Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 34. kapitola

5.Wendy-Nessie


Black angel 34. kapitolaOmlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho, ale nějak mi to nešlo.
V této kapitole je už řtvrtý den Belly v nebi. Jak asi dopadl?
Přeji příjemné čtení a doufám, že zanecháte komentář.

 

34. kapitola

Isabello, mohli bychom si promluvit?“ snažil se ptát zdvořile, ale jeho zuřivost byla více než jasná.
Ups,“ usmála jsem se a dala si ruku před pusu.


„Bylo mi s vámi dobře, ale už musím jít a nezapoměňte. Važte si toho, co máte,“ pohrozila jsem ukazováčkem. Otočila jsem se a poslušně šla za Bohem. Vedl mě až do jeho kanceláře, vychovaně mě pustil dovnitř a ukázal na židli, abych si sedla.
„Isabello,“ začal pomalu. Trpělivě jsem čekala co bude následovat, ale neustále kroutil nevěřícně hlavou a probodával mě pohledem.
„Ano?“ nevydržela jsem. Ještě chvíli a jeho hlava by se vyšroubovala jakou šroubek.
„Proč jsi mi neřekla, že jsem dal dar právě tobe?“ On se mě ptá na tohle? Já myslela, že budeme probírat to, že učím šestileté andílky kamasutru.
„No víte, nepřipadalo mi to důležité a navíc svůj nový dar stejně nevyužívám,“ vymlouvala jsem se. Říct mu, proč jsem doopravdy zatajila samu sebe by asi nebylo vhodné vzhledem k mému úkolu od Ďábla.
„Jak nevyužíváš? Vždyť se aktivuje při každém dotyku,“ zvyšoval hlas a cítila jsem z něho netrpělivost.
„To ano, to on by měl, ale já ho mám obalený mým štítem a tím pádem je nefunkční,“ vysvětlila jsem mu. Vyditelně si oddechl. „Neměl by jste to vědět jako vševědoucí?“ rýpla jsem si.
Zasekl se v nádechu. „To já... to já jsem tě přeci jen zkoušel jestli mi nelžeš,“ zakoktával se. To víš, že jo. Ty mě zkoušíš, smála jsem se v duchu.
„Aha,“ usmála jsem se. „ Tak to jsem ráda, že jsem prošla.“ Ještě, že mám ve výbavě anděla bezchybné lhaní.
„Takže jsi neviděla minulost ničí?“ ubezpečoval se.
„No vlastně ano,“ schválně jsem se odmlčela a dívala na jeho kamenou tvář, která vyjadřovala strach. „Na mého učitele na matematiku. Neuměla jsem látku...“ vysvětlila jsem mu.
Opět si oddychl. „Pak je tedy vše v pořádku, můžeš jít,“ propustil mne.
Šla jsem nahoru do svého pokoje, protože jsem neměla co dělat. Všechno co jsem tady dělala nebylo promyšlené a nastala právě ta doba, kdy jsem se začala nudit. Sedla jsem si na postel a pustila jsem se do zbývajících knih Harryho Pottera.
Číst jsem vydržela až do večera, ale pak jsem neměla co dělat. Dívala jsem do blba, čistě náhodou se tam začal procházet samotný Bůh, tak jsem to přeměnila na blba.
Neskutečný zážitek bylo pozorovat měsíc. Byl neuvěřitelně blízko, jako nikdy předtím. Už ze země jsem si myslela, že na něj skoro došáhnu, ale tady byl opravdu na dosah. Obrovská bílá koule s krátery neskutečných rozměrů.
Neuvěřitelně jsem se nudila a opravdu neměla co dělat. Čumění na blba mi náladu nezvedalo. Nevěděla jsem, co bych mohla provést, ale něco jsem dělat chtěla.
Vyšla jsem si na procházku k jednorožcům. Barunku nenašli, ale Ivušku jo a ta teď byla v druhé stáji s tím úchylem.
Pohladila jsem Karlíka po hřívě a začala se procházet po paláci. Dostala jsem se někam níž, nejspíš do sklepení. Našla jsem tam několik míčů. No jasně fotbal. To mě mělo napadnout už dávnou. Vzala jsem si modrý míček a vyšla ven. Tentokrát jsem raději nešla nad Vatikán. Dostali toho ode mne už dost, ale takový Bagdád – tam mají Aláha.
Začala jsem si kopat, ale ten míč se choval strašně divně. Trochu jako hopsa koule stačilo jen trošku kopnout a on se zbláznil. Začal mi utíkat a ani na vyhrožování nezastavil. Skákal výš a výš, dotýkal se skoro až měsíce.
„Prosím, vrať se,“ zašeptala jsem a vzlétla za ním, ale ten parchant spadl hned na zem. Už už jsem si myslela, že ho chytnu, ale on nějakou tryskovou rychlostí vystřelil k měsíci a tam udělal obrovský modrý flek. On byl něčím napuštěný? No to teda potěš.
Jen při pohledu na tu obrovskou inkoustovou skvrnu jsem vypustila jedno slovo. „Ups,“ přikryla jsem si ústa a začala vymýšlet výmluvu. Důležité bylo rychle zmizet z místa činu.
„Podívejte se na měsíc,“ vykřikl nějaký podrazák. Všichni sice stočili pohled nahoru a já myslela, že se ztratím, ale hned na to nějak instiktivně zabořili na mě.
Zvedla jsem ruce nahoru. „Já to nebyl,“ řekla jsem nevinně a uculovala se jako blbeček.
„Isabello!“ Uslyšel jsem hlas toho lháře.
„Ano?“ otočila jsem se na něj.
„Neprosil jsem se tě už několikrát abys nic nedělala?“ ptal se s rukama v bok.
„Přísahám, že jsem v tom nevinně,“ sklopila jsem zrak na mraky a do jednoho z nic dělala nohou důlek. Asi jsem ho musela nějak narušit, protože z něj najednou začalo pršet. „Ups,“ zašeptala jsem tiše a přála si být neviditelná.
„Máš domácí vězení, ale nejprve to sama uklidíš!“ rozhodl. Podívala jsem se na něj a nemohla najít své hlasivky.
„Sama? Zbláznil jste se?“ zařvala jsem na něj nechápavě. Maličko škubl, ale dál si nechával tu přísnou masku.
„Ty sama jsi způsobila tuhle spoušť, tak to taky sama uklidíš,“ řekl hlasem, který zamítal jakékoliv námitky. Povzdychla jsem si a pomalu se šourala pod měsíc. Potom jsem vzlítla a hodinu letěla jen nahoru. Musela jsem uznat, že tohle se mi zase povedlo. Budu to čistit sice asi měsíc, ale stálo to za to. Mám nějakou činnost a Bůh je zase naštvaný.
Když jsem se konečně dostala na 'modré údolí' nacházela se přede mnou nějaká plechovka. Musela jsem stále máchat křídly, protože tady byla malá gravitace, ale dostala jsem se tam.
Na obalu byl obrovský název 'Univezrální čistidlo' a vedle toho lísteček. Chňapla jsem po něm a podívala se od koho to je.

Milá Bello,
když jsem ti v pekle říkal, abys způsobila nějaký průšvih nemyslel jsem si, že jich bude tolik. Ani jeden ti nevyčítám, naopak jsem na tebe hrdý. Splnila jsi mé sny do každého puntíku a ještě něco přidala.
Věděl jsem, že výlet do nebe bude stát za to už když jsi zbořila Vatikán. Potom následovali jednorožci a pegasové. Mimochodem mám Barunku u sebe a vede se jí skvěle. Chtěl jsem si vzít i Ivušku, ale našli ji dříve, než jsem mohl zasáhnout.
Tato lahev je čistidlo na tuto skvrnu. Měla by jsi to mít vyčištěné do hodiny.
Ještě jednou dobrá práce a nejen za ty hlouposti co nahoře vyvásíš, ale i za včasné vyřízení úkolu. Nevím proč, ale tohle v tvé mysli nevidím, tak budu doufat, že mi potvrdíš mé mínění.
Mám tě rád.
Táta

Usmála jsem se. „Já tebe taky tati,“ zašeptala jsem. Div, že mi dojetím neukápla slza. Možná jsem byla trochu melancholická, ale byla jsem šťastná za jakýkoliv kousek domova. Už mi hodně chyběl Edward a já si přála usínat v jeho náručí. Přežila bych i Alicino mučení, jenom abych mohla být s nimi. Doopravdy jsem se rozbrečela a musela chvilku počkat než začnu. Vzpomínky na něj na mě útočily jedna za druhou a já si přála abych už mohla být konečně doma. Nakonec jsem se nějak uklidnila. Trvalo mi to chvíli, kdy jsem si musela říkat, žr už tu jsem čtvrtý den a už kvůli tomu sedmému, kdy chystám velké finále, jsem musela vydržet.
Vzala jsem tu nádobu a podívala se na přípravu. Nic moc, jen nějaký odměření, smíchat s vodou a vytřít měsíc.
Po připravení všeho jsem začala umývat. Zpívala jsem si u toho písničku od Pink Funhouse. Práce mi opravdu šla od ruky a nakonec mě to i bavilo a nebylo to jen tím, že jsem tancovala kolem mopu a udělala jsem si z něho i mikrofon.
Skončila jsem sice na konci dne a tím pádem by o tom půlka planety neměla vědět, ale i tak se bojím, že ze mě měli astronomové radost. Zajisté si nenechali ujít příležitost podívat se zblízka na modrý flek na Měsíci, který měl neuvěřitelné rozměry. A jak se pak museli tvářit, když tam uviděli bláznivého černého anděla, který tancuje kolem mopu a zpívá si u toho Pink. Jestli mě prohlásili za mimozemšťana tak se jim pomstím. Já žádná tykadla ani nic podobného nemám.
Rychlostí blesku jsem se snesla dolu a okamžitě mířila za Bohem.
„Už to mám,“ rozrazila jsem dveře a zařvala do celé pracovny.
Trhl sebou. „Tak rychle?“ divil se.
„No jo, objevila jsem novou schopnost,“ vymyslela jsem si, ale tvářila se jako andílek.
„Jakou?“ dychtil po informacích. Ten by si mohl s Arem podat ruku. Jsou stejní, pomyslela jsem si.
„Uklízecí. Jen na něco pomyslím a je to uklizený,“ vyprávěla jsem mu pohádku a vnitřně se bavila tím, že pan vševědoucí ví velký prd.
„Zajímavé, mohla bys to předvést?“ zeptal se s neskrývanou nadějí.

„Až na prší a uschne,“ vykřikla jsem a se smíchem utekla z jeho pracovny.


 

Já vím, je to krátký, ale mě už nic nenapadalo.

33. kapitola <<< Shrnutí >>> 35. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 34. kapitola:

 1
3. beda
20.08.2015 [22:07]

modrý flek na měsíci super a jak mu řekla až naprší a uschne bomba nemám slov Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Temnonoš
10.11.2013 [23:11]

Až naprší a uschne! Další skvělá kapitolaa!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. martina
08.10.2011 [21:00]

teda ani!prej luxus.Tebe poznám všude Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!