Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dohoda 2. kapitola

26.02.2010 (10:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 7193×

2. kapitola

 Aro:

Sledoval jsem tu dívku, jak chvátá za Demetrim. Evidentně byla po dlouhé cestě. Přesto ani to nemohlo přehlušit tu kouzelnou vůni její krve. Byla opravdu výjimečná. Mnohem více než sama tušila a možná i než jsem tušil já. Málo co mě dokázalo po těch staletích vytrhnout z mé apatie, ale jí se to povedlo. Byl jsem neuvěřitelně nedočkavý, co se z ní vyloupne. I Marcus jí byl fascinován. Cítil to silné pouto, které ji váže k mladému Cullenovi. Celou svou duší i srdcem milovala někoho, jako jsme my a byla ochotná pro něj i obětovat sama sebe. Jediný, koho nechávala chladným, byl Caius. Nechápal, proč kolem jediné dívky naděláme tolik okolků a ještě více se mu příčilo takovéto obcházení našeho nejdůležitějšího zákonu. Tohle byl však rozhodně výjimečný případ.

„Jak si můžeš být jistý, že neodejde za nimi?” vyrušil mě z přemítání Caius.

„Udělá pro Culleny cokoliv. Zůstane, když to bude v jejich zájmu.”

„Co máš v úmyslu?” přimhouřil Caius svůj pohled.

„Slíbit jí, že budou před námi v bezpečí. Pro jejich ochranu to bude ochotná udělat.”

„Cože?!” zahřímal. „Uvědomuješ si vůbec, že je to nejsilnější klan a navíc vegetariáni?”

Shovívavě jsem se na něj zahleděl. Nikdy se netajil svou nevolí jak k vegeteriánům, tak k přehlížení jejich rozrůstající a stále sílící rodiny.

„Uklidni se Caiusi,” zamumlal Marcus. „Všichni víme jak to s Cullenovými je. Přeháníš.”

Caius zatnul čelist a došel podrážděně k oknu. Zády k nám shlížel na slavící Volterru. Věděl, že Cullenovi i přes svou sílu nejsou pro naši vládu hrozbou. Byli velmi talentovaní, ale nikdo z nich toho nikdy neměl v úmyslu využít k získání moci. Dokonce i Jasper, který prošel tolika boji o nadvládu, by nebyl něčeho takového schopný. Byl pouze voják, žoldák nás ostatních. Jediné o co jim kdy šlo, byla ta jejich takzvaná rodina a snaha zapadnout do toho vnějšího nic netušícího světa.

„Koukám, že jsi to již stačil promyslet,” odfrkl si po chvíli napjatého ticha. Byl jsem rád, že tato roztržka probíhá o samotě. Nebylo by vhodné, aby někdo další slyšel rozpory mezi námi. Navenek jsme museli vždy jednat společně. V tom byla naše síla.

„Chci jí navrhnout výměnou za jejich bezpečí sto let služby u nás.”

Napjatě jsem sledoval jeho reakci. Marcus jen tiše kývl.

„Není to málo?” Caius se k nám neotočil, ale podle jeho hlasu se již podvolil našemu názoru. Nesouhlasil tak úplně, ale zároveň si uvědomoval potenciál, který by Bella do našich řad přinesla.

„Snad, ale zároveň je to dostatečně dlouhá doba, abychom nalezli způsob, jak ji zde udržet navždy. Nechci ji vyděsit. Zatím je stále ještě člověk, nepřivyklá našemu vnímání času.”

„Budiž.” Tím to pro něj skončilo. Pro nás vlastně také, jelikož se k našemu sluchu donesl zvuk lidských hlasů. Všichni tři jsme vykročili ze sálu do o několik místností vzdáleného salónku.

Uvnitř stála Heidy a s ní něco přes dvacet lidí. Zvědavě se rozhlíželi. Strop byl doslova mistrovské dílo. Jemné malby byly prací starých mistrů. Zdi však byla obložené ořechovým dřevem. Pár z našich návštěvníků si povšimlo rýh, které se v hladkém dřevu táhnuly. Následky po snahách jejích předchůdců odtud uniknout.

Jako královská rodina jsme měli výhradní právo se první nakrmit. Mnozí z nich ani nestihli postřehnout co se děje a již leželi v našem objetí. Běžně jsem dával přednost mladým ženám, jejichž krev byla sladší, ale dnes jsem se vrhnul na prvního člověka, který stál přede mnou. Ani u druhého jsem si příliš nevybíral. Potřeboval jsem jen zahnat žízeň.

Bylo tak otázkou tří minut, než jsem opět vycházel ze salónu. Mířil jsem přímo za Bellou, nechtěl jsem otálet. Lidem ve Volteře se občas staly nemilé nehody. Navíc jsem tušil, že se co nevidět objeví i Cullenovi.

V pokoji, který jsme ji prozatím přidělili, bylo naprosté ticho. Jen její dech a tlukot srdce vypovídal o její přítomnosti. Seděla u okna s hlavou odvrácenou ven. Tak rád bych věděl, co se jí teď honí hlavou. Odlišnosti mě vždy lákaly a ona byla opravdu jiná. Ve všech ohledech.

„Připravená?”

Polekaně se na mě otočila. Chvíli na mě jen zírala a ve tváři se jí mísily nejrůznější pocity.

„Máš strach? Rozmyslela sis to?”

V jejím zájmu jsem doufal, že ne. Odejít už nemohla. Ovšem její rychlá reakce mě utvrdila v jejím rozhodnutí. Možná váhala o čemkoliv, ale v tomto byla pevně rozhodnutá. Vstala a vykročila ke mně. Její minulost mě stále více lákala. To, jak odhodlaně a beze strachu se k nám chovala…

Dovedl jsem ji až do jednoho z pokojů ve sklepení. Byl vkusně zařízen, ale nebyla tu žádná okna. Tyto pokoje sloužily právě k podobným účelům. Ukryté stranou, odkud nebylo slyšet ani hlásky a po přeměně nebylo možno uniknout.

Poslušně mě následovala a i přes šílené tempo jejího srdce neprojevila nejmenší náznak váhání. Došel jsem až k ní a odhrnul jí jemně vlasy na záda. Nechtěl jsem to protahovat.

„Bratře,” ozval se mi za zády Marcusův hlas. „Trochu jsem doufal, že bys mi to přenechal.”

Zahleděl jsem se do jeho tváře. Moc často se k takovýmto věcem nehlásil, ale Bella měla opravdu lákavou vůni. Nemohl jsem se mu divit. Já se tohoto úkolu však také nechtěl vzdát.

„Bello,” zaváhal jsem. „Rád bych zkusil, že bychom tě proměnili společně s Marcusem. Pokud tedy souhlasíš.”

Otočil jsem se do její tváře. Než mi stačila opět přikývnout, pokračoval jsem dál.

„Zatím se o to nikdo nepokusil, málokdo má tolik sebekontroly. Projevujeme při pití naše nejsilnější pudy a běžně se proto o svou kořist nejsme schopni dělit. Mohlo by to být velmi nebezpečné.”

Dokonce i Marcus se na mě zahleděl překvapeně. Byl však schopen smířit se i s touto variantou.

„A dohoda by platila, i když by…“ zašeptala Bella.

Nemohl jsem odolat a nezasmát se. Její absolutní nezájem o svůj vlastní osud byl tak osvěžující.

„Ano, naše dohoda by platila, i kdyby se tento náš pokus zvrtl.”

Ani jsem se nemusel dál zajímat o její odpověď. Bylo mi jasné, že bude souhlasit. Marcus se nedočkavě postavil za její záda. Bella zavřela oči a my se zakousli do jejího hrdla. Byl to naprosto nepopsatelný pocit. Chutnala ještě lépe, než voněla, ale ještě více mě fascinovalo tohle spřízněné krmení. S Marcusem jsme žili jako bratři již tisíce let a dělili se o své pocity i myšlenky. Dělit se však také o jednu potravu byl nezapomenutelný zážitek.

Odtrhl jsem se od Belly.

„Marcusi,” odkašlal jsem si, když on stále ještě sál. Nemohli jsme si dovolit o ni přijít, nebo ji příliš oslabit.

Zavrčel na mě, ale konečně zvedl hlavu. V náručí stále ještě svíral její tělo. Ústa měla otevřená a ve tváři se jí zračila bolest. To nejhorší však ještě přijde. Vzal jsem její tělo do náruče, abych ji položil na postel. Pokoj náhle zaplnil příšerný výkřik. Její tělo se mi v pažích propnulo a ruce jí vystřelili k ještě dosud mírně krvácejícím ranám na krku.

Bylo to rychlé, hodně rychlé. Většinou trvá i ze tři vteřiny, než se jed začne šířit do těla a odstartuje přeměnu. Divoce sebou zmítala bez ohledu na poranění, které si při tom způsobovala. Její řev i zmítání těla se stále ještě stupňovali.

Položil jsem ji konečně do měkké postele. Položil jsem jí ruku na čelo. Její teplota se začala šplhat šíleně nahoru.

„Aro?” postavil se vedle mě Marcus.

„Tohle nevypadá dobře. Přeměna probíhá příliš rychle.”

Nezbývalo mi než doufat, že mé rozhodnutí nebylo příliš ukvapené. Byla by to velká ztráta, kvůli jednomu hloupému pokusu přijít o takový talent. Její křehké tělo se prohýbalo a napínalo pod přívaly bolesti. Bylo pro ni stále těžší a těžší nabrat do plic dostatek vzduchu. Z hrdla se jí vydral bolestný řev, ještě horší než ty předešlé. Rozléhal se po chodbách a odrážel od stěn v děsivé ozvěně.

Pak nastalo naprosté ticho.

Shrnutí  >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda 2. kapitola: