Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C2: den 9.

18.09.2011 (14:45) • Deedee • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2651×

C2: den 9.

RC

„Edwarde, myslel jsem, že mi poradíš!“ zaslechla jsem Emmettův rozhořčený hlas z laboratoře. Hodlala jsem se tam, jako vždycky, převléct do tělocviku. Kvůli příšernému smradu sirovodíku a dalších dobrůtek tu nikdo nebývá. Laborky jsou až odpoledne. Tak co tu k čertu řeší ti dva?

Doufala jsem, že mě ještě nezaslechli. Snad Masona nenapadne hledat cizí myšlenky. Přišla jsem si trochu jako policejní stíhačka. Ale nic mě teď nezajímalo víc než ti dva. Položila jsem opatrně tašku, aby nešustla, a přilepila se zády ke stěně.

„A jak jako? Chceš ho podržet, nebo co?“

„Ty jsi idiot!“ slyšela jsem McCartyho často křičet. Ale tohle bylo jiné, nefrajerské a posměvačné. Spíš dost zničené.

„Ty ses picnul do mladýho Cullena a já jsem tady idiot? Vždyť jeho otec randí s naší třídní. Víš, jak fofrem se to provalí? Hele, já nemám nic proti gayům. Víš, že Demimu a Felovi to přeju. A Jasper by jako holka vůbec musel být špatnej. Ale je to kluk! A ty vedeš hlavní gang tady. Měl by ses vzpamatovat.“

Snažila jsem se zapojit mozkové závity. To jako fakt, že se mu tady Emmett svěřil, že se mnou fallnul do lovu? Vzpomněla jsem si na včerejší odpoledne. Řešila jsem ho celou noc. Emmett se mi ukázal jako ještě nikdy. Ta strana, kterou jsem poznala, se mi líbila. Je hloupost to zapírat. Kdyby takový opravdu byl a já nebyla blázen do Masona, třeba bych ho i… tohle si přiznat nemůžu.

Jenže on věří, že jsem kluk. Něco ve mně se skroutilo mstícím se smíchem. Po tom všem, co mi vyváděl. Zatáhl mě do tohohle svinstva. A teď je na prášky zase on. Zaslouží si to. Že jo?

Vlastně bych si moc ráda vychutnávala klesání jeho chlapského ega dál. Ale Edward ho takhle nechtěl. Proč mi musí kazit radost? To je vlastně trefná otázka. Proč mu to tak strašně vadí? Ano, udával pádné důvody. Ale vzteklý byl kvůli tomu mnohem víc. Po tolika letech s Jasperem už tyhle věci přece taky trochu poznám. Co ho žere? Že by mě třeba Emmett mohl dostat?

A mohl by? Už mě z vlastní zmatenosti bolela hlava. Jistě že ne! Kdyby Edward řekl jen jediné slovo. Kdyby cokoli naznačil! Vždyť já ho zbožňuju. Nejradši bych líbala ty jeho dokonale módní boty. Nemá důvod, proč by na McCartyho žárlil. Prostě nemá!

Donutila jsem se utišit svoje myšlenky. Rozhovor v laboratoři pokračoval.

„Já přece taky nechci bejt teplej! Tak mi pomoc se toho zbavit.“

„A co ode mě chceš? Mám ti najít nějakou babu, abys to s ní zkusil, nebo co? Tvoje myšlenky dneska řvou jako pominutý. A všechny obsahujou jeho zadek. Je to nechutný! S tím fakt nic neudělám. Nejsem Brumbál.“

„Pro mě pomalu jo.“

„No dovol! Že jsem starej a vousatej?“

„Sakra, nedělej si srandu. Je to vážný.“ A opravdu zněl vážně. Na Emmetta podivně. Jako včera odpoledne. Proč se tak nemohl chovat už od začátku? Teď je prostě pozdě.

„Zas tak hrozný to není, brácho. Uvidíš pěknou kočku a ono tě to přejde. Hele, pozvali nás na přehlídku. Tyhle nandy z FKK jsou k sežrání. A nová členka je Cullenova ségra. Večer je zkouška. Omrkneš ji a zabouchneš se do ní, ideál ne?“

„Co je mi po jeho sestře.“

„Tak jak ti mám pomoct, když nespolupracuješ? Hele, jak je na tom vůbec Jasper? Je taky na kluky?“

„To nevím.“ Emmett zněl čím dál tím zničeněji a mně ho začínalo být líto. Modlila jsem se v rychlý konec. Bála jsem se, že to ve mně změní názor.

„Tak pak nemá cenu něco řešit a hrotit dřív, než se to zjistí. Padej na hodinu, ať nemáš další průser. Zjistím ti to.“

Popadla jsem batoh a okamžitě zapadla do jiné místnosti. Kupodivu prázdná třída. Ale to bylo jedno. Edward mi půjde po myšlenkách a bude chtít zjistit, na co jsem. Sakra, na chlapy! A bůh ví, co pak chce dělat.

Slyšela jsem Emmetta běžet nahoru. Pak Edwardovy pomalejší kroky. Otevřela jsem opatrně dveře a vylezla na chodbu. Náhle mě prudce narazil na zeď.

Dívala jsem se do medových očí. Silné ruce mě svíraly kolem boků a jeho tělo mě doslova přimrazilo ke stěně. Třásly se mi rty. Ne strachem. Bylo to vzrušení. Byl tak blízko, že jsem to nedokázala ovládnout.

„Edwarde,“ vzdechla jsem. Jeho rty jen takový kousíček.

Zašklebil se pochopením a povolil. Dal mi papír. „Přišli nandy z FKK. Jdeš na přehlídku.“

„Jo. Díky,“ koktala jsem. Takže, že ho chci, to mu asi došlo.

„Vole, že si buzík a že jedeš po mně, to je mi fuk. Jen dej pokoj mýmu bráchovi, jasný?“

„Emmettovi?“

„Mozek se ti ještě nepřehřál.“

Já nejsem teplá! chtěla jsem zařvat do toho samolibého ksichtu: Co to na mě zkouší? Na co si to sakra hraje? Já jsem sakra krásná ženská! Jen počkej, až to zjistíš!

Třásla jsem se, jak jsem se snažila zadržet a nesvlíknout se před ním. Tolik jsem mu chtěla ukázat, s kým to mluví. Ale teď ještě nebyla vhodná příležitost. Uvidí na přehlídce a pak bude brečet!

Vyškubla jsem mu papír z ruky a beze slova odešla. Vztek mnou burcoval. Jak rychle změníte pohled na upíra. Najednou byl jiný cíl hry. Ne, já dostanu jeho. To on bude chtít dostat mě. Protože já na to mám!

JC

Byl jsem na cestě za Alice, proto mě přirozeně drnící telefon v kapse moc nenadchnul.

„Co, je Rosalie?“

„Och, vyrušila jsem tě?“ Jak já nesnáším tenhle její provokativní způsob posměchu.

„Jo, jdu za Alice. Co chceš?“

Sestra zvážněla. „Nevrlost ti nepomůže. Využij té chvíle s Alice, moc času nemáte. Nevím, jestli ti o tom Fkkčky řekly, ale dneska je zkouška na tu přehlídku.“

„Ano, to vím. A co já s tím?“

„No ty na ni musíš.“ Udělala pauzu, jako by čekala na moji výtku. Ale já ji nechal to vysvětlit. „Nemůžu tam po škole jít a převlíkat se do kostýmů, přece. Poznali by to. A mám ještě dva dny! Slíbil jsi jich deset. Už jsem tak blízko! Nesmí se to provalit, Jaspere!“

„To je jasné, odhalili by nás. Ale Rose, já mám mít dneska čtvrtý rande! Musím tam být. Já už to nevydržím odkládat ani minutu.“ Příliš pozdě jsem si uvědomil, jak to znělo. Z telefonu už se linul sestřiččin pronikavý smích.

„Ty nadrženče jeden!“

Sykl jsem: „Nech toho. Slyší tě až tady.“ Ale beztak jsem musel počkat, až ji to přejde.

„S tím se prostě nedá nic dělat, na tu zkoušku musíš jít ty,“ řekla nakonec rozhodně. „Je to hned po škole, takže se tam musíme nenápadně prohodit. Na ten Jazzový večer půjdu za tebe. Aspoň se s Alice konečně seznámím.“

Okamžitě se mi přehrálo, jak mi Rose kazí vztah během několika minut. To Alice určitě pozná. Ale sestra už zavěsila. Tak dlouho jsem zvažoval, zda to Alice říct, nebo doufat, až zazvonilo. Další vhodná přestávka už nepřišla.

Klepal se mi telefon, když jsem se snažil napsat smysluplné vysvětlení aspoň v SMSce. Ale když jí po pravdě řeknu, že jde s Rosie, nebude to rande. Nejsem nadrženec ani žádné to sestřiččino slovo! Ale už ji moc chci!

Jaspere, tak se vzpamatuj. Na to přijde a páté už pak nebude vůbec!

„Rose, tady jsi. Kluci už tam určitě čekají. Já se tak těším!“ přerušila mě Bella a vlekla mě na zkoušku šatů.

Zdáli jsem viděl přicházet sestru s ostatními kluky. Vysmýkl jsem se. „Bells, já jít nemůžu. Táta má dneska v práci oslavu a já slíbila, že mu pomůžu. Určitě si to užijete i beze mě. Zítra se uvidíme.“

„Aha. To je mi líto,“ odvětila Bella, ale jako by říkala: Ha, mám je jen pro sebe. Tiše jsem se uchechtl a zašel za roh.

Za okamžik dorazila i Rose. Úlevně jsem si oddechl, když jsem měl zase na sobě svoje kalhoty. Děsil jsem se, co na mě chtějí navléct. Snad Alice projevila svou lásku a byla ke mně při výběru milá. Zavrčel jsem ještě na sestru.

„Jestli mi to pokazíš, tak…“

„Klid, myšáčku. Určitě si budeme rozumět. Vždyť vlastně chodí se mnou.“ Zaculila se. Měl jsem takový vztek, že nemůžu jít. Toužil jsem Alice vidět ve společenských šatech, tančit, pozorovat, jak ťuká podpatečkem do rytmu… Místo toho jdu dělat šaška Belle a pipkám z FKK.

Sestra odeběhla. Rozhlédl jsem se. Zdálo se mi, že cítím něčí zaujetí. Ale žádné oči kolem nebyly. Naposledy jsem se pomodlil a vešel do haly. Hned, jak přede mnou Jess zamávala žlutofialovým kombiné, udělalo se mi nevolno.

RC

No páni, bráška si dal záležet. A Tommy Hilfiger na jeho kostýmku taky. Prohlížela jsem si dokonale padnoucí sako v zrcadle a měla co dělat, abych po sobě neskočila. Alice se má.

Mnohem radši bych pobíhala v zkoušecích místnostech, sama sebou, a koketně Edwardovi upravovala puky. Ale můj bratr se zamiloval. Mnohem vážněji než já, to jsem si uvědomovala. Bylo mi krásně nad tou představou. Možná jsem mu dokonce i trochu záviděla. Jediné vím určitě, přeju mu to a udělám, co bude v mých silách, aby mu to vyšlo.

Čekala jsem před Aliciným domem. Vyšla, v jemných černých koktejlkách, jako dokonalá dáma. Bratr má vkus. Byla tak drobounká, když se mi zavěsila do rámě. Snažila jsem se nerozchechtat. Ještě pořád nevěděla, že nejsem její přítel.

Vedla jsem ji temnější uličkou, když mě najednou předběhla a hopsla mi kolem krku.

„Jaspere! Tolik se mi stýskalo!“

Vyjekla jsem a odstrčila ji jen taktak před polibkem. Odporné!

Alice se rozchechtala. Zůstala jsem na ni nechápavě koukat. „To si vážně myslel, že mě tím oblbne? Vždyť jinak voníš a máš jinej tenhle důlek a vůbec… viděla jsem to už pěkně dlouho dopředu.“

Pak mě ozářilo, vždyť vidí budoucnost! To je idiot! Na co myslel? Začala jsem ho rychle obhajovat: „Alice, brácha to nemyslel špatně. On jen nechtěl odsouvat pátý rande. Mluvil o něm jako… no, ty víš o čem.“

„V pořádku,“ usmála se znova, „nic neodsunul. Zítra se stejně nebudeme mít čas sejít. Přehlídka nás zaměstná. A tohle opravdu za rande nehodlám brát! Ještě máš čas si dojít pro pořádné šaty. A pak bychom si měly jít užít holčičí večer, co říkáš.“

Pobaveně jsem se usmála nad její prozíravostí. Hned mi bylo jasné, co na ní Jasper tak miluje, a taky že se dnes večer nebudu nudit. Ještě mě napadlo…

„Ty, Alice, co kdybychom nešly tak úplně samy? Myslím, že táta kupoval dva lístky navíc. A taky bych řekla, že nenašel odvahu. Ale když ti jeden propašuju a ty rychle oblíkneš mamku. Však víš, mohly bychom se tam náhodou potkat.“

„Ty jsi geniální!“ vypískla, „takže za půl hodiny. Myslím, že budeme skvělé kamarádky.“

Přikývla jsem, objala ji na rozloučenou a upíří rychlostí pospíchala domů. Už teď se těším, jak se táta zase ztrapní.

Předchozí < > další

Autor: Deedee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek C2: den 9.: