Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dokonalé nebezpečí - 17. kapitola


Dokonalé nebezpečí - 17. kapitolaMezi upíry...

17. kapitola

„Pomůžu ti se odsud dostat, Bello, zachráním tvůj lidský život.“

„Cože? Ale to… jak?“
„Jakkoliv. Odvezu tě odsud co nejdál. Nedovolím, aby ti zkřivili byť jen vlásek na hlavě,“ promlouval zapáleně. Zírala jsem na něj jako spadlá z višně. Možnost útěku mě vlastně nikdy nenapadla. Edward mluvil o tom, že odsud nikdy nikdo neodešel, takže jsem proměnu brala jako hotovou věc.  Vidina útěku mi najednou připadala ohromně lákavá. Jak by taky ne. Možnost vrátit se domů, utéct před tímhle šílenstvím. Ovšem… za jakou cenu.

I kdyby se mi podařilo utéct, dostat se do Haynevillu, nechali by to jen tak? Muselo by jim dojít, že vím víc, než si myslí. Že znám pravdu. Jistě by se cítili ohroženi. Našli by si mě. Byla jsem si jistá, že to by pro ně nebyl nejmenší problém. A co by se mnou udělali pak? Možná že proměna není to nejhorší, co se může stát.

A pak… nemusela bych být jediná, kdo by byl potrestán. Nepochybovala jsem, že by našli mého pomocníka a s ním pak vykonali krátký proces. Třeba by to odnesla i Sybil.

„To nejde,“ vyhrkla jsem.
„Proč ne? Bello, nemůžeš tu zůstat!“ Mluvil tak naléhavě. Díval se mi do očí a přesvědčoval mě pohledem.
„Musím. Kdybych zmizela, ohrozilo by to spoustu lidí. Všechny co mám ráda,“ vysvětlovala jsem.
„Nikomu se nic nestane.“
„Ale ano,“ trvala jsem na svém. „Co kdyby se dozvěděli, jak jsem to dokázala? Co kdyby přišli na tebe? Nechci si ani představovat, co by ti provedli.“
„Budeme opatrní. Slibuju. Dovol mi to.“
„Ale co bude dál? Nenechají mě na pokoji. Vím příliš mnoho.“
„Vrátíš se ke svému životu. Postarám se o to, aby se o tebe víc nezajímali.“
„Vidíš to moc jednoduše,“ zavrtěla jsem hlavou.
„Je to jednoduché,“ oponoval. „Musím to ještě promyslet.“

Nechtěla jsem, aby si to promýšlel. Nechtěla jsem, aby se do toho motal. Nechtěla jsem, aby se mu něco stalo!

Bylo to sice lákavé, ale nebezpečné. Nebyla jsem typ, co by riskoval. Udělala jsem to jednou v životě, a jak se ukázalo, byla to obrovská chyba.

Mračila jsem se na Edwarda, ale jemu to zjevně vůbec nevadilo.

„Co Ryan?“ zeptal se a odvedl tak mou pozornost jinam.
„Nechci o tom mluvit.“ Stačilo, že mě čeká cesta domů a večer se snoubencem. Říkala jsem si, že bych měla být dneska trochu víc… přítulná, aby nepoznal, že se něco děje. Dobře jsem si pamatovala, jak jsem se na něj pořád věšela, chtěla ho líbat a trávit s ním čas.

Teď mi jen představa, že bych měla sedět vedle něho, jako vedle Edwarda přišla odporná. Otřásla jsem se.

„Pověz mi to,“ naléhal Edward. Zavrtěla jsem hlavou. „No tak, Bello, jsme v tom spolu.“

Povzdechla jsem si. „No tak jo,“ rezignovala jsem. „Já nesnesu… jeho přítomnost je mi odporná, a když se mě dotkne, nedá se to skoro vydržet a večer…“ zarazila jsem se.
„Co večer?“
„To je jedno.“
„Není,“ trval na svém.
„Já se bojím, že… nejsem si jistá, jestli to byla skutečnost, ale děsí mě, že ano,“ řekla jsem a sama jsem slyšela, jak nesmyslně to zní.
„Co nebyla skutečnost?“
„Společné noci,“ vyhrkla jsem a cítila, jak mi do tváří stoupá červeň. Nikdy jsem neměla problém o sexu mluvit, nevím, proč s Edwardem ano.
„Aha.“
„Měla jsem mlčet.“ Měla jsem chuť schovat si obličej do dlaní a předstírat, že tu vůbec nejsem.
„Ne, je dobře, žes to řekla, o tomhle by sis asi měla promluvit se Sybil,“ řekl rozpačitým hlasem. Ač jsme si byli hodně blízko, tak blízko, abychom probírali sex, to ještě nebylo.

Odkývla jsem mu to a hořečnatě vymýšlela jiné téma. Neutrální, veselé, hlavně ne intimní.

„Nedáš si něco k pití?“ vyhrkl najednou, čímž mě zachránil.
„Dala bych si čaj,“ řekla jsem a usmála se na něj. Napjatá atmosféra byla zažehnána.

Šla jsem pomoct Edwardovi s přípravou čaje. Podal mi i balíček sušenek, ze kterého jsem si dvě vzala, a on se staral, jestli to náhodou není málo. Byl fakt milý, musela jsem se usmívat jako malá holka. V jeho přítomnosti bylo prostě všechno v pořádku.

„Takže mi slibuješ, že nic neuděláš?“ zeptala jsem se pro ujištění ještě jednou, když jsem se s ním loučila.
„Dobře, Bello, slibuju,“ řekl s nelibostí v hlase.
„Je mi líto, ale musím myslet na vás.“
„Teď bys měla myslet především na sebe,“ oponoval.
„Mýlíš se,“ zavrtěla jsem hlavou. Znovu jsem k němu natáhla ruku a dotkla se jeho nadloktí.

≈≈≈≈≈

Být doma, tedy u Ryana, bylo tak těžké. Zavřená, uvězněná, osamělá… to byla přídavná jména, která mě v souvislosti s tím domem napadala. Stála jsem u auta a dívala se na okna. Byla tmavá, nepřátelská. Tma za nimi čekala, až vejdu, aby mě mohla pohltit.

Nechtělo se mi tam. Už jen odchod od Edwarda byl něco, k čemu jsem se musela nutit.  Zůstat u něj. V bezpečí a jistotě, které z něj vyzařovaly. S ním jsem věděla, na čem jsem. Věděla jsem, že mi nic nehrozí. Jenže tady… Věděla jsem, že mě chce Ryan udržovat v nevědomosti, ale i přesto jsem se měla neustále na pozoru a obávala se toho, co by mohlo přijít. Stačilo by k tomu tak málo. Musím být lepší herečka. Víc se snažit v tom, chovat se jako předtím. Ryan nesmí pojmout ani stín podezření, že by bylo něco jinak, než jak to má být, jak to chtějí, jak to plánují.

Šla jsem tedy uvařit večeři. Považovala jsem to za dobrý začátek. Navíc jsem se v blízkosti nožů cítila trochu klidněji. Možná by neškodilo vědět, jak se dá zneškodnit upír… ovšem doufala jsem, že takovou dovednost nebudu nikdy potřebovat.

Připravila jsem hovězí steaky s pepřovou omáčkou a opečenými brambory. Úplně zbytečná práce, říkala jsem si během krájení a míchání. Jídlo jsem nám naservírovala na hranaté bílé talíře, přidala trochu zeleninové oblohy a bylo to. Talíře jsem na stůl položila přesně v okamžiku, kdy Ryan otevřel dveře.

„Ahoj,“ zavolala jsem.
„Ahoj.“

Opírala jsem se rukou o stůl a čekala, až vejde. Připravovala jsem se na přivítání hodné snoubenky. Muselo to být. Dýchala jsem pokud možno pravidelně a rovnoměrně. Přece o nic nejde. Dělala jsem to už tolikrát předtím. Jen to zopakuju. Nic víc, nic míň.

Když Ryan přišel do kuchyně, srdce mi klopýtlo a rozbušilo se rychleji. Chtělo zdrhnout stejně jako já. Zatnula jsem zuby a usmála se… skoro. Udělala jsem přesně pět kroků, které nás od sebe dělily. Soustředila jsem se na takové hlouposti jako je počítání - nejdřív kroků, pak nádechů a výdechů.

„Jsem ráda, že jsi doma,“ zamumlala jsem. Objala ho okolo krku a vyhledala jeho rty. Bylo to jako objímat sochu. Chladnou a nezúčastněnou. Snažila jsem se o co nejdelší, i když cudný polibek. Pět vteřin by snad mohlo stačit. Odtáhla jsem se a opět se usmála. „Uvařila jsem večeři, doufám, že máš hlad.“ Ukázala jsem za sebe na prostřený stůl.
„Vypadá to lákavě. Díky.“

Sedli jsme si naproti sobě. Já uzobávala ze své porce a udržovala konverzaci.

„Jak se máš? Co bylo v práci? To je ale hezké počasí…“ Tlachání, tlachání… Hlavně mluvit a tvářit se jako by nic.

„Bylo to dobré,“ pochválil mě Ryan, i když nic nesnědl. Další úsměv. Sledovala jsem, jak všechno jídlo mizí v odpadu a štvalo mě to. Všechno!

„Půjdu ještě chvíli pracovat.“
„Dobře,“ přikývla jsem.
„Bello, není ti nic?“

Ztuhla jsem. Všechno ztuhlo. Hlavně klid. Nic se neděje.

„Jsem v pohodě. Co kdybychom se šli projít? Práce neuteče.“ Věděla jsem, že to ho odradí. Musí. Vždycky ho to odradilo.
„Tohle musím vyřídit hned,“ odmítl mě podle očekávání.
„Aha, škoda,“ řekla jsem smutně a trochu stáhla koutky úst dolů. „Tak někdy jindy?“
„Určitě.“ Zvednul se a odešel do své pracovny.

Oddechla jsem si. Posbírala jsem nádobí a místo, abych ho narovnala do myčky, umyla jsem ho ručně. Potřebovala jsem nějakou normální činnosti, která zaměstná ruce. Soustředila jsem se na to, aby byly talíře dočista umyté. Misku jsem drhla asi pět minut, ale jistým způsobem mě to uklidňovalo. Bylo to normální. A normální jsem teď potřebovala jako sůl.

Přemýšlela jsem, co budu dělat dál. Ze všeho nejraději bych se zamkla v ložnici, ovšem to je nemyslitelné. Těžko bych něco takového vysvětlovala. Obavy z Ryanovy přítomnosti v naší posteli mě zase tak vyšokovaly, že se mi rozklepaly prsty a vidlička, kterou jsem zrovna myla, dopadla se šplouchnutím do jarové vody, jež se rozstříkla po lince a mém tričku.

Můžu říct, že mě bolí hlava. Copak jsem to neslyšela už tolikrát? V bistru o tom mluvil nejeden chlap, který přišel pokecat s přáteli. Starou bolela hlava, nic nebylo, nebo něco v tom smyslu. Ano, to by šlo. Bolí mě hlava, na sex nemám náladu. Tečka.

Oči se mi zastavily na lahvičce s prášky postavenou na kuchyňské lince. Nechávala jsem ji tam, abych mohla pilulku rovnou zapít vodou. To jsem aspoň říkávala Ryanovi. Pravý důvod byl ten, že jsem mohla prášek lehce spláchnout do odpadu.

≈≈≈≈≈

„Jak se máš?“ ptala se Sybil, když jsem se k ní připojila v klubu. Držela jsem se jí poslední dobou jako klíště. Snad by mě ochránila, kdyby se něco stalo.
„Jde to,“ špitla jsem.
„Jsi statečná,“ poznamenala.
„Nic jiného mi nezbývá.“ Odšroubovala jsem víčko z lahve a část obsahu nalila do nízké sklenice. Sybil si mě ostřížím zrakem prohlédla.
„Máš kruhy pod očima.“
„Špatně spím,“ vysvětlila jsem. „Promluvíme si o tom potom.“

Pak jsme mluvily o hloupostech. Všimla jsem si Diane, která se k nám blížila. Zvyknout si na tu křehkou blonďatou dámu s rudýma očima bylo docela těžké.

Přetrpěla jsem oběd a pak odvedla Sybil do zahrady klubu, kde jsem jí hodlala položit pár základních otázek.

„Tak o co jde?“ zeptala se, když si byla jistá, že nás nikdo nemůže slyšet.
„No, já už jsem o tom tak trochu mluvila s Edwardem a on mi řekl, ať si o tom promluvím s tebou.“
„A o čem?“
„Spala jsem s Ryanem?“ zeptala jsem se přímo.
„Ne,“ odpověděla bez přemýšlení. Oddychla jsem si úlevou. Moje nejhorší obavy se nenaplnily. „Ryan by se s tebou neodkázal vyspat, aniž by ti přitom ublížil. To, že dokážeme žít v přítomnosti lidí a sem tem je třeba i políbit, nic neznamená. Kdybychom se dostali do situace, kdy nebudeme mít tělo plně pod kontrolou, mohlo by to špatně skončit a to tu nikdo nechce riskovat. Jsi pro ně moc důležitá,“ vysvětlovala.
„Takže to všechno, co jsem… co jsem si myslela, že se stalo, nebylo?“
„Ne, nasadil ti to do hlavy, abys dala pokoj. Proto nespíš? Myslíš si, že přijde?“ uhádla.
„Napadlo mě to,“ přiznala jsem. „Mám v hlavě takový zmatek.“
„Já vím, Bello. Je to těžké. Ale může tě uklidnit to, že neudělají nic, co by ti mohlo nějak uškodit. Dokud teda nevědí, že ty víš, to by pak bylo hodně špatný.“
„Nikdo se to nedozví, nesmí!“ řekla jsem pevným hlasem důrazně. „Říkal ti Edward o tom praštěném nápadu?“
„Myslíš, že by tě odtud dostal?“ Přikývla jsem. Takže se jí Edward svěřil. Snad mu to taky neschválila. „Možná to není tak špatný nápad.“
„Cože?“ řekla jsem zbytečně hlasitě.
„Bello, tady tě nečeká nic dobrýho, takhle bys měla šanci na normální život.“ Koukala jsem na ni jako z jara. Od Sybil bych čekala logičtější uvažování.
„Ale oni by vás pak mohli… zničit.“
„Nikdo by se to nedozvěděl, byli bychom opatrní.“
„Ne,“ odmítala jsem to stále razantně.
„Já kdybych měla šanci, tak bych to udělala,“ přesvědčovala mě stále.
„Takže by ses teď klidně sbalila a zmizela?“
„Teď už asi ne. Jsem tu už dlouho. Všichni moji známí, moje rodina… nikdo už nežije. Nemám se ke komu vrátit. A nevím, jak bych sama začínala. Ale být ve tvé kůži, rozhodně bych o tom přemýšlela.“

Dívala jsem se na ni a vrtěla hlavou. Copak jsou tu všichni úplně slepí? Nevidí, že můj útěk by znamenal jejich konec? Po tom všem, co pro mě udělali, jsem je nemohla ohrozit. Byli moji nejbližší přátele, nahrazovali mi tu rodinu. Zkrátka tu zůstanu a přijmu svůj osud.

≈≈≈≈≈

Ryan odešel do práce, já se nachystala do klubu a psychicky se připravovala na další den mezi upíry. Myslela jsem si, že si zvyknu, ale nestalo se tak. Na to se asi zvyknout nedá.

Prohlédla jsem si zamračenou oblohu. Šedé mraky hrozily, že se každou chvíli protrhnou a spustí pořádný liják. Nikam se mi nechtělo, ale musela jsem to hrát dál.

Oblékla jsem si lehký kabátek, protože teplota vzduchu se mírně snížila. Zavázala jsem si pásek a vyšla před dům.

Sahala jsem zrovna po klice auta, když mi na ústech přistála studená dlaň a druhá ruka mě objala okolo pasu.

„Mlč a pojď.“


Pokračování příště. ;)

Moc děkuju za komentáře - ty, co už jsem dostala i ty, co teprve přijdou. :-) 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dokonalé nebezpečí - 17. kapitola:

 1
24.03.2013 [15:50]

klarushaPotěš... Kdo jen to může být? Jinak... Kapitola byla úžasná. Edwardův plán byl fajn, ale doufám, že pokud ho uskuteční, tak se nikomu nic nestane a Ed zůstane s Bellou. Těším se na pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19. Paes
24.03.2013 [10:34]

Paesperfektní Emoticon jsem napnutá jak struna Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18. viki
23.03.2013 [22:40]

Skvělý díl ! Děkuji

17. JanaZ
23.03.2013 [20:11]

JanaZkdopak to bude? že by už Edward něco vymyslel?
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.03.2013 [19:50]

Annabell Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.03.2013 [18:40]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
fíha ten koniec, žeby Edward na ničo prišiel??... Emoticon
no len dúfam, že bude s ňou... Emoticon
kapitola parádna... Emoticon
už sa veľmi teším na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon

14. Evík
23.03.2013 [17:02]

Nádherná kapitolka, moc se těším na další pokračování a doufám, že je to Edward, aby ji odvedl a ne ten idiot Ryan... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. kiki1
23.03.2013 [16:29]

kiki1No, doufám, že ten únosce není Ryan, ale Edward. Krásná kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.03.2013 [16:26]

Agule99Wow! Fakt skvělá kapitolka, nemám slov! Ostatně jako vždy Emoticon Píšeš úžasně, ale takhle končit, no to se dělá (jako kdybych to sama nedělala Emoticon)? Ne, ale fakt se moc těším na další! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
*A.99*

11. PCullen
23.03.2013 [15:58]

Úžasné!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Kapitola parádní jako vždy! Emoticon Emoticon
Nevím jestli jsem ti to už někdy psala, ale takové konce by se měli zakázat! Toto se dělá? Emoticon To se dělá člověka napnout jak strunu a utnout to?! :-/ Nikdy nepochopím proč tolik lidí tak rádo končí tím nejzajímavějším! Emoticon
Teď zpět k povídce. ;-) Mám takový dojem, že Edward si prostě nedá říct! Emoticon Nesmím zapomenout říct, že mu to schvaluji!! Emoticon Emoticon
Těším se na další kapitolu ani nevíš jak moc!
Opravdu precizně odvedená práce! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.03.2013 [15:29]

daslli141Skvelá kapitola... teším sa na ďalšiu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. Seb
23.03.2013 [15:15]

Hm, napínavý konec, teď budu na pokračování ještěnedočkavější. Ještě že kapitoly přibývají rychle. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Andreabn
23.03.2013 [14:24]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. monacullen
23.03.2013 [14:11]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Ajda
23.03.2013 [13:26]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Prosíím..ať ji unáší aspoň Edward. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. leila
23.03.2013 [12:54]

no únos ma fakt nenapadol...len dôfam že to ju unáša Edward preč...a nie niekto s tých ostatných bláznov....super kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. bara
23.03.2013 [12:41]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Roel
23.03.2013 [12:31]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. DAlice
23.03.2013 [12:26]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Scherry
23.03.2013 [12:19]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!