Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dostala mě mafie 41

Dostala mě mafie 41Edward je zpátky a chce udělat všechno pro to, aby ho Bella vzala zpátky. Je to prostě bojovník. Omlouvám se za zpoždění.

„Dobré ráno,“ ozvalo se mi u ucha, jen co jsem otevřela oči. Leknutím jsem skoro nadskočila a až pak jsem si uvědomila, kdo tu vedle mě leží.

„Jsi ještě tady?“

„Nechtělo se mi od tebe. Mrňous pěkně kopal, když jsi usnula.“

„To on umí.“ Pousmála jsem se a zvedla.

„Kam jdeš?“

„Musím si odskočit a mám hlad. Dáš si taky?“

„Co tu máš dobrého?“

„Kromě mě?“ zalaškovala jsem.

„Samozřejmě že ty jsi tu ze všeho nejlepší. Tak pojď ještě ke mně.“

„Musím čurat. Ale přinesu snídani a vrátím se.“

„Půjdu ti pomoct.“

„Ne, to je dobrý. Stejně tu nemám nic jinýho než suchary a tvrdé rohlíky.“

„Vlastně…“

„Co? Edwarde?“

„Než jsi vstala, tak tu byl Grigory a něco přivezl.“

„Jsi nepoučitelný,“ zakroutila jsem hlavou a šla prozkoumat, co dovezl.

„Grigory je kouzelník,“ rozplývala jsem se. Na kuchyni byla velká krabice plná voňavých donutů se všemi možnými polevami, ovocné a ještě teplé croissanty a muffiny. Úplná hostina. Hlavně teď, když mě téměř každé ráno honila chuť na sladké. Uvařila jsem si kakao, pro Edwarda kávu a s plným tácem jsem se vracela do ložnice.

„No, ty jsi úžasná. Chci si tě nechat.“ Edward ke mně natáhl ruce a pomohl mi tác položit na postel.

„To ne já, to Grigory.“

„Ale Grigoryho si nemůžu vzít.“

„Co… co tím myslíš?“

„To, co říkám.“ No, ten na to šel rychle.

„Edwarde. Já si tě nemůžu vzít.“

„Proč ne? Čekáme spolu dítě, Bello. Co je na tom tak složité?“

„Běž pryč, prosím tě.“

„Co naše snídaně?“

„Chci si ji sníst bez zbytečných keců, tak prosím tě běž.“

„Ale –“

„Ale nic, Edwarde. Přišel sis pro večeři a skejsnul si tu celou noc. Teď běž, potřebuju si pár věcí ujasnit.“

„Můžu zase přijít?“

„Dej mi chvilku času, prosím.“

„Dobře. Jen abys věděla, že tě pořád miluju.“

„Jasně.“

„Mluvím vážně, Bello.“

„Já taky.“ Ukázala jsem ke dveřím a doufala, že pochopí.

„Tak ahoj.“ Dal mi pusu na čelo, pohladil skřítka a pomalu odešel.

S povzdechem jsem se vrátila zpátky do postele a pochutnala si téměř na všech dobrotách, co mi tu zůstaly. Vypila jsem kakao a ustlala jsem si u televize, abych přišla na jiné myšlenky. To se mi však ani za nic nedařilo. Všude jsem tu viděla Edwarda a moje nervy byly zase v prdeli. Nevěděla jsem, co s tím, než jsem se zase rozbrečela.

Proč nikdy neumí nic řešit normálně? Proč musí být takový maximalista a neumět se srovnat s tím, co mu chci dát? Proč vždycky musí chtít víc? Odpověď byla až trapně jednoduchá. Protože je to Edward Cullen. A já se musela rozhodnout, jestli ho takového chci nebo ne. A ač jsem nad tím přemýšlela horem dolem, všechno ve mně křičelo jedno velké ano. I kvůli skřítkovi, zasloužil si mít otce. A teď, jak to udělat?

Nastartovala jsem počítač, Google a rovnou program do divadla. Tak dlouho jsem nebyla v divadle. A zrovna dávali Fantoma opery. To jsem si nemohla nechat ujít. Zabookovala jsem lístky na dnešní večer a pomalu jsem plánovala tuhle velkolepou akci. Háček byl v tom, že jsem neměla co na sebe. Od doby, kdy jsem měla šaty naposled, už nějaký ten pátek a hlavně kilo uplynulo. Takže jsem vyrazila na nákupy.

Po dlouhé době jsem si vyrazila z kopýtka. Vyrobila jsem si celý nový outfit. Spodní prádlo, boty, šaty i kabátek. Nakonec jsem koupila botičky pro mrňouse a byla jsem spokojená.

„Bello Swanová, ty potvoro!“ ozvalo se vedle mě.

„Betty!“ vyhrkla jsem nadšeně, když jsem ji uviděla.

„Co tu děláš?“

„Já? Nakupuju.“

„Nemyslím přímo tady, ale tady, v Seattlu.“

„Jo… no… vrátila jsem se dřív.“

„Kvůli tomuhle?“ Ukázala na mé břicho.

„Tak nějak.“

„Pojď, musíme zajít na kafe. Všechno mi musíš povědět.“ Chytila mě za ruku. Nestačila jsem říct ani popel a už jsem seděla v kavárně.

„Tak povídej! Kolikátý měsíc?“ Rychle jsem počítala.

„Začátek pátého.“

„Počkej, je to Edwardovo? Vždyť si byla v Africe, ne?“

„Je to Edwardovo, ale jsme rozvedení.“

„Co?“ Takový pohled by nezvládl ani nártoun.

„Trochu se to zvrtlo a vlastně jsme se rozvedli jeden druhému natruc.“

„Teda, vy jste dvojka.“ Betty se rozesmála a nemohla přestat.

„A co děláš na nákupech? Někdo nový na obzoru?“ Zajímala se, tak jsem začala vyprávět. A Betty se smála, pak mě objímala a zase smála. A mně bylo na duši tak dobře, jako dlouho už nikdy ne. Klidně bych si s Betty povídala až do noci, ale měla jsem v plánu to zatracené divadlo, a kdyby na to přišlo i Edwardovo svádění. Tak jsme se rozloučili a já rychle upalovala domů. Chtěla jsem Edwarda překvapit a doufala jsem, že se mi to podaří.

Sprcha, vlasy, make-up… šlo mi to od pěkně od ruky. Byla jsem v pohodě, ale když jsem odcházela z bytu, měla jsem pocit, že si snad budu muset dát panáka. Tomu nutkání jsem naštěstí odolala a vzala si taxi. Doufala jsem, že má Edward pořád stejnou adresu. Štěstí mi přálo a za chvíli jsem čelila Grigorymu, který mi přišel otevřít.

„Paní Cullenová, vítejte.“

„Je Edward doma?“

„Samozřejmě. Pojďte dál, je nahoře v kanceláři. Dáte si něco?“

„Ne, díky. Bude to rychlý.“ V rámci možností jsem vyběhla schody nahoru a zaklepala na dveře od jeho kanceláře.

„Dále.“

„Ahoj.“ Otevřela jsem a opřela se o futra.

„Bellinko, ahoj. Něco se děje?“

„Jen jsem dostala lístky do divadla, tak mě napadlo, jestli se nechceš přidat.“ Vytáhla jsem z tašky vstupenky a čekala, co řekne.

„Samozřejmě. A rád.“ Vyskočil ze židle. „Jen mi dej chvilku, abych ze sebe udělal člověka.“

„To se ti jen tak nepodaří,“ ušklíbla jsem se.

„Ale prosím tě, chytrolíne.“ Dostala jsem pusu na čelo a Edward zmizel v ložnici.

Zpátky na světle už se objevil v jednom z těch neskutečně drahých a luxusních obleků. Dokonce se mnou sladil i kravatu. Zase vypadal jako velký pan podnikatel.

„Můžeme jít?“ Nabídnul mi rámě, a když jsem přijala, vedl mě dolů k autu. Jako gentleman mi otevřel dveře a pomohl mi nasednout.

Najednou jako kdyby do sebe všechno zapadlo. Vedle Edwarda jsem se cítila neskutečně dobře a jeho společnost jsem si užívala. Možná to bylo i tím, že s sebou netahal ty svoje gorily a měli jsme čas jen na sebe. Jako kdyby ze mě všechno spadlo. Byla jsem tam, kde jsem chtěla být a doufala jsem, že to Edward cítí stejně.

Za chvíli jsme dorazili před budovu divadla. Edward mi opět jako pravý gentleman pomohl vystoupit a za celou cestu se ode mě nehnul ani na krok. Když jsem si sundala kabát, vysekl mi poklonu, jak mi to sluší a já byla v sedmém nebi. Posadili jsme se na svoje místa a až do konce představení se ode mě Edward nehnul.

Ruce jsme měli těsně u sebe a já mohla cítit to elektrické napětí, které mezi námi proudilo. Nemohla jsem se ani soustředit na představení, jak to se mnou mávalo. Edwardova vůně se mi ovíjela kolem hlavy, jako kdybych byla v sedmém nebi. A v hlavě mi začala vrtat otázka, jestli dnešní noc strávím sama nebo ne.

„Nechceš se mnou zajít ještě na skleničku?“ zeptal se, když divadlo skončilo.

„Nezlob se, ale už jsem unavená. Odvezl bys mě domů?“

„Jistě.“

Ještě pořád jsem nebyla rozhodnutá, zda u sebe Edwarda nechám, ale když mě došel doprovodit až k bytu a dal mi pusu, bylo jasno. Elektřina mezi námi bouchla a my se k sobě tiskli jako dva magnety. Nešlo se odtrhnout. Tak jsem ho čapla za kravatu a vtáhla ho dovnitř. Jedním rychlým pohybem jsem za námi zabouchla dveře a Edwardovo sako už se válelo na zemi.

„Počkej.“ Snažil se mi vykroutit, ale lehce mu to nešlo.

„Co?“ osopila jsem se nakvašeně.

„Je to nebezpečný.“

„Co je nebezpečný?“

„Sex. V těhotenství.“

„Ale není. Naopak.“ Protočila jsem panenky.

„To říkáš jen tak.“

„Chceš mě naštvat?“

„Ne.“

„Tak nekecej blbosti.“

„Myslím to vážně, Bello.“ Chytil moje ruce do svých a koukal mi do očí.

„Já taky. Navíc jsem neměla sex snad věčnost, takže jestli s tím hned něco neuděláš, už se nemusíš obtěžovat.“ To čekání mi lezlo na mozek.

„No, tak to bych to neměl zdržovat,“ usmál se a konečně se ke mně do objetí vrátil.

Rychle jsme se přesunuli do ložnice a Edward, nejspíš pořád ze strachu, mě nechal, abych si určovala tempo sama. I když to bylo možná dobře. Sex v těhotenství byl tak jiný. Vzrušovalo mě snad úplně všechno. Připadala jsem si, jak kdybych létala někde ve vesmíru. Všechno zmizelo a byla tu jen moje rozkoš. Užívala jsem si to a přála si, abychom nikdy nemuseli přestat. Byl to snad ten nejlepší sex za můj dosavadní život.

„Páni,“ vydechl Edward a dal mi ještě jednu pusu.

„Já vím,“ zhroutila jsem se unaveně vedle něj.

„Moc jsi mi chyběla, hvězdo.“

„Však ty mně taky. Trochu.“ Usmála jsem se a pohodlněji se uvelebila v jeho náručí.

„Je mi to úplně jasné.“ Zasmál se. „Co tvoji rodiče?“

„Co s nimi?“ Zmátnul mě.

„Jak se mají?“

„Vlastně ani nevím. Nemluvila jsem s nimi od mého odjezdu.“

„Neví, že budeme mít sviště?“

„Ne,“ špitla jsem. Najednou jsem se za to, kdoví proč, styděla.

„A kdy jim to chceš říct?“

„Já nevím. Je toho na mě teď nějak hodně.“

„Dobře, takže co kdybychom tam zítra zajeli?“

„A jak jim asi vysvětlím, že jsem jim o skřítkovi neřekla?“

„Můžeš říct, že jsi měla komplikace a nechtěla jsi to říkat, dokud jsme si nebyli jistí, že je všechno v pořádku.“

„Ty to vždycky vidíš tak hrozně jednoduše,“ povzdechla jsem si.

„Je to přímo primitivní, Bello.“

„Jo? A co náš rozvod?“

„O něm vůbec nemusí vědět.“

„Ty jsi neskutečný,“ povzdechla jsem si a záviděla mu tu jeho bezstarostnost.

„Ale no tak, nesmíš všechno tak moc řešit. Hlavně ne teď.

„Děláš, jak kdybych byla malomocná.“

„Jen mám o vás strach. Zab mě.“

„Já vím,“ povzdechla jsem si a zívla, „promiň.“

„Odpočívej, krásko. Po tom výkonu si to zasloužíš.“

„Buď zticha.“ Posledními silami jsem ho plácla po ruce, ale on se jenom zasmál. Pak už jsem o světě nevěděla.

 

Ráno bylo pěkně veselé. Dostala jsem od Edwarda snídani do postele. Tolik se obětoval, že dokonce skočil do města a přinesl čerstvé pečivo.

„Hm, možná si tě nechám napořád. Ale jen když mi budeš nosit snídani,“ rozplývala jsem se nad jemným pečivem.

„Taková nabídka se neodmítá.“ Usmál se a dal mi jednu mlaskavou pusu.

„Tak fajn,“ souhlasila jsem nadšeně.

„Fajn,“ přitakal pobaveně, ale pak zvážněl.

„Co je? To už sis to rozmyslel?“

„Právě že to beru vážně.“

„Tak co se mračíš?“

„Protože jsem si něco naplánoval a nejspíš mi to přesně nevyjde.“

„Co tím jako myslíš?“ Naprosto mě zmátl.

„To, že jedeme do Forks. A nechci nic slyšet.“

„Edwarde, já asi nejsem připravená vyjít na světlo.“ Chtěla jsem z toho couvnout. Spíš jsem měla strach, jak budou rodiče reagovat, ale to jsem nechtěla říkat nahlas.

„A kdy budeš? Až se prcek vyklube?“

„To ne,“ povzdechla jsem si.

„Tak do kdy?“

„Dobře, fajn. Nebudu se s tebou hádat. Jak chceš! Ale říkám ti předem, že ty to odneseš víc než já.“

„Ještě že jsem skoro nezranitelný.“ Opět se mu na tváři objevil široký úsměv.

„Dobře že si tak věříš. Táta by si nějaký způsob jistě našel.“

„Prosím tě, nestraš mě.“ Podíval se na mě tak vážně, že jsem se musela začít smát. Najednou to byla prostě ranní idylka, jakou si každý mohl přát.

„Moc se nesměj,“ brzdil mě Edward, ruce omotané kolem mého břicha a rty u mých.

„Když já si nemůžu pomoct,“ bránila jsem se, ale marně. Edward si přivlastnil moje rty a už mě nenechal říct ani slovo.

Zopakovali jsme večerní akci a znovu jsme spolu vyletěli do ráje. Nemohla jsem se Edwarda prostě nabažit. Připadalo mi, že si na něm začínám pěstovat závislost a jako u většiny věcí spojených s ním, jsem nevěděla, jestli je to dobře nebo špatně.

„Ležel bych tu s tebou celý den, ale musíme jet.“ Jo, to byl celý Edward. Vždycky to dokázal korunovat.

„Nikam nejedu.“ Lenivě jsem se převalila z boku na záda.

„Nevymýšlej. Přinesl jsem ti snídani? Přinesl. Tak se zvedej.“

„Edwarde,“ zasténala jsem nespokojeně. Opravdu jsem netoužila po ničem jiném, než po dni stráveném v posteli. Nejlépe s ním.

„Bello.“ Oplatil mi to stejným tónem, ale přitom se smál. „No tak, ležet můžeš po zbytek života.“

„No, to asi těžko,“ namítla jsem.

„Ale jo. Když budeš chtít, tak ti to klidně zařídím.“

„No, tak to bude stát za to,“ prohodila jsem ironicky.

„Ale už dost. Vstávej!“

„Edwarde, jsem těhotná. Nemůžu tak rychle.“

„Teď se ti těhotenství hodí, co?“ Bavil se na můj účet.

„Ty jsi otrava,“ povzdechla jsem si a s hekáním jsem se tedy zvedla.

„Vidíš, jak ti to jde.“ Dal mi pusu a zanechal mě osudu.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dostala mě mafie 41:

 1
9. E.C.M.
03.11.2014 [21:28]

No hele, pokračování Mafie, tak konečně jsme se dočkali i my, kteří poctivě na tvoje pokračování čekali na tomto webu!! Emoticon Doufám, že sem hodláš přidat a zbytek kapitol, protože přece jenom pokračování po půl roce, oh bože!!! Tak jo, jsem zvědavá, jak celá povídka dopadla. URČITĚ DOBŘE, ŽE?! Emoticon Oh dobře, vím, že si za tuhle prodlevu můžu sama, ale na stránkách z Twilight to má jiné kouzlo, než číst z obyčejného mailu. No uznej sama. Emoticon Tak prosím, prosíííím, doufám, že ostatní kapitolky přidáš a nejlépe co nejdříve. Emoticon

8. Kala
03.11.2014 [19:34]

Kala Emoticon

7. miky
03.11.2014 [16:48]

Jooooooooooo Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. BabčaS.
03.11.2014 [16:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.11.2014 [16:34]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. marcela
03.11.2014 [13:08]

Normálně jsem si dneska ráno říkala, jak moc mi Mafie chybí, takže jsem ji vytáhla z mejlů a tiše si slintala.
Emoticon Emoticon
No, to jenom, abys věděla. Emoticon
Teď jsem to četla po páté a pořád je to dokonalé. Emoticon Emoticon Emoticon

3. Cvrcek admin
25.08.2014 [9:46]

CvrcekAhoj,
je mi líto, ale článek Ti opět vracím. Stále máš špatně přímou řeč, kterou jsi si měla opravit podle konceptu, který Ti tu zanechala adminka v prvním komentáři.
Pokud si s tím nevíš rady, kontaktuj korektora.
Až budeš mít chyby opravené, znovu zaškrtni "Článek je hotov".
Děkuji... Emoticon

03.08.2014 [22:42]

BlotikAhoj,
článek ti znova vracím, stále se v něm nachází velké množství chyb.
* Čárky.
* Překlepy.
* Pozor na uvozovací větu a tu novou, hlavně na velká a malá písmena a tečky a čárky v přímé řeči. Zbytek viz. předchozí komentář.

Až si článek opravíš, znovu zaškrtni Článek je hotov. Pokud si s chybami nevíš rady, požádej o radu nějakého korektora.

30.06.2014 [2:18]

BlotikAhoj,
článek jsem ti vracím k opravě.

* Překlepy.
* Čárky.
* Mně/mě; 3. a 6. pád mně, mě 2. a 4. pád.
* Přímá řeč. Zde ti posílám její koncept.
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Až si chyby opravíš, znovu zaškrtni Článek je hotov.
Děkuju. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!