Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera Voltery 1. kapitola


Tak přidávám další povídku. Je o Belle. Dívce, kterou jako dítě přinesl Aro do Voltery. Nikdo neví co je zač a Aro o jejím původu mlčí. Všem je však jasné, že nejde o obyčejné dítě, ačkoliv mu v hrudi bije srdce a v žilách proudí krev. V pouhém roce vypadá na šest let a má některé vlastnosti upírů. Je však příliš odlišná aby ji ve Volteře přijali. Její osud převrátí naruby až upír s uhrančivýma očima.

1. kapitola

Pomalu jsem otevřela oči. Slunce se pomalu chystalo k západu. Vyskočila jsem z postele. Bosýma nohama jsem utíkala ke skříni a rychle se oblékla. Dlouhé vlasy se mi neposlušně vlnily až k pasu. Zapletla jsem je tedy do dvou copů. Podívala jsem se do zrcadla. No, bylo to už lepší.

Občas jsem se cítila jako ošklivé káčátko mezi labutěmi. Z odrazu zrcadla na mě koukala asi tak osmiletá holčička s velkýma oříškovýma očima, kaštanovými vlasy a bledou pletí. Nebyla jsem ošklivá, ale tady ve Volteře jsem se ostatním nemohla rovnat. Jejich upíří kráse nešlo konkurovat, ani když já sama jsem nebyla obyčejný člověk.

Nikdo z nich, ani já sama jsem nevěděla odkud jsem. Aro mě donesl před rokem a půl. Vypadala jsem sotva na pár týdnů. Dal mě do opatrování své manželky Sulpicii. Ostatním obyvatelům Voltery v několika následujících dnech došlo, že ačkoliv mi v těle bije srdce a proudí teplá krev, nejsem obyčejné dítě. Rostla jsem šestkrát rychleji. Jediný kdo znal tajemství mého původu byl Aro, ten však mlčel. Jediné co prozradil bylo mé jméno Bella. S nadšením však sledoval každý můj úspěch, každý můj vývin kupředu.

Čím mi Aro věnoval víc pozornosti, tím víc mě Sulpicia nesnášela. Několik let jsem se snažila získat si její lásku,ale marně, nakonec jsem to vzdala a raději se jí vyhýbala. Oběma nám to tak vyhovovalo. Ona mě měla z krku a já se tím přestala tolik trápit.

Ani ostatní mě nikdy nepřijali. Byla jsem příliš jiná a Aro mi věnoval příliš pozornosti. Jediný s kým jsem docela vycházela byl Demetri. Mlčenlivě mi dělal dozor a pokud jsem výjimečně směla vyjít ven, tak mě doprovázel.

Potlačila jsem smutné myšlenky a vyběhla z pokoje. Jako jediný obyvatel ve Volteře jsem potřebovala lidské jídlo a k vůli rychlému růstu jsem ho spořádala opravdu hodně. Když mě Aro kdysi při jídle pozoroval, nenápadně jeho pohled nevěřícně zabloudil pode mě, jestli to už nepropadává dolů. Strašně jsem se tomu hihňala. Sulpicia odporem nakrčila nos a raději odešla.

Doběhla jsem do kuchyně a vytáhla si cereálie. Půl krabice jsem rovnou nasypala do misky a zalila mlékem. S plnou pusou křupajících vloček jsem se nenápadně protáhla na galerii velkého sálu, kde právě Demetri trénoval s Felixem. Patřili k nejlepším členům gardy. Šlo to poznat.

Byl na ně fascinující pohled. Chvílemi kolem sebe pomalu kroužili a za pár okamžiků už se v sérii rychlých útoků míhaly tak rychle, že by pro pouhého člověka byli snad nepostřehnutelní.

Vykulenýma očima jsem je sledovala a cpala si do pusy jednu lžičku za druhou. Chvíli po tom, co jsem dojedla skončili s tréninkem. Tentokrát byl vítězem Felix. Vzhlédnul na mě a s lačným pohledem mě pozoroval, dokud nevyšel ze sálu. Neměla jsem ho ráda. Bylo mi nad slunce jasnější, že pokud by nebylo Ara, dávno by se na mě vrhnul. Lákalo ho to co nemohl dostat.

Doskákala jsem vesele až k Demetrimu, který ke mě bez jakéhokoliv výrazu sklopil pohled.

"Mohli bychom dnes jít ven?"

Po chvíli kývl.

Zářivě jsem se na něj usmála a utíkala se obléct. Ve Voltéře pro mě moc zábavy nebylo. S ostatními jsem se nestýkala a toulat po paláci jsem se nesměla. Nadšeně jsem tedy na sebe oblékla první co mi padlo pod ruku a běžela zase za Demetrim.

Už na mě čekal. Bezeslova jsme prošli kolem Gianny. Zvědavě se na mě podívala zelenýma očima. Nevídala mě příliš často, proto si více všímala o kolik jsem zase povyrostla.

Venku do tmy zářily pouliční lampy svým teplým světlem. Fascinovaně jsem sledovala skupinky veselých lidí, kteří tančili při hudbě linoucí se z barů, zamilované páry tisknoucí se k sobě v temných zákoutích a postarší muže hrající šachy za okny kavárniček.

Lidé byli tak proměnlivý, emociální a křehcí. Kdykoliv jsem je viděla, cítila jsem se být více jako upíři ve Volteře, ale zároveň toužila být spíše obyčejným člověkem.

Tím jsem však nebyla, tak mé dny plynuly jeden jako druhý za branami Voltery.

Další kapitola >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dcera Voltery 1. kapitola:

 1
1.
Smazat | Upravit | 11.12.2013 [21:13]

Začína to skvelo, idem si rýchlo čítať ďalšie kapitoly. Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!