Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edwarde? Jsi to ty? - 2. kapitola

Edwarde? Jsi to ty? - 2. kapitolaBella si přečte článek v novinách a doufá, že to není o Edwardovi. O kom to je? Co jí na to řekne její matka? Víc vám toho vyzrazovat nebudu. Jinak ještě moc děkuji za komentáře. Moc jste mě potěšili. Nečekala jsem, že jich bude tolik. Doufám, že to tak bude dál. Užijte si to. Vaše patulka13

Rozdělala jsem si noviny a našla zase článek o novinkách ve světě. Jenže už ten nadpis mě hodně zarazil.

Dopravní nehoda v městečku Forks odnesla tři oběti

Okamžitě jsem si vzpomněla na Edwardův e-mail. Měl jet spolu s rodiči do Seattlu. Nevěděla jsem, jestli chci vědět, komu se to stalo. Jenže já to musela vědět! Musela jsem se ujistit, že Edward je v pořádku. Hned jsem se začetla do článku.

Dne 22. 4. 2011 se stala dopravní nehoda na cestě z městečka Forks do města Seattle. Stalo se to přibližně kolem třetí hodiny odpoledne. Rodina Masenova jela do Seattlu, ale po cestě se bohužel stala strašlivá věc. Podle určitých informací se pan a paní Masenovi hádali a pan Masen (řidič) pořádně nesledoval silnici. To se jim bohužel stalo osudné. V protisměru jelo nákladní auto a řidič osobního auto si toho nevšiml. Naštěstí se mu podařilo auto strhnout z cesty, ale naneštěstí narazili do stromu. Pan a paní Masenovi zemřeli na místě, ale jejich syn Edward Masen (17) ještě žil. Sanitka naštěstí včas přijela a stihla Edwarda dopravit do nemocnice. Jenže měl velké krvácení mozku. Ošetřující lékař, pan Cullen, se opravdu snažil dělat vše pro to, aby to mladý pan Masen přežil, ale bohužel se již nedalo nic dělat. V tento den zemřeli tři lidé. Pohřeb se bude konat 10. 5. 2011.

Pohled nikdo

Mladá dívka seděla ve školní jídelně a četla si noviny, když se dozvěděla tu nejhorší věc na světě. Zemřel její nejlepší kamarád z dětství. Dívka – Bella – tomu nemohla uvěřit. Ne nemohla. Ona nechtěla. Nechtěla věřit, že její nejlepší přítel již není na světě. Už ho nikdy neuvidí. Každé ráno si s ním už nemůže psát. O víkendu ho neuvidí. Tolik se na ten den těšila, ale vše se zvrtlo v jeden krásný den ve škole. Proč se tato dívka musela dozvědět takovou zprávu zrovna teď?  Nevěděla, proč se to stalo. Co má teď dělat? Takové věci se dívce honily v hlavě. Nikdo v jídelně jí nevěnoval žádnou pozornost. Až na dva její opravdové kamarády. Lisa a Tom. Nejprve se věnovali jenom sobě, ale později si všimli, že jejich kamarádka je nevnímá. Že je mimo. Nevnímala nic. I kdyby tam vybuchla bomba, ona by si toho nevšimla. Dívka se zabývala pouze svými myšlenkami. Pak jí to ale došlo. Musí jít na jeho pohřeb. Nikdy ho už neuvidí. Dívka nereagovala na své kamarády, kteří na ni mluvili. Nebrala ohledy na své kamarády, ba i na školu, sbalila si věci a odešla domů. Sedla do auta a rychle jela domů. Pořád tomu nemohla uvěřit. Její matka už byla dávno doma. Když uslyšela doma svou dceru, nevěděla, co se děje, protože měla být správně ve škole. Okamžitě za ní přišla, ale Bella mezitím šla do pokoje. Chtěla mít klid a vše si promyslet. Nevěděla co dělat, ale pak ji napadla jedna zbloudilá myšlenka. Co když se přestěhuje do Forks k tátovi? Už tu nemohla zůstat. Vše tu znala, ale musí si utřídit myšlenky. A na to je jen jedno místo. Forks. Už se rozhodla. Začala si balit věci. Její matka jí nechala volný prostor, i když nechápala, co se stalo. Jenže poté už to nevydržela a musela se jít zeptat.

Pohled Bella

Nemohla jsem tomu uvěřit. Jakmile jsem přijela domů, zapadla jsem do pokoje. Mamka mi nechala prostor na myšlení. Byla jsem jí za to vděčná. Pořád jsem přemýšlela, co mám dělat, když mě to napadlo. Přestěhuju se za tátou do Forks. Musím si utřídit myšlenky a tam mi to půjde nejlépe. Vzala jsem si kufr, který jsem měla pod postelí, a začala si okamžitě balit věci. Uslyšela jsem mamku, jak jde ke mně do pokoje. Zaťukala na dveře.

„Bello? Jsi tam?“ zeptala se mě přes dveře. Neměla jsem náladu na povídání si. Ne teď, ne dnes.

„Bells, zlatíčko, prosím, otevři dveře. Potřebuji si s tebou promluvit o škole.“ Vzdala jsem to a otevřela jí dveře. Pak jsem si zase sedla na postel. Chtělo se mi brečet a křičet! Mamka si sedla za mnou na postel a obejmula mě.

„Belli, copak se stalo?“ zeptala se mě opatrně. Nevěděla jsem, jestli o tom chci s někým mluvit, ale musela jsem jí to říct. Jinak by mě nepustila do Forks. Zhluboka jsem se nadechla.

„Víš, mami, jak jsem si vždycky psala s... Edwardem, tak dneska se stala hrozná věc. Ve škole jsem si jako vždy koupila noviny a dívala se na novinky. Jenže jsem tam našla jeden nejhroznější článek. Tam bylo, že…“ Nemohla jsem to doříct. To nešlo! Jenom jsem vytáhla ty noviny a podala jí je. Mamka se na mě divně podívala.

„Přečti si to,“ zašeptala jsem. Mamka si to ode mě vzala a začala si to číst. Já jsem jenom přemýšlela, jak jí říct, že se chci stěhovat do Forks. Mamka si to přečetla a zděšeně se na mě podívala. Hned mě obejmula.

„Zlatíčko, to je mi moc líto,“ šeptala mi do vlasů, zatímco mě utěšovala. Já jsem to už nevydržela a rozbrečela se. Jenže pak si mamka všimla mého kufru na posteli a zděsila se. Vyděšeně se na mě podívala.

„Bello? Co se tady děje?“ zeptala se mě. Opatrně jsem se na ni podívala.

„Víš, mami, já… chci se přestěhovat za otcem do Forks,“ řekla jsem jí opatrně. Máma nejprve vypadala, že mi vynadá, ale potom se jí na obličeji objevila bolestivá grimasa.

„Mami?“ zeptala jsem se. Mamka mě obejmula.

„Věděla jsem, že se to někdy stane. Věděla jsem, že se někdy budeš chtít přestěhovat za Charliem. Můžeš jet, nebráním ti v tom. Máš na to právo,“ odpověděla mi. Já jsem se jenom divila, že je to tak lehké. Jenomže, byla tu ještě jedna věc, co jsem jí chtěla říct.

„Mami? Víš, já… nemám sílu se rozloučit s Lisou. Řekneš jí to potom, prosím?“ poprosila jsem jí se štěněčím pohledem. Tomu máma neodolala.

„To víš, že jo, broučku. Pro tebe bych udělala cokoliv. Jenom abys byla šťastná. Ještě něco?“

„Já... ano. Chtěla jsem se tě zeptat, jestli bys se mnou jela do Forks. Jenom na ten pohřeb, prosím. Pak se můžeš vrátit. Já tam potřebuji nějakou ženskou oporu. Pojedeš tedy se mnou, prosím?“ zeptala jsem se s nadějí, že se mnou pojede. Mamka chvilku přemýšlela, ale pak se na mě usmála.

„Neboj se, Bell. Určitě s tebou pojedu. Chceš jet už dneska, nebo stačí zítra?“

„Prosím, dneska.“ Máma se jenom usmála a šla si sbalit věci. Jakmile měla sbaleno, mohly jsme vyjet. Naposledy jsem se podívala na svůj, teď už bývalý, domov.

„Můžeme vyrazit, Bells?“ zeptala se mě máma. Jenom jsem přikývla. Nedokázala jsem mluvit. Pořád jsem myslela na Edwarda. Vnímala jsem jenom okolí, když jsme jely autem. Všimla jsem si poslední značky, připomínající mi můj starý domov. Opouštíte Phoenix! Přejeme šťastnou cestu!

 


Ještě jednou vám moc děkuji za komentáře k předešlé kapitole. Doufám, že to tak bude pokračovat. Tím chci číct, že další kapitolu přidám po 15 komentářích. Vaše patulka13


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Edwarde? Jsi to ty? - 2. kapitola:

 1
25.10.2011 [23:38]

LanoterHm... možná mi to přijde trošku uspěchané, ale nápad je to vážně dobrý, jen rozepsat trošku Belly pocity Emoticon

3. Wera
24.10.2011 [10:16]

Wera Emoticon Emoticon

08.08.2011 [23:52]

MatikEsmeCullenVydieranie komentarmi.??? No pekne ... Ale kapitola pekná ..... Až na ten článok v novinách a potom jej uvažovanie .... Napísané krásne ale dejovo. ... No hádam chápeš, prečo nebudem teraz pokračovať ... Ale dočítam to ... Ale potom Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.08.2011 [21:47]

VampE4Búplně jsem zapomněla napsat komentář ke první kapitole...
Tahle povídky mě doopravdy totálně zaujala! Jen doufám, že se upírem stal, ale asi ano... :D
Také doufám, že bude i E + B, ale to už asi "něco" předbíhám....
Ok, musím jít číst dál! :D Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!