Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bez boje se nevzdám 2. kapitola

24.08.2012 (20:15) • Day • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1840×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Ráno jsem se probudil a myslel si, že je snad půlnoc. Nad Fairbanks visely těžké mraky, které upozorňovaly na blížící se bouřku. Když jsem přijel na školní parkoviště, bylo skoro poloprázdné. Pořádně jsem se rozhlédl. Nevypadalo to, že by tu už byli Cullenovi. Zklamaně jsem se posadil na schody školní budovy a trpělivě vyčkával jejich příjezdu, abych si je, tedy hlavně Renesmé, mohl znova pořádně prohlédnout.

„Baf!“ uslyšel jsem za sebou hrubý hlas. Leknutím jsem nadskočil.

„Jacku, ty idiote! Jak se máš, kámo?“ přivítal jsem kamaráda. Včera dopoledne se vrátil z dovolené, takže ani nebyl ve škole.

„Brácho, bylo to fajn. Viděls v ty Cullenovic? Ty holky jsou prej fakt výstavní kusy,“ zajímal se.

„Nic pro tebe, všechny jsou zadané,“ ušklíbl jsem se a doufal, že si Jack nevšiml hořkého tónu v mém hlase.

„Máš pocit, že by mi to snad někdy zabránilo si pořádně užít?“ zasmál se.

V tom jsem koutkem oka spatřil dvě přijíždějící auta, která se na chlup podobala autům Cullenových.

„Podívej, už jedou, můžeš se sám přesvědčit,“ mávl jsem neurčitě rukou. Jack byl jako okouzlený.

„Páni, to jsou káry, jedna lepší než druhá!“ básnil.

V tom jsem spatřil narezavělý odlesk vlasů Renesmé, nemusel jsem ani sekundu pochybovat o tom, že je to ona.

„Pááááááááááni. Myslel jsem, že kluci přeháněli, ale tohle je fakt pecka. Podívej se na tu blondýnu! Má pěkný kozy, ne?“ zahihňal se.

„Hmm.“

„Hele na támhle tu, ten její rambo si ji nějak hlídá, ta je v posteli asi hodně dobrá,“ ukázal na Renesmé a Jacoba. Začala se ve mně vařit krev. Jak si vůbec dovoluje takhle mluvit o mém andělovi?

„Ta blondýna mě fakt dost bere, o co se vsadíme, že ji dostanu do měsíce?“

„Tak to se s tebou vsadím klidně i o dvacet babek. Na tu nemáš, kámo, ta už jednoho má.“

„Nesnaž se bejt vtipnej. Kdo odolá kouzelnýmu Jackovi?“ zazubil se na mě.

Právě v tu chvíli se k nám ze školní budovy donesl zvuk zvonku.

Celé dopoledne probíhala v podstatě jako to předešlé až na to, že nás učitelé už opravdu začali učit. Znova jsem měl pocit, že se na mě Renesmé usmála, za to Jacob se na mě mračil, tím jsem si byl jistý. A ten psychouš Edward se jenom usmíval, když viděl, jak procházím.

U oběda jsem si byl už téměř jistý, že jsem spatřil Renesméin pohled. Ucuknul jsem, jako bych byl malá holka. Na angličtině jsem si dodal odvahy a než do třídy vtrhnul Pan Marks, zaklepal jsem Renesmé na rameno.

„Ahoj, já, ehm, no, já, ehm, já, já, já jsem Nate,“ přihlouple jsem se usmál.

„Ahoj Nate, já jsem Renesmé, ale to už určitě víš. Říkej mi Ness,“ její zářivý úsměv mi vmetl do hlavy úplné prázdno a do břicha mi vletělo hejno motýlů. Překvapilo mě, že mi podala ruku a na dívku ji stiskla velmi pevně. Nedokázal jsem nic jiného než na ni hloupě civět. Musela si myslet, že jsem úchyl nebo blázen.

„Pane Peppere, prázdniny už skončily, tak se běžte posadit, než tady slečnu Cullenovou rozpustíte pohledem, nebo na ni ukápnete slinu,“ Pan Marks vešel.

Celá třída se chichotala, ale já vnímal jenom jeden smích. Zněl jako zvonečky ve větru, byl dokonalý, něžný, jemný,… Zamiloval jsem se do Ness až po uši.

Tělocvik byl příšerný. Jacob byl sice ve stejném týmu jako já, ale nenechal si ujít příležitost, aby mi při fotbale podkopnul nohu, nebo do mě strčil. V šatně si mě odchytl.

„Dej od ní ruce pryč, slyšels?!“ všiml jsem si, jak se chvěje vztekem.

„Uklidni se, kámo, ty máš teda páru, to ti povím. Hele, do tvojí holky ti nikdo nedělá, tak zklidni hormon,“ Jack se vložil do celé situace.

„Že ne? Tak se tady svýho povedenýho kamarádíčka zeptej!“ vyštěkl na něj Jacob.

Jack se na mě podíval a zvedl jedno obočí. Jen jsem neznatelně kývnul hlavou.

„Podívej, Jacobe, tvoje holka je pěkná, co si budeme nalhávat. Ale i ona má právo volby, no ne? Takže co kdybys tady Natea, nechal na pokoji a pokud tě ta tvoje květinka miluje, tak to s ní ani nehne. A když ne, tak bude lepší to vědět dřív než později,“ Jack se snažil zabránit hádce, jak to jen šlo.

„Renesmé je moje, jasný?“ zasyčel ještě Jacob a pak odkráčel pryč.

Unaveně jsem se posadil na lavičku.

„Seš v pohodě?“ zeptal se Jack.

„Jasně, jenom mi dej vteřinku.“

„Ta Renesmé, fakt vo ni máš zájem?“

„Jo,“ přitakal jsem.

„Víš o tom, že i kdyby ti to vyšlo, budeš mít problémy tadyhle s kamarádem bouchačem, že jo?“

„Jo,“ znova jsem pokýval hlavou.

„Nechci ti do toho kecat, ale stojí ti ta buchta za to?“

„Starej se o svý! A jestli tě to tak zajímá, jo stojí,“ urazil jsem se. Jak si někdo mohl myslet, že Ness není to nejdokonalejší stvoření na světě? Když ne bojovat o ni, tak už o nic.

„V pohodě,“ Jack zvedl ruce do vzduchu na znamení toho, že naši debatu vzdává.

Doma jsem přemýšlel jenom o Ness.

„Nathanieli, máš telefon!“ zavolal na mě otec. Že se taky jednou ukázal doma!

„Haló?“ vyhrkl jsem. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem si namlouval, že volá právě Renesmé.

„Nate, jsi to ty?“ ve sluchátku se sice ozýval ženský hlas, ale byla to jen Brook.

„Čau!“

„Zníš zklamaně, čekal jsi hovor od někoho jiného?“ vytušila.

„Ne, jenom jsem trochu podrážděný, to je všechno,“ zalhal jsem.

„I muži mají své dny, co?“ posmívala se mi.

„Tak nějak. Co potřebuješ?“

„Napadlo mě, v pátek bychom mohli někam zajít a trochu si orazit, co říkáš?“

„To je docela dobrý nápad. Už jsi pozvala Jacka?“

„Ehm, ne…“

„A co budeme dělat? Vyrazíme někam do kina, ne? V televizi jsem teď viděl reklamu na ten nový film „Za stojací lampou“ vypadá to jako docela slušná zábava. Pozvi ještě nějaké lidi a já zavolám tomu Jackovi. Vadilo by ti moc, kdybych se pokusil, no, pozvat i Renesmé?“

Na druhém konci drátu bylo ticho.

„Brook, jsi tam ještě?“

„Jo, já jsem jenom musela vstřebat informace. Jasně, pozvu ještě pár lidí a ten film je dobrej nápad. Tak zatím, uvidíme se zítra!“ a položila telefon. Ani mi nedala prostor, abych se s ní rozloučil.

Zbytek večera jsem nepřemýšlel nad ničím jiným, než jak se Ness zeptám, jestli by nešla do kina. Dokonce jsem se zapomněl navečeřet a to už je co říct!

V noci jsem měl divný sen. Zdálo se mi o Renesmé a Brook. Ness se pořád jen usmívala a Brook mi vyznala lásku. Takové hloupé nápady. Vždyť Brook miluje Jacka či některého z Cullenů,… Nebo ne?

Jak se vám líbila Jacobova reakce? A co říkáte na Brook? Jak se vám líbí povídka? Další kapitola bude dřív, než tato, to slibuju. :) Day

Autor: Day (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bez boje se nevzdám 2. kapitola: