Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bez volby 22. kapitola

01.01.2010 (12:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 8863×

22. kapitola

To není fér

 (pohled Esme)

 Položila jsem ruku Carlislovi na stehno a on mi ji přikryl svou. Byl to tak krásný pocit, když byla má rodina opět zas pohromadě. Tak dlouho jsem se bála, že i Edward nikoho nenajde. Tak dlouho musel jen přihlížet štěstí nás ostatních. Nyní byl však konečně šťastný. Nepotřebovala jsem ani Jasperovo ujištění. Naprosto to z něj sálalo. Už jen stačilo. Aby jemu a nám všem uvěřila i Bella.

Musela si toho chudinka už tolik prožít. Kdo by se jí divil, že už nechtěla riskovat o někoho přijít. Nezapochybovala jsem však ani na okamžik, že ji dokážeme přesvědčit. Všichni jsme ji zbožňovali a dříve nebo později to pochopí i ona. Jen aby se tím oba nemuseli trápit příliš dlouho.

Čím více jsme se blížili k Norwichu, tím jsme byla nadšenější. Měli jsme tam dům, který jsem před pár lety renovovala a byla jsem na svou práci opravdu hrdá. Snad se bude líbit i Belle.

Do našeho nového domova jsme dorazili chvíli po svítání a tak se můj výtvor ukázal v celé své nádheře. Ostatní si jej uznale pohlédli a mě bylo jasné, že to dělají jen k vůli mě. V následující vteřině totiž všichni vyrazili k domu, že jsme málem potřebovali novou rekonstrukci kolem dveří.

Carlisle si mě zezadu přitáhl do náručí a políbil na temeno. Milovala jsem ho tak, že to nešlo ani popsat a on mě posledních téměř sto let dělal tou nejšťastnější ženou na světě. Nikdy jsem ničeho nelitovala, kdyby se něco v mém životě stalo jinak, nikdy bych ho nepotkala. Snad jen...

Ale to bylo předtím stejně nemožné jako nyní. Vlastní dítě jsem mít nemohla, ale při pohledu na tohle nevychované stádo, jsem cítila, že svou rodinu konečně mám. Velkou milující a konečně celou.

"Pojď, půjdeme se podívat, jaký kumbál nám nechali," přejela jsem mu rukou po paži, kterou mě objímal a ruku v ruce jsme šli do domu.

Podle hluku jsme mohli jít najisto. Co se týče Edwarda s Bellou tak ty nešlo přehlédnout. Bella trčela metr nad zemí zapříčená mezi futry a odmítala se tímto způsobem byť o píď hnout dovnitř. Zakroutila jsem hlavou a raději pokračovala dál.

Moc dobře jsem věděla jak zastaralé názory má občas i můj Carlisle. Bella to občas nebude mít moc lehké. Až příliš dobře jsem si pamatovala, jak mi chtěl Carlisle na padesátileté výročí koupit něco důvěrnějšího. V obchodě mu však dali pořádnou sprchu, když mu oznámili, že ty krásné bavlněné kalhotky s krajkovým lemem po kolena už se nikde nevyrábějí. Než se stihl vůbec vzpamatovat odtáhla si ho taktně Alice bokem. Vrátil se až za tři hodiny s vytřeštěným pohledem, neschopen slova a v ruce třímal rudá tanga jako vzorek.

Ono se to však za šedesát sedmdesát let setře a ten rozdíl už není téměř patrný. Doba se tak rychle mění.

(pohled Belly)

Všichni jsme zůstali stát před domem, byl opravdu krásný. Tohle němé vytržení nám však nevydrželo dlouho. K uším se mi donesl tichoučký Alicin šepot.

"Nezapomeň, hlavně velkou šatnu."

Jasper se ostražitě podíval na Emmetta bojovným pohledem a naráz oba vyběhli s námi v patách. Za ta léta však znali navzájem taktiky toho druhého jako své boty, tak se zablokovali ve dveřích navzájem a ani jeden nechtěl ustoupit. Nevěřícně jsem sledovala Rosalii s Alicí, jak se snaží využít škvíry. Rosalie to vzala spodem a Alice to vzala bez okolků přímo Emmettovi po hlavě. Po tváři jí při tom přeběhl dost škodolibý úsměv.

Já s Edwardem jsme vletěli do domu hned za těma dvěma. Zamířil najisto k jedněm z dveří. Zvědavě jsem se vydala za ním a nakukovala mu přes rameno, takže jsem téměř ani nepostřehla jeho pohyb a už jsem se ocitla ve vzduchu.

Překvapeně jsme vydechla a zmateně se podívala přímo do jeho zářivě se usmívajícího obličeje. Téměř mi vyrazil i ten zbytek vzduchu, co mi v plicích zbyl. Takže to co má v plánu mi došlo až o okamžik později, když se se mnou vydal znovu ke dveřím.

Tělem mi projela panika. Prudce jsem vykopla nohy a rukama hmátla po rámu dveří. Zůstala jsem zaklíněná a odmítala se nechat prostrčit dveřmi.

"No tak Bello, to je tradice. Do nového domu..."

"Dlabu ti na tradice. Tahle se mi ani za mák nelíbí," přerušila ho zavrčením.

Tohle mi až moc zavánělo něčím, na co je potřeba bílý šatičky a prstýnek na okroužkování. Edward to po chvíli tedy vzdal, protože se to začalo spíše podobat wrestlingu, než přenesení přes práh. S povzdechem trochu couvl a spustil mi nohy na zem. Druhou ruku mi však stále nechával kolem pasu. Což už tak hrozné nebylo, tedy spíše naopak. Jemný pohyb po mé kůži se mnou dělal hotové divy.

Místnost byla zatím prázdná, ale ani to nevadilo, protože ten výhled stál za to. Byl to rohový pokoj a dvě jeho stěny byly celé prosklené. Nebylo divu, při naší tělesné teplotě se moc na zateplení domu nehrálo a Esme se mohla opravdu vyžít.

Sledovala jsem tu nádheru před sebou. Přeběhla jsem přes pokoj a otevřela posuvné dveře na terasu, která se táhla po celém obvodu prvního patra. Omámeně jsem došla až k zábradlí a zahleděla se na ten výhled. Dům stál na útesu obklopen ze tří stran vzrostlým lesem. Do skály prudce narážely rozbouřené vlny. Byl to neuvěřitelný kontrast pokoje a zuřivosti.

Zezadu mě objaly známé paže.

"Líbí?"

Zaklonila jsem hlavu na bok, abych mu viděla do tváře a jen kývla. Nebylo potřeba slov. Edward toho využil a políbil mě. Věděla jsem, že si nedokáže pomoct. Věděla jsem co bude po přeměně následovat. Byla jsem za těch deset let připravená na všechno: sílu, rychlost, svůj dar, práci pro Volturiovy i žízeň.

S čím jsem však nepočítala a nikdo mě na to nikdy neupozornil, bylo mé zostřené vnímání. Vnímání každého doteku, který jako by mi procházel až do hloubky nitra. Věděla jsem, že Edward nedokáže udržet na uzdě svou touhu, protože u mě to bylo úplně stejné.

Možná měl v úmyslu jen krátký polibek, ale sotva se mě dotkl, rozhořelo se to ve mě naplno. Vztáhla jsem jednu ruku a objala ho kolem krku, aby se nemohl odtáhnout.

Zasténal mi do úst a přetočil si mě v náručí čelem k sobě. Ruce mu sjely na můj pas a já s vyjeknutím najednou zakomíhala nohama ve vzduchu a dosedla na zábradlí. Byla jsem teď dokonce o pár centimetrů výše, uvědomila jsem si a spokojeně se mi zvlnily rty, aniž bych je odtrhla od těch jeho.

Zvedla jsem ruce a opřela je Edwardovi o ramena. Prsty jsem zabořila do jeho rozcuchaných vlasů. Nemohla jsem se od něj odtrhnout a se zavřenýma očima jsem prsty sjela na jeho tvář. Zkoumala jsem jeho tvář a pak jsem začala prsty pomalu přejíždět i po jeho ramenou a zádech. Chtěla jsem znát jeho každý detail. Vzdychl a přitáhl si mě ještě blíže. Objímala jsem ho stehny kolem pasu, cítila ten žár z něj a přestávalo mi to stačit.

"Edwarde?" zašeptala jsem mu do úst.

"Hmmm," zabručel plně se věnujíc znovu mým ústům.

"Co takhle jít dovnitř?"

"Hmmm," odtrhl se ode mě a dělal jako by nad tím uvažoval.

Moc dlouho na můj vkus. Tak to je jeho problém. Odrazila jsem se od zábradlí až se rozvybrovalo a srazila Edwarda k zemi. Naštěstí prolétl přímo otevřenými dveřmi. Překvapeně na mě koukal přišpendlený k zemi v pokoji. Vzpamatoval se však velmi brzy. Překulil se na mě. Jeho ruce mi putovaly po těle vzhůru až na paže a ty skončily uvězněné v jeho pevném sevření nad mou hlavou. S proradným úsměvem mi rty sjel po čelisti na krk a jemně mi po něm začal přejíždět zuby.

Slastně jsem vzdychla, což ho povzbudilo k cestě niž. Pomalu až k zešílení se posunoval níž a níž a volnou rukou odtrhával postupně jeden knoflíček mé halenky za druhým.

"Edwarde," zaúpěla jsem.

Potřebovala jsem ho. On však nereagoval a dál mě týral svými pomalými doteky, které mě rozechvívaly, až se mi ruce téměř třásli.

"Edwarde!" zavrčela jsem.

"Ano?" zeptal se.

Nezvedl ani tvář, jeho rty stále laskaly mou pokožku. Jednou rukou mě stále držel ruce a druhou sjížděl po mém těle až k zadečku.

"Prosím."

"O co?"

"Chci tě, teď hned," vlastní hlas mě zradil a zlomil se mi uprostřed věty.

"Rozmyslím si to," zapředl a sjel ještě níž kde mi obkroužil jazykem pupík.

"Cože?!" zapištěla jsem. "Jak rozmyslíš?"

Co to sakra mele! Poslední zbytky rozumu mě začínaly také opouštět a já vnímala už jen touhu prostupující ve vlnách celé mé tělo.

"To záleží..." přejel mi rty po kůži. "To záleží na tom, jestli se mnou zůstaneš."

"To není fér," zavyla jsem zoufale a zalapala po dechu pod jeho dotyky.

"Ne to není."

Nechtěla jsem se vázat, přicházet o ty, které miluji. A Edwarda miluji naprosto celou svou duší, srdce i tělem, které mi to dávalo obzvlášť najevo. Nedokázala jsem se už ovládat, ale nechtěla jsem se zas vzdát tak lehce.

"Zůstanu, dokud někdo z vás neřekne či neudělá cokoliv, co by naznačilo, že mě tu nechce." Tušila jsem, že dřív nebo později jim mé spojení s Volterou vadit začne. Edward si to ovšem nemyslel. Podíval se mi konečně do očí a zračilo se v nich tolik lásky, že jsem nasucho polkla. Natáhl se k mým ústům a znovu mě políbil.

To jsem však už nezvládla. Překulila jsem ho na záda a pokojem se ozvalo trhání látky. Edward se nenechal dlouho pobízet a prudce si mě k sobě přitiskl ještě více. Cítila jsem jak moc mě taky chce. To však nebylo nic proti tomu co ve mě vydráždil. Byla bych ho tu snad schopná i znásilnit.

Mé nehty se mu zaryly do zad a ve vteřině odlétly i mé kalhoty jeho přičiněním v cárech na druhou stranu pokoje. Objala jsem ho kolem boků a v příštím okamžiku si zuby stiskla ret abych nevykřikla. Prohnula jsem se v zádech když do mě konečně pronikl.

Bylo to neuvěřitelné. Když jsem se opět začala probouzet k vědomí, ležíc v jeho náručí, uvědomila jsem si, že bude mít pár dalších hodin asi na mě pěknou památku. Po zádech i zadku měl několik škrábanců. Zasmála jsem se. Kdo si hraje s ohněm... a za tohle si opravu může sám.

Přejížděl mi po břiše palcem a kreslil malá kolečka.

"Už jsem ti říkal, že Carlisle také žil nějakou dobu ve Voteře?"

Překvapeně jsem se na něj podívala.

"Nikomu z nás to nevadí. Nikdy tě nenecháme odejít."

Znělo to téměř jako výhrůžka, ale v mých uších to znělo spíše jako slib. Slib, kterému jsem si tak neuvěřitelně přála uvěřit. Nedokázala bych být pak už od něj odejít. Milovala jsem ho jako člověk a jako upír ho budu milovat už navždy. V jeho vlastním zájmu doufám, že on mě také.

K O N E C

<< Tak s tou rodinou se jeden opravdu nenudí   Shrnutí

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bez volby 22. kapitola: