Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co kdyby - 5. díl

Co kdyby - 5. dílNásledujících pár hodin strávený s Alice a malé překvapení u večeře.

5. díl

„Nikam nesmíš odejít. Možná ti to potom vše vysvětlím,“ zašeptal mi. Cítila jsem jeho dech až na lících. V další okamžik mě nedržel a byl pryč.

---***---

Vrátila jsem se zpět do místnosti, kterou jsem opustila. Neměla jsem ještě možnost si ji pořádně prohlédnout. Byla to obrovská místnost do L s bílými stěnami, které ji opticky ještě více zvětšovaly. Obrovská francouzská okna. U jednoho okna bylo proutěné kanape, na kterém se stále nacházely holky. Vedle nich v rohu byl starý klavír a na něm položené staré knihy s notami. Po jeho levici se přes půlku zdi až ke dveřím do nějaké místnosti linula knihovna.

Přešla jsem k holkám a přisedla si k nim. Elenu jsem pohladila po tmavých vláskách a ta se na mne usmála. Pootočila jsem svou hlavu k Alice.

„Myslel to vážně?“ zeptala jsem se jí. Podívala se na mě, zvedla obočí a prostě kývla. Poté se vrátila pohledem k Eleně. „Super… co jako tady budeme s Eli celou dobu dělat,“ řekla jsem otráveně. Alice vzhlédla a zajiskřili jí oči. To mě děsí.

„Noooo,“ protáhla to jednoduché krátké slovíčko a pokračovala. „Nějaké nápady bych měla. Uděláme si holčičí den!“ řekla nadšeně a usmála se. Elenka vyskočila nadšením a vše Alice odkývala.  „Pojďte. Půjdeme do mého pokoje a najdeme mamince nějaké hezké oblečení.“ Zvedla se s Elenou na stejně, chytly se za ruku a pomalu vykračovaly z místnosti pryč. „Bello?!“ zavolala na mě a já se nejistě zvedla. Holčičí den? Co pod tímto tématem vše Alice viděla? Šla jsem za nimi a ony zpomalily tak, abych je došla. Elena mě čapla za ruku, a tak byla mezi mnou a Alice.

Alice nás táhla za sebou tak rychle, že jsem neměla ani možnost si prohlédnout ty části domu, které jsme procházely. Přišli jsme ke dveřím do jejího pokoje. Otevřela jej a doslova na nás vyskočila pozitivní energie pokoje. Žluté stěny, oranžové závěsy na okně. Pod oknem velký světlý pracovní stůl. Naproti stolu další dveře a vedle nich béžová pohovka, celá zaplněná polštářky všech barev. Uprostřed pokoje huňatý hnědý koberec. A jen jedna větší šatní skříň bílé barvy.

Což je dost divné, protože Alice si na oblečení potrpěla. Takže nechápu, že jí jen jedna skříň stačí.‘

„Tak Eleno, ty se tady posaď a zanedlouho začne show,“ pověděla mé dceři.

„Počkej, jaká show?“ řekla jsem pobaveně.

„No módní přehlídka,“ řekla Alice a doplnila to mrknutím.

„Co?“ řekla jsem zděšeně. Tyhle holčičí zábavy nebyly nikdy pro mě. Alice se začala smát.

„Pořád stejná Bella. Neboj, jen tě obléknu. Nic tak hrozného,“ řekla a stále se smála. Vzala mě za ruku a otevřela ty tajemné dveře. Další obrovská místnost plná oblečení, bot a všech možných doplňků. ‚Teď už teda chápu, že jí v pokojí stačí jen menší skříň.‘ Alice mě pustila za ruku a začala prohrabovat věci. Pokaždé mi něco ukázala a já jen zatřásla hlavou na nesouhlas.  Nakonec mě s trochou hněvu odvedla zpět do pokoje a posadila mě vedle Eli, která si lehla na mé stehna. Já tak měla skvělou možnost hrát si s jejími vlásky. Po chvíli se Alice ozvala, ať se k ní vrátím. Podala mi oblečení a zdůraznila mi, abych již neměla žádné komentáře. Jen jsem se ušklíbla a opravdu se zdržela jakéhokoli názoru na styl oblečení. Alice opustila svou šatnu, zavřela za sebou dveře a nechala mi soukromí na převléknutí. Oblékla jsem se šla se ukázat.

„Tak?“ řekla jsem nenuceně a pokusila se o úsměv.

„Teda mami! Tobě to tak moc sluší!“ řekla udiveně Elena, vyskočila z pohovky ke mně a táhla mě k zrcadlu, abych se prohlédla. Měla jsem tmavé upnuté kalhoty. Černé polo kozačky, které jemně připomínaly armádní obuv. ‚Takže se vlastně ani nazvat kozačkami nedají.‘ Modré, volnější triko s lehce viditelnými květinami. Černou koženou bundičku. Elena měla skutečně pravdu. Slušelo mi to, až jsem byla příjemně překvapená. Vykouzlilo mi to malý úsměv na tváři. Alice si toho všimla a udělalo jí to ohromnou radost, že se začala smát svým vysokým, zvonivým smíchem.

Sedly jsme si všechny na pohovku. Elena začala být unavená, a tak na mě polehávala. Já si povídala s Alice, která mi dělala manikůru. Nebavily jsme se více méně o ničem konkrétním. Jen jsme tak tlachaly, hlavně o mém životě a o mé práci novinářky. Na ten jejich jsem se nevyptávala. Stále bylo v plánu v příštích 18ti hodinách odejít. Čas s Alice plynul jako voda, člověk si ani neuvědomoval čas okolo sebe. Na jednou bylo 19:00 a Eleně zakručelo v břiše, já si tak uvědomila, že jsme od snídaně nic dalšího nesnědly.

„Alice, nemohla bych u vás připravit něco k jídlu?“ zeptala jsem se ačkoli jsem znala odpověď. Alice se usmála.

„Po pravdě Esme už vaří. Za nedlouho by to mělo být hotové. Chcete jít do jídelny?“ zeptala se. Já jí to odkývala. Zvedly jsme se a já unavenou Elenu vzala za ruku. Nikam se jí nechtělo. Chtěla zůstat, ležet na pohovce a schrupnout si. Cestou do jídelny jsem jí vysvětlovala, že si může odpočinout po jídle. Alice zpomalila a zamračila se.

„Co se děje?“ zeptala jsem se automaticky Alice. Že by nějaká vize? Ani se na mě nepodívala a šla dál. Cestou si něco špitala. „Alice?“ Zkusila jsem znovu na ní promluvit.

„Nic, jen jsou tady,“ řekla mi jednoduše. „Jděte, tudy.“ Ukázala na dveře na konci chodby. Otočila a rozešla se pryč.

„Počkej, ty nejdeš s námi?“ zeptala jsem se překvapeně. Celou dobu s námi chtěla trávit čas a najednou jde pryč? Otočila se zpět na nás. Elena se ke mně tiskla, spíš se opírala.

„No víš… já tu svou večeři nemám,“ řekla a mrkla na nás. Když jsem pootevřela pusu a stydlivě jí kývla na souhlas, zasmála se svým zvonivým smíchem. Znovu se otočila a šla pryč. Podívala jsem se na Elenu a ta zase na mě.

„Tak pojď jdeme se podívat co nám Esme uvařila k snědku,“ pověděla jsem jí a Elena kývla.

„Už mám vážně hlad mamí,“ řekla mi cestou do jídelny.

„Jo já taky,“ odpověděla jsem jí. Vešly jsme do jídelny, která byla vybavená hlavně do tmavého dřeva, cihel a skla. U stolu seděl Edward a nějaká osoba, ta k nám seděla zády. Jídelna nakonec byla spojena i s kuchyní kde Esme poskakovala okolo plotny a zamávala nám. Po celé místnosti se linuly kouzelné vůně jídla, které jsem neuměla ani specifikovat. Edward hovořil s osobou. Zpozoroval nás až s dalším krokem k nim blíže. Samozřejmě o nás věděl již nějakou chvíli, ale teprve teď se na nás podíval. Kývnul nám na pozdrav a máchnul rukou, abychom se posadily. Byly jsme už skoro u stolu, když jsem si začala více všímat osoby naproti Edwardovi. Černá kožená bunda, černé vlasy. Poté se na nás otočil a daroval nám křivý úsměv. Já jsem se zastavila a zůstala jsem stát jako opařená. Elena na mě zůstala hledět, poté pokrčila rameny, pustila mou ruku a šla si sednout. Vybrala si místo vedle cizince.

„Eleno, tam sedět nebudeš!“ rozkázala jsem jí a ona se jen na mě nechápavě podívala. Esme nesla talíř horké polévky, kterou položila na druhý konec stolu.

„Elenko, pojď sem, ano?“ řekla Esme s mateřskou láskou a sedla si vedle Eleny, kterou pohladila po zádech. Když Elena poprvé ochutnala polévku a bylo na ní vidět, jak jí chutná, Esme se rozzářila.

„Teda ty jsi, ale… možná si to budu brát osobně,“ pověděl mi cizinec. Vehnal se do mne vztek… ne zuřivost. Zaťala jsem pěst. „To jsi mi Edouši neřekl, že je taková…“ Zastavil se v půlce řeči, pozorně mě shlédnul a znovu se křivě usmál. „Sexy!“ vydechl nakonec. Edward se napřímil.

V následující vteřině jsem jen cítila, jak mě pálí dlaň pravé ruky. Zase se to stalo. Vztek mi zatemnil mozek a já udělala pár kroků a dala facku té osobě, která nejspíš byla upír. Přestože to nedávalo smysl, vypadal jako člověk.

„Wau,“ zasmál se nahlas. „A taky jsi mi neřekl, že je tak agresivní,“ řekl, podíval se na Edwarda a poté zpátky na mě. Edward nic neříkal. Jen byl napřímený a pozorně sledoval situaci před sebou. Po další sekundě mu začaly cukat koutky rtů.

„Mami? Co znamená slovo sexy?“ zeptala se Elena a dál se věnovala baštění polévky.

„To ti vysvětlím, až budeš starší,“ odpověděla jsem jí. Osoba přede mnou se uchechtla. Díky tomu jsem ho chtěla uhodit znovu.

„Ještě nás nikdo nepředstavil Sváčo. Jsem Damon… Damon Salvatore,“ řekl, vstal a natáhl ke mně ruku na potřesení. Změřila jsem si ho pohledem.

„Isabella Black-Swan.“ Přijala jsem nejistě jeho ruku a potřásla si s ní. Avšak nechápu, proč jsem to přijala.

 

---***---

Moc děkuji všem co si přečetli mé dílo. Díky, díky, díky. Ani nevíte jakou mi dáváte energii na to něco zase napsat!

Zároveň se chci omluvit, že již 2 měsíce další díl nevyšel - bylo toho nějak moc a já nestíhala. Takže mějte se mnou strpení - děkan! :) 

Zase budu moc ráda za vaše názory (jakékoliv komentáře!!) popřípadě i nějaké návrhy jak by mohl příběh pokračovat. Já totiž mám jen jasný cíl jak to má skončit a vše ostatní vymýšlím za pochodu... teda při psaní. :) Takže buďte moje múza ♥.

Brzo zase načtenou,

Vaše BellinaTom



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Co kdyby - 5. díl:

 1
30.11.2019 [22:25]

BreeTannerZe začátku, rsp. v první kapitole, jsem z toho byla hodně zklamaná, Všechno to plynulo tak rychle, po každém odstavci skok o několik let... Ale říkala jsem si, že tomu dám ještě šanci, a v dalších kapitolách už se to naštěstí nedělo. Každopádně mě ale hodně překvapilděj povídky v kontrastu s popisem u prvního dílu - myslela jsem, že povídka bude o tom, že Bella Cullenovi nikdy nepotkala, a přitom potkala... Nevadí, docela by mě zajímalo, jak se ti dva rozešli a proč Edward začal lovit lidi. Jinak spojení s TVD jsem nečekala, ale to mám také ráda, takže to není až tak špatný. Emoticon Jsem zvědavá, co bude dál. Emoticon Emoticon

3. BabčaS.
25.11.2019 [23:08]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Zvedavka
14.11.2019 [21:01]

Achjo, vypadalo to tak zajímavě.. a určitě je, ale nemám ráda arogantní krasavce, mezi které Damon rozhodně patří. Píšeš hezky, takže si určitě další kapitolu přečtu, ale jsem z toho maličko zklamaná. Emoticon Emoticon Emoticon

1. Lorinne admin
09.11.2019 [17:58]

LorinneAhoj, článok som ti opravila. Neboli tam nijaké väčšie chyby iba občas ti ušli čiarky a veľké písmená v priamej reči, ale to sú také zanedbateľné malichernosti.
Inak ťa chcem pochváliť za nápad spojiť Upírske denníky a Twilight. Málo komu sa to podarí dostatočne kvalitne, takže som zvedavá, čo bude ďalej. Tá facka v kuchyni sa mi celkom páčila, hoci Damona mám veľmi rada a je úúúúžasný. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!