Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dáreček z La Push 8. kapitola

útes


Dáreček z La Push 8. kapitolaCulleni už si nemůžou být jistí ničím. Bella s Nikym na ně stále něco vymýšlejí a používají proti nim jejich vlastní zbraně. Ačkoliv, občas se jim to i vymstí.

8. kapitola

 

 (pohled Emmetta)

 

 Tak dnes nuda rozhodně nebude! Podíval jsem se na Rosalii, která drtivě svírala volant mého broučínka. Ráno se pokusila pro jistotu podívat, zda její nekonečné sexy nožičky opravdu nehyzdí nějaký ten nezvaný chloupek a k mé nekonečné smůle jsem si toho všiml.

To se vážně nedalo. Představa mé Rose jak se holí motorovkou mě znovu sklátila k zemi a ona mi pomohla pár dobře mířenými „šťouhnutími„ se na té zemi zdržet déle, než jsem měl původně v úmyslu. Ještě teď měla zatnutou čelist a skřípala zubama.

Jela jako šílenec, dokonce i na nás, a prudce řezala každou zatáčku. Držel jsem se jako klíště. Za zády mi znělo netrpělivé vrčení motoru stříbrného volva. Tak nějak mi bylo jasné, že pokud bych nějakou nešťastnou shodou okolností (například Rosaliinou nožkou do mého pozadí) ocitl na silnici, brzda by byla to poslední, na co by můj bráška pomyslel.

Jeho odstřelovačský pohled více než jasně naznačoval, že by teď raději seděl v pořádném bagříku. Párkrát by se projel po mém triku, samozřejmě pokud by se v něm stále nacházela má maličkost, a párkrát mě pohladil bagrovou lžící po hlavě.

Jako bych mohl za to, že do té šatny vlezl v tu nejnemožnější chvíli.

Náladu mi spravovalo pomyšlení alespoň na Bellu. Ignoroval jsem náhlé vzteklé zavytí motoru za námi. Podle jejího včerejšího výrazu by s ní mohla být dnes sranda.

 

Zvědavě jsem sledoval Bellu a Nika, seděli pár lavic za námi a pořád mezi nimi koloval papír a navzájem si psali vzkazy. Evidentně se u toho výborně bavili. Stočil jsem pohled k Rosalii, stále ještě zuřila. Chtivě jsem se zahleděl na ten kus papíru. Ježíši, já se tak nudil!!

„Swanová.“

Třídu proťal hlas vyučujícího a Bella se poslušně zvedla. Sebevědomě napsala na tabuli výsledek právě počítaného příkladu a šla si sednout.

Přimhouřeným pohledem sledovala Rosalii, když ji míjela a dala si frajersky ruce do kapes. Jako moravák na zrající švestku, tak i já jsem lačně sledoval papírek, který jí při tom vypadl. Bella po něm okamžitě hmátla, ale bylo pozdě. S vítězným výrazem ho už v dlani svírala má sladká milovaná a báječná Rosalinka.

Jen okrajově jsem vnímal Bellu, jak rychle zaparkoval na své židli. Soustředil jsem se jen na ten kus papíru. Rose však uhla před mou napřaženou rukou. Se škodolibým výrazem se odsunula až ke kraji lavice a pak otřesně pomalu papírek rozdělávala.

Uááá! Tohle mi dělá naschvál!

Vystrčil jsem bradu a vrhl na ni ublíženecký pohled. Jí to však nevadilo a zvědavě zabořila své proradné zraky do obsahu.

Sledoval jsem její oči, jak se přimhouřily a nechápavě sledovaly papírek z obou stran. Ještě párkrát ho v rukou otočila, než se zhluboka nadechla a po mírně růžovějící tváři jí přejel vztek. Ruce se jí začaly neodvratně svírat a jen tak tak se mi podařilo papírek zachránit dříve, než se z něj stala pouhá cupanina.

Nadšeně jsem se na něj zahleděl, ale na jeho obou stranách bylo jen jediné slovo, otoč.

Nyní už bezcenný papír jsem hodil na zem a podíval se zklamaně na běsnící Rosalii.

„Jak jsi mi to mohla udělat. Chytit se na takový starý...“

Z úst mi uniklo tiché vysoké zakvílení. Zděšeně jsem se podíval na její ruku, která mě drtivě svírala na stehně. Horší než bolest však bylo vědomí, jak blízko malému Emmettkovi se teď nachází. Vyděšeně jsem se jí podíval do tváře. To by přece neudělala!

Doufám.

Konečně tu ruku oddělala z mé nohy a já si ji hned hodil přes druhou, jen tak pro případ. Neboj se Emmettíčku, já tě nadám, budu tě chránit celým svým tělem.

Vztekle jsem se obrátil k těm co to vše způsobili a odkud se linuly zvláštní pazvuky.

Ti dva se krčili za jinými studenty. Bezmocně sebou škubali na lavici. Bella ke mě zvedla oči. Pod okem se jí táhle šmouha od řasenky. V následujícím okamžiku se jí vyvalila další slza a ona se bezhlesně sesunula v novém záchvatu smíchu.

 

 

(pohled Jaspera)

 

Začínalo mi docházet, že ten včerejší inzerát nebyl asi nejlepší nápad. Edward byl na nás všechny pěkně naštvaný, neměl jsem ani potuchy, co teď můžu čekat od Belly a Emmett s Rosalií byli vytočenější než Karkulka se zapranou pláštěnkou. Ani jsem si netroufal hádat, co se stalo minulou hodinu v matice.

Vděčně jsem se rozhlédl po studentech ve třídě. Z naší partizánské sedmičky jsme tu byli jen my dva s Edwardem, takže alespoň další hodinu se nemusíme obávat nějaké odvety.

„Jo, co jste nám nadrobili, to si teď s úrokama pěkně sníme,“ zavrčel vedle mě Edward.

Jeho větu však ke konci přerušilo mé zahyhňání. Vykuleně jsem se rozhlédl po třídě. Všichni otráveně hleděli na profesora. Odkud to sakra jde?

Z krku mi uniklo další zachechtání. Zděšeně jsem se podíval na Edwarda, ale ten na tom byl ještě hůř. Držel zatlé čelisti a ramena se mu bezmocně otřásala nezadržitelným smíchem. Netrvalo to ani pár vteřin a přišlo to znovu. Aniž bych se mohl ovládnout, cloumaly se mnou záchvaty smíchu. Edward se zlomil v pase a narval si ruku do pusy ve snaže ztišit tak svůj řehot.

„Ten byl dobrej,“ zavyl než nás skolil další záchvat smíchu. Hýkali jsme už do dua přes celou třídu.

„Culleni!“ podařilo se někomu konečně nás přehlušit. Jen s použitím toho posledního sebeovládání jsme ztichli. Profesorův pokus o smrtící pohled přerušil po dvou vteřinách Edward, která znovu hýkl, až se čelem břinkl do lavice. Poslušně jsem se vydal jeho příkladem.

„Ven!“ vybouchl také profesor, ale smíchem to, na rozdíl od nás, nebylo.

Bez jediného slova odmlouvání jsme se kloněnou hlavou opustili třídu. Cestou nás doprovázely ztlumené pazvuky z venku.

Sotva za námi cvakly dveře. Vrhli jsme po sobě vzteklé pohledy, jako by jsme se navzájem potřebovali ujistit, zda jsou dostatečně smrdící. No, nevím jak můj, ale Edwardův byl účinnější než DDT.

V další vteřině jsme se už řítili chodbou ven ze školy. Pod oknem naší třídy však už bylo prázdno. Jen zvířený prach a položená knížka ukazovali na nedávnou přítomnost nižšího živočišného druhu. Oba jsem tedy zůstali hledět na Sbírku nejlepších vtipů.

Tak to je síla, oni proto nám využívali naše vlastní dary. Edward se však netvářil tak vytočeně jako já. Zkoumavě jsem si ho prohlížel.

„No, brácha, ber to z té lepší stránky, už máme aspoň dárek pro Emmetta,“ zamával s knihou. Přesto se mi zdálo, že za jeho dobrou náladou je přece jen něco jiného.

 

 

(pohled Rosalie)

 

Sledovala jsem velkou klátící se věc pod stolem, která hrozila každou chvíli zašprajcovat se a vzít stůl sebou.

„Vidět tě teď Jasper, zkope ti tu zadnici do plocha. Co se neumíš plížit?“ sykla jsem sotva slyšitelně na Emmetta.

Aniž by se zastavil, sykl nazpět.

„Je tu málo místa. Tobě by to šlo líp.“

Sklouzla jsem pohledem na špinavou podlahu.

„Zkus to vzít vlevo, tam je větší škvíra.“

Stála jsem za sloupem v jídelně a navigovala Emmetta, který se snažil nepovšimnut kuchařkami proplížit zpět od obsluhovacího pultu. Původně to znělo prostě a jednoduše, ale teď, když Emmett zespodu připomínal spíše zemovku a na jeho zadnici ulpěla stará žvýkačka ze spodní strany stolu, mi to už tak geniální nepřipadalo. O malou chvíli později však stál Emmett už přede mnou se zářivým úsměvem.

 

Niky dorazil do jídelny jako první. Tedy pokud nepočítám naší pětičlennou maličkost. Pořád jsme žasli, kolik toho do sebe dokáže narvat. I tentokrát ihned zamířil ke korýtku a popadl bagetu na oběd.

Cestou nás obšťastňoval svým pohledem a já téměř viděla, jak si u nás dělá faječky, koho už dostal. Sedl si na opačnou stranu jídelny a čekal na své oblíbené představení, až začneme do sebe tlačit oběd. Mezi tím se potutelně zahryzl do toho svého. Stačilo pár vteřin a vytřeštil oči. Napěchovaná pusa mu strnula, začal rudnout a dokonce začal přerývaně dýchat nosem. Což si velmi rychle rozmyslel, protože mu vyvstaly slzičky do očí.

Zemovka nezemovka, pohladila jsem Emmetta po stehně a ten se zářivým úsměvem postavil na stůl úzkou vysokou lahvičku. Tomu „nebohému štěňátku„ se v očích objevily zarudl žilky, jen spatřil etiketu Extra WASABI.

Bez jakékoliv známky slušné výchovy se připleskl na parapet a obsah svého skladiště vyprázdnil pod okno na trávník. Zpět ho vtáhla až Bella. Niky s nesrozumitelným sípáním gestikuloval ve snaže to na nás prásknout.

Nedostal se sebe ani slovo, jen mával s osudnou bagetou, až Belle došla trpělivost. Vyrvala mu jeho taktovku od níž odlétával salát a kapky dresingu. Než se stačil kdokoliv z nás byť hnout, v Edwardově případě tedy spíš vrhnout se střemhlav vpřed, Bella už se zahryzla.

Ztuhle jak zasloužilé vojenské ponožky jsme sledovali Belliny oříškové oči, jak se náhle vytřeštily, zrudly a nakonec se ztratily za okrajem odpadkového koše, kam zabořila hlavu a dolovala ze sebe naši malou pomstičku.

Po zbytek pausy ti dva zůstali přicucnutí k vodovodním kohoutkům.

 

<<         >>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dáreček z La Push 8. kapitola:

 1
26.09.2016 [20:10]

Alice1CAu. Celkovwj dojem kazí "jako by jsme se". Ach ta čeština! Ale jinak Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!