Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Delusion of love - 1. kapitola

05.02.2012 (08:15) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2027×

Po dalším pracovním dni jsem přišla domů, sundala si lodičky a rozepnula si těsné sako a svalila se na gauč. Plánovala jsem si sice, že uvařím večeři, než se vrátí Edward z práce, ale nějak se mi do toho teď nechtělo. Objednáme pizzu. Promnula jsem si chodidla, rozpustila drdol a zasnila se. Vzpomínala jsem na ten den, který vše rozhodl, a náš vztah posunul o kousek dál.

„Sbal se a vypadni! Stejně mi přiděláváš jen samé starosti. Jsou s tebou akorát problémy. Proč nemůžeš být jako ostatní holky ve tvém věku? Proč mě musíš stále nervovat?“ křičela na mě má matka. Renée.

Už dávno jsem jí všechno odpustila. Usmířily jsme se. Ale nebýt tohoto večera, nikdy by se nestaly následující události.

Vzala jsem batoh, naházela do něj pár triček, nějaké kalhoty, mikinu a spodní prádlo. Do igelitky jsem si nastrkala všechny učebnice a sešity, nazula si boty a se slzami v očích, bez rozloučení, jsem chtěla odejít. Když už jsem byla ve dveřích, matka mě zastavila.

„Mobil!“ přikázala mi a natáhla ruku. Podala jsem jí ho a aniž bych se na ni podívala - odešla jsem. Byl večer, byla tma.

„Co budu dělat? Kde budu? Kde vezmu peníze?“ Takové otázky se mi honily hlavou a ani na jednu z nich jsem neměla odpověď. Hloubala jsem nad svým životem a nad rozhodnutím, které jsem právě učinila. Nebyla jsem si jistá, zda bylo správné. Na jednu stranu bych se nejradši hned otočila a vrátila se domů, ale věděla jsem, že takhle už žít nechci. Máma mě pořád akorát kontrolovala a chovala se ke mně jako k malému dítěti. Už se to nedalo vydržet. Zrovna jsem procházela kolem telefonní budky, když vtom jsem dostala nápad. Strčila jsem ruku do kapsy a tam jsem nahmatala pár mincí. Rozhodla jsem se, že zavolám Edwardovi. Chodíme spolu sice teprve měsíc, ale nenapadlo mě, kam jinam bych mohla jít. Jeho číslo jsem znala nazpaměť. Vyťukala jsem ho a pak už jsem jen čekala.

Tůt. Tůt. Tůt.

„Edward, prosím,“ ozvalo se.

„Edwarde, tady Bella.“ Už při vyslovení jeho jména se mi začaly z očí koulet slzy.

„Lásko, děje se něco?“ zeptal se.

„Já... Máma... Vyhodila mě.“ Nebyla jsem schopna smysluplně poskládat větu.

„Můžu prosím přijít k tobě? Nevím, kam jinam bych šla,“ říkala jsem mezi vzlyky. V telefonu bylo chvíli ticho. Už jsem myslela, že to položil.

„Samozřejmě, přijď, čekám tě doma.“ Už jsem chtěla zavěsit, ale ještě promluvil.

„Neboj, spolu to zvládneme.“ Zavěsila jsem a vydala jsem se k němu.

Tím dnem začalo naše společné bydlení.

Edward žil jen s matkou, zbytek rodiny bydlel prý někde na Aljašce. Měli jsme malý, útulný pokojíček, který nám bohatě stačil. Já jsem se úspěšně zhostila role ženy v domácnosti. Na školu jsem se samozřejmě vykašlala - přerušila jsem ji - a byla jsem jen doma. To mě ale po nějaké chvíli začalo nudit, a tak jsem se rozhodla, že si najdu práci. Nehledala jsem dlouho a poštěstilo se mi, získala jsem místo asistentky v jedné menší firmě. Byla jsem spokojená, práce mě bavila. Doma s Edwardem to klapalo, i s jeho matkou, Esmé, mou potencionální tchýní. Rozhodla jsem se, že začnu i dálkově studovat, abych měla aspoň tu maturitu. S mou matkou se to dalo všechno do pořádku a vypadalo to, že můj život bude naprosto ideální. I když mi pár věcí, kolem Edwarda, nešlo do hlavy. Trápila jsem se, že jsem asi špatná kuchařka, neboť on, ani Esmé, mé jídlo nejedí. Vždy se v tom akorát tak porýpou, a to je vše. Nijak zvlášť jsem se nad tím ale nepozastavovala, až do jednoho osudného dne.

Jen tak pro sebe jsem se usmála, když mi na mysli vyvstanula vzpomínka na ten den, kdy jsem odhalila, že je upír.

Začalo to velice nevinně. Čekala jsem, až Edward přijde z práce, a chystala jsem večeři. Hned, jak vstoupil do dveří, mi chtěl vehementně pomáhat. Já se ale nechtěla dát, a jak jsme se tak přetahovali o nůž, nechtíc jsem ho řízla. On bleskově vystřelil do koupelny a já, se zděšeným výrazem v očích, jsem ho následovala. Chtěla jsem mu ránu ošetřit, ale on mi pořád uhýbal se slovy, že to zvládne sám. Chytila jsem ho pevně za ruku a koukala na ni, ale přitom jsem nic neviděla. Věděla jsem jistě, že jsem ho řízla, byla jsem si tím stoprocentně jistá.

„Můžeš mi říct, co se děje? Kde je ta rána, kterou jsem ti před chvílí způsobila?“ Mlčel. Stále mlčel a pořád nic neříkal.

„Tak řekneš mi, kruci, co se to tu děje?“ Zvýšila jsem hlas.

Ten večer jsme se poprvé pohádali. Nechtěl mi nic říct. Vyhýbal se mým otázkám. Ten večer jsem poprvé neusínala v jeho objetí. Byla jsem na něj naštvaná a rozhodla jsem se, že mu to jen tak neodpustím. Bude mi muset říct pravdu. Miluju ho, plánujeme společnou budoucnost, tak přede mnou nesmí mít žádné tajemství.

Druhý den ráno, než šel do práce, jsem na něj uhodila.

„Edwarde, řekni mi, prosím, co se děje. Miluji tě a chci s tebou strávit zbytek svého života. Nemůžeme mít před sebou tajnosti, pokud chceme společně sdílet život bez lží a přetvářky.“ Smutně jsem se na něj podívala a doufala jsem, že ho můj proslov obměkčí.

Kdybych tehdy věděla, co se přede mnou snaží skrývat, tak bych do toho asi nerejpala a ráda bych byla ještě nějakou dobu v nevědomosti. Netvrdím, že mi to kdovíjak vadí, ale představa, že můj přítel je mrtvý, taky není zrovna dvakrát vzrušující...

Edward se na mě podíval a promluvil: „Bello, nejsem si jist, zda je dobrý nápad ti říkat to, co před tebou tajím. Ano, mám před tebou tajemství - a nedívej se na mě tak, je to jen pro tvé dobro.“ Chtěla jsem mu skočit do řeči, ale umlčel mě zvednutím ruky.

„Pokud to chceš vědět, tak mě, prosím, nech domluvit a neskákej mi do řeči. Už i tak je to těžké a nevím, jak ti to mám říct.“ Viděla jsem nerozhodnost v jeho očích, kterou za okamžik vystřídalo odhodlání.

„Myslím, že nejlepší bude názorná ukázka. Doufám, že se moc nevyděsíš.“ Než jsem se stihla vzpamatovat, tak jsem si všimla, že z kuchyňské linky sebral nůž. Než jsem mu v tom stihla zabránit, řízl se. Natáhl přede mě dlaň, na které měla být řezná rána, ale nebylo tam nic. Chvíli jsem na něj nevěřícně zírala.

„Edwarde, vždyť ses právě říznul. A na ruce žádnou ránu nevidím,“ zašeptala jsem udiveně.

Nedovolil mi dlouho přemýšlet nad tím, co jsem viděla, a rozhodl se mi předvést své "triky". Vyšel ze dveří, stoupnul si pod naše okno a rozběhl se. Než jsem stihla mrknout, stál na tom samém místě, kde před chvílí, akorát v ruce držel růži. Růži z keře, který rostl za naším domem. Vytřeštila jsem oči a svezla jsem se po zdi na zem. Seděla jsem tam, objímala si kolena a přemýšlela nad tím, co jsem právě viděla. Jako první mě napadla teorie s radioaktivním pavoukem - to bych si ale snad všimla, kdyby mi v noci mizel páchat dobro. Pak ale promluvil...

Přišel ke mně, objal mě a políbil mě na čelo. „Bello, miluji tě, víc, než svůj život, ale myslím si - ne, já to vím - že bys o mně měla něco vědět. Díky včerejšku jsem si uvědomil, že s tebou chci strávit věčnost, a že ti už nechci lhát. Chci, abys to všechno věděla. Pokud budeš chtít odejít, nebudu ti bránit. Ale už před tebou nechci mít žádná tajemství.“ Podíval se na mě s láskou v očích a pohladil mě po vlasech. Pokračoval: „Jsem rychlý, rychlejší než vítr. Nelze mě snadno zranit. Nejím - ne, že bych nemohl, ale jídlo mi chutná jako bláto. A nejdůležitější věc -,“ odmlčel se a natáhl se pro mou ruku, „netluče mi srdce.“ A měl pravdu. Jeho srdce opravdu netlouklo. Bylo to, jako by tam žádné ani neměl. Ale to nemohla být pravda. Můj Edward, můj milující Edward, musí mít srdce! Vždyť on je ztělesněním dobra. On je to nejlepší, co mě kdy potkalo. V tu chvíli jsem věděla, že jsem beznadějně ztracená. Ať by řekl, nebo udělal cokoliv, nemohl by mě od sebe už odehnat. Už jsem si nedokázala svůj život bez něj představit. V tu chvíli mi bylo jedno, co řekne, kdo je, nebo není. Pořád to byl můj Edward, ať už byl jakýkoliv.

„Bello, já jsem upír.“ Vyvalila jsem oči a začala jsem se smát. „Nesměj se, není proč. Jsem ten nejhorší predátor na světě. Všechno na mně tě vábí a láká - můj vzhled, můj hlas, dokonce i můj pach. Jako kdybych to potřeboval! Jako kdybys mi mohla utéct! Jako kdybys mi mohla ublížit,“ vykřikl. Přestala jsem se smát. Měl pravdu. Zarážející ale bylo, že mě to vůbec neděsilo. Z mého pohledu se nezměnilo nic. No, vlastně jedna věc ano – už pro něj nemusím vařit.

V zámku zarachotily klíče.

„Lásko, jsem doma,“ ozvalo se z chodby. Otočila jsem hlavu ke dvěřím, a když jsem ho spatřila, opět mi to vyrazilo dech. Nemohla jsem se ho pořád nabažit, i když už je tak dlouho jen a jen můj. Pokaždé, když jsem ho viděla, když jsem se ho dotkla, připadala jsem si jako zamilovaná, poblázněná puberťačka. Ale u něj to bylo normální – žádná žena se v jeho blízkosti nemohla cítit jinak. Byl prostě dokonalý. Dokonalý přítel, kamarád, milenec,…

 shrnutí

Musím vás upozornit, že bude nějaký čas - pár kapitol - trvat, než se nám v povídce objeví Jacob. Chci, abyste pochopili vztah mezi Bellou a Edwardem, a to se nedá nacpat do jedné kapitoly. Proto bude prvních pár kapitol takových nudnějších, vesměs jen o Belle a Edwardovi. Doufám, že i tak se vám to bude líbit a povídka si najde své čtenáře. Komentářů se doprošovat nebudu, ale moc by mě potěšily! Bez pár drobností mám hotovou už i druhou kapitolu, takže - chcete ji?

Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Delusion of love - 1. kapitola: