Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co kdyby - 7. díl

Co kdyby - 7. dílEdward, Bella a alkohol.

EDIT: Článek neprošel korekcí

„Takže proto piješ lidi? Protože tě nějaký psychopat přesvědčil?“ zeptala jsem se ho a děsila se odpovědi. Děsila jsem se toho, že se nechal tak snadno přesvědčit. Že zahodil své přesvědčení v sebe…

„Nerozumíš tomu Bello,“ odpověděl a lehce se zamračil. Dlouhou dobu koukal do kuchyně a stále si hrál s prsty, které ťukaly na jeho stehna.

„Čemu přesně nerozumím? Faktu, že piješ lidskou krev jen proto, že jsi potkal Damona?“ řekla jsem znovu. Tentokrát hlasitěji. Byla jsem naštvaná, ale ne na něj… ale na Damona. Byla jsem na Damona hodně naštvaná, protože přiměl Edwarda pít lidskou krev. Bez Damona by to Edwarda ani nenapadlo. On takový nebyl… ale už je. To je to, co mě děsí. Už to není můj Edward. Kdo je to tedy teď? Chci ho poznat… znovu. ‚Bože Bello jsi opravdu blázen! Opustil tě! Nemiluje tě! Žiješ jiný život! On žije jiný život. Mysli na Elenu!!!‘

„Je toho víc Bello. On je jako já. Tomu prostě nemůžeš rozumět, ne jako člověk,“ zašeptal do ticha. Konečně se na mě podíval. To mě donutilo se znovu zhluboka nadechnout.

„Dobře, takže já ubohý člověk tomu nemůžu rozumět. Fajn!“ řekla jsem naštvaně a zkřížila ruce na hrudi, zabořila se do židle a začala se dívat před sebe. Bylo dlouhé ticho. On se na mě stále díval. „Nechci, abys pil lidi,“ zašeptala jsem tentokrát já a vrátila se pohledem k němu.

„Já vím,“ odpověděl mi a zamračil se ještě víc. V tichosti jsme seděli a poslouchali tikat hodiny. Edward z ničeho nic vstal a přešel do kuchyně, kde zapnul rychlovarnou konvici. Vzal do ruky velký světlý hrneček, který položil na linku. Vedle lednice vzal pikslu čehosi a do hrnečku dal dvě lžičky. Poté hrneček zalil horkou vodou. Z lednice vzal mléko, které načal a nalil jej trochu do hrnečku. Vzal hrníček, z kterého šla pára. Do druhé ruky vzal cukřenku a vrátil se ke mně. Položil hrníček i s cukřenkou přede mě. Ta vůně mě probrala. Káva. Tak tohle asi bude dlouhá noc. On se vrátil zpět do kuchyně, kde vzal malou skleničku, kterou postavil na stůl – na místo kde sedí on. Pak zmizel upírskou rychlostí na dvě sekundy a vrátil se s flaškou alkoholu, který si do ní okamžitě nalil.

„Další otázky?“ zeptal se mne a lehce se napil a sednul si zpět na židli. Tentokrát tak, že si sednul směrem ke mně. Pravou nohu měl na zemi a druhou si opřel o židli na které jsem seděla.

„Samozřejmě,“ odpověděla jsem mu, nasypala si do kávy trochu cukru a lehce si zkousla ret. Zamíchala jsem si kávu a napila se. Ovšem to bych nebyla já, abych si nespálila jazyk. Edward si toho všimnul a lehce se ušklíbnul. „Takže… před pár hodinami jsi mi říkal, že mi vysvětlíš, proč odsud nemohu odejít. Nebo aspoň následujících 24 hodin,“ zeptala jsem se a chvíli čekala na odpověď, než ji Edward vymyslí.

„No to je jednoduché. Když jsi byla raněná…“

„Kousnutá,“ přerušila jsem ho a on se na mě káravě podíval. Jen jsem zvedla ruce na omluvu a on pokračoval v řeči.

„Když jsi byla raněná, Damon ti dal napít své krve.“

„Cože? Fuj!“ přerušila jsem ho zase. Rychle se napila kávy, jako bych mohla svůj jazyk nějak očistit. Edward se znovu lehce zamračil, ale zároveň usmál.

„Ty jsi se díky té krvi uzdravila. Jenže Damon je upír jiného druhu. Jeho druh, když chce někoho přeměnit na upíra, tak jej musí nakrmit svou krví a pak jej zabít. Dřív, než se upíří krev v člověku vstřebá.“ Znovu šáhnul po sklenici alkoholu. Napil se a položil jí zpět na stůl. Já se podívala na svou kávu a zvedla obočí. ‚Přece nebudeš pít kávu. Dneska si zasloužíš něco lepšího!‘ Nabádalo mě mé já. Šáhla jsem po Edwardovo sklenici a napila se. Chtěla jsem si odkašlat, ale překonala jsem to. Edward se na mě nechápavě díval.

„Po dnešku si to zasloužím…“ řekla jsem mu na vysvětlení a znovu se napila. On znovu vstal a došel pro druhou skleničku, kterou také naplnil alkoholem. „Takže mi chceš říct, že když bych teď umřela… tak… tak jsem.“ Nedokázala jsem dokončit větu a znovu se napila. V očích jsem měla slzy, ne z alkoholu, ale z toho, co se mi dnes mohlo a může stát. Edward jen kývnul na mou otázku.

„Bello,“ zašeptal a dal mi ruku na rameno, chtěl mě utěšit. O to jsem nestála, a proto se znovu napila ze skleničky až mi v ní nic nezbylo. Natáhla jsem ruku se skleničkou k Edwardovi a on jí znovu naplnil alkoholem. Znovu jsem se zhluboka napila a poté skleničku položila na stůl. Rukou jsem si otřela slzy a podívala se na Edwarda.

„Víš, co si tak říkám?“ zeptala jsem se ho. Cítila jsem v sobě alkohol. Znovu jsem vzala skleničku a obsah zbývajícího alkoholu jsem vypila najednou.

„Co si říkáš?“ zeptal se, když mi dolíval znovu skleničku alkoholem. Já jí vzala a znovu se napila. Položila ji zpátky a zadívala se do jeho tmavě rudých očí.

„Proč si se vážně začal krmit lidmi, protože díky Damonovi to jen tak není, on ti k tomu více méně pomohl minimálně,“ řekla jsem mu. Kdyby opravdu lidskou krev nechtěl pít, tak ji nepije. Damon byl jen bonus k tomu všemu.

Sedla jsem si naproti jemu, tak jako to udělal on. Obě nohy jsem si opřela o jeho židli. Mé ruce jsem si položila na mé kolena.

„Ani sám nevím…“ hlesl a zadíval se na mé nohy, které jsem měla pod jeho rozkrokem opřené o kov židle.

„Nevíš? To není pravda…“ řekla jsem a znovu se napila alkoholu. Edward vstal, těžce přendal nohu přes mé nohy a přešel za nás k další knihově co v tomto domě měli. V té knihovně měli gramofon, který zapnul. Začal hrát Elvis Presley a jeho ‚Can’t help falling in love‘. V moment kdy začala hrát tahle píseň se jen ušklíbnul. Vrátil se zpět na své místo. Sednul si znovu tak, jako předtím.

„Možná to je kvůli tobě, to chceš slyšet?“ zeptal se mě a já byla zaražená. Smutná. Zmítali se mnou všechny možné pocity. Nevěděla jsem, co na to říct. Jen jsem se znovu nahnula pro skleničku a celou ji vypila. „Tak vidíš.“ Vzal lahev alkoholu a znovu mi dolil skleničku. Tentokrát víc než před tím.

„Proč kvůli mně?!“ zeptala jsem se ho přesto a cítila, jak mi pálí oči. ‚Jsi magor Bello… jak se to chováš k člověku… k upíru, který tě chtěl předtím sníst!‘

„Abych to přežil, abych přežil svět bez tebe,“ odpověděl mi a také se trochu napil své skleničky s alkoholem. Takhle jsme si povídali dlouhou dobu až mu oči více a více tmavli. Člověk by v tuhle chvíli ani nepoznal, že se živí lidskou krví.

„Beze mě? To si děláš srandu…“ řekla jsem a znovu jsem do sebe kopla celou skleničku alkoholu. Čím více jsem pila tím více mi nevadil druh alkoholu, co jsem pila. Sedla jsem si znovu normálně a koukala před sebe a snažila se pochopit to co mi řekl.

„Nedělám,“ zašeptal a dopil svou skleničku. Vzal láhev alkoholu a nalil ho do skleničky mně i jemu. Opřela jsem lokty o stůl a složila jsem do nich hlavu, jako bych se chtěla skrýt před světem. Koukla jsem na Edwarda, který čekal na mou reakci. Zhluboka jsem se nadýchla. Poodtáhla jsem se a znovu vzala skleničku do ruky a pořádně se napila. Znovu jsem jí vypila celou na ex. Edward neváhal a dolil mi ji.

„Víš, co chci celou tu dobu vědět??“ říkám mu již lehce opilá. Dám si ruce na klín a zadívám se do jeho očí.

„Co chceš vědět?“ odpověděl a poslušně vyčkával. Jeho ruce byly na stole a hrály si se skleničkou.

„Proč jsi mě tehdy opustil…“ Dostala jsem konečně ze sebe včetně pár slz. Znovu jsem vzala do ruky skleničku a napila se. Edward se napřímil a zavřel oči.

„Protože jsem pro tebe já a moje rodina nebyli bezpečný,“ odpověděl a usrknul ze své skleničky s alkoholem, se kterou si celou dobu hrál. Bylo na něm vidět, že je z této konverzace nesvůj.

„Keci,“ řekla jsem mu a znovu jsem dopila svou skleničku. Tentokrát jsem nečekala, až mi Edward dolije, zvedla jsem se a natáhla jsem po lahvi sama. Má nešikovnost nebo možná fakt, že jsem opilá zapříčinilo tomu, že jsem lehce zavrávorala a začala padat na Edwarda. Ten mě chytl a posadil zpět na židli.

„Možná by pro dnešek stačilo,“ řekl a lahev dal dál ode mě. Já se lehce zamračila a zakývala hlavou na nesouhlas. Nechtělo se mi v tu chvíli mluvit, a tak jsem zaprosila ruka a hodila na něj štěněčí oči. On se jen zasmál a nalil mi jen trošičku do skleničky.

„Víš, co je ironie osudu?“ řekla jsem mu a pokračovala dál. „Že upír se se mnou rozešel a vehnal mě do života s vlkodlakem, kterej se se mnou vlastně taky rozešel.“ Zasmála jsem se svému vtipu a napila se ze skleničky alkoholu, kterou jsem samozřejmě hned dopila. ‚Nadpřirozeno prostě Bellu nechce!‘ Edward, přestože bylo vidět, že nechce mi znovu skleničku dolil.

„Kdybych věděl, že budeš s ním… zůstal bych,“ odpověděl mi a přitáhnul se lehce ke mně.

„Co kdyby… blbý slova,“ řekla jsem a napila se ze své skleničky. Alkohol mě krásně hřál na prsou a ukládal můj mozek ke spánku. Mým tělem proudila ta tekutina jako jed. Napila jsem se znovu a dopila jsem svou skleničku. „Edwarde,“ řekla jsem mu ztěžka a ukázala na ní. Ten jen zakýval hlavou a vstal.

„Pojď jdeme spát,“ řekl mi a čekal až se postavím.

„Né, já chci pít,“ řekla jsem mu a zároveň škytla. Mé tělo mě zradilo. Edward se znovu pousmál a naznačil, že opravdu bychom už měli jít. Pokusila jsem se zvednout, ale nic. Edward pochopil a natáhnul ke mně ruce. Já se jich chytla a ty mi pomohly vstát.

„Půjdeme spát, zavedu tě do tvého pokoje.“ Pustil mé ruce a popošel dál ke dveřím. Mezi tím si prohrábnul rukou své vlasy.

„Dobře,“ odpověděla jsem mu. Snažila jsem se udělat pár kroků, ale začala jsem padat na zem. Ani jsem nedopadla a Edward mě držel v náručí. Klasika. Bella je v nesnází a Pan Božský pomůže. ‚Až na to, že už Pan Božský není!‘

„Radši tě odnesu,“ řekl mi opatrovatelsky a jeho ruce se ještě více ke mně přimáčkly. Najednou jsem byla nad zemí a šli jsme někam pryč. Bylo mi fajn. Asi tím alkoholem, který mi koloval v žilách. Šli jsme barákem a já to ani nedokázala vnímat. Přimáčkla jsem obličej k jeho hrudi. Cítila jsem se tak, jako už dlouho ne. Bezpečně. ‚Jasně, bezpečně! Bello, vzpamatuj se!‘ „A jsme tady.“ Stáli jsme u velkých dveří a on mi pomalu pokládal nohy na zem. Sotva jsem stála. Trapas. Už bych neměla pít, ale dnešek si to žádal.

„Tam spí i Elena?“ zeptala jsem se, ukázala rukou na dveře za sebou a opřela se o stěnu. Byla jsem opilá. Hodně opilá.

„Ano,“ odpověděl mi v moment, kdy jsem zase začala padat na levou stranu. Chytl mě za levý bok a pomohl mi stát stabilně, ale ruku nechal na místě. Já se jen usmála. Nevím, čím to bylo. Teda vím – alkoholem. Ale udělala jsem to, co jsem udělala. Když jsem cítila jeho ruku na mém boku, čapla jsem jeho triko za výstřih a přitáhla si ho k sobě a políbila ho. Nejdřív byl napřímený a zaskočený, ale po pár sekundách se poddal emocím a políbil mě také. Jeho druhá ruka mě začala držet okolo druhého boku a tělem mě přitisknul ke zdi. Moje noha se obtočila okolo té jeho. Stále jsme se líbali. Dlouhou chvíli. Odtáhnul se do mě, snažil se dýchat a zadíval se mi do očí.

„To jsem tak špatná?“ zeptala jsem se a zamrkala. Třeba jsem se mu po letech zhnusila nebo bůhví co.

„Ne, ale já jsem,“ odpověděl. Znovu se ke mně natáhnul, vášnivě mě políbil. Já mu dala ruce okolo boků a jednu ruku zasunula do zadní kapsy kalhot. On mě nadzvednul tak, že jsem automaticky dala nohy kolem jeho boků a odnášel mě pryč. Stále jsme se líbali a když ne, tak mě zasypával polibky na krku. Celou cestu až někam. Někam, kde mě lehce položil na postel a postupně mi začal sundavat oblečení a já to jeho.

---***---

Ahoj Všichni, moc díky za vaše komentáře :) moc mi tím děláte radost! Dáváte mi palivo a chuť spát dál.

Snad se vám další díl/kapitola líbila → zase budu ráda za zanechání komentáře.

 

Tak zase načtenou vaše BellinaTom!


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Co kdyby - 7. díl:

 1
19.12.2019 [23:08]

BreeTannerDěkuji. Líp už jí je, má antibiotika v kapačce a působí závratnou rychlostí. :) Ale i tak to není u skoro tříletého dítěte nic úplně zábavného. Emoticon

2. BellinaTom
19.12.2019 [21:27]

Bere tak držím s malou palce - ať ji je co nejdriv lip!! Si chudinka ani neužije svátky... Takže posílám hodně síly a zdravicka! ❤️

18.12.2019 [11:18]

BreeTanner Emoticon Emoticon Tak jsem si trochu zvedla náladu, když jsem s dcerkou v nemocnici. Emoticon Parádní kapitola. Bella a Edward si konečně normálně popovídali a dokonce padla i pusa. Emoticon Jsem zvědavá, co bude dál. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!