Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella jako lovec - 19. kapitola

PokojTCDKEC


Bella jako lovec - 19. kapitola Bella v domě upírů. Jak tohle asi dopadne?

19. kapitola

Edward

Přivést Bellu k nám domů se zprvu jevilo jako to nejlepší řešení dané situace, ale v okamžiku, kdy jsem v domě vyslovil její krycí jméno, bylo to, jako by tam vybuchla bomba a já poprvé od chvíle, kdy Bella nasedla do mého auta, zalitoval, že jsem ji vzal s sebou.

Jasper s Emmettem se v druhém patře zastavili jenom tak-tak bez toho, aby něco rozbili. Tolik asi k tomu hraní si na lidi.

„No páni, Anno, nečekal jsem, že tě ještě někdy uvidím. Jak se Edwardovi povedlo tě ukecat?“ podivoval se Emmett a v hlavě se mu honilo jenom to, jak chladně Anna reagovala během našeho seznámení.

„Ty jsi Ethan, že? A kdo je on?“ odpálkovala ho hned Bella a kývla na Jaspera.

Emmett se trochu zamračil a divil se, že si nepamatuje jeho jméno. Všichni si vždycky pamatovali naše jména.

„Jsem Emmett a tohle je Jazz, náš další bratr,“ odvětil, jen co se vzpamatoval. Pro lidi s normálním vnímáním času to možná netrvalo dlouho, ale já si všiml, jak důkladně si ho Bella prohlíží. Její smysly nebyly tak skvělé jako ty naše, ale přece jenom nebyla ani úplně obyčejná. Občas jsem na to zapomínal i se svou dokonalou pamětí, ale teď jsem si to uvědomoval až zřetelně jasně.

„Následuj mě,“ pobídl jsem Bellu a začal stoupat po schodech.

Při každé rekonstrukci, kterou si Esmé vzala na starosti, pamatovala na možnost, že by se k nám mohl někdo přidat – jako k rodině. Samozřejmě vždy tajně doufala, že to bude moje žena, ale zároveň to nechtěla dávat tak okatě najevo, takže v domech byl tak akorát jeden pokoj navíc. Dost se zařízením podobal tomu mému, ale byl doplněn o velkou postel, šatnu a prostornou koupelnu. Esmé si vždy uměla vyhrát s prostorem, takže z venku dům nikdy nepůsobil tak objemně, jako vevnitř. Přece jenom se tu skrývaly čtyři ložnice s kompletním zázemím, můj pokoj, knihovna s Carlisleovou pracovnou, velký obývací pokoj, kde jsme se mohli všichni sejít a v neposlední řadě i kuchyň s jídelnou, kterou jsme zatím nikdy nevyužili. Tušil jsem, že tenhle fakt se však brzy změní.

Doprovodil jsem tedy Bellu do jejího nového pokoje, který se shodou okolností nacházel hned vedle toho mého – já říkal, že Esmé myslí na všechno.

Jen co Bella vešla, rozhlédla se kolem a zavrtěla hlavou. Docela mě v tu chvíli zajímalo, co se jí jí honí.

„Tohle bude teď tvůj pokoj,“ prohodil jsem na vysvětlenou, jako by to nebylo jasné.

„Něco okázalejšího byste tu neměli?“ zeptala se a obrátila se na mě.

„Vzhledem k tvému vkusu je to okázalé až-až,“ namítl jsem a už jsem slyšel, jak v přízemí Esmé zalapala po dechu a v hlavě se jí mihlo něco ve smyslu, že k dívkám bych se takhle chovat neměl.

Bella však celou situaci zachránila smíchem.

„Máš pravdu, není to tak úplně můj styl,“ přitakala a potom se trochu zákeřné usmála. Výraz její tváře napovídal něco o tom, co se chystá udělat. „Každopádně bych se tobě a tvé rodině měla odvděčit za tenhle nadstandardní azyl. Nebude tvoji mámě vadit, když použiju její kuchyni a připravím vám večeři jako poděkování?“ zeptala se a já se zarazil.

Mohlo mě napadnout, že vymyslí něco podobného.

„Nemyslím si, že by Esmé nechala našeho hosta vařit,“ namítl jsem vzápětí a slyšel ty úlevné výdechy po celém domě.

„Nejsem host ale příživník, proto se chci revanšovat aspoň takhle,“ trvala si na svém a já nevěděl, jak bych ji měl odradit. Těžko bych se potom u rodiny vymlouval z večeře, když bych to vlastně způsobil.

„Dobrá, půjdu se zeptat Esmé. Ty se zatím zabydli,“ pobídl jsem ji a už jsem za sebou zavíral dveře, když jsem si všiml, jak jenom dva kroky za mnou stojí Emmett s Jasperem.

„Jak si to představuješ, takhle ji přivést k nám domů, a ještě bez toho, aby ses kohokoliv z nás zeptal?“ osopil se na mě okamžitě Jasper.

„Má nějaké problémy a tohle je jediné řešení,“ pokrčil jsem rameny a chtěl kolem nich projít. Byli jsme až moc blízko Bellina pokoje a s tím jejím super sluchem jsem nevěřil v diskrétnost tohohle rozhovoru.

A právem.

„Já vím, že se ti ta holka líbí, ale přivést ji do domu plného upírů? Ať jsou její problémy sebehorší, na tohle to nemá,“ brblal Emmett.

„Nemohli bychom si promluvit někde jinde?“ zeptal jsem se a výmluvně se obrátil ke dveřím do Bellina pokoje. Oba mí sourozenci naštěstí přikývli, a tak jsme mohli sejít opět do přízemí, kde na nás už čekala i Esmé. Zbytek osazenstva téhle domácnosti tady ještě nebyl. Blížila se však doba, kdy obchody zavřou a Carlisleovi skončí služba.

„Taky se na mě zlobíš, že jí chci pomoct?“ zeptal jsem se, když jsem uviděl Esméin přísný výraz. Při mém dotazu však zjihl.

„Jak bych se na tebe mohla zlobit? S tou svou ochotou pomáhat jsi celý po Carlisleovi,“ povzdechla si a já si začínal myslet, že už je to v suchu. Nemohl jsem se však mýlit víc. „Nemyslíš si ale, že je to trochu nepraktické? Jak chceš před tou mladou dívkou skrývat naše odlišnosti, a hlavně ty stravovací?“ zajímala se.

„Nějak to půjde, neboj se,“ ujišťoval jsem ji.

„Je nějaký problém s tím mým ubytováním?“ ozval se najednou za našimi zády Bellin hlas. Nikdo z nás nepostřehl, že by se otvíraly nebo zavíraly dveře jejího pokoje. Dokonce jsme neslyšeli ani to, jak schází že schodů... Na tohle bych ji měl upozornit. I my se snažili dělat nějaký hluk, když už jsme si hráli na lidi.

„Jakýpak problém, zlatíčko,“ obrátila se na ni s úsměvem Esmé. „Edward mě právě informoval o tvé snaze se nám nějak odvděčit a uvařit nám večeři…“ Esmé se na mě obrátila a hledala u mě nějakou pomoc. Bella se přitom nepatrně zhoupla na patách a dál se tvářila naprosto nevinně a jako by vůbec netušila, před kým že to stojí.

„Máma mi právě připomínala, že jsem se ti zapomněl zmínit o našich specifických stravovacích návycích. Jak už jsem se zmínil, jsme až na Rose a Jaspera adoptovaní a Esmé s Carlislem se nás ujali kvůli tomu, že máme stejné zdravotní problémy jako jejich děti. Nemůžeme jíst jenom tak něco,“ skočil jsem Esmé do řeči a duchu už jsem si sliboval, jak Belle za tohle vyčiním. Dostávala mě do vážně prekérní situace.

„Ale… to je mi líto,“ zamumlala a tvářila se opravdu nešťastně. Musel jsem zatleskat jejímu hereckému talentu.

„To nemusí, děvenko. S Carlislem se staráme, aby všem našim dětem bylo dobře, takže se ničeho neobávej… Pokud se nám budeš chtít za ubytování nějak odvděčit, určitě najdeme jiný způsob,“ ujala se opět slova Esmé, aby Bellu uklidnila. „Teď ale pojď se mnou a řekni mi, na co máš chuť, nachystám ti večeři,“ pobídla ji a rovnou zamířila do kuchyně, kam ji Bella následovala.

„Máš štěstí, že jsi to takhle zamluvil, ačkoliv – není divné, že máme takové zdravotní problémy a nic přitom nejíme?“ zajímal se Jasper.

„To je pro teď jedno,“ namítl jsem trochu podrážděně a nepřestával jsem poslouchat dění v kuchyni.

 

Esmé si samozřejmě během chystání jídla všimla, že Bellinu tvář zdobí podlitina, která byla stále patrnější, ale díky taktu a diskrétnosti se na nic nevyptávala. Na jednu stranu to byla škoda - zajímalo mě, co by si Bella vymyslela. Na stranu druhou jsem se obával, že by byla schopná nařknout mě z ublížení na zdraví i před mou rodinou a to jsem nemohl dopustit.

Jen co pak Bella dojedla, hodlala zamířit k sobě do pokoje, ale to už se v hale míjela s Alicí, jíž za patami visela i Rose.

„Co se tady děje?!“ vykřikla, jen co vešla do dveří, div že je nevysklila. „Najednou byla vaše budoucnost taková divná…“

„Alice!“ oslovila ji ostře Esmé a významně prohlédla na Bellu, která stála na úpatí schodiště.

„Ach… Hmm, nemohla jsem se nikomu z vás dovolat, od čeho máte ty telefony? V budoucnu se mi může něco stát a vy se to ani nedovíte.“ Alice se to snažila nějak zamluvit, ale moc jí to nešlo.

Měl jsem špatně svědomí, že takhle trápím svou rodinu a byl jsem v pokušení říct jim pravdu, ale stačil mi jeden pohled na Bellu a věděl jsem, že musím vydržet. Nemohl jsem dopustit, aby se jí něco stalo.

„S Annou se znáte z nákupního centra, pamatuješ?“ vložil jsem se do toho.

„Jasně, jak bych mohla zapomenout na první holku, která se hned nevěší na mého okouzlujícího bratra,“ zasmála se a šla se s Bellou pozdravit. Ta ji jenom s obavou pozorovala… A já si to vychutnával. Ani jeden z nás si tohle soužití neužije… Ačkoliv - já bych trochu mohl. Toužil jsem mít Bellu u sebe už od prvního okamžiku.

Alice Bellu objala v přátelském gestu a Bella jí sevření oplatila jenom velmi nemotorně.

„Když mě omluvíte, půjdu si lehnout, dneska jsem měla vážně náročný den,“ prohlásila, když ji Alice pustila. Já pak sledoval každý její krok, dokud nezmizela v druhém patře. I tak jsem si však dával velký pozor na jakýkoliv zvuk. Bella byla v tomhle značně nevyzpytatelná a mohl jsem předpokládat, že se mi pokusí za mou pomoc nějak pomstít.

„Já nestačím zírat,“ pronesla Alice tak najednou a přitáhla si tak pozornost celé rodiny a hlavně tu mou. „Jednou člověk něco nevidí a ono je to přitom tak skvělá novinka,“ jásala polohlasem a snažila se krotit své nadšení, protože se obávala, že by mohla Annu vystrašit – i to přátelské objetí jí najednou přišlo trochu moc.

„Netuším, o čem to mluvíš. Jde jenom o přátelskou pomoc,“ namítl jsem.

„Jenom se nedělej. Ta holka je pěkná a… až se jí zahojí ta podlitina, bude ještě hezčí. Takže – jen tak dál,“ povzbuzovala mě s širokým úsměvem na tváři.

„Všichni jste naprosto vedle. Mezi mnou a Annou nic není,“ trval jsem si na svém, přestože jsem měl pocit, že jsem snad nikdy neřekl větší lež. Co však pravdou bylo, tak jenom to, že Bella mě nemilovala a já ji k tomu nemohl přinutit. Bella mě považuje za nepřítele, nepřirozeného… A bylo úplně jedno, že její vztah k vlastnímu snoubenci je vratký jako domeček z karet.

„Nenech se vysmát. Umím číst v lidských pocitech,“ vložil se do toho Jasper.

„Anniny jsou ti trochu zamlžené, ne? Navíc bych měl zřejmě dodat, že Anna je zasnoubená.“

Ano, takhle informace se zdála jako ta pravá k tomu, abych zavřel pusu všem těm všetečným upírům v obývacím pokoji.

„Proč potom nebydlí u svého snoubence?“ zeptala se trochu podrážděně Rose a zkřížila si ruce na hrudi. Ze všech těch myšlenek, které se zaobírali Bellinou přítomností v našem domě, byly ty nejnegativnější právě ty od Rose. Nechtěla mít člověka pod jednou střechou s námi.

„Hmm… Zrovna se sem přistěhoval z New Yorku a bydlí u známých, kde je to moc malé na to, aby tam bydlela i Anna.“

Jak jsem řekl Belle, nechtěl jsem své rodině nějak moc lhát, takže jsem se držel faktů, které jsem věděl. Dominic byl z New Yorku stejně jako Bella. Přistěhoval se velmi nedávno a podle všeho bydlel právě v domě Bellina kamaráda Tedda. Pro Bellu to nebylo nijak ideální, ale musela ta zkousnout.

„Takže snoubenec z New Yorku?“ podivil se Emmett a uznale hvízdnul. „Budeš mít co dělat.“

„Já nic dělat nebudu,“ zarazil jsem jeho fantazírování nad soupeřením mezi dvěma soky. „Uvědomuje si tady aspoň někdo z vás, že Anna je člověk a já upír?“

„Vždyť jí upíři přijdou vtipní,“ namítl Emmett a vzpomněl si tak na Vampýrskou akademii, kterou Belle poslal do nemocnice.

„Třeba by se tomu taky zasmála a nakonec by se rozhodla být věčně mladá po tvém boku,“ zasnila se pro změnu Alice a v jejich myšlenkách už plánovala dokonalou svatbu.

„Všichni byste se měli vzpamatovat,“ odvětil jsem dost naštvaným tónem. Představa Belly ve svatebních šatech byla velmi lákavá, ale zároveň stejně moc nereálná.

 

Odešel jsem k sobě do pokoje. Když jsem Bellu vedl do toho jejího, zapomněl jsem se zmínit o tom, že se nachází hned vedle, ale nepochyboval jsem o tom, že by na to přišla sama. Zapojila by ten svůj super čich, se kterým vždy odhalila mou přítomnost a určitě by trefila do správných dveří.

Když jsem míjel ty její, v pokoji jí hrála televize. Za tu krátkou dobu, kdy jsem o ní věděl celou pravdu, jsem si všiml, že ujíždí na sit-comech. Z jejího skladiště se snad neozývalo nic jiného. Proto byla zřejmě tak zklamaná, když jsem jí donesl do nemocnice knihy.

Co to je, proboha, za kravinu?“ zaslechl jsem, jak si povzdechla a už jsem ji viděl před sebou, jak protáčí očima a vrtí hlavou.

Usadil jsem se na divan a vzal do ruky rozečtenou knihu, která mi tu ležela už týden – celou tu dobu jsem předtím prohledával Carlisleovu knihovnu a své vlastní malé sbírce knih jsem se nevěnoval. Zločin a trest jsem četl už nesčetněkrát, naposledy Belle v nemocnici, kdy jsem ji dokázal uspat. Sám jsem tuhle knihu z nějakého důvodu miloval. Ne každý v ní našel zalíbení, ale mě se líbila autorova myšlenka na to, jestli má někdo právo zabíjet nebo nikoliv. Ta morální a filozofická část mě nějak oslovila.

Pokusil jsem se tedy znovu začíst, ale v okamžiku, kdy jsem jednu stránku četl už podruhé, jsem si uvědomil, že se vůbec nesoustředím. U upíra by to mělo být jedno. Měl bych být schopen vykonávat i několik činností najednou a nemít s tím problém. Jenže Bella ve vedlejší místnosti přitakovala veškerou mou pozornost a já to prostě nedokázal.

´Jsem zvědavý, jak dlouho tohle vydrží,´ mihlo se hlavou Jasperovi a aniž by to jakkoliv skrýval, nimral se v mých niterních pocitech.

´Zajímalo by mě, jestli s tou holkou bude sranda, nebo to bude druhý Edward… Když už našli společnou řeč, nebylo by se čemu divit.´Emmettovy myšlenky se samozřejmě zaobíraly něčím mnohem méně podstatným.

´Chce to nové oblečení – kalhoty… a to tričko – vůbec se to k ní nehodilo.´ Alice nezklamala. V okamžiku, kdy byla sama a nemusela s ostatními členy rodiny řešit nějaké problémy, věnovala se své obvyklé činnosti. Čert vem fakt, že se zrovna vrátila spolu s Rose z nákupního centra. Stačil jí jeden pohled na Bellu, která nebyla oblečená do poslední módy a už chytala amok. Divil jsem se, že ji na místě neodvlekla do své šatny, aby ji donutila se převléct – měly podobnou postavu, takže by Belle Alicino oblečení bez problému padlo. ´Sakra, škoda, že nevím, jestli by na návrh s nakupováním kývla. Natrefila jsem na ni sice v obchodě, ale to ještě neznamená, že nakupuje stejně ráda…´

Potom mou pozornost přitáhlo šustění lůžkovin a hluboký povzdech. Hned na to se televize v pokoji utišila a Bella sebou plácla na postel. Nějakou chvíli si ještě něco nespokojeně brblala a několikrát sebou na posteli hodila, jako by se nemohla uvelebit nebo co, a potom bylo najednou ticho.

Vydržel jsem to dalších deset minut, než jsem se zvedl a šel se na ni podívat. Potichu jsem otevřel dveře do jejího pokoje a proklouzl jsem dovnitř, abych se mohl rovnou i zavřít. Bella spala na posteli s jednou rukou pod polštářem a druhou přehozenou na dece, kterou měla kolem sebe přehozenou tak, že spala spíš napůl odkrytá.

Došel jsem až k posteli s tím, že jí deku upravím a přikryju ji, aby jí v noci nebyla zima – v upířím domě, kde nikdo necítí chlad, nikoho nenapadlo topit. Většinou jenom tehdy, pokud jsme věděli, že má dorazit nějaký člověk, ale to se zase tak často nedělo. A už vůbec ne, aby tu někdo nocoval.

Sklonil jsem se nad Bellou a vzal do ruky cíp deky, když v tom se Bella vyšvihla do sedu a než jsem se nadál, mířila mi pistolí do obličeje.

„Co tady, sakra, děláš,“ syčela mi do obličeje a nepřestávala s pistolí mířit.

„Přišel jsem se podívat, jestli ti náhodou něco nechybí nebo tak něco,“ zamumlal jsem a střílel pohledem z hlavně zbraně a potom hned na Bellu.

„Kdybych něco potřebovala, tak si snad řeknu, ne?“ zavrčela podrážděně.

„Mohla bys dát tu zbraň dolů? Je to trochu nepříjemné…“ Ani jsem to nestačil doříct a už se dveře do Bellina pokoje rozletěly dokořán, jak do nich Emmett vrazil. Dveře narazily do stěny za nimi a klika zanechala na stěně tmavý flek. To jsem si stihl všimnout ještě předtím, než jsem pohlédl na Emmetta, který hleděl na naši dvojici a pistoli v Bellině ruce. V tom okamžiku uznale zapískal.

„Edward říkal, že máš nějaké problémy, ale abys spávala se zbraní pod polštářem… To už musí být vážně něco,“ prohodil uznale. „Jenom mi prosím nezastřel brášku, nebylo by to pěkné poděkování za azyl, který ti tu poskytujeme.“

„Neměla jsem v plánu ho zastřelit. Pouze mám trochu lehké spaní a on se mi tady plížil jako nějaký zloděj, toť celé,“ uzavřela to Bella a konečně položila ruku s pistolí na postel. To mě donutilo se taky pohnout.

„Co tě sem vůbec přivedlo?“ zeptal jsem se Emmetta, který se na mě zmateně podíval. Moc dobře slyšel ten šeptaný rozhovor mezi mnou a Bellou, ale to přece před Annou přiznat nemohl.

„Měl jsem dojem, že něco slyším…“ Emmett se začal škrábat za uchem, jak byl nesvůj. Neměl logické vysvětlení pro to, že vpadl Belle do pokoje podobným způsobem.

„Zřejmě jsi slyšel toho zloděje, co se mi vloupal do pokoje,“ odvětila mu Bella a ušklíbla se.

„To bude ono!“ přitakal nadšeně Emmett a vítězně se usmál, že mu Bella takhle pomohla se lží. „Teď, když se všechno tak krásně vysvětlilo, měli bychom se všichni vydat na kutě. Nebo minimálně opustit tvou ložnici, aby ses mohla vyspat. Já si tedy půjdu promluvit s Edward o jeho nevhodném chování – viď, bráško,“ prohodil a ustoupil od dveří, aby mi udělal místo a já mohl projít na chodbu.

„Dobrou noc, Anno, a omlouvám se,“ zamumlal jsem, když jsem procházel kolem její postele ven z pokoje. Bella právě schovávala pistoli zpět pod polštář.

„Dobrou noc, Edwarde, Emmette,“ prohodila Bella a uložila se do postele.

Emmett za mnou zavřel dveře a než jsem se stačil ztratit ve svém vlastním pokoji, popadl mě kolem ramen, abych mu raději neutekl a začal se smát.

„Kdyby ses viděl… j-jak ses tvářil v okamžiku… k-kdy ti Anna mířila tou pistolí do obličeje…“ Emmett se ani nesnažil přemáhat ten záchvat smíchu, který ho zasáhl. Doslova si mě dobíral a přesvědčoval se tak, že s Annou bude skutečně legrace.

„Měl bys to nechat být,“ mírnil jsem ho a snažil se ho dostat od Bellina pokoje.

„Ty bys nám měl spíš vysvětlit, jaké problémy to ta holka má, když spí s pistolí pod polštářem a neváhá na někoho rovnou zamířit. Ruka se jí nechvěla, takže věřím, že kdyby tě hned nepoznala, rovnou by tě i na místě odpráskla… Nakonec by to sice asi schytala ona, až by se ta kulka od tebe odrazila, ale i tak… Má fakt kuráž,“ pochvaloval si ji a s rukou stále kolem mých ramen mě vedl do přízemí, kde po incidentu v Bellině pokoji, stála opět celá rodina a čekala nějaké vysvětlení.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bella jako lovec - 19. kapitola :

 1
2. Lucie
27.09.2019 [19:37]

Chce to nové oblečení... Alice nezklamala Emoticon Emoticon Emoticon

1. Alice
26.07.2018 [8:56]

Opět super kapitola, ale popravdě bych čekala, že když ji nastěhoval k nim domů, že řeknou o ní pravdu. :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!