Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bílá vlčice - 12. kapitola

Bella


Tak toto je ZÁVĚREČNÁ kapitola této mé kapitolky. Možná přibudou jen bonusy, ale to ještě nevím. 4těte, pokud se vám to líbí a zanechte komentík, ale ne tipu: "Pokračuj" ale tipu jako: "Byla to hezká povídka" nebo "Byla to příšerná povídka". To bohatě stačí 80D

píseň

BÍLÁ VLČICE – 12. KAPITOLA

Pohled Edwarda:

O Belle nebyli žádné zprávy už třetí den. Alice také nic neviděla. Billy byl na zhroucení i když Bella nebyla jeho pravá dcera. Já jsem byl jako na trní. Emmett si ze mě začal dělat legraci.

Smečka čekala kdy se Bella promění ve vlčici a Alice čekala až zahodí svůj štít. Seděl jsem v obýváku s naší návštěvou z Aljašky. Seděla tam celá rodina krom Alice.

Mám jí, pomyslela si Alice a já vyskočil na nohy. Všichni se na mě podívali. Alice běžela po schodech.

„Kde je?“ zeptal jsem se.

„Pojď ukážu vám jí. Dala pryč na chvíli štít a přeměnila se i ve vlčici. Volá Karlu,“ odpověděla mi Alice, ale to už se všichni zvedali.

Vyrazili jsme za ní. Neuběhlo ani pět minut a už jsem jí cítil všude kolem. Předběhl jsem Alici, která nás doteďka vedla a následoval jsem své srdce. Nakonec jsme narazili do jejího štítu a na druhé straně celá smečka také. Stál jsem tam a sledoval Bellu, jak sedí v tureckém sedu a soustředí se.

 

Pohled Belly:

Nevím jak dlouho jsem tam seděla. Nevnímala jsem jestli je den nebo noc. Měla jsem zavřené oči a poslouchala příkazy, které mi zněli v hlavě. Najednou mi příkazy přestali přicházet a mě došlo, že mi strašně chybí společnost. Chtěla jsem tu mít Karlu. Začala jsem jí volat, jak v myšlenkách nebo nahlas. Odstranila jsem svůj štít nebo jsem se přeměnila ve vlčici. Hledala jsem jí všemi možnými způsoby, už jsem nechtěla trénovat, chtěla jsem vědět, kdo doopravdy jsem. Jenom ona to ví. Najednou mám tolik schopností.

Ucítila jsem nátlak na svém štítu, jak do něj někdo narazil. Na dvou stranách. Nechala jsem to být.

„Bello,“ slyšela jsem několik známých hlasů.

Vedle mě se začal tvořit vír. Stále jsem nechala zavřené oči a v klidu seděla. Cítila jsem tu celou smečku a upíry. Najednou jsem ucítila i postavu stojící vedle mě.

Konečně jsem otevřela oči a postavila se. Podívala jsem se na postavu u mě. Byla to Karla a sledovala mé chování, pocity a pokroky. Ten hlas v mé hlavě patřil jí.

„Už jsem připravená,“ řekla jsem tiše, že to stěží slyšeli ti za mým štítem.

„Opravdu?“ zeptala se mě a dívala se mi přímo do očí.

Cítila jsem jak hledá v mých pocitech strach, obavy nebo něco podobného, ale nic nenašla. Byla jsem pevně rozhodnutá.

„Tak povídej,“ pobídla jsem jí a čekala, ale čekala jsem už takovou dobu, že mě to nebavilo.

„Dobrá tedy, ale nejdřív mi ukaž tvé schopnosti,“ vybídla mě na oplátku ona a já přikývla.

Dotkla jsem se jí levou rukou, ale měla štít.

„Ten štít,“ zašeptala jsem a soustředila se.

Pomalu jsem odstraňovala její mým, čímž jsem dovolila, aby se přiblížili ostatní. Viděla jsem Karlu semnou po boku.

„Budu při tobě stát. Budu ti po boku,“ zašeptala jsem.

„Výborně, to ráda slyším. Teď zase odtáhni svůj štít a zabraň přístupu ostatních,“ řekla a já natáhla ruku. Štít se vymrštil velkou rychlostí, ale do nikoho nenarazil.

„Výborně. Jaké mám pocity?“ zeptala se mě Karla.

Soustředila jsem se a ucítila velkou vlnu radosti a trochu obav.

„Jsi šťastná, ale máš z něčeho obavy,“ řekla jsem a pohlédla na ní.

„Chceš vědět proč? Tak se podívej i na mé myšlenky,“ řekla a odstranila svůj štít.

Jsi mladá nová věštkyně. Jsi můj nástupce. Tvá matka se mi nabídla, že mi tě porodí. Billy o tom věděl, ale ne celou pravdu. Bello?

Ty myšlenky mě pohltily a já se zarazila. Můj štít ke mně lnul a všichni se pomalu přibližovali. Karla rychle přemýšlela. Roztáhla svůj štít, aby se ostatní nemohli přiblížit.

„Zabila jsi mi matku,“ zavrčela jsem.

Karla se proměnila v obrovského vlka. Neváhala jsem a šla jsem do stejné podoby. Podívala jsem se na ní a můj vztek rostl, ale co to? Já rostla také, až jsem dorostla stejné výšky jako Karla. Můj vztek se vytrácel a Karla se proměnila zpět na upíročlověka? Měla na sobě prazvláštní šaty. Kývala jsem hlavou sem a tam a nahoru a dolu, doprava a doleva.

„Bello?“ zeptal se Edward a já se po něm podívala. Jakob zavrčel.

„Jakobe, Bella se otiskla už tenkrát a vy jste jí akorát drželi od Edwarda pryč a přitom ho potřebovala. Neposlouchali jste mě,“ vyjela po něm Karla a já přestala kývat hlavou. Zpříma jsem se po dívala na Jakoba.

Prudce jsem se otočila a chtěla jsem všem utéct. Najednou jsem nechtěla žádnou společnost. Utíkala jsem k útesům a za sebou slyšela dopadat čtyři packy a dvě nohy. Přidala jsem do běhu a kdybych začala brzdit, tak bych to stejně neubrzdila. Edward s Jakobem se lekli, ale já jsem se odrazila a skočila do té rozbouřené vody, která se odrážela od skal. Edward to ubrzdil, ale Jakob letěl zamnou a skočil pěkného placáka. Asi to bolelo. Naštvaný vylezl z vody a oklepal se. Edward se nahoře smál.

Potápěla jsem se a plavala jsem. Užívala jsem si tu vodu kolem mě. Když jsem se rozhodla, že vylezu z vody, na břehu stál už jen Edward. Zamířil dolů na břeh, aby mi šel naproti. Vyškrábala jsem se nahoru. Pomohl mi. Stále jsem byla přeměněná v toho obrovského vlka a on mě směšně táhl nahoru za jednu packu. Smála jsem se a on to poznal. Ustoupil s potupeným úsměvem. Odrazila jsem se zadníma nohama ode dna a vyskočila těsně před Edwarda. Usmál se na mě. Dostala jsem nápad. Oklepala jsem se a dala mu tím spršku.

Zavrčel a skočil po mě. Váleli jsme se spolu po zemi a oba se smáli. Vyzařovala z něho radost a touha. Ale ne touha po mně. Měl přání. Naučila jsem se ovládat všechny své dary a ve vodě jsem se smířila s tím, že jsem mladá věštkyně. Odstranila jsem svůj štít a Edward se na mě usmál a děkoval mi.

Copak? Zeptala jsem se ho v myšlenkách.

„Co by?“ zeptal se a díval se po mně.

Že byste měl nějaké přání pane?

„Jak… Asi se s tím budu muset smířit co?“ zeptal se mě.

No. To by chtělo, protože já jsem se s tím už smířila.

„Ale já ti to přání neřeknu, protože je dětinské,“ přiznal se.

Soustředila jsem se na jeho myšlenky a sledovala jeho oči. Najednou jsem měla vizi, jak on jede na mě.

„To ne,“ řekl obdivně a já se rozesmála hrdelním smíchem.

Máš pravdu je to trochu dětinské, ale když ti to udělá radost, tak si nastup. Sdělila jsem mu se smíchem a poklekla na přední packy, aby měl snazší nástup a neskočil mi na záda velkou silou.

„Bello, radši ne. Je to jen pitomost. Já ti nechci ublížit,“ začal se z toho vykrucovat.

Povzdechla jsem si, vyhoupla se nahoru a nabrala Edwarda hlavou. Edward vyletěl do vzduchu a skončil mi na zádech.

„Co to?“ zeptal se a rozhlížel se okolo.

Nic. Jen by ses mohl snad držet. Nejsi moc těžký, takže poběžíme rychle. Sdělila jsem mu a začala vybíhat nahoru po skalní stěně.

„Bello, …“ chtěl něco říct, ale odmlčel se.

Chtěl mi říct, že by měl seskočit, ale tolik se mu to líbilo, že to nedokázal říci nahlas.

Mlč a drž se. Právě jsme jeli do kopce a teď pojedeme z kopce, no pojedeme. Poletíme. Jen jsem to dořekla, zase jsem skočila z útesu, ale tentokrát i s Edwardem. Tvářil se zvláštně. Kdyby mohl, tak by zvracel. Nebo se možná mýlím.

Znovu jsme byli na útesu. Přeměnila jsem se v upíra a Edward na mě koukal s otevřenou pusou. Okouknula jsem se pohledem a na sobě jsem měla šaty podobné těm Karly.

„Moc ti to sluší,“ vykoktal ze sebe Edward a hned mi stál po boku.

Nevím jestli to myslel vážně, ale já jsem se cítila hrozně. Nejradši bych se proměnila zpátky ve vlčici, obří vlčici.

„Ne nepřeměňuj se. Jsi moc hezká. Pojď ke mně,“ natáhl ke mně ruku a já se do ní schoulila.

Přitáhl si můj obličej a chvíli jsme se dívali do očí. Naše obličeje se začali přibližovat. Oba nejednou. Má ruka zamířila na Edwardovo temeno a prudce jsem si jeho obličej přiblížila. Promiň musím se naučit ovládat. Pomyslela jsem si a on se usmál, ale ne nadlouho. Naše rty se dotkli a jeho usměv se vytratil. Teď svíral mé rty v těch jeho a prudce, ale zároveň něžně a vášnivě drtil mé rty těmi jeho. Oplatila jsem mu polibky a nakonec jsme se jen předháněli tím, kdo bude rychlejší a políbí toho druhého. Měli jsme štěstí, že jsme nemuseli dýchat, jinak bychom se udusili. Z našeho líbání se stala hra. Edward zamířil svými polibky na můj krk a já se zachvěla. Pousmál se nad tím.

Líbali jsme se, když v tom Edward přestal. Nevěděla jsem proč. Podívala jsem se do jeho zlatavých a teď štěstím jiskřivým očí. Dotkla jsem se ho levou rukou a soustředila se. Viděla jsem naší svatbu. Usmál se a zaklekl přede mnou. Zaskočilo mě to, ale mile.

„Ano!“ vykřikla jsem a skočila mu kolem krku, že se převrhl na záda.

„Jestli mě chceš zabít, tak proč říkáš ano?“ zeptal se mě se škodolibým úsměvem.

„Edwarde? Co chceš udělat?“ zeptala jsem se ho a chtěla se ho dotknout. Uskočil. Soustředila jsem se na jeho myšlenky, ale byli prázdné. Snažil se mě obelstít.

„Oplatit ti něco,“ zašeptal, vyhoupl si mě na jeho krk a skočil semnou z útesu.

Vylezli jsme na břeh a drželi se za ruce. Naše ruce byli propletené. Políbili jsme se a vyrazili za ostatními. Byli jsme oba šťastní a to všichni viděli na první pohled, nemuseli mít dar.

„Budeme se brát,“ řekli jsme s Edwardem najednou a Karla s Alicí nám odpověděli taky jednohlasně: „To my víme.“

Podívala jsem se na Edwarda a on na mě. Nakonec jsme se všichni rozesmáli.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bílá vlčice - 12. kapitola:

 1
30.05.2020 [19:33]

IzzynkaJe to veľmi pekná poviedka ale škoda že už je koniec.Táto poviedka bola zatiaľ asi najlepšia akú som kedy čítala.Veľmi Ti ďakujem za to že si túto poviedku napísala.Píšeš veľmi pekne ešte raz veľmi Ti ďakujem
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. beda
18.01.2016 [20:11]

krásná povídka jen škoda že je konec Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. fantomas
31.08.2011 [18:40]

Je veliká škoda, že už je konec, tuhle povídku miluju, je dokonce o něco lepší, než ostatní díly. Děkuju moc. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!