Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co kdyby - 6. díl

Co kdyby - 6. dílVečeře s Damonem a Edwardem.

„Ještě nás nikdo nepředstavil, Sváčo. Jsem Damon… Damon Salvatore,“ řekl, vstal a natáhl ke mně ruku na potřesení. Změřila jsem si ho pohledem.

„Isabella Black-Swan.“ Přijala jsem nejistě jeho ruku a potřásla si s ní. Avšak nechápu, proč jsem to přijala.

---***---

6. díl

Stále mě držel za ruku, přestože jsme si již netřásli. Bylo to velmi divné. Měřil si mě pohledem a já z toho byla celá trochu mimo. Připadalo mi to jako hra. Hra, kdo dřív ustoupí. Chtěla jsem samozřejmě vyhrát. Uslyšela jsem odkašlání a podívala jsem se směrem na Edwarda. Tvářil se pobaveně, nechápu proč. Povolila jsem sevření a ruku vyprostila z jeho sevření. Damon se jen uchechtl a znovu se usadil zpět na své místo.

„Bello, dáš si také?“ zeptala se mne mile Esme nečekajíc na mou odpověď. Vstala a ladnou chůzí mi ihned přinesla talíř horké polévky. Než jsem stihla, jakkoliv zareagovat položila jej automaticky vedle Edwarda. Otočila jsem jen oči v sloup. Když vezmu talíř a sednu si jinam, bude to divné a neslušné. Tudíž mi nezbývá než si sednout vedle Edwarda a najíst se.

V moment, kdy jsem dosedla do měkké židle, se Edward napřímil. Nabrala jsem první lžíci polévky a byla jsem velmi překvapená její vynikající chutí. Užívala jsem si každé sousto a zanedlouho jsem měla polévku snědenou.  Eli mezitím již svou polévku dojedla a přesedla si vedle mě.

„Dobrý?“ zeptala jsem se a pohladila Elenu po vláskách. Ta si židli přisunula ke mně ještě blíž a opřela se o mě. Usmála jsem se a znovu měla potřebu jí pohladit. Edward s cizincem Damonem se tvářili zvláštně. Nedokázala jsem rozeznat jejich pocity a myšlenky.

„To byla dobrota, viď mami… co nám asi teta Esme ještě dá?“ řekla zamyšleně Elena a já jen pokrčila rameny. Ovšem trochu mě zarazilo oslovení teta.

„To nevím, ale jistě to bude dobré,“ pověděla jsem své dceři a koukala na Esme jak přináší další pokrm. Velkou hroudu rizota s houbami a s nějakou zeleninou. Vonělo to božsky. Postavila talíře před nás. Poděkovala jsem a okamžitě začala jíst. Bylo to skvostné! Koutkem oka jsem viděla, že Elena jíst nezačala.

„Copak se děje?“ zeptala jsem se jí. Opřela jsem vidličku o talíř a lehce se k ní pootočila.

„Mami… tam jsou přece houby a ty já nejím,“ řekla mi smutně a dala si ruce v kříž. Kluci se vedle nás nahlas uchechtli a Elena jako odpověď jen sklopila hlavu.

„Ale zlatíčko… to přece nejsou houby, ale žampiony.“ Zkusila jsem na ní tu nejstarší fintu rodičů. Prostě to nějak okecat, hlavně aby se dítě najedlo.  Jen doufám, že mi to má skoro desetiletá holka spolkne.

„Aha…,“ řekla mi otráveně a konečně se na mě podívala. Koukala na mě zrazeným pohledem.

„Aspoň to ochutnej.“  Zkusila jsem se jí přesvědčit. Vzala do ruky vidličku a do pusy dala první sousto. „Tak co?“ zeptala jsem se jí a ona se usmála.

„Dobrý.“ Dala si do pusy další a další sousto. Já se ke svému jídlu vrátila také. Po celou tu dobu jsem se snažila nepozorovat Edwarda a Damona vedle nás. Snažila jsem se je úplně vypustit z hlavy. Najíst se, přežít tady ještě zítřejší den a poté odejít.

Elena ze své porce rizota snědla jen něco málo. Houby opravdu nemusela, ale očividně měla hlad. Odsunula talíř před sebe a zhluboka se napila sklenice vody, kterou jí před malou chvílí přinesla Esme. To já ještě zvesela baštila dál. Mezitím Elena vedle mě začala zívat.

„Jsi unavená?“ zeptala jsem a Eli na mě dokázala jen zakývat hlavou. Pohledem jsem hledala Esme v místnosti. Ta byla u dřezu a přemývala nějaké nádobí. Otočila se na mě a svou ladnou chůzí k nám přešla. Samozřejmě poslouchala, a tak věděla, co potřebujeme.

„Tak pojď, zlatíčko, ukážu ti tvůj pokoj,“ řekla Eleně se svou typickou mateřskou láskou. Já se jen usmála a zaartikulovala ‚děkuji‘. V moment, kdy Elena odešla z místnosti, se na mě Edward pootočil a díval se na mě. Já měla před sebou ještě nedojedené rizoto. Bylo výborné, ale bylo ho moc. Poodstrčila jsem lehce talíř od sebe, abych měla více místa. Tak a co teď.

„Takže…,“ řekli jsme oba najednou a Damon se jen uchechtl. Já lehce zvedla hlavu nahoru a pooddychla si. Edward se vedle mě ještě více napřímil. Byl napnutý jako kšandy. Těkal pohledem mezi mnou a Damonem. Chvíli na to se zamračil. Z jakého důvodu? Možná kvůli Damonovým myšlenkám.

„No tak fajn… já teda půjdu,“ řekl znuděně Damon a pomalu se zvedal ze židle. Ze stolu vzal svůj mobil a pomalou až lenivou chůzí odcházel pryč. „Tak se zatím mějte, hrdličky,“ poznamenal před úplným odchodem. Zase jsem jen pootočila očima.

---***---

„Tak začni,“ prolomila jsem hrobové ticho. Nevím, co se to se mnou děje. Jedna část mne s ním chce šíleně mluvit. O všem, co se mi kdy stalo. Ta druhá mi říkala, ať se zvednu a prostě odejdu.

„Co chceš vědět?“ zeptal se prostě jakoby nic. Což mě svým způsobem zase rozzlobilo.

„Co chci vědět? Děláš si srandu? Všechno!“ odpověděla jsem mu, opřela si lokty o stůl a opřela si hlavu. Dívala jsem se na něj, pozorovala ho. Chvílemi jsem se musela klidnit, abych na něj nezírala. Stále mi připadal jako duch. Jako by nebyl skutečný.

„Všechno, jo?“ řekl a zadíval se na mě již tmavě červenýma očima. Pootevřela jsem rty, aby se do mého těla dostalo více kyslíku. „Kde začít, že?“ řekl si spíš pro sebe. „Jsem Edward Cullen, je mi 17... au.“ Praštila jsem ho do ruky a máchla rukama na znamení ‚co to meleš‘. Hned po vteřině jsem si uvědomila, že jsem ho zase praštila. Měla bych si víc dávat pozor. „Fajn. Jen vážně nevím, kde začít,“  řekl pochmurně a složil ruce mezi nohy, kde si s nimi začal hrát.

„Co třeba tím, že máš rudé oči,“ začala jsem prostě. Věděla jsem moc dobře, že tohle už není můj Edward, ale přes to všechno jsem se k němu tak chovala. Začínám si pomalu, ale jistě myslet, že jsem blázen. Edward sklopil zrak ke svým rukám. Ty změnily pozici a začaly hrát na nohy, jako na piano.

„Jasně. To je dobré téma. Řeknu ti ten příběh, ale k němu patří i to, jak jsem poznal Damona.“ Zvedl pohled zpátky ke mně.

„To byla moje druhá otázka,“ řekla jsem mu a lehce se pousmála. To odlehčilo situaci.

---***---

 

Edward:

„Jsem v pořádku mami,“ pověděl jsem do telefonu Esme a užíval si slunce, které se mi odráželo od kůže. Zrovna jsem se nacházel na ostrově mých rodičů. Byla to nejlepší možnost, kam utéct před mou rodinou a před světem okolo mě. Esme mi ještě něco povídala, ale já jí již neposlouchal. „Ano Esme, neboj… Taky tě mám rád, mami, ahoj.“ Ukončil jsem konverzaci a položil mobil vedle mě na druhé lehátko.

---***---

Čas plynul. Den za dnem, týden za týdnem. Měl jsem hlad. Šílený hlad. Ovšem na ostrově toho moc k snědku nebylo. Až na nějaká ty drobná zvířata. Rozhodl jsem se tedy v noci přeplout někam do přístavu a tam se nakrmit na něčem větším. Byl to už nějaký čas, co jsem se najedl nějak víc. Na ostrově jsem jen tak přežíval. Tohle byl první důvod, kdy jsem si přiznal, že se odtamtud musím dostat pryč. Přestože v mých očích to byl jen výlet a v plánu bylo vrátit se zpět. Opak byl pravdou, jen jsem si to nechtěl přiznat.

Z ostrova jsem vyrazil v moment, kdy začalo zapadat slunce. Užíval jsem si jej. Ten teplý pocit. Jediné hezké v mém nynějším životě. Do zapadlého přístavu jsem dorazil lehce po setmění. Ani nevím, jak se ten přístav jmenoval. Nebylo tam živé duše. Slyšel jsem zdáli jen pohrávat hlasitou latinskoamerickou hudbu.

A pak… pak jsem to ucítil. Pach krve. Lidské krve. Slyšel jsem ženu, která lapala po dechu a snažila se křičet o pomoc. Snažil jsem se jí najít a pomoct jí, ale bylo pozdě. Ležela ve tmě a nad ní stál mladý muž. Který si jen lehce rukávem otřel pusu. Nechápal jsem, co před sebou vidím. On se na mě otočil a díval se na mne stejným způsobem jako já na něj. Přešel ke mně a pootočil hlavou na stranu. Po pár krocích se dostal do světla pouličních lamp a já spatřil jeho tvář. Byl to člověk, ale jeho pach… Tak podobný tomu našemu. Blížil se ke mně blíž a blíž. Zůstal jsem stát na místě. Došel ke mně, položil mi ruku na rameno a zadíval se mi do očí. Jeho zornice se rozšířily.

„Zapomeň na to, co jsi viděl, kamaráde, věř mi,“ řekl mi vážným hlasem, pustil mé rameno a chtěl odejít.

„Vidět? A co přesně? Ty jsi jí zabil?“ zeptal jsem se automaticky. Jednu věc nemám rád a to, když umírají nevinní lidé. Muž se znovu na mě otočil se zmateným výrazem.

„Od kdy je v Brazílii Železník… komplikuje to člověku život.“ Znovu šel ke mně, ale tentokrát už ne tak klidnou chůzí jako před tím. V jedné sekundě jsem měl jeho ruce okolo krku, snažil se mi zlomit vaz. Ovšem naše svaly jsou tak trochu z kamene – tudíž to nejde. To jej zneklidnilo a já měl možnost ho od sebe odstrčit. „Co jsi sakra zač?!“ řekl naštvaně, když se zvedal ze země. Já dal ruce nahoru.

„Nechci ti ublížit,“ pověděl jsem mu a on se jen pousmál křivým úsměvem.

„No, tak tohle mi budeš muset říct u panáku bourbonu!“ řekl vysmátý cizinec a přešel ke mně. „Piješ tvrdej, že jo?!“ řekl mi znovu a já jen zakýval hlavou, že ne. „Ale no ták, tak to aspoň zkusíš,“ řekl najednou s tak dobrou náladou. V tuhle chvíli jsem pochopil, že jsem právě poznal člověka, který byl psychicky stejně rozebraný jako já.

---***---

„Stejně to nechápu, kámo,“ řekl mi Damon už snad po sté. Za dvě možná tři hodiny, co se známe, spolu mluvíme, jak nejlepší přátelé. „Proč nepiješ tu nejlepší věc na světě. Lidi!“ řekl velmi hlasitě a rozmáchnul se rukama po celém baru. „Ty bys byl prima parťák pro mého bráchu,“ začal se smát. „To ti teda povím.“ Opravdu se teď přede mnou od srdce zasmál. Jen jsem tomu vtipu neporozuměl.

„Pojeď se mnou do New Yorku!“ řekl z ničeho nic. Vstal a čapnul mne zase za rameno. „Pojeď se mnou do NEW YORKU!“ zopakoval mi znovu a usmál se křivým úsměvem.

„Co bych tam dělal?“ Vzal jsem do ruky stále tu první skleničku alkoholu, co jsem dostal. Ne že bych jí úplně pil, ale líbila se mi ta chuť na jazyku.

„Kamaráde, máš problém se svou existencí. Proto máš štěstí, že jsi dnes poznal mě!“ Dramaticky ukázal na sebe a stále se smál. „Věř mi, bude se ti to líbit!“

---***---

New York byl pro mě něco nového. Svěží vzduch. Tedy jen metaforicky řečeno, jinak byl v New Yorku vzduch plný smogu.

Společně s Damonem jsem začal přicházet na jiné myšlenky. Začínal jsem na ní zapomínat. S mým přítelem Damonem nás hlavně pojilo jedno. Zlomené srdce a snaha začít nový život.

Přestal jsem postupem času komunikovat s mou rodinou, měl jsem totiž novou. Novou, která mi rozumí. Postupem času jsem přišel na to, jak do sebe dostat alkohol. Bylo to uvolňující. Pálil a svým způsobem mi hřál tělo.

Jednou, když jsme se vraceli s Damonem z dalšího večírku k nám domů, jsme potkali dívku. Nebylo jí ani 14 let. Ležela na ulici, zmlácená a sotva žila. Vzpomněl jsem si na svou sestru Rosalie a její příběh, proč se stala upírem. Damon jí chtěl přejít, ale to já nemohl. Viděl jsem v ní mou sestru.

Klekl jsem si k ní a lehce jí pootočil, abych jí viděl do tváře. To, co jsem viděl, mne lehce zarazilo.

„Co to děláš?“ zahulákal na mě Damon.

„Musíme jí nějak pomoci,“ odpověděl jsem mu a vzal dívku do náručí.

„Blázne… ale dáš si jí k sobě do postele, na mou krvácet nebude!“ řekl lehce naštvaně.

 

Po pár hodinách se dívce přitížilo, pomalu jsem neslyšel její tep. Nevěděl jsem co dělat. Nechci, aby zemřela, ale nechci, aby byla upírem. V moment, kdy jsem se začal modlit mi Damon zacpal pusu. Nevěřícně jsem se na něj podíval. On jen zakýval hlavou a mumlal si všelijaké nadávky. Kousnul se do zápěstí, sehnul se k dívce a dal jí svou krev ke rtům.

Po několika hodinách se dívka probrala úplně zdravá, akorát nesměla odejít z bytu. Nechápal jsem proč. Prý mi to potom Damon vysvětlí.

„Jak se jmenuješ?“ zeptal jsem se jí.

„A…Anita.“

---***---

„Já si myslím, že to je skvělý plán. Hele nechceš nikomu ublížit a já mam zázračnou krev, která uzdravuje… A navíc když začneš pít tu L. krev, tak ti bude líp a hlavně na ní konečně zapomeneš, věř mi. Tak kde je teda do prdele problém?!“ řekl mi Damon na jednom z dalších večírků kam jsme chodili.

„Prostě nemůžu… Co když se neuhlídám a někoho zabiju?“ zeptal jsem se ho a nechtěl na to ani pomyslet.

„Proto tu jsem já,“ řekl s lehkým pobavením v hlase. „Ber to tak, že jsem tvůj trenér. Naučím tě, jak to ovládat a takový ty věci okolo. Upír je skvělá věc. Neexistujeme proto, abychom se krmili na zvířátkách.“ Dopověděl a mrknul na mě. „Přemýšlej o tom… jinak super sexy číča na 12 hodině tě okukuje. Zkus to, budu poslouchat a když tak zakročím. Kdyby všechno v pohodě, stačí jen pak někdy zavolat a já odvedu svou práci.“

---***---

Slast. Bylo to něco neuvěřitelného.

„Damone, mohu tě požádat,“ zavolal jsem na svého kamaráda, parťáka. Ten se odtáhnul od jedné velmi svůdné blondýny. Přešel ke mně přes celou místnost. Kousnul se do zápěstí a dal napít mé společnici jeho krve. „Děkuji,“ řekl jsem mu a on jen zahýbal hlavou. Vzal jsem do náručí krásnou, bledou brunetku Anitu. Přešel jsem do své ložnice a tam jí opatrně položil na postel. Přisedl jsem si k ní na roh postele. Přehodil přes ni peřinu, aby tu nebyla úplně nahá. Zkontroloval jsem zranění na krku. Hojilo se, rychle jako vždy.

Nová etapa života. Tak tomu Damon přezdíval. Nový život, nový Edward. Pochopitelně. Poprvé v mém životě jsem našel způsob, jak se krmit, ale zároveň nikomu neubližovat. Mé tělo je tak zdravé. Dá-li se to tak říci. Já se najím a Damon mé kamarády uzdraví.

Po 7 letech jsem se naučil jim neříkat oběti, ale pojmenoval jsem je kamarády. Hlavně tady Anita byla má oblíbenkyně. Nevím, zda to bylo tím, že to byla jedna z mála osob, se kterou jsem mohl probírat umění. Nebo možná fakt, že tak božsky chutnala… nebo to, že jsem jí tenkrát zachránil před smrtí… nebo fakt že jí byla tak podobná.

 

---***---

Ahoj všichni! Díky za podporu a všechny zanechané komentáře. I touhle formou chci na ně odpovědět. :)

 

- Zvedavka: On Damon nebude zas až takový blbeček neboj... Všechno má své důvody. Jen se k tomu prokousat (hlavně v mém případě pomalého psaní, to asi bude dlouho trvat). :D

- BreeTanner: On příběh navazuje na "moment" kdy jí Edward opustí. Takže to je spíš "Co kdyby se Edward nevrátil, Co kdyby vůbec nebyla Itálie..." apod. Prostě rozchod v lese a dál pokračuje má verze příběhu. :D

 ---***---

Vlastně při psaní této povídky si tak furt říkám "a co kdyby se stalo teď tohle nebo tamto". Stejně tak jako nápad na spojení dvou epických upířích světů: "a co kdyby se spojil svět Twilight a TVD". To slovo "Co kdyby" je u mě ve psaní hodně podstatný... Spíš si říkám bůh ví, co v budoucnu ještě vymyslím. 

---***---

Budu moc ráda za vaše komentáře – ať pozitivní / negativní. Prostě jakékoliv. Protože pak člověk ví, že to má nějakou cenu. Takže díky!!! ♥

Zase Vás chci požádat o strpení, to psaní jde nějak těžko. Ale ono to nějak půjde. :)

Tak si říkám, co se v dalším díle stane mezi Bellou a Edwardem?... Když končíme rychlým příběhem od Edwarda.

 

Díky, díky moc! Mějte se fanfárově a zase NAČTENOU

 Vaše BellinaTom


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Co kdyby - 6. díl:

 1
2. Zvedavka
09.12.2019 [6:38]

Jsem ráda, že jsem narazila i na novou kapitolu:) hezky jsi to vymyslela, proč jsou vlastně přátelé Emoticon Jsem zvedava na další kapitoly Emoticon A jsem ráda, že Damon nebude takovej blbecek Emoticon Emoticon

04.12.2019 [12:39]

BreeTannerPerfektní kapitola. Ještě lepší, než ty předešlé. Emoticon Já se nejdřív úplně trochu bála toho spojení s Damonem, když jsem to kdysi zkoušela já, zapojit TVD do Twilight, dopadlo to příšerně a prosím, Merline, ať na tu povídku tady už nikdo nenarazí. Emoticon Emoticon Ale tohle vyprávění bylo zatím báječný a já jsem zvědavá, jak to bude dál. Emoticon Emoticon
A děkuji za vysvětlení, hned tomu víc rozumím. Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!