Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward kdo? Swan? - 1. kapitola

07.07.2010 (16:00) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4940×

Můj táta se znovu oženil. Vzal si paní dokonalou. Já musel pryč, tak jsem se rozhodl, strávit nějaký čas se svou mámou ve Forks. V nejvíce deštivém státě USA. Nesnášel jsem zimu, cokoliv studeného, mokrého.

Rozloučil jsem se s Charliem a vydal jsem se k Renée do Forks. Jel jsem z vlastní vůle, rodiče se rozvedli kvůli týhle „paní dokonalý“ a já s ní nehodlal vydržet už ani minutu. Bylo to sebeobětování svého života, fotbalového týmu, svojí holky. Doufám, že se tam nějaká kočka pro mě najde. Rozešel jsem se s ní těsně před tím, než jsem odjel. Byla to královna školy. Ukázalo se, že se s tím jen tak nesmířila, ale to je jedno.

Přijížděl jsem do města, s počtem obyvatel, který by se dal snadno spočítat - skvělý. U příjezdové cesty k domu jsem zahlídl mamku. Stála tam u svého šerifovského auta a čekala na mě. O mojí motorce si nemyslela zrovna bůhvíco. Jezdila každý den k nehodám s motorkářema, ale já měl svůj názor. Motorka byla cesta, jak se dostat holkám pod sukni, tak proč ne.
„Ahoj, zlato,“ dojetím vykřikla. Viděla mě naposledy minulé prázdniny.
„Ahoj, Renée,“ odpověděl jsem. Neříkal jsem rodičům jmény, od té doby, co se rozvedli.
„Zlato, chyběl jsi mi. Máš dlouhé vlasy,“ vyhrkla na mě.
„Jo naposledy jsem je stříhal tady.“ Bez zájmu sem odpověděl.
„Tak to zase povyrostly, jsem ráda, že si tu, Edwarde.“ Nikdy jsem nepochopil, proč mi dali takové jméno. Už dávno vyšlo z módy.
„Jo, to já taky,“ zalhal jsem. Hodila na mě svůj ůsměv.
„Tak určitě jsi po cestě vyhládl. Na stole máš cheeseburger s hranolkama. Musím jet, v továrně zabilo nějaké zvíře hlídače,“ starostně přidala. Její výraz byl ustaraný.
„Zvíře?“ se zájmem jsem se zeptal.
„Buď opatrná!“
„Vždycky jsem.“ Usmála se nasedla do auta a odjela.

Tak a jsem tu sám - paráda. Vešel jsem do domu, bylo tady strašně uklízíno. Né jako u nás doma, kde se věčně macecha opalovala u bázénu. Na stole leželo jídlo, rychle jsem ho zhltal a našel svůj pokoj. Nic se tu od toho, co jsem tu byl naposled, nezměnilo. Lehl jsem si na postel a usnul.

„Stávej, jdeš do školy,“
„Co?“
„Edwarde, stávej.“ Rychle jsem vyskočil z postele.
„Jídlo máš na stole, mapu na stole,“ řekla a odcházela do práce. Potřeboval jsem si vyčistit zuby, nagelovat se, osprchovat se. Všechno jsem to udělal, vzal si jídlo ze stolu a upaloval do školy.

Parkoviště bylo přeplněné. Zaparkoval jsem na prvním místě co bylo volné. Odešel jsem od motorky a uviděl dav dívenek, co se na mě dívá. Nadhodil jsem svůj zakřivený úsměv, on vždycky zabíral. Samozřejmě i teď, musel jsem se pochválit. S holkama jsem to uměl, když v tom jsem uviděl nějakýho týpka, jak mi ojíždí lak na motorce pětikorunou. Chytl mě amok.
„Co si myslíš, že děláš?“ vykřikl jsem na něj.
„Tohle je moje místo, blbečku!“ arogantně zahlásil.
„Hm, kde ho máš označený?“ vysmál jsem se mu.
„Nikde to nevidím,“ dodal jsem.
Otočil se na mě a začal se rvát. Každou ránu jsem vykryl a pár pořádných mu nadělil sám. Když v tom přišel ředitel.
„Od sebe!“ zařval na nás. Milý chlapík, řekl jsem si.
Odtrhli jsme se od sebe a vraždili se nadále pohledy.
„Tak dost, do ředitelny a hned!“ zatáhl nás za košile a my museli jít. Vešli jsme dovnitř. Ředitel si sedl na koženou židli a začal se ptát.
„Tebe jsem tu nikdy neviděl, chodíš k nám na školu?“
„Dneska jsem nastoupil,“ v klidu jsem odpověděl.
„Syn šerifky Swannové?“ podivil se.
„Jo,“ odpověděl jsem.
„Tak můžeš jít a pozdravuj mamku, ale ty Blacku tu zůstaneš!“ Zvedl telefón a volal, jak jsem slyšel Blackovi rodiče.

Odešel jsem z kanceláře a zapálil si cigáro. Měl jsem pár otázek v hlavě. Proč mě pustil, když jsem řekl, že jsem syn šerifky Swannové? Mají tady aspoň fotbalový tým? No, to je jedno. To mi teda ten den dobře začíná.

další>

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward kdo? Swan? - 1. kapitola: