Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! 11. kapitola

22.08.2010 (12:30) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3023×

11. kapitola

Demetri

Jakmile jsme Emmettovi pomohli vymyslet dárek pro Rose, odjel zpátky do Forks. Upřímně se mi ulevilo. Byl jsem rád, že to s Eri neprasklo. Tak jsem si na její přítomnost zvykl, že neslyšet jediný den její hlas, to bych radši neslyšel už nikdy nic. Nechci ji ztratit, ale nabídnout jí život ve Volteře? Ne, to nemůžu udělat.

Uběhlo několik dní. Erika mi vyprávěla o jejím tátovi Charliem. Zvláštní týpek, musel jsem uznat. Jak takovýhle nemehlo mohlo zplodit moji rošťu? Ať jsem o tom přemýšlel, jak nejvíc jsem mohl, nic mě nenapadlo. No nic. Měl bych mu být vděčný.

Ležím na její posteli a dívám se jak spí. Je tak božská, křehká, bezbranná a chvilku zticha. Poslouchám tlukot jejího srdce. Stačilo by malé kousnutí a byl by konec toho vábivého zvuku. Stačilo by malé kousnutí a byla by z ní ta nejkrásnější upírka na světě. Stačilo by malé kousnutí a byla by jen se mnou - napořád. Věčnost by měla smysl. Stačilo by jediné kousnutí… Ne! Okřikl jsem se. Tohle nejde. To si nezaslouží. Co když ke mně necítí to stejné? A co vlastně cítím já? Je to tak zmatené. Je to tak nebezpečné. Je to tak zatraceně zapeklitá záležitost. Musím promluvit s Arem. Musím ho přesvědčit. Musí odjet. Musí.

„Dem je tady a já jsem v pyžamu…“ zamumlala ze spaní. Cukaly mi koutky a pocítil jsem nutkání ji políbit. Přibližoval jsem své rty k těm jejím, ale tohle by nebyla Volterra, kdyby sem nevtrhl Alec.

„To si děláš srandu? Zase jseš tady. Já vím, je vtipná, a to i když spí, ale dlouho jsi nebyl lovit.

„Nechci, aby si Jane hrála na Bejvalek se nezbavíš.“

„Nářez film. Škoda, že tam nehraje Jennifer Aniston. Je kočka. Asi ji pozvu na rande a pak Jejda, ty ses řízla?“ uvažoval nahlas. Bez komentáře.

„Tys byl lovit?“

„Hej, to si piš. To ti musím povyprávět.“ Měl druhý Vánoce.

„Povídej, jsem celý nedočkavý,“ řekl jsem pravdu. Když chodí Alec lovit, nestalo se ještě, aby se nevrátil s nějakou příhodou.

„Vzal jsem s sebou metalistu, že mu nejdřív koupím na Arův příkaz hadry. Chtěl jet autobusem, tak ti jím jedem. Museli jsme stát, protože si nebylo kam sednout. Nasávám lahodné vůně každého jednotlivce v busu a najednou slyším metalistu.

„Metal, babi. Na co brejlíš?“ Zeptal jsem se někoho. Kouknu na něj a on se tam vybavuje s nějakou bábou se čtyřma očima a…“

„Myslíš brýle.“

„Ale no tak, já se snažím vyprávět originálně, tak mi do toho neremcej.“

„Soráč. Pokračuj,“ vybídl jsem ho. Zatvářil se zmateně. To snad není pravda, on zapomněl, kde skončil. Tak to se snad žádnému upírovi nepovedlo. „Bába se čtyřma očima,“ připomněl jsem mu.

„Jo, vlastně.“ Blik cvak. „Ale na nic, synku. Koukám, že máš pěknou pěšinku,“ snažil se předstírat babiččin hlas.

„Koukám, babi, posloucháte walkmana. Co vám hučí?“ zeptal se jí.

„Ale, dědek mi dal na cestu dechovky. No ještě jednu a pověsím si lano, babka na to odpověděla.“ Viděl jsem to živě před sebou. Už vidím, jak bych jim tam pěkně vyčistil podlahu, až bych se složil smíchy na zem.

„Babi, nezoufejte. Já vám napařím takovej metloš, že se z toho půjdete podívat na druhou stranu, pověděl jí metalista. Kámo, já tam výbuchem smíchu rozmlátil tyč, o kterou se skoro všichni drželi. Všichni popadali jako obrovské žížaly na zem." Křečovitě se snažil říct ještě něco, ale nezmohl se na to.

„Buď potichu. Eri spí,“ pokáral jsem ho, ale hned na to spustil větší výbuch.

„Myslíš, že ho Aro přemění? Byl by to nářez.“ No jo, vlastně. Co Aro podnikne s metalistou? Docela se divím, že ještě běhá živý.

„Moc ji nemačkej, nemám rád kečup,“ upozornil mě. Měl pravdu, použil jsem víc síly, než bylo nutné a Erika má teď pěknou modřinu na rameni.

„Kruci,“ zaklel jsem. „Neumíš si představit, jak je to těžký. Jseš jí nablízku, máš chuť se jí dotýkat, líbat a přitom hrozí, že ji tím můžeš zabít. Neměl bych zavolat Edwardovi?“ uvažoval jsem. „Jestli nemá nějaký rady?“

„Jasně. Halo, Edwarde, mám tu Bellinu sestru, o který nikdo neví, že je tady. Dej mi pár rad, jak ji nestrčit zuby do krku,“ předváděl scénku, jak by to hloupě znělo.

„Máš pravdu. Jdu za Arem.“

„Počkej! On teď nemůže.“ Zastavil mě.

„Proč?“

„Má rande.“

„Co?“ vykřikl jsem překvapeně.

„Držte huby, jsem kaput,“ pokárala nás spáčka.

„Apríl už byl, chlape,“ nevěřil jsem mu, vymotal se z objetí a šel za Arem.

Ara nebylo těžké najít. Byl sám v sále s trůny. Někdy mi připadá, že se mu tam ta prdel přilepila.

„Aro, musím s tebou mluvit.“ Poklonil jsem se.

„Teď? Nestihnu rande.“ Pusa mi udělala velký ááá. Tak je to pravda.

„T – t – ty máš fakt rande?“ ztěží jsem mohl položit otázku.

„Jo, proč? Nemám snad právo na trochu zábavy? Na přitažlivou prsatou slečnu, která by o mě jevila zájem a chtěla mě učinit šťastným? Nemám snad právo na pravou a nefalšovanou lásku? Copak jsem monstrum?!“ řekl dotčeně a já jen čekal, až začne brečet. Jemu přeskočilo. Tohle kdyby věděli ostatní upíři, tak je autorita k Volturiovým v prdeli.

„Jasně, že máš, ale ten konec… To jsi jenom zahrál, že?“ nenechal jsem se nachytat.

„Trošku,“ zasmál se. „Jak ti můžu být nápomocný, Demetri?“

„Propusť Eriku z Volterry.“ Zavrtěl hlavou na důkaz nesouhlasu.

„Aro, žádám tě. Nikdy jsem tě o nic nežádal.“

„Čekal jsem to.“ Rukou pokynul, ať jdu blíž k němu. Šel jsem a nastavil mu svoji ruku. Přijal ji. „Rozumím, ale nejde to. Nemůžu ji nechat jít. Znáš pravidla, Demetri.“ Myslel jsem si to.

„Je Swanová, pokud ji přeměníš, Culleni to tak nenechají,“ upozornil jsem ho na pravdivý fakt a doufal, že to zabere.

Uvažoval o tom.

„V tom případě narazí a tvrdě. Myslím, že jsi mi ukázal jen nějaké vzpomínky. Něco jsi vynechal. Co?“ nachytal mě.

„Nechci ji tu,“ zalhal jsem. „Jako upírka bude nesnesitelná,“ pokračoval jsem v tom divadle.

„Ale nadaná. A tohle ti nezbaštím. Bráníš ji jako nikoho za svou dlouhou existenci,“ nedal se.

„Nevím, co se mnou je, chápeš? Jsem normálně v té velké rouře, kterou žádný upír, kromě tebe, nepoužívá.“

„Prdel?“

„Já chtěl být slušný.“

„Demíku, Demíku, ty ji miluješ. Tvé mrtvé srdce ožívá, začíná bít díky milujícímu pocitu, který cítíš.“

„Díky lásce?“

„Já spíš myslel sex.“ Pokrčil rameny. „Ale láska to klidně taky může být.“

Sklonil jsem hlavu a přemýšlel o tom. Ne, nemám srdce a city. Není to možné. Musím něco vymyslet, něco, čím ho zaženu do kouta.

„V tom případě odcházím z gardy.“ Aro se prudce zvedl na nohy.

„Ne, Deme,“ ozvala se smutně za mnou Jane. „Kvůli té děvce?!“ zařvala. „To nedovolím! Nikdy!“

„Jane, nepleť se do toho," odbyl jsem Jane.

„Má pravdu,“ přidal se Alec ke své sestře. „Nemyslím RVG jako děvku, ale tvůj odchod. Je to nesmysl. Jí tím život nezachráníš. Nepřeměníme ji tady, tak ji Jasper odkrouhne ve Forks.“

„Vyber si, Aro, její odchod nebo ten můj.“

„Vyhrožuješ mi?!“ naštval se Aro a já se lekl, co by mi mohl provést. No tak, chlape, je to jen nejmocnější upír, vzmuž se. Dřív, než jsem stihl odpovědět, vykřikl Alec.

„Jane! Kde jsi?“ Jane? Zmizela? Rozzuřená kvůli mému odchodu, který shodila na Eriku?

„Eriko!!!" Nadupírskou rychlostí jsem se rozeběhl do pokoje rošti. Jane držela Eriku pod krkem a té visely nohy ve vzduchu.

„Jane!“ vystartoval jsem, ale ta mrcha se rychle přemístila k oknu a vystrčila ji ven.

„Ne!“ vykřikl jsem.

Jane měla natáhnutou ruku z okna. Stačilo by povolit stisk a já bych znovu zemřel.

„De - metri,“ kuňkla Eri hlasem, kterému se nedostává vzduch.

„Jane, prosím,“ zaprosil jsem. Celým mým tělem projel zvláštní pocit. Cítil jsem úzkost, bezmocnost, paniku a strach. Tyhle emoce nikdy nebyly mou součástí, až doteď.

„Miluju tě, Demetri,“ řekla Jane a povolila stisk.