Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Girls diaries - 16. kapitola

12.08.2011 (07:30) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2149×

16. kapitola

Viky:

Janina nám to všem vysvětlila a já se nemohla nesmát. Prostě mi to přišlo srandovní. Nesnáší ho, protože jí rozdupal bábovičky.

„Ha, ha, ha,“ řekla sarkasticky Janina a uraženě odešla do obýváku. Simča jen kroutila hlavou a Týna se pochechtávala. Povzdychla jsem si a šla za ní.

„Promiň, Jani, já jen… to je jedno. Prostě kašli na minulost a je to, jo?“

„Hmm,“ zabručela, ale pak se pousmála, což znamenalo, že bouře je zažehnána. Po zbytek dne jsme se dívaly na televizi a večer šly spát.

Druhý den ráno bylo trochu horší. Nechápu sice, jak se nám to povedlo, ale všechny jsme zaspaly, proto také vznikla hádka o to, kdo půjde první do koupelny. Samozřejmě to vyhrála naše blonďatá princezna, ale druhý místo jsem si vybojovala já. Jak to dopadlo s Týnou a Janinou, nevím, jelikož jsem si jich vůbec nevšímala a snažila se co nejdříve připravit do školy.

Po ranní hygieně a vzhledové úpravě jsem se vrátila do pokoje, oblékla se, vlasy si stáhla do drdolu a pár pramínků si nechala viset do obličeje. Popadla jsem tašku do školy a seběhla schody dolů do kuchyně, kde už Simča snídala Nesquik. A tak jsem si taky vyndala misku, nasypala do ní kuličky, zalila mlékem, vyndala si lžičku a sedla si vedle ní.

Po pár minutách se k nám přidaly holky, ale ty si už daly něco jiného. Se Simi jsme na ně pak ještě počkaly a potom jsme se všechny vydaly do školy, a jelikož dnes byla řada s řízením na mně, byly jsme tam za pár minut.

Cítila jsem se trochu divně, když jsem viděla, jak se všechny vrhly ke svým miláčkům a vítaly se s nimi, ale jakmile mi do zorného pole vešel Emmett, chmurný pocit mě okamžitě přešel a do žil se mi nalila síla.

„Nepřivítáme se taky?“ usmál se na mě ten svalovec šibalsky.

„Jasně,“ opětovala jsem mu úsměv a jemu zajiskřilo v očích. Chůzí lovce se ke mně přibližoval, až se zastavil asi centimetr ode mě. Je možné, že jsem tak malá? No, oproti němu asi jo. „Ahoj, jak ses měl? Já dobře, ale ráno bylo trochu krušné.“ Stále jsem se tak sladce usmívala a jemu zmrzl úsměv na rtech. „Jo, chlapče, nejdříve mysli, než si začneš dělat plané naděje. Přeji hezký den,“ zasmála jsem se, otočila se k němu zády a vydala se na hodinu. Neudělala jsem ale ani tři kroky a doběhl mě.

„Ale no tak, kdy si konečně přestaneš odepírat to, co doopravdy chceš?“ Šel naproti mně pozpátku a přitom mu na rtech hrál ten jeho samolibý úsměv.

„Kdy si ty konečně uvědomíš, že já tě nechci. Takže si dej konečně pohov.“

„Zlatíčko, já jsem neodolatelnej a chce mě každá, naprosto každá. A navíc nejsem slepej, myslíš si, že ty tvoje pohledy nevidím?“ smál se a já se zastavila.

„To není pravda. Ty pohledy, co na tebe hážu, rozhodně nejsou z toho, že se mi líbíš, já se jen vždy informuji, jestli tu stále jsi, protože mě už opravdu otravuješ,“ lhala jsem

„Vidíš, teď ses prozradila, protože já jsem neříkal nic o tom, že ty pohledy jsou mířené na mě. Takže po mně pokukuješ a to holky dělají, když se jim kluk líbí, víš, prdelko.“

„Tak zaprvé, jestli mi ještě jednou řekneš prdelko, tak v tvé prdelce bude podpatek mojí boty, a zadruhé, jak jsem řekla, jen se vždy ujišťuji, jestli jsi už nevypadl, protože za mnou pořád dolézáš a mě to otravuje.“

„Nenaučili tě rodiče, že se lhát nemá?“

„Já nelžu!“ prskla jsem na něj. Bože, měla jsem takovou chuť ho políbit. Ne! Proboha, na co to myslím?! Já ho za žádnou cenu nebudu líbat! Jestli se mě snažil hned po ránu naštvat, tak se mu to opravdu daří.

„Lžeš a… ale, ale, krasotince se zachtělo mě líbat. Jako bych to neříkal, šílíš po mně.“ Sakra, jak na to mohl přijít, vždyť to byl jen chvilkový chtíč!

„Ty jsi fakt padlej na hlavu. To jenom ty můžeš přijít na takovou blbost, že bych tě opravdu chtěla líbat,“ zasmála jsem se nervózně.

„Jsi špatná lhářka, protože máš PHR.“

„Co?“ ptala jsem se nechápavě.

„Poplach horního rtu.“ Okamžitě jsem si rty zakryla dlaní a hnusně se na toho neandrtálce podívala.

„Víš co, trhni si nohou.“ Naštvaně jsem ho obešla a snažila se co nejrychleji se dostat do budovy.

„Po škole budeme pokračovat, puso,“ zavolal na mě přes celé parkoviště a ve mně už doslova pěnil vztek.

První hodina mé perfektní náladě moc nepomohla, protože jsme psali test, který jsem moc neuměla, fakt super. Druhou hodinu jsem měla se Simčou, takže už to bylo o kapánek lepší, tedy do doby, než otevřela pusu.

„Copak? Opět ses nechala vytočit Emmettem?“ smála se mi.

„Jo, a ty tomu moc nepomáháš.“

„Ježíš, Viky, vy jste doopravdy oba dva neponaučitelní. Copak nevidíš, že tě má rád, akorát je moc velký drsňák, aby ti to řekl do očí? A ty. Jsi doopravdy takový srab, že mu neřekneš, že se ti líbí?“ Dělá si ze mě srandu?! To si říká kamarádka?! Je úplně jedno, že má ve všem pravdu, má mě podržet!

„Fakt díky,“ prskla jsem na ni, zvedla se z lavice, protože už zazvonilo, a rázovala si to na další hodinu.

Zbytek dopoledne uběhl docela rychle a já se už jakž takž uklidnila. Holky jsem od rána ještě neviděla stejně jako kluky, takže doufám, že na to ranní fiasko zapomněli a nebudou mít ty chytrý rady jako Simča.

Když jsem vešla do jídelny, uviděla jsem Janinu s Jasperem, Edwarda a Týnu, jak sedí u našeho každodenního stolu. Vydala jsem se nejdříve k pultu s občerstvením a chtěla si koupit bagetu, když v tom mi Emmett zastoupil cestu.

„Už jsi zchladla, nebo jsi stále tak nažhavená?“

„Já nebyla nažhavená, jenom naštvaná a to jenom kvůli tobě a teď uhni, chci si koupit nějaké jídlo,“ zavrčela jsem na něj a chtěla ho opět obejít. Tentokrát mi však v momentu, kdy jsem procházela kolem něj, dal paži kolem pasu a trhnutím si mě přitiskl na svoje kamenné tělo.

„Kočička vystrkuje drápky,“ zavrněl mi u ucha.

„Pust mě,“ snažila jsem se dostat z jeho medvědího objetí, bohužel marně.

„Hej, Figeryová, můžeš na vteřinu?“ houkla na mě Lauren. Emmett mě konečně pustil a já se otočila na tu otravnou blondýnu. Popošla jsem čtyři kroky a zpříma se jí podívala do očí.

„Pracky pryč od Emmetta. V bazénu jsem ti to snad řekla jasně, ne?!“ vyjela na mě. Mně se však vrátila nálada z rána, takže to bylo, jako by přilila olej do ohně.

„Víš, že lézt do cizího domu je trestné?“ řekla jsem. Okamžitě mi v mysli naskočil ranní vzkaz na zrcadle.

„Cože?“

„Nedělej ze sebe blbou. Víme, že jste byly u nás v domě.“

„Co to krucinál meleš! My jsme ve vašem domě vůbec nebyly, co bychom tam asi tak dělaly? Já ti jenom říkám, aby si nechala Emmetta napokoji.“

„Vy jste nám nepsaly vzkaz na zrcadlo?“

„Sis snad něco šlehla? Jasně ti říkám, že jsme ve vašem domě nebyly, ani nevíme, kde bydlíte. Bože, ty jsi fakt blbá.“

„Co prosím?“ zeptala jsem se jí temným hlasem. Tak to teda ne, mě urážet nebude.

„Nech Emmetta napokoji, je to jasný? Jinak uvidíš,“ řekla stejným tónem.

„Chceš mi vyhrožovat?“

„Ne, já ti vyhrožuji,“

„Zopakuj to,“ zavrčela jsem na ni.

„Jdi se bodnou, ubožačko,“ odfrkla si a chtěla odejít, ale bohužel už přehnala meze a já se na ni vrhla.

„Myslíš si, že jsi vyhrála, hh?“ strčila jsem jí do zad.

„Nestrkej do mě!“ strčila zase ona do mě. No a pak jsme se tam normálně začaly prát.

„Viky, nech ji!“ Najednou se tam zjevila Simča s Jessicou a snažily se nás od sebe dostat.

„Nech mě, chci té káče rozbít ciferník!“ mrskala jsem sebou jako ryba na suchu.

„Viky, ona za to nestojí,“ přiběhl sem i Edward a snažil se mi domluvit.

„Hele, víš co? Mám nápad, odpolední vyučování nám odpadlo, co kdyby sis šla zlost vylít do posilovny? Já docela dostala chuť si jít zacvičit, co tomu říkáš? Holky půjdou určitě s námi, že jo?“ navrhla mi Simi.

„Fajn.“ Vytrhla jsem se jí a kráčela si to rázným krokem do posilovny. Tam jsem si ze skříňky vyndala oblečení, které vždy v posilovně využívám, což byly černé tepláky, sportovní podprsenka a kecky a vydala se do posilovny. Byli tu jenom dvě holky a jeden kluk, takže skoro prázdno. Došla jsem až k boxovacímu pytli, z krabice, která stála u zdi, vyndala boxovací rukavice, nasadila si je a s plnou párou se opřela do boxování. Po chvilce jsem uviděla i holky, jak jdou cvičit. Simča s Janinou šly na rotopedy a Týna na běžící pás. Dokonce jsem uviděla Jacoba, Edwarda a Jaspera, jak šli pracovat na svých bicepsech na strojích. Ale Emmetta jsem tu neviděla. Hm, mám být smutná, nebo šťastná?

„Miluju, když se holky perou, ale lepší je to v bikinách,“ zjevil se najednou naproti mně a stejně jako já začal bušit do pytle. Samozřejmě pouze jemně, jelikož jsem na druhé straně byla já.

„A co já s tím?“ bojovná nálada se mi okamžitě dostavila, když mé zornice spatřily jeho.

„No, aby sis je pro příště vzala.“

„Myslíš si, že se ještě hodlám prát?“

„S tvojí povahou se divím, že nevrazíš každému třetímu člověku, kterého potkáš.“

„Tím naznačuješ, že jsem výbušná?“

„Ne, tím chci říct, že jsi strašně sexy.“ Emmett přestal boxovat a přešel ke mně.

„Pořád mě ještě chceš?“ vypadlo ze mě z ničeho nic.

„Že se ptáš,“ zasmál se a já musela nadobro ztratit rozum, protože jsem přestala boxovat, strhla si boxovací rukavice a vrhla se na jeho rty. Trochu srandovní bylo, když jsem na ně musela doslova vyskočit, ale Emm se okamžitě sehnul, obtočil své paže kolem mého pasu a polibek mi žhavě opětoval. Drze jsem se mu dostala do úst a polaskala jazykem ten jeho. Když mi zavzdychal do úst, pousmála jsem se, vyskočila a nohy mu obtočila kolem boků. Okamžitě jsem pocítila jeho mužství, jak se začíná probouzet, a pro mě to bylo jako nastartování. Chtíč se okamžitě dostavil a já poprvé v životě pocítila, že chci něco víc než jen líbání.

Asi jsme si s Emmettem byli v mnohých věcech opravdu podobní, protože se najednou někam rozešel. Ani nevím, kdy si sundal rukavice.

„Kam to jdeš?“ zašeptala jsem mu do úst, když jsem se potřebovala nutně nadechnout.

„Někam, kde nás nebude nikdo rušit,“ zašeptal mi do kůže na krku. Ani nevím, jak se mu to povedlo, ale i se mnou v náručí dokázal odemknout a otevřít dveře od skladu posilovny a zase za sebou zavřít a zamknout. Tam mě položil na nějaký stůl a přitom mi dál oždiboval krk.

„Kde si sebral klíč?“ zeptala jsem se ho omámeně.

„Udělal si rezervní. Nikdy nevíš, kdy se ti taková zašívárna bude hodit.“

„To máš pravdu.“ Jako smyslů zbavená jsem z něj strhla tričko a kochala se jeho božskou postavou. Dlaněmi jsem mu přejížděla po prsou a bochánkovitém břiše a přitom se opět vrhla na jeho šťavnaté rty.

„Emmette,“ zavzdychala jsem, když se odvážil mi zmáčknout jedno prso. Na rtech jsem cítila, jak se pousmál, a přidal i druhou dlaň na druhé. Začal mi je obě přes podprsenku hníst a já mu do úst začala vzdychat jako při aerobiku. Rozklepanýma rukama jsem se mu snažila rozvázat šňůrku od tepláků, a jakmile se mi to povedlo, sesunula jsem mu je z boků. On už je pak akorát nohou někam odkopl a zůstal přede mnou pouze v boxerkách.

Bože, byl tak úžasný. Měl pravdu, celou tu dobu, co jsme se škádlili, jsem ho chtěla a možná se i zamilovala. Ne, já se zamilovala. Hned na první pohled. Je pravda, že je mi teprve patnáct, ale já měla pocit, že jsem mnohem, mnohem starší. Emm mě přinutil sundat nohy z jeho boků a vysvlékl mi tepláky. Trochu jsem se začervenala, ale vůbec to nevnímala. V mysli jsem měla pouze toho boha před sebou.

Nevím, jak dlouho jsme tam byli, ale mé srdce se rozbušilo jako o závod, když mi zepředu začal rozepínat zip od podprsenky. Pomalu jako šnek ho sunul dolů, než se podprsenka rozepnula a odhalila tak mé obnažené poprsí.

„Bože,“ zasténal a už po několikáté se přisál na mé rty. Moc dlouho na nich však nepobyl, jelikož se začal sunout přes hranu čelisti, po bradu, krk, až k jednomu bochánku. Když mi jazykem polaskal bradavku, okamžitě ztuhla do tvrdého kamínku a moje tváře už doslova žhnuly. Jakmile si pohrál s jednou, přesunul se na druhou a slastné mučení začalo nanovo. Úplně automaticky jsem mu jednou rukou přejela po vztyčeném údu, ale okamžitě ruku stáhla, protože jsem se zastyděla. Bože, za chvíli možná prožiješ svoje první milování, nemáš se proč stydět. „Mně to nevadilo,“ zašeptal s ústy přisátými na mém poprsí.

„Bože,“ zasténala jsem napůl vzrušeně, napůl stydlivě a dlaní mu tedy opět přejela po stanu v rozkroku. Jemně jsem ho tam hladila a připadala si zvláštně. Nedávno jsem teprve dostala občanku a já už tu dělám… tohle.

„Ach, Viky,“ zasténal, když jsem se odvážila dlaní zajet pod boxerky. Na pár vteřin mě pustil a oba nás pár tahy zbavil posledních kusů oblečení.

„Máš poslední šanci couvnout, protože pak už se nedokážu zastavit,“ zašeptal mi těsně u rtů.

„Chci to, chci tě jako ještě nikdy na světě. Jen už prosím neotálej.“ Na pár vteřin, ale opravdu jen na pár jsem zapochybovala. Co když dělám největší chybu v životě? No, tu myšlenku jsem rychle zapudila a soustředila se pouze na Emma a na vášeň, která mnou proudila.

„Dobře,“ řekl a nasměroval svůj dlouhý a mohutný úd do mého ženství. Bože, ani jsem si neuvědomila, že jsem vlastně poprvé nahá před klukem. „Zkus se uvolnit, důvěřuj mi,“ našeptával mi a já se snažila jeho slova splnit. Pomalinku do mě začal pronikat, když se zarazil o mou panenskou blanku. Pak mě najednou vášnivě políbil a zároveň do mě pronikl až na doraz.

„Áh!“ vykřikla jsem bolestně a nezabránila jednomu proradnému vzlyku.

„Jsi v pořádku?“ ptal se mě a přitom mě pusinkoval po celém obličeji.

„Ano, jen… mi dej chvilku,“ řekla jsem a snažila se zapudit tu bolest. Naštěstí byla pouze chvilková, a tak jsem sama pohnula boky, aby Emm pokračoval v tom, v čem přestal. Ze začátku něžně narážel do mých boků a přitom líbal, ale postupem začal zrychlovat tempo a tím se i polibky staly náruživější. Rukama jsme zatím prozkoumávali tělo toho druhého a já začala pociťovat takový zvláštní tlak v podbřišku. Vyvrcholení, došlo mi.

„Bože, Emmette,“ zasténala jsem, když do mě vnikl až na samý konec, a vyvrcholila ve svém úplně prvním orgasmu. Pane bože, já už nejsem panna! Emm do mě ještě naposledy vnikl a pak ze mě rychle vyklouzl a nechal bílou tekutinu vystříknout na mé obnažené bříško. To už jsem nevydržela a rozesmála se na celé kolo.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Girls diaries - 16. kapitola: