Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-Style - 14. kapitola

04.03.2012 (18:30) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 2582×

14. kapitola

Ráno jsem se probudila do slunečného, přesto deštivého dne. Jak by taky ne, když jsem bydlela v Seattlu, kde nepršelo možná tak jeden den do měsíce, ale sluneční paprsky tu byly vzácné. Zamžourala jsem přes sklo na obrovskou ohnivou kouli na obzoru a hned si přes vrabčí hnízdo na hlavě přehodila vyhřátou peřinu.

„Vstávej, lásko.“ Jen matně jsem slyšela medový hlas doléhající ke mně přes přikrývku.

Jen na jedno očko jsem si odhrnula peřinu z tváře a vyhledávala majitele toho kouzelného hlasu.

Líně se opíral o dveře, bronzové prameny vlasů měl rozčepířené do všech stran a na tváři mu pohrával škodolibý úsměv. Očima jsem pomalu klouzala níž a vychutnávala si pohled na jeho perfektní postavu. Výhled jsem měla dokonalý. Byl oděný jen na spodní polovině těla a na vrchní jsem se mohla spokojeně kochat. Silné, svalnaté paže, kterými si prčesával své kadeře, pevné svaly na břiše, které jsem minulou noc hladila, líbala... A už teď jsem opět prahla touhou dotkout se jich a nejen jich.

V ten samý moment jsem byla probraná jako nikdy dřív. Zavrtala jsem se do hromady polšářů, opřela se o čelo postele a dál si vychutnávala pohled na muže, překrásného muže, který byl jen a jen můj a kterého se jen tak nevzdám. Přítáhla jsem si cípy látky blíže k tělu a provokativně vystrčila nožku zpod peřinky.

„Nechceš jít ještě na chvilku za mnou?“ otázala jsem se rádoby svůdným hláskem a mrkla na něj.

„Hmm,“ zavrněl a pomalými krůčky se přibližoval k pelesti postele.

Už už jsem se k němu natahovala, že ho pěkně rychle stáhnu s sebou, ale on se mi šikovně vysmekl a než jsem se nadála, sám mě povalil a zalehl vlastním tělem. Ani jsem si nestačila všimnout, kdy ze mě stáhl deku. Ležela jsem pod ním úplně nahá a nelíbilo se mi, že on má na sobě tolik vrstev, hlavně od pasu dolů.

Obličeji jsme byli těsně u sebe a mé nitro se radovalo, když jsem viděla jiskřičky touhy v jeho očích, když mé nahé tělo propaloval pohledem. Začervenala jsem se, ale neschovala se mu. Nechala jsem jej, ať svýma očima přejíždí po mých křivkách, jak se mu jen zlíbí.

Natiskla jsem se na něj a zřetelně jsem na svém stehni cítila, jak je rád, že je teď se mnou. Déle už jsem nevydržela čekat a jeho tvář si přitáhla k té své. Nejdříve jsem jeho rty začala obsypávat jen letmými polibky, ale postupně jsem chtěla víc. Já i on. Dravě jsem se mu vrhla na rty a pootevřela ústa. Vybízela jsem jej. Jazyky se propletly v jeden a tančily ohnivý tanec, který vyjadřoval touhy po tom druhém. Spokojeně jsem Edwardovi omotala nohy kolem jeho boků a náš polibek se začal měnit snad i v něco víc.

Jaké to pro mě bylo zklamání, když se ode mě Edward odtrhl a něžně se na mě usmál.

„Omlouvám se, lásko, ale ty příjemnější činnosti si budeme muset nechat na později, musíme do práce.“ Sám vypadal, že ho stojí nemalé úsilí, aby se ode mě odlepil a konečně si šel najít košili do hromádky hader, která po nás včera zbyla v rožku pokoje.

Plácla jsem sebou do peřin, přes tvář si hodila polštář a byla pevně rozhodnutá, že dnes nikam nejdu.

„No tak, miláčku, vstávej, vážně musíme jít.“ Matrace u nohou postele se zhoupla. Edward dosedl do peřin a pomalu je ze mě začal tahat. Neměla jsem být překvapená, když jsem ho uviděla už dokonale připraveného. Bílá košile vykukovala zpod tmavého saka a kolem krku měl uzlem staženou vínovou kravatu, límeček perfektně ohrnutý... Byl prostě dokonalý, bez jediné chybičky.

Párkrát jsem zafňukala nad ztrátou vyhřáté peřinky a neochotně jsem zamířila do útrob koupelny. Z hrníčku jsem vytáhla červený kartáček, strčila jej pod proud ledové vody, z tuby vymáčka pastu na jemné štětinky a jako každý jiný den jsem provaděla rituál, který jsem se naučila už jako málé dítě.

Učesaná, umytá, navoněná a jemně nalíčená jsem se vrátila do pokoje, kde na mě stále čekal Edward. Obdařil mě úsměvem od ucha k uchu a já neměla jinou možnost než se rozesmát. Při průchodu kolem něj si mě stáhl do náruče a nežně políbil. Prsty jsem mu zapletla do jeho bronzovích kadeří a probírala se jimi pramínek za pramínkem.

„Vážně... musíme... jít?“ šeptala jsem mezi polibky.

„Hmmm,“ zavrněl mi do rtů. S neskrývaným zklamáním jsem si povzdechla, natáhla jsem na sebe úzké džíny a přes hlavu si přetáhla jen jednoduchý, bílý top.

„No to je dost, že se taky ukážete!“ vyjela na nás Alice, když jsme dveřmi procházeli ruku v ruce do kanceláře. Ale vážná tvář jí nevydržela dlouho a za chvíli se její rty zvlnily do širokého úsměvu.

Někdy jsem si říkala, kdo tuto firmu vede. Edward sice byl psaný jako ředitel, seděl si pěkně v teploučku své kanceláře, ale když se do rány dostala Alice, Edward sklopil uši a ani nemukl. Nemělo by to být náhodou přesně naopak?

„Vždyť máme zpoždění jen pár minut,“ ohradila jsem se, když se Edward k ničemu neměl. Stiskla jsem mu ruku, otočila se mu v náručí, zamávala řasami a šťastně se mu stulila k tělu.

Alice se jen zasmála, zakoulela očima, otočila se na podpatku a kráčela ke svému stolu. „Musíme doladit tu Paříž, tak pojďte.“

Oba jsme ji poslechli a usadili se do křesílek naproti ní. Teměř jsem ale nevnímala, co nám říkala. Zamilovaně jsem koukala na Edwarda, plánovala nám, co všechno bychom mohli dělat, a znovu jsem začínala snít o městečku lásky. Věděla jsem, že s nikým jiným bych tam nechtěla být, jen s Edwardem. Věřila jsem, že on je ten pravý, že s nikým jiným už nechci být.

„... zítra by tam měly být, tak je hned vyzvedněte.“ Dala jsem si dvě a dvě dohromady a byla v šoku.

„Počkat! My letíme už zítra?“ Překvapeně jsem koukala z jednoho na druhého.

„Bello, bylas tady posledních deset minut?“ ptala se se smíchem Alice.

„Jo, já jen... zamyslela jsem se.“ Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne červeň. Nebyla jsem ráda, když jsem byla někomu pro smích, ale mohla jsem si za to sama. Snění o Pařži a Edwardovi holt bude muset počkat.

„Ano, letíte zítra ráno. Dneska tě tady, Bello, nebudu moc potřebovat, snad jen hodinku, možná dvě, tak pak zajedeš akorát vyzvednout letenky a můžeš se jet domů připravit,“ mrkla na mě. Měla jsem tušení, že Alice ví o něco víc než já, a už jen z toho důvodu jsem byla rudá až na zadku. Nevěděla jsem proč, ale už jen představa, že budeme s Edwardem sami, mě rozechvívala a v podbříšku mi způsobovala příjemné mravenčení.

„No, tak já si taky půjdu vyřídit pár věcí, ať se co nejdřív můžu věnovat zase jen tobě.“ Druhou část věty už Edward věnoval jen a jen mně. Už jen jakým tónem to pronesl, mi napovídalo, že dvojsmyslnost, kterou jsem cítila, tam opravdu byla.

Přitáhl si mě do klína a něžně políbil. Usmála jsem se na něj a polibek mu s radostí oplácela. Teď neexistoval nikdy jiný, jen my dva. Svět kolem se rozplynul, čas se zastavil a já jsem podléhala kouzelnému dotyku našich rtů.

„Ehm, ehm.“ Vše se vrátilo do starých kolejí, když jsem zaslechla odkašlání si od stolu před námi. Alice nás jen s úsměvem pozorovala a jiskřičky v karamelkových očích jí jen svítily. „Počkejte si do ztřka, pak budete mít tolik času, že ani nebudete vědět co s ním.“ Už potřetí za necelou půlhodinu jsem musela být rudá jak rak.

Pustila jsem tedy Edwarda, naposledy ho políbila a každý jsme se dali do své práce.

Netrvalo dlouho a už jsem i s letenkami v tašce utíkala domů. Byla jsem šťastná jak blecha, za necelých čtyřiadvacet hodin budu v tom nejkouzelnějším, nejromantičtějším městě planety, s tím nejúžasnějším mužem, kterého jsem si jen mohla představit. Za nedlouho budeme stát s Edwardem bok po boku pod Eiffelovkou a vyměňovat si něžné polibky. Budeme se procházet rušnými uličkami města a Edward mi jako pravý gantleman bude kupovat rudé růže od pouličních květinářů.

S úsměvem na rtech a myšlenkami u Edwarda jsem vytáhla ze skříně cestovní kufr a začala do něj úhledně skládat vše potřebné a co jsem uznala za vhodné vzít si s sebou.

A jsme na konci další kapitoly. Když jsem si ji po sobě ještě jednou četla a opravovala chyby, nějak jsem ztrácela souvislost a celou pointu, která tam měla být. Holt to nedopadlo tak, jak jsem si představovala. Přepisovat jsem ji ale nechtěla, prtože by to znamenalo jen další čas, kterého teď zrovna nemám nazbyt, a tahle kapitola by se tu objevila až kdoví kdy.

Proto doufám, že ani tak jsem vás neodradila od komentáře, které mi minule udělaly ohromnou radost. Jsem se za ně moc a moc ráda, nemůžu ani věřit, že se vám to chce pořád číst. Jste úžasní!

Příště se tedy už dostaneme do Paříže, na které si dám obzvlášť záležet. A tím se pomalu budeme blížit i ke konci povídky. Uvidíme, jestli se vůbec dočkáme druhých kulatin, sama jsem zvědavá. :-)

eMCullen

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek C-Style - 14. kapitola: