Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chlupáček - 6. kapitola

17.12.2011 (16:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 2293×

„Nech ji být!“ řekl jsem výhružně, když jsem stál za ním.

V očích byl neuvěřitelný vztek, jeho rty se roztáhly do prapodivného tvaru, avšak v jeho rukou bylo to nejvzácnější – ona. Co mám dělat? Kdybych se na něj vrhnul, tak bych mohl ublížit Elle, ale jestli nezasáhnu, může to být horší.

„Nebo co?“

„Nech toho, Steve,“ zašeptala Ella a snažila se vykroutit z jeho sevření. To se jí po chvilce podařilo a já měl radost. Jestli teď na něj zaútočím, tak se jí nic nestane a já mu konečně dám to, co si ten parchant zaslouží.

„Fajn, kotě!“ Skoro křičel a začal ji líbat. Fuj… Na něco tak nechutného se koukat nebudu! Nejprve jsem odvrátil zrak a sledoval, kolik spolužáků sleduje naše „divadlo“. Když se ani po chvilce nepřestali líbat, odešel jsem. Proč se mám mučit? Zbytečně bych pokoušel své ovládání. Mohlo by se stát, že bych ho na místě zabil. Krásná představa. Kdyby jeho srdce přestalo bít, tak by byla jen moje… Ne! Na toto nebudu myslet. Nejsem žádný vrah nebo něco podobného!

Vyučování bylo peklo. Každou minutu… sekundu každé vyučovací hodiny jsem měl před očima ty dva. Snažil jsem se na to nemyslet, ale nešlo to. Jaké by bylo, kdybych byl na jeho místě já? Proč s ním vlastně je? Vždyť je tu nová. Steve je sice králem školy, ale aby na krásnou a hodnou Ellu zapůsobil tak rychle? V tom něco bude, ale teď zjistit co.

Na oběd jsem šel duchem nepřítomný. Jak zjistit, odkud se znají? Kdybych se ji zeptal rovnou, bylo by to zvláštní a nevím, jestli bych to dokázal. Možná, že kdybych se opět proměnil v psa a našel bych ji, tak by mi něco řekla. Vždyť hned, co mě našla, tak se mi začala svěřovat. Tak to zkusím znovu, ale jak ji najít?

Sedl jsem si ke svému stolu a šťoural se v jídle. Neměl jsem náladu ani chuť do sebe něco dostat.

„Můžu?“ zašeptala nejistě Ella. Překvapeně jsem na ni koukal a němě přikývl hlavou na znamení souhlasu. Její rty se zvlnily do úsměvu a přisedla si ke mně. Co jí mám říct? Mám jí vůbec něco říkat?

„Jak se máš?“ začala.

„Fajn… Ty?“ Proboha! Takováhle dětská pitomost napadne jen mě. Vzpamatuj se, Ailene! Jestli se budeš chovat takto… dětinsky, tak se s tebou nebude chtít bavit.

„No nic moc. Včera mi utekl pejsek. Co když se mu něco stalo?“ stěžovala si mi.

„Neříkala jsi, že máš psa.“ Myslí tím mě? Asi ano…

„A kdy jsem ti to měla říct?“

„Není to tak dávno… Přistěhovala se sem nějaká cizinka jménem Ella a zeptala se mě, jestli si můžu přisednout. Po pár minutách nezastavila pusu a…“

„A nevypadalo to, že by ti to vadilo,“ skočila mi do řeči.

„Taky jsem nic podobného neřekl,“ zasmál jsem se.

„Fajn, takže až se sem někdo přistěhuje, tak ho budu varovat, že o sobě nemá nic říkat,“ odpověděla naštvaně.

„Ale no tak… Tak co ten pes?“ Bylo vidět, že není doopravdy naštvaná, avšak jí to takto neuvěřitelně slušelo.

„No… Je fakt, že jsem žádného neměla, ale našla jsem ho. Jenže jsem udělala chybu a pustila ho vyvenčit.“

„Utekl?“ zeptal jsem se, i když odpověď už jsem dávno znal.

„Ano,“ zašeptala smutně. Bylo mi jí líto a nejhorší na tom je, že za to můžu já. Kdybych nevyšel z toho pitomého lesa, tak by mě nenašla a já jí nemusel utíkat. Myslel jsem, že jí to nějak extra vadit nebude. Viděla mě pár hodin ve svém životě, to si k nikomu nemůže udělat až takový vztah.

Opět jsem ji nechal mluvit a vyprávět tak o sobě, mezitím, co jsem přemýšlel, jak se ji zeptat na Steva. Mám to na ni vybalit nebo k tomu prostě nějak dospět?

„Jak ses dala dohromady se Stevem?“ Přeci jen to bude lepší. Kdybych zvolil tu pomalejší verzi, tak bychom tu byli opravdu dlouho a to ještě nevím, jestli bychom se k tomu dopracovali.

„Co?“ zeptala se zaskočeně.

„Chodili jste spolu hned první den, co jsi přišla do školy, a myslím, že nejsi ten typ dívky, která skočí klukovi kolem krku hned, co ho uvidí.“

„To opravdu nejsem!“ rozčilovala se.

„Vždyť říkám. Tak jak?“

„No… My se známe už delší dobu. Důvod přestěhování? Když táta ztratil práci, tak mu novou domluvili Stevovi rodiče tady a jelikož je tady mnohem lépe placený, tak jsem tady.“

„A Steva jsi poznala…“ Sice jsem toto vědět nechtěl, ale aspoň toho o ní vím víc.

„Loni v létě jel s rodiči na dovolenou na Floridu, kde jsme byli i my.“

„Něco jsem ti řekl!“ Slyšel jsem z dálky. Otočil jsem se a uviděl Steva, jak pomalu utíká k nám.

„Máš se od ní držet dál!“

„Ověř si informace. To Ella si ke mně přisedla…“

„Protože už jinde nebylo místo,“ dokončila za mě.

„Nebylo místo?“ nechápal ten primitiv.

„Přesně tak. Chtěla jsem si sednout k našemu stolu, ale tam už nebylo místo…“

„Fajn, pro příště to nějak zařídím!“ odsekl, ale nezapomněl mě propalovat pohledem. Vzal Elle tác s jídlem, ji chytil za ruku a táhl ji za sebou jako kus hadru, dokud nedošli k jejich stolu. I já jsem vstal, ale odešel jsem z jídelny na další hodinu. Musím nějak vymyslet, jak to udělat. Jak se k ní dostat jako pes, aniž by to bylo moc podezřelé a divné. Mohl bych narafičit srážku s autem, když bude procházet. Ne… Nemusel bych včas uhnout, a to by pak bolelo. Co kdybych si sednul ke dveřím jejího domu? Ale kdyby mě tam našli její rodiče, tak ti by rádi nebyli. Kdybych tak věděl, kam často chodí nebo něco podobného, hned by to přemýšlení šlo rychleji.

Když jsem šel z poslední hodiny, spatřil jsem Ellu, jak sedí na lavičce a telefonovala. Nechtěl jsem poslouchat, ale nedalo se jinak. Mluví strašně nahlas…

„Ne, mami. Dnes půjdu běhat do parku… Ano… To nevím, tak ahoj.“

Paráda! To se hodí! Vždyť hodně opuštěných psů běhá po parku…

5. kapitola *** 7. kapitola

Shrnutí

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chlupáček - 6. kapitola :