Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Girls diaries - 20. kapitola

26.12.2011 (07:15) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2329×

20. kapitola

Viky:

Jsou to přesně dva měsíce, co jsme se přistěhovaly do Forks. Jak je to možné? Sama nevím. Ale jedno vím jistě. A to, že Emmetta Cullena, upíra, miluji přesně měsíc. Je to přesně měsíc a pár dní, co jsem se s ním dala dohromady, stejně jako jeho bratři s mými nejlepšími kamarádkami. A jelikož je teď o víkendu osmého října, Týna má narozeniny. A to znamená, že bude velikánská oslava. Jako vždy se na ní Simča určitě vyřádí. Jak ji znám, bude nás zase peskovat, co máme zařídit, co koupit a co udělat a co bla bla bla. V této chvíli opravdu lituji Edwarda.

Bylo pondělí ráno a připravovaly jsme se do školy. Dneska podle pořadí vyšla koupelna na první místo pro moji maličkost, a tak jsem vstala, vzala si svoji toaletní taštičku a vydala se do koupelny, zatímco holky se ještě povalovaly v posteli.

Po ranní hygieně jsem se upravila, namalovala a uvolnila místo Týně. V pokoji jsem se oblékla do včera připraveného oblečení, ještě se shlédla v zrcadle, už začínám být jako naše Barbie, a seběhla dolů do kuchyně na snídani.

Po teplém kakau a rohlíku namazaném džemem jsem se přemístila ještě do koupelny doupravit se a pak jsem počkala na holky, dokut se nenasnídají. Jakmile všechny dojedly, nasedly jsme do auta, já na sedadlo řidiče, a vyjely do školy.

Když jsem uviděla auto kluků a je, jak nás nedočkavě vyhlížejí, automaticky se mi zvedly koutky do radostného úsměvu. Vypla jsem motor, vyndala klíčky ze zapalování a vystoupila z auta. Můj Rambo už mi šel naproti, a když jsem zavírala dveře od auta, obejmul mě kolem pasu a lačně políbil.

„Krásné ráno, krásko,“ pousmál se a znovu mě políbil.

„Krásné ráno, svalovče,“ zachichotala jsem se nad těmi pojmenováními a sama ho políbila.

„Víš, že mě tím pojmenováním vždycky nabudíš?“ zavrčel a přisál se mi na krk. Jen jsem slastně zavzdychala a zaklonila hlavu, aby měl lepší přístup.

„Jestli tam budu mít cucflek, tak tě zabiju, upír neupír,“ upozornila jsem ho a on mě za trest lehce kousl, aniž by porušil kůži.

Po našem každoranním škádlením jsme se od sebe odtrhli a můj pohled padl na červené nablýskané BMW, u kterého staly ty pijavice. Jak já je nesnášela, stejně jako holky. Od té doby, co nastoupily, se nám snaží co nejvíce znepříjemnit život, a zatím se jim to pěkně daří. Za tu dobu, co tu jsou, se jim podařilo nám vysypat jídlo na trička, několikrát nám každá z nás podkopla nenápadně nohy, takže jsme se pokaždé rozplácly na zemi jak dlouhé, tak široké, a jelikož to prováděly upíří rychlostí, každý si myslel, že ty čtyři holky z Evropy jsou pěkná nemehla, několikrát nám dokázaly na chemii vyměnit směsice chemikálií, takže naše experimenty vybuchly, plus k tomu pětka z práce v hodině a spoustu, opravdu spoustu papírků přilepených na našich skříňkách. Většinou tam stály pouze urážky, které si samozřejmě každý student téhle školy přečetl. Pokaždé jsem se pak červenala celý den.

A kluci z toho jsou nešťastní. Neví, co s tím mají udělat. Když se s nimi snažili sejít a domluvit jim, dopadlo to katastrofálně, a tak se jim od té doby snaží mařit jejich útoky na nás, bohužel zatím bezúspěšně. Jejich dary jim pomáhají. Sice nevíme, co za dary to jsou, ale jelikož na ně neplatí dary kluků, je jasné, že nějaké mají. Je to nanic.

Zazvonění mě vytrhl z chmurných myšlenek, a tak jsem si propletla prsty s Emmettem a společně bok po boku se vydali do školy. U mé třídy jsme se rozloučili a já vešla dovnitř. Sedla jsem si na své místo, a když vešla ta blonďatá fůrie, ještě horší je, že je tak neuvěřitelně krásná, má nálada okamžitě klesla o pár stupňů. Při chůzi se nesla jako královna a já měla strašnou chuť jí ten hřebínek nějak srazit. Nestydatě si sedla do lavice přede mnou, vyndala si pilník na nehty a jakoby nic si začala už tak své dokonalé nehty pilovat. Ááá.

„Dobré ráno, studenti,“ pozdravil nás profesor, když vešel do třídy. V tom se ta pijavice zvedla a odkráčela k učitelské tribuně.

„Pane profesore, prosím vás, mohla bych si na dnešek sednout k slečně Figeryové? Potřebovala bych totiž dohnat látku z minulého týdne a ona mi říkala, že by mi s tím mile ráda pomohla. Nevadilo by to?“ Dělá si srandu? Já ji k sobě nechci, prosím! Jenže když řeknu, že lže, nikdo mi neuvěří, profesoři totiž v její přítomnosti nemyslí hlavou, ale rozkrokem, a bylo jedno, kolik je jim let. Vrr.

„Ale jistě, slečno Haleová. Nevidím v tom žádný problém, naopak.“ Super. Den nemůže být lepší. Když si ta bloncka sedla vedle mě a její parfém mě ovanul, myslela jsem si, že se pozvracím. Fuj, nic sladšího jsem necítila, ble. Periferním viděním jsem zahlédla její škodolibý úsměv a jako by nic si přehodila nohu přes nohu. Já chci křičet!

Ke konci hodiny nás učitel velmi příjemně překvapil, myšleno ironicky. Dal nám totiž test z opakování dnešní látky, jak jsme kdo pracoval. Profesor Bertley je měl v oblibě. A jelikož jsem vedle sebe měla tu přísavku, absolutně jsem nevěděla, která bije. Sakra.

Jakmile nám rozdal čisté papíry, nadiktoval nám otázky a my měli deset minut. Fůrie vedle mě to měla ani ne za minutu a posměšně se na mě ušklíbla, když viděla, že mám pouze jednu otázku, kterou jsem stejně asi měla špatně.

„Ještě tě neodkopl?“ zašeptala a já měla co dělat, abych nezavrčela.

„Kdo?“

„Nedělej blbou, moc dobře víš, o kom mluví. Ale neboj, já umím čekat. Jsi jen prašivý lidský děcko, který ho za chvíli omrzí, věř mi. Být tebou, moc vřelé city k němu nechovám, protože pak to pro tebe bude horší, až si vybere mě.“ Můžu upírce vyškrábat oči a vytrhat vlasy? Asi ne, ale je to strašná škoda. Budu se muset postačit s pouhou představou.

„Dík za radu,“ odsekla jsem šeptem.

„Víš, s něčím bych se ti chtěla přiznat,“ začala. Bože, proč se takhle chová. „Věř mi, že tě nechci nenávidět, možná by si i mohla být normální holka, ale…“ na chvíli se odmlčela a já po ní lupla očima. Ta ženská je blázen, vážně. Ale namísto toho na mě ukázala ukazováčkem, abych se k ní naklonila. Zvědavost mi nedala a naklonila jsem se. Po třech vteřinách mi však došlo, že to byla chyba. A past.

„Pane profesore, ona ode mě opisuje,“ vykřikla strašně rychle a než jsem se stačila vzpamatovat, profesor uviděl, jak se nadkláním nad jejím testem. Ta mrcha!

„Slečno Figeryová! Máte za pět, okamžitě. Opisování ve své třídě nestrpím!“ zahřměl profesor a já si jen povzdychla. Ty jsi fakt blbá, letělo mi hlavou. S dalším povzdechem jsem se zvedla a odnesla mu svoji práci. Když ji uviděl, ještě více se zamračil.

„Máte pětku za práci v hodině plus poznámku za opisování.“ Ještě lepší, co bude dál? Jen jsem zavrtěla hlavou a nakvašeně se došourala zpátky na své místo vedle té zmije. Její škodolibý smích mě fakt vytáčel.

Po zazvonění jsem vylítla ze třídy jako raketa a srazila se tak s Emmettem v chodbě.

„Copak, kotě?“ zeptal se něžně, když mě viděl rozčílenou.

„Ta kráva si dovolila si ke mně při hodině sednout a ještě mě nařknout z opisování! Díky ní mám pětku z hodiny a ještě poznámku za opisování. Ale já jí to nedaruju. Jednoho krásného dne ji vyřídím. Totálně,“ vrčela jsem a Emmett mě jen celou dobu chlácholivě hladil po zádech. Už trochu klidnější jsem se k němu přitulila a nechala se objímat. Potom mě odvedl k další učebně a sám odešel do té svojí.

„Ahoj,“ pozdravila mě Janina na bižuli.

„Čau,“ zamručela jsem.

„Co je?“ ptala se nechápavě, když zakusila moji náladu. A tak jsem jí vyprávěla, co se mi stalo při fyzice.

„To je ale mrcha,“ kroutila naštvaně hlavou. Já se radši nevyjadřovala, nechtěl jsem být před ní sprostá, hodně sprostá, přímo vulgární. Celou hodinu jsem promlčela a Janina to respektovala. Za to jsem ji zbožňovala. Vždy věděla, kdy mluvení pomůže a kdy ne.

Třetí hodina mi překvapivě utekla docela rychle, zato čtvrtá byla zase něco. Naše oblíbená čtyřka se opět ozvala.

„Takže nejen, že jsi naprosto blbá, ale ještě podvádíš?“ smála se na celou třídu Lauren.

„Jestli nechceš přijít k úrazu, být tebou, tak mě neprovokuju,“ zavrčela jsem na ni a sedla si na své místo. Kde je sakra Simča?

„Vyhrožuješ mi?“ odfrkla si a já se na ni zle podívala.

„Jo,“ pronesla jsem temně. A světe div se, ona zmlkla! Tak to bylo snad první pozitivum za dnešní den.

No a zbytek dopoledne už byl v pohodě. Na obědě jsme si všichni sedli k našemu obvyklému stolu a tulili se ke svým miláčkům. Má špatná nálada už se úplně vytratila a spokojeně jsem si mohla vychutnávat Emmettovu přítomnost.

„Mám to za tebe dojíst, brouku?“ zeptala jsem se Emma.

„Jsi zlatá,“ byla jeho odpověď, jako vždy. Většinou jsem mu s jídlem pomohla, takže byl šťastný, že ten „smrad“ nemusí jíst.

„Abys nám neztloustla, když máš každý den dvojitou porci,“ smál se Jake. Tak teď mě teda dopálil. Naštvaně jsem popadla kus rajčete ze zbytku Simči salátu a flákla ho po něm. Krásně se mu rozpláclo po obličeji.

„Tos nečekal, co?“ rozesmála jsem se, stejně jako všichni kolem nás. Jenže Jake se nenechal zahanbit a střelu mi opětoval. Naštěstí mě stihl Emmett strhnout, takže mě netrefil.

„Héj, to není fér, ty jí pomáháš,“ vztekal se Jacob.

„Buď rád, že ti za tu poznámku nevypráším kožich,“ zasmál se můj přítel, ale s hrozbou v očích. Jacob naštěstí věděl, kdy přestat, a tak se otočil ke své holce a začal se s ní cumlat.

„Bože, lidi, můžete to přestat dělat alespoň u jídla?“ zavrtěl hlavou Jasper a zvláštně se zavrtěl na židli.

Po obědě jsme se ještě vydali na odpolední vyučování a pak domů. Nebo ne?

„Jelikož už je čtvrtek a oslavu připravujeme na sobotu, je zapotřebí začít s přípravami,“ vyhrkla na nás Simča, když došla na parkoviště. „Takže navrhuji, abychom zajely někam do kavárny a vše probraly.“ No, nezní to jako špatný nápad, a tak jsem souhlasila. „Vy jedete s námi,“ promluvila na kluky, aniž by se na ně podívala. Věděla totiž, že se snaží neviditelně proplížit k autům a odjet. Jen zmučeně zakňučeli, ale ona je mávnutím ruky umlčela. Jo, jo, v Simče se probudila velitelská povaha, má už ji vrozenou. Zřejmě po své mámě, Dana je též pravá velitelka. Jednou vedla v práci nějaký protest a uspěla.

„Chudáčku,“ zasmála jsem se Edwardovi a dotyčný po mně lupl ne moc hezkým pohledem. A tak jsme všichni nasedli do aut a vyjeli do Cros cafe. U kavárny ve městě jsme zaparkovali a vydali se dovnitř. Jakmile jsme však vešli, lidé na naši skupinu vyvalili oči a čuměli na nás jak na zvířata v Zoo. Copak nemají ani kousek studu? Vždyť je to neslušné, takhle zírat. Jen jsem zakroutila hlavou a vydala se k pultu si objednat.

„Co to bude?“ zeptala se mě obsluha.

„Jedno střední latte,“ řekla jsem si.

„Tady nebo s sebou?“

„Tady.“

„Zákusek k tomu?“

„Ne.“

„Naši zákaznickou kartu máte?“

„Ne.“

„Budou to dva dolary.“ Začala jsem si vyndávat peněženku, ale Emmett byl rychlejší a položil peníze na stůl. Holka za pultem na něj vyvalila oči a zasněně usmála. Tak to ne, on je můj! Majetnicky jsem ho objala kolem pasu a ušklíbla se na ni. Dívčina rychle sklopila hlavu a obsloužila Janinu za mnou.

„Tak majetnická, ale to se mi na tobě právě líbí,“ zašeptal mi do ucha, které poté lehce skousl. Usmála jsem se na něj a sedla si k největšímu stolu, co tu mají. A stejně jsme si musely všechny sednout na kluky.

„Takže, abych začala svůj seznam. Matika mě dneska nudila, tak jsem se připravila.“ Jak typické. „Pro všechny jsem vytvořila krátký seznam, co budete muset do soboty sehnat. Nebojte, je nás hodně, takže na jednoho vyjde nejvíce jedna věc. Já si beru na starost papírové stuhy, lampióny, frkačky, bouchací papírky a vše spojené s výzdobou. Ty, Viky, obstaráš jídlo. Chtěla bych, aby na oslavě byly švécké stoly. Nejlepší by bylo, kdyby ses dohodla s nějakou restaurací. Lásko, tobě jsem dala na starost muziku. Seženeš DJ a zařídíš vše ohledně hudby, včetně aparatury. Emmette, ty obstaráš osvětlení. Budu chtít barevné reflektory a disko kouli. Jaspere, chci, abys obstaral nějaký sál nebo zahradu. Nějaké rozlehlé místo stvořené pro párty. Určitě se tu nějaké najde. U nás to bohužel nejde, není tam dostatečně místa. Jani, ty budeš mít na starost hosty. Vytvoříš pozvánky a odešleš je všem, koho bude chtít mít Týna na oslavě. Tak se spolu dohodněte, oslavenkyně má samozřejmě volno. A protože určitě bude chtít být s Jacobem, jemu jsem také nic nepřidělila. Ale jen protentokrát,“ zasmála se.

„Tak tomu říkám seznam,“ vydechl Emmett a vyvalil na ni oči.

„Jsem pouze důkladná. Chci, aby moje nejlepší kamarádka měla nezapomenutelnou oslavu, jako vždy, samozřejmě. Věřte, že na tu se v tomto malém městečku bude dlouho vzpomínat.“

„Až s ní budeš žít pár let, tak nepatřičné ti to nepřijde,“ zasmála jsem se. Simča na Emma rošťácky mrkla a já se opět zasmála jeho výrazu.

Ještě celou hodinku jsme strávili v kavárně a příjemně si povídali, a pak jsme se rozloučily s kluky a vyjely domů.

***

Týden utekl jako nic a oslava se kvapem blížila. Simča nás celý týden sekýrovala, s čímž jsme všichni bohužel počítali, ale výsledek bude rozhodně stát zato. Tato oslava se zapíše do historie města Forks. A abych byla přesnější. Konat se bude, a teď neuhádnete kde, u kluků doma! Když nám Jasper navrhl, že by to mohlo být u nich, myslela jsem, že to s námi sekne. Někomu to možná přijde zvláštní, ale my u nich doma ještě nebyly. Jasper říkal, že jejich dům je velký akorát a Esme s Carlislem vyšlou na víkend do lázní, které jim kluci zaplatili. No nejsou oni úžasní? Na jejich dům jsem opravdu zvědavá. A myslím, že oslava je nejlepší možnost, jak to tam poznat.

Jídlo jsem zařídila ve středu. Jak mi Simi poradila, dohodla jsem se s jednou restaurací v Port Angeles, která nás bude zásobovat jídlem a pitím. Stálo to sice pěknou sumičku, ale jídlo bude určitě výborné. Jednou mě tam Emm vzal na večeři a olizovala jsem se až do noci. Edward sehnal nejlepšího DJ ve státě a aparaturu sehnal komplet novou. Když to řekl Simče, v jednu chvíli jsem myslela, že zkolabuje. Myslela si, že si ji jenom půjčíme, ne koupíme. Ona je to totiž strašně drahá, a i když si nežijeme nijak špatně, na tak obrovské finance opravdu nemáme. Přešel to ale jen s mávnutí ruky, že to pro něj prý byla pouze maličkost. Maličkost!

Emm ještě zařídil osvětlení speciálně do jejich domu, kam ho přijeli ve čtvrtek namontovat, samozřejmě bylo také úplně nové, a naše Boss Barbie obstarala dekoraci. Ona jediná už u kluků doma byla, když dohlížela na přípravy oslavy. Nás tam ale nepustila, chtěla, aby to bylo překvapení.  No a Janina vytvořila krásné pozvánky přes počítačový program, které pak vytiskla a předala Týně. Je náš zvyk, že je vždy den před oslavou rozdáváme ve škole. Tentokrát se zapojili i kluci.

Proto jsme teď drželi každý malou krabičku s obálky a rozdávali je spolužákům, které nám Týna dovolila pozvat.

„Přijďte na zítřejší oslavu narozenin. Bude se konat u Cullenových doma. V obálce máte mapu, jak se tam dostanete.“ Samozřejmě, jak jsme počítali, všichni si je dychtivě brali a rozbalovali. Na něco takového nebyli zvyklí. A jen ať se těší, v prosinci má narozky Simča, to bude teprve čóro móro.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Girls diaries - 20. kapitola: