to do svého pokoje a začala balit. Oblečení jsem si moc nebrala, protože tam určitě hned pojedeme nakupovat a tak jsem si zabalila pouze hygienu, nějaké věci, které si chci vzít s sebou a doopravdy málo oblečení, abych tam za ten den, co tam budu před nákupy, nechodila nahá. Dohromady jsem měla čtyři kufry, což je na mě dost málo. Ještě jsem se převlékla do toho, v čem pojedu a zavolala Martina, našeho sluhu, aby mi kufry odnesl do auta, které právě přijelo. Seběhla jsem schody a zamířila si to do obýváku, kde na mě čekali rodiče.

„Tak jo, mějte se tu dobře,“ začala jsem se loučit.

„Ty také holčičko,“ loučil se se mnou taťka a objal mě.

„Dávej tam na sebe pozor a pravidelně nám volej, ano?“ poučovala mě mamka.

„Neboj, mami, dám na sebe pozor a budu volat každé tři týdny, OK?“ ubezpečovala jsem je.

„Dobře a poslouchej tam. Hlavně nevyveď nějakou lumpárnu. Znáš se,“ zase mě poučovala mamka.

„Mami, bude tam Jany teta se strejdou, kteří nás budou hlídat. Jsou to dospělí stejně jako vy, takže klídek,“ protočila jsem oči.

„Dobře holčičko, máme tě rádi,“ řekl taťka a spolu s mamkou mě každý z jedné strany objal. Pak jsme se vydali ven, kde už čekal Jirka s holkami. Já jsem byla poslední zastávka, takže teď už pojedeme rovnou na letiště, kde na nás čeká naše soukromé letadlo, které jsme používaly pro přesuny z Česka do Anglie, když jsme byly na výměnném pobytu v Londýně. Kufry už jsem měla v autě, tak jsem se naposledy otočila na rodiče a oba je objala. Holky vylezly z auta a šli se s nimi také rozloučit.

„Dávejte tam na sebe pozor a poslouchejte dospělé, jasné?“ poučovala nás zase moje mamka.

„Nebojte, Karolíno, dáme na sebe pozor a strejda s tetou jsou rozumní, takže nás ohlídají,“ ubezpečovala mamku Jana.

„Budeme muset jít, letí nám to za půl hodiny,“ řekla Simča. Naposledy jsem se rozloučila s rodiči, holky se s nimi také rozloučily, nasedly jsme do auta a vyjely na letiště Ruzyně.

„Těšíte se?“ zeptala jsem se z ničeho nic.

„Já strašně. Už se nemůžu dočkat, až zase začnu používat angličtinu. Nejraději bych tam zůstala už napořád. Škoda, že to je jen na prázdniny. Mluví doufám tvůj strejda s tetou anglicky,“ zeptala se Simča a přitom se zasnila nad životem v Americe. Uchechtla jsem se nad jejím výrazem.

„Jo, mluví,“ odpověděla jí Jana.

„Co je?“ zeptala se mě dotčeně. Znovu jsem se uchechtla.

„Kdyby ses viděla. Zase si nasadila ten svůj zasněný výraz,“ vysvětlila jsem jí.

„Aha,“ uchechtla se také, protože ví, jak ten její výraz vypadá.

„Tak co jak se těšíte?“ zeptala jsem se znova.

„Jak už jsem řekla, já se strašně těším,“ zopakovala Simča.

„Já se také těším. Hlavně na strejdu a tetu. Už jsem je dlouho neviděla. Naposledy, když jsem byla malá,“ řekla Jana.

„A ty, Týno?“ zeptala jsem se jí, jenže ona neodpovídala a dál koukala z okna s opřenou hlavou o sklo.

„Týno,“ zavolala jsem na ní, ale pořád nic. Jana do ní drcla, ale pořád nic. A tak se nahnula a podívala se jí pořádně do obličeje. Na jednou se rozesmála.

„Ona usnula,“ dostala ze sebe těžce. Všichni jsme se nahlas rozesmáli, ale ani takový hluk jí neprobudil. Musela být opravdu hodně unavená.

„Tak jí nechte spát,“ řekla jsem, když jsem se přestala smát. Holky se tedy uklidnily a dál už jsme mlčely. Na letiště jsme dorazily za dvacet minut. Vystoupila jsem z auta a protáhla se. Zafoukal studený vítr a já se otřásla. Vyndala jsem si z auta mikinu a oblékla si ji. Přece je jen hodně brzo ráno. Holky zatím probudily Týnu a pak jsme se vydaly do letištní haly. Prošly jsme kontrolou a zamířily k terminálu se soukromými letadly. Za pět minut jsme už seděly v letadle. Seděla jsem v sedačce a připásala se. Když jsme byly ve vzduchu, společně jsme se natáhly na velkou postel a do minuty byly tuhé.

„Slečny, vstávejte, budeme přistávat. Musíte se připoutat,“ začal nás budit pilot. Rozlepila jsem svá unavená víčka a mžourala do světla. Když jsem se jakž takž rozkoukala, přesunula jsem se na křeslo a připoutala se. Holky udělaly totéž a už jsme přistávaly.

Když jsme vystupovaly z letadla, svítalo. Počítám, že bylo tak pět hodin ráno. Vydaly jsme se do letištní haly, kde na nás čekali dva lidé. To určitě byli Jany příbuzní.

Došly jsme k nim a Jana je objala.

„Ahoj, holčičko, páni, tys vyrostla. Pamatujeme si tě jako copatou holčičku,“ culil se na ní její strýc.

„Jo, je to už dlouho. Strejdo, teto, chtěla bych vám představit své kamarádky. Simča, Viky a Týna,“ představila nás Jana.

„Á, vy tedy budete Janiny spolubydlící?“ zeptal se nás její strýček.

„Ano, to jsme my,“ usmála jsem se na něj.

„Moc mě těší, děvčata,“ řekl.

„Nás také, pane“ odpověděla Simča.

„Ale, jaký pak pane, říkejte mi Charlie,“ představil se nám.

„A mně Renée,“ dodala Renée.

„Nepojedeme už? Mně je už trochu zima,“ ozvala se také Týna.

„Jistě, holčičko, pojďte,“ zavelela Renée. Všichni jsme se vydali ven z letištní haly a zamířili si to k Charliemu autu. Nasedli jsme a vyjeli do Forks.

Cesta trvala půl hodinky a my už jsme parkovali v garáži. Vystoupili jsme a vešli do domu.

„Takže, holky, jděte si nahoru vybalit a já vám zatím připravím něco k jídlu, ano? Musíte být pořádně vyhládlé,“ zeptala se nás Renée.

„Dobře,“ přikývla Jana. Vydaly jsme se do prvního patra a vešly do největšího pokoje. Byly tu čtyři postele, veliká obrovitánská šatní skříň a naše osobní koupelna se záchodem. Bylo to tu moc hezké a útulné.

„Jdu první do sprchy,“ vykřikla jsem.

„Já druhá,“ vykřikla okamžitě Simča.

„Třetí,“ řekla Jana.

„A já půjdu zase poslední,“ bědovala Týna.

„To víš, kdo dřív přijde, ten dřív mele,“ smála se Simča.

„Tak jo, já jdu,“ řekla jsem, vzala si svojí toaletní taštičku a vydala se do sprchy. Osprchovala jsem se, lehce přemalovala a vyšla z koupelny. Simča šla okamžitě po mně a já se šla obléct. Když jsme byly všechny hotové, seběhly jsme dolů a nasnídaly se, protože bylo šest ráno.

Renée nám nandala buchtu, kterou pro nás včera upekla.

„Mňam, ta je tak dobrá,“ libovala jsem si.

„Viky má pravdu, ta buchta je výborná, teto,“ pochválila jí i Jana.

„Jsem ráda, že vám chutná,“ usmála se na nás. Když jsme dojedly, rozhodly jsme se ještě se jít na chvíli prospat. Rozloučily jsme se s Renée a Charliem a vydaly jsme si lehnout.

Probudila jsem se jako první a když jsem se podívala na hodiny, zjistila jsem, že jsou čtyři odpoledne. Seběhla jsem se dolu podívat, co dělají Renée s Charliem.

„Ahoj, Viky, už jste se vyspaly?“ zeptala se mě Renée.

„Já už jo, ale holky ještě spí,“ řekla jsem.

„Nechceš se se mnou koukat na televizi? Charlie musel do práce,“ zeptala se mě.

„Moc ráda,“ přijala jsem. Do hodinky se probudily i holky a rozhodly jsme se, že pojedeme na nákupy.

„Tak jo, musíme si koupit auto, kterým tu budeme jezdit a hlavně oblečení,“ začala Týna.

„Ano, hodně, hodně, hodně oblečení,“ zajiskřily oči Simče.

„Simi, ne, že zase vykoupíš půlku krámu, pamatuješ, jak to dopadlo minule?“ zeptala jsem se jí.

„No jo, budu si dávat majzla,“ zakoulela očima.

„Tak jo, holky, můžeme jet,“ oznámila nám teta.

„Jó,“ zahulákala Simča, až jsme si musely zakrýt uši.

„No co tu tak sedíte, jedeme,“ popoháněla nás.

„Vždyť už jdeme,“ smála se jí Jana. Seběhly jsme do garáže, nastoupily do Renéenina auta a vyjely směr Port Angeles.

„Kde je v Port Angeles největší nákupní středisko?“ ptala se v autě Simča.

„V centru,“ odpověděla jí Renée.

„Simi, co jsme si říkaly doma. Nepropadnout šílenství, ano?“ uklidňovala jsem ji. Jen se na mě zašklebila a po zbytek cesty mlčela.

„Tak a jsme tu,“ řekla Renée, když jsme parkovaly a Simi se rozzářila jak sluníčko. Jen jsem se uchechtla a holky také.

„No, co? Tak mám ráda nákupy,“ ohradila se.

„To my také, ale nepřeháníme to,“ mrkla jsem na ní a vystoupila z auta.

„Tak jo, holky, zapojte anglické hlavičky, odteď mluvíme anglicky,“ usmála se na nás Týna.

„Super,“ zajásala už anglicky Jana. Tak jo, odteď zapomeň na češtinu, mluv anglicky, pomyslela jsem si.

„Tak jo, začneme s věcmi do školy, pak na párty a také něco elegantního a zakončíme to botami,“ zavelela Simča.

„A pak zajedeme do autosalónu a koupíme si auto,“ zajiskřilo v očích Týně. Další maniak na nakupování, ale ne oblečení, ale aut. Ona je přímo zbožňuje.

„Ale vždyť nemáme řidičák,“ uvědomila si Jana.

„Tak si ho uděláme,“ řekla prostě Týna.

„Páni, já budu mít v patnácti řidičák, to je bomba,“ uvědomila jsem si. Ty jo, to budou v Čechách čubrnět, až jim to povím.

„Tak jo, dost tlachání, jde se nakupovat,“ zavelela Simča a my vyrazily. Renée se od nás radši odpojila a vymluvila se, že si tu musí něco neodkladně vyřídit. No, to jí tak budu věřit. Viděla jsem, jak ji v očích zaplál strach, když viděla nadšenou Simču. Nad tím jsem se uchechtla.

Páni, jsme tu teprve hodinu a půl a mě už bolí nohy.

„Já už nemůžu,“ prohlásila jsem a sedla si na nejbližší lavičku.

„Jsem grogy,“ prohlásila Týna a sedla si vedle mě.

„Prosím, přestávku,“ poprosila Jana.

„Fajn, takhle vás nikam nedostanu, ohlašuji pauzu. Zajdeme si někam do kavárny. Dostala jsem strašnou chuť na studené kakao,“ rozhodla se Simča. Konečně pauza. Zašly jsme si do jedné kavárničky, která tu byla a objednaly si.

„Já si dám studené kakao,“ nadiktovala Simča pěknému číšníkovi, se kterým okatě flirtovala.

„Já také,“ řekla jsem.

„Pro mě studenou kávu, prosím,“ objednala si Jana.

„A pro mě také studenou kávu,“ objednala si Týna. Číšník přikývl, usmál se na Simču a odešel.

„To není fér, proč všichni kluci flirtují jen s tebou,“ brblala jsem.

„Protože jsem blondýna?“ odpověděla a zvedla to do otázky.

„Jasně,“ zašklebila jsem se na ní a holky se nám jen smály. Když jsme vše dopily, vydaly jsme se na další kolo nakupování.

Akorát jsem procházela s haldou oblečení do zkušební kabinky, když jsem do někoho nechtěně vrazila.

„Omlouvám se,“ omluvila jsem se osobě a sesbírala si oblečení, které mi upadlo.

„V pořádku,“ promluvil na mě zvonivý hlásek. Překvapeně jsem zamrkala a podívala se, komu ten hlas patří. Přede mnou stála tak o rok, možná dva starší holka, která byla neuvěřitelně krásná. Byla bledá a měla zlaté oči. Tak takovou barvu očí jsem ještě nikdy v životě neviděla. Bude to zřejmě nějaký světlý odstín hnědé, protože nic jiného mě nenapadá. A aby třeba nosila zlaté čočky, to by ta holka musela být magor. Když jsem si ji lépe prohlédla, strašně moc mi připomínala elfíka.

Usmála se na mě a pak odešla. Otočila jsem se za ní a pozorovala ji, dokud se mi neztratila v davu lidí.

„Co tu tak stojíš, šup do kabinky a zkus si to,“ přišla ke mně Simča a popoháněla do kabinky. Já si jako poslušná holčička vše vyzkoušela. Půlku toho jsem si koupila a zbytek vrátila do regálu.

Když už jsme tu byly dvě hodiny, Týna prohlásila, že nestihneme zajet do autosalónu, když tu ještě zůstaneme. Simča tedy uznala, že máme vše, co potřebujeme a tak jsme vyrazily do autosalónu.

No, měly jsme to tak tak. Týna nám vybrala  Audi S5 Cabriolet v bílé barvě. Páni, musím říct, že to je vážně paráda. To je snad to nejkrásnější auto, jaké jsem kdy viděla. Musím říct, že má Týna vkus. Renée jen koukala jak vyvoraná myš a kdyby jí někdo poplácal po zádech, oči by se jí kutálely po zemi. Na autíčko jsme se složily, takže bude nás všech. Budeme se o něj střídat. Dohodly jsme se, že pro něj zítra zajede Charlie a zaveze ho domů. Ano, teď je to tu náš domov. Renée vyřídila ještě papíry a pak už jsme jely domů.

Doma jsem jen dopadla na postel a myslela si, že se už nezvednu. Byla jsem totálně kaput. Horko-těžce jsem se dostala do sprchy a vysprchovala se. Už v polospánku si vyčistila zuby, vzala si pyžamo a zalezla do postele. Popřála jsem ještě všem dobrou noc a pak se vydala do říše snů.

 

 

 

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Girls diaries - 4. kapitola:

 1
1. Ceola
19.07.2012 [11:24]

Ááááá....naše shopaholička Al :D Super kapitolka! Jdu na další ... :)) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!