Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella chce být upírkou - 1. díl

Bella chce být upírkou, ale Edward jí to ne a ne dovolit... Příjemné čtení!!! Korektor: Gemm

10.12.2011 (16:15) • Emet • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 4189×

„Ahoj,“ řekl Edward a dal Belle pusu.

„Ahoj,“ řekla Bella a polibek mu oplatila. Bella vstoupila do sídla Cullenových a pozdravila se s Carlislem.

„Vítej, Bello,“ řekl Carlisle.

Přišla Esmé a také Bellu uvítala. Postupně se s Bellou všichni přivítali.

Potom Bella odešla do Edwardova pokoje.

Sedla si na rádoby postel, Edward šel za ní a ladným pohybem ji poprosil o tanec. Bella se zvedla a chytila se Edwarda. Pak Edward pustil píseň a začali tančit.

Edward byl nadšením bez sebe. Tanec miloval a Bellu taky.

Když kolem prošla Alice, jen se usmála a pokračovala za Jasperem do pokoje.

Edward políbil Bellu a ona mu polibek oplatila. Tančili po celém pokoji.

Potom si Bella sedla a Edward se posadil vedle ní.

„Nechceš se prolétnout?“ zeptal se Edward.

„Jasně,“ řekla Bella a skočila Edwardovi na záda. Hop a byli na stromě. Potom spolu odletěli do hor na strom a povídali si.

„Miluju tě," řekla nakonec Bella.

Edward řekl: „Já tě taky miluju, ale bojím se o tebe.“

Bella se ho zeptala. „Proč? Co se děje?“

„Víš, Alice si prohlížela tvou budoucnost, jak to má ve zvyku, a viděla to, jak tě kousnu… Ale já tě nechci kousnout. Nechci z tebe udělat stejnou zrůdu, jako jsem já.“

„Ale mně to nevadí, chci být jako ty, chci být navždy s tebou.“

„Ale copak chceš být zrůda jako já? To nedopustím.“

„Edwarde, nechci tě už nikdy opustit.“

Bella skočila Edwardovi na záda a spolu odletěli zpět do Edwardova pokoje. Bylo už pozdě večer. Bella se rozloučila s Cullenovými a nastoupila do auta. V autě už čekal Edward. Nastartoval a spolu odjeli až k Belle domů.

Bella pozdravila svého otce, odešla k sobě do pokoje a lehla si do postele.

Najednou se před ní objevil Edward. Lehl si k ní a Bella pomalu usnula. Ležela na Edwardovi a on si ji prohlížel…

Ráno se Bella vzbudila a Edward byl pořád vedle ní.

„Copak jsi jim doma nechyběl?“

„Ani ne, jsem s nimi už pár desítek let, takže jednu noc beze mě vydrží.“ Edward se na Bellu usmál a řekl: „Už jdu, aby se tvůj táta nenaštval.“

„Tak ahoj,“ řekla Bella a vstala z postele.

Převlékla se, ale to už byl Edward dávno doma.

Sešla dolů a popřála taťkovi dobré ráno. Hodila do sebe snídani a nasedla do auta. Jela ke Cullenům. Po cestě se zastavila u Jacoba doma. Pozdravila se s ním a popovídali si. Byl smutný. Bellu zajímalo proč, ale Jacob jenom řekl: „Jenom nechci, aby z tebe byla zrůda.“

„Já vím, ale nechci být s Edwardem, až mi bude o dvacet let víc než jemu. Prostě ne.“

„Bello, poslouchej mě, copak chceš být stvůra, chceš být ten, koho nemůžu ani cítit?“

„Jacobe, tohle není tvoje věc. Já se rozhodnu tak, jak budu chtít, a ty mi v tom nezabráníš...“

Jacob se otočil, proměnil se ve vlkodlaka a potom utekl.

Bella se za ním jenom ohlédla, pak nastoupila do auta a jela ke Cullenům.

Když vystoupila z auta, přivítal ji s milým úsměvem Carlisle. Potom přišel Edward. „Copak k nám chceš jezdit takovouhle herkou?“

„Copak tobě se to auto nelíbí?“ zeptala se.

„No, bojím se, že se mi v něm přizabiješ, takže mám pro tebe překvapení.“

„To si děláš srandu, ne?“ Bella se divila, protože normálně si asi kluk a holka mezi sebou auta nedávají. Aspoň Bella nikomu nikdy nedala auto. Byla ráda, že má vůbec vlastní.

Edward jí zavázal oči a nasadil si ji na záda. Potom s ní došel do garáže, kde stálo osm nádherných a drahých aut. Pak si ji Edward sundal ze zad a rozvázal oči.

Bella zůstala s údivem stát.

„Zkus hádat, které je to tvoje,“ řekl Edward.

„To mi bude nějakou chvíli trvat,“ zasmála se Bella a Edward jí podal klíče.

Bella zmáčkla tlačítko odemykání na první auto.

Nic.

„Při mém štěstí to bude to poslední,“ řekla Bella a zmáčkla tlačítko odemykání na poslední auto. Kupodivu se otevřelo. Byl to nejnovější model Bugatti. Bella hned nasedla a Edward vedle ní.

„Už se těším, až se nebudu muset poutat,“ řekla Bella.

„Jo, to ti ale bude trvat, než si na to nepřipoutávání zvykneš,“ řekl Edward směšným hlasem.

Bella nastartovala a vyjela z garáže. Potom trochu přidala a jela směrem na dálnici. Tam to potom pustila naplno a jela asi tak tři sta kilometrů za hodinu. Když dojeli k daleké pláži, vystoupili a Bella vzala Edwarda za ruku.

Na pláži nikdo nebyl.

Bella s Edwardem pro jistotu odešli za útes a Edward si sundal triko. Tělo mu zářilo jako diamant.

„Až budu mít takovouhle kůži i já, budeme diamantoví upíři.“

„Bello, tohle je kůže zabijáka,“ řekl Edward.

„Já vím,“ hlesla Bella. „Ale moc se mi líbí a nezajímá mě, čí je.“

Bella a Edward se potom na pláži líbali, a když tam byli asi tak tři hodiny, Bella řekla: „Asi se po nás budou shánět, měli bychom se vrátit.“

Edward si oblékl košili a společně odešli k autu. Potom nastoupili, tentokrát k volantu zasedl Edward. Vyjel rovnou plnou rychlostí a tak jel až k jejich vile. Potom zaparkovali v garáži a vystoupali po schodech do kuchyně. Tam už Rosalie, Alice, Emmett, Jasper, Esmé a Carlisle vařili pro Bellu.

„Je to hotové, doufáme, že máš ráda italskou kuchyni."

„Jo, jasně,“ řekla Bella a vzala si talíř.

Když dojedla, šla za Edwardem do pokoje. Ten si pouštěl hudbu. Hledal tu správnou písničku k tanci. Když ji našel, popadl Bellu a začali tančit.

„Tebe tanec očividně baví, ale já to prostě neumím,“ řekla Bella a podívala se Edwardovi do očí. Edward nic neřekl, jenom Bellu nadzvedl a dal její nohy na ty svoje tak, aby Bella žádné kroky dělat nemusela...

Autor: Emet (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella chce být upírkou - 1. díl:

Promiň, ale vůbec se mi to nelíbilo. Hned zezačátku jsi tam pořád opakovala jména a slova. Zkus v další části propracovat, a nekonči s tím. Chybami se člověk učí :)

Vynechala si tam hodně pocitů.... Ale to nevadí, moje povídky jsou hrozné.... .Jinak to bylo moc pěkné.

Vše jsem si přečetla a s holkama souhlasím je to jako scenář žádné pocity..jak psali už několikrát dej tomu víc nemusí být v jedné povídce den ale teba jen odpoledne či večer nemusí být dlouhá klidně jen těch 500slov co je základ. Já taky začala psát ve 12 ted mi je o rok víc(ted jsme prozradila svůj věk a toho si važ jen tak někomu ho neřeknu :D) a zlepšuje se to..teda asi.. Nepiš z pohledu vypravěče to je jen pro ty co opravdu umí psát pak to má nějaký ten říz nejřív se nauč psát z pohledu někoho a popisuj co v dané situaci cítí a co si myslí piš z jeho pohledu třeba: "Edward se na mě zářivě usmál a stáhl k sobě. Opatrně mě nadzvedl a položil na své nohy. Tančili jsme spolu." Ano taky to není nejlepší, ale i tohle dokáže vylepšit děj zapoj fantazii holka Psala ti tu vesper a ta píše krásně jak už bylo řečeno co bych dala za její pochvalu A určitě to nevzdávej po jedné kapitolce ber si rady k srdci a zlepšuj se i já a já to potřebuji se řídím kritikou čim víc kritiky tím líp se můžeš vyhnout chybám. Jak napíšeš povídku třikrát si ji přečti a hledej drobný chyby který můžou zdokonalit povídku. A hlavně piš pro potěšení to je nejdůležitější ze všeho měj radost z toho co uděláš. Držím ti palce každý začátky jsou těžký. A upíři létají? (nemyslím to zle i já nedávno v povídce udělala nehorýznou kravinu )
PS: Hodně štěstí určitě se ještě kouknu na další povídky..určitě pokračuj byla by chyba kdyby jsi přestala

Netrap se kvůli tomu, že se ti jedna povídka nepovedla. Když jsem si četla svojí první povídku, umírala jsem smíchy Nevzdávej to, určitě se ti příště povede líp a budeš spokojená sama se sebou, jako jsem teď já. Držim palečky a těším se tvou další tvorbu

Aj ja si myslím, že by si nemala prestať písať šak prečo by? Ako aj ja súhlasím s tým ,čo ti tu už povedali dievčatá,ale my ti chceme len poradiť, že čo robíš zle, aby si sa tomu pri svojom budúcom príbehu vyvarovala Chcelo by to len vymyslieť originálny nápad Ak by si chcela, aj by som ti nejaký pomohla vymyslieť Len rozhodne neskonči s písaním len kvôli tomu, že ti toto nevyšlo

Emet, ale no tak, není důvod se hroutit a trápit. Piš pro sebe, pro radost, že ti pod prsty vzniká nový příběh, že oživuješ postavy, kterým přidáváš nové charaktery a vymýšlíš jim vzrušující zážitky.
Přinese to potěšení i tobě - když si představíš, co by asi tak ti tví "svěřenci" mohli vyvádět a že ty jim vlastně řídíš život, vymýšlíš zážitky...
Nemusíš ty příběhy rovnou psát, můžeš o nich jen snít.
A až budeš mít chuť a odvahu, můžeš je sepsat a podělit se o ně se čtenáři. Především piš ale pro vlastní dobrý pocit a radost.
Pokud teď psát přestaneš, je to na tobě, nech to uzrát a časem uvidíš.
Rozhodně ale nepřestávej psát úplně, piš si alespoň pro sebe, jak ti radí Eibie, do šuplíku. Časem se k tomu vrať, přepiš, proškrkej, obohať...
Možná se za pár let zasměješ, každopádně budeš mít vzpomínku.
Pokud to v tobě je, stejně se k psaní dřív nebo později vrátíš .
Zabav se teď třeba čtením jiných příběhů, všímej si, co všechno v nich hrdinové zažívají, nepiš nic "nasilu", z donucení, jen proto, abys to napsala.
Až to bude mít přijít, tak to přijde .

Hmmm...no...kde začať? V podstate ( a nie len v podstate, ale aj v skutočnosti) sa stotožňujem s komentármi, čo tu už sú. Okopírovaný dej z TW podaný ako reportáž z priameho prenosu športového podujatia (hoci, nechcem byť zlá, ani drzá, ale aj komentátor zväčša dáva do svojho prenosu viac emócií ).
Prvé poviedky som tiež začala písať ako dvanásťročná, a tie poviedky boli...no zvláštne. Dnes, keď si ich čítam, tak sa chvíľami chytám za hlavu , chvíľami zavýjam od rehotu . Predpokladám, že o takých trinásť rokov na tom budeš rovnako...
Prosím, hlavne neprepadaj depresii a za žiadnu cenu sa nevzdávaj písania, určite nie kvôli komentom, ktoré by ťa skôr mali postrčiť, aby si začala prekonávať samú seba. Ver, že nik Ti sem nedal koment s úmyslom ublížiť Ti... Ak chceš prestať písať, urob to, keď sa na to nebudeš cítiť, nie kvôli iným ľuďom. Uvidíš, že každou novšou a novšou poviedkou, budeš lepšia.
Na koniec pár rád:
- Poslúchni Vesper, radí Ti dobre.
- Nepodceňuj svojich čitateľov a nepíš do poviedky to, čo o knihe a postavách všetci vedia. Ak by sme tie veci nevedeli, nie sme na tomto webe, lebo by nás to vôbec nezaujímalo.
- Tvoje postavy sú tiež "živé" bytosti, oživuješ ich Ty. Tak im prosím, daj osobnosť, pocity, myšlienky...
- Toto je dôležitá rada: Po tom, ako poviedku napíšeš, nechaj ju nejakú chvíľu ležať v "šuflíku". Po nejakej dobe si ju znova prečítaj. Uvidíš, koľko chýb (či už gramatických, alebo aj štylistických, uvidíš). A potom už iba prepisuj a prepisuj.
- A Posledná: neprestávaj písať, vytrvaj! To, že sa Ti prvotina nevydarila, neznamená, že ďalšie poviedky sa taktiež nevydaria.
Prosím, neuraz sa na tento koment, som totiž o nejakých pár rôčkov staršia ako Ty, a na Tvoju poviedku sa dívam očami dospelej ženy. Ak chceš povzbudenie, tak si prečítaj, ako píšem teraz, hoci v Tvojom veku som začínala podobne ako Ty. No nevzdala som sa svojho písania a pracovala som na sebe.
Veľa šťastia s ďalšími dielami. Až ich sem hodíš, rada si ich prečítam a budem dúfať, že môj nasledujúci komentár už bude pozitívnejší.

Emet, to rozhodně nedělej! Nesmíš skončit! Se podívej na moje povídky! Hrůza děs! Být tebou, tak začnu psát z pohledu někoho a ne slovy vypravěče. Ty to zvládneš!! Každému se občas něco nepovede...

Já s tím přestanu. Prostě neumím psát. Neumím psát povídky tak, aby ostatní zaujali. Prostě v tomhle ohledu to neumím. Povídku možná ještě jedenu napíšu pro ty, kteří sem napsali, že by si jiný (hezčí) díl rádí přečetli a potom skončím. Ahoj

vesper-zašlápl veverku??? bohovská hláška
nanešťasie musím súhlasiť s tým čo tu už napísali iní.nemáš sa kam ponáhľať.na písanie času dosť a keď neskôr napíšeš nejakú bombovú poviedku,určite si ju prečítam

Zaujalo ma to, že je to prvý diel a tooooľko komentárov.
A to je asi všetko .
Prepáč, nemala som chuť to čítať ani do konca a skôr som si prečítala komentáre, s ktorými sa úplne stotožňujem, najmä s komentárom od Vesper

Tak, a teď dejte prostor mě. Takže... na jednu část tě obdivuju... není to tím, jak píšeš, to bych si nedovolila, ale je to tím, kolik máš komentářů od čtenářek (třeba taková Vesper... co já bych dala za její komentář), ALE to co jsi napsala se trošku nedalo číst, a ne trošku.. je to jak říkali všichni ostatní prostě zpráva, shrnutí v mém případě to přirovnám k popisu. Příště si zkus nějak no... přečíst po sobě kapitolu a nadopovat do toho emoce... zase lidi... já začínala psát také ve 12 a nikdo na to ohled nebral... sice nedokážu popsat, jestli jsem psala lépe nebo ne, spíše tedy respektive nechci vypadat přílišně arogantně... ale toto.. no psaní se trénuje, takže já doporučuji jenom psát a psát a psát... možná se pak z toho vyklube něco, co se bude dát číst od dost lépe, ale být tebou, tak se nejprve trošku otrkám a potom až pokračuji. Věř, vím co říkám. No nerada bych ti to tady celé zaplácala, ale prostě je to tak. Nelíbí se mi to. Chybí tomu to, co dělá povídky povídkami. To jsou emoce, pocity a zápletky... takže pardon, ale palec dolů a nálada na bod mrazu.
Tvoje Arábek

Emet - děvče... viděla jsem pár komentářů v administraci, tak jsem se na tvou prvotinu mrkla (nezvládla jsem ji přečíst poctivě celou, takže vlastně ani nemám oprávnění pro vyjádření názoru, ale chci ti trochu pomoct) ... hned po dočtení jsem se dívala, kolik jsi toho napsala a kolik ti je let...

Začnu takto - když mně bylo dvanáct, nepsala jsem příběhy ani povídky. Kdybych je psala, asi by to bylo podobné tomu, co jsi napsala ty.

Takže neklesej na mysli, v klídku si piš, nedávej si příliš velké nároky, netrap se, když ti to hned nepůjde výborně a buď na sebe hodná.

Upřímně - zatím to je skutečně dost slabé , ale věř tomu nebo ne, drtivá většina autorů by to ve 12ti letech nenapsala líp, takže neztrácej chuť psát.

Kdybych měla shrnout mé pocity z tvé kapitoly, bylo to jako by sis přečetla Stmívání a pak telegramem poslala referát o ději své kamarádce.

Bylo to velmi obsáhlé (moc děje) ale strašně jsi skálala, aby jsi tam zmínila všechno. Skoro u ničeho jsi se nepozastavila. Telegraficky jsi popsala běžné dny, týdny...

Zlato, opravdu nejde napsat:
Tančili po celém pokoji. Edward políbil Bellu, posadil se vedle ní. Vzal ji na záda a proběhli se. "Miluju tě", řekl jí.

Musíš tam dát víc omáčky, popsat pocity, prostor, vynechat nepodstatné informace (!!!). Naopak - u jiných se zastavit.
Kapitola nemusí (!) obsáhnout dlouhý čas, může to být jen pár hodin ze dne, ale ze zajímavého dne. Nebo jen nějaká jedna ZAJÍMAVÁ (!) příhoda.

Rada - zkus si vymyslet nějakou zápletku.
Něco zajímavého, vtipného, smutného, napínavého... To, že chce být Bella upírkou je pěkné, ale to předpokládáme. Zkus toto pojmout jako odpočinkovou povídku s předvídatelnou hlavní zápletkou, ale obohať to malými, nepředvídatelnými zápletkami...
Například - Emmett předběhne Edwarda a vyzvedne Bellu místo něj a vezme ji na výlet. No a vymysli si, co za "blbosti" budou dělat. Můžeš tomu věnovat celý díl, ale vymysli zajímavý dialog, situaci, prostředí...
Nebo půjdou holky nakupovat a něco se přihodí...
Nebo odjede Charlie pryč a Bella pojede na víkend ke Cullenům a co se bude dít?

Opakuju se, ale nejdůležitějsí je vymyslet situaci, zápletku (nepoustěla bych se do ničeho složitého, stačí něco vtipného). Chápeš?

To je asi velký problém této kapitoly - nebyla tam zápletka. Bylo to jen poreferování běžných dnů, které navíc my, čtenářky toho webu, známe.
Stejně tak, jako víme, že je Eda upír víme i to, jak většinou probíhají Belliny dny, PROTO, TO CO ZNÁME, NEPIŠ. Piš o něčem zajímavém, co tě napadlo.

Např., když spolu tančili, mohli si něco důležitého říct. Když byli v lese a Edward ji měl na zádech, mohlo se něco přihodit... (někdo je mohl vidět, Belle se mohlo udělat špatně a pozvracela mu záda, Edward mohl být Bellou tak okouzlený, že zašlápl veverku... chápeš?)
Popusť uzdu fantazie a víc se do toho ponoř, víc si vymýšlej a rozvíjej děj

Tuhle povídku jsem si vlastně přečetla kvůli komentářům, říkala jsem si, že to určitě není tak špatné, a teď říkám jen svůj názor ale přišlo mi to jako kdyby jsi někde našla scénář Stmívání a přepsala ho sem. Ovšem nikdy jsem scénář neviděla, ale tohle je prostě dokonalá replika toho co jsi já pod tím představuji. Stručné, jasné, jen řeč, co má herec udělat, žádné pocity a jak to ten druhý vnímá. Je to jen můj názor a nemusí se mnou všichni souhlasit, ale já to ani nedočetla.

Promiň, ale mně se to taky nelíbí. Většina z toho byla kopírka knížky. Možná, že jsi to ani nevymýšlela Ty, ale někdo Ti to halabala poslel přes SMSku. Možná to je tím, že je to z úst vypravěče a to mi přijde hodně těžký. Ale, vem to takhle. Chybama se člověk učí. Až napíšeš něco jiného, tak v tom určitě bude víc dobrého nežli toho špatného. Budu věrná čtenářka, protože já ráda koukám, jak se lidi lepší a Ty se na sto pro zlepšíš.
P.S. Upír léta?

No... Jak již řekla děvčata přede mnou, v jistých pasážích to bylo dost zvláštní.
Na začátek je nutno podotknout, že na to, že je to tvá úplná prvotina, to zlé nebylo. Některé výrazy a slovní spojení byla moc pěkná, sem tam se tam objevila i zajímavá dějová vsuvka... Ale mělo to i své mouchy.

Neustále jsi tam vyprávěla o tom, jak se někdo s někým vítá, líbá, nebo tancuje (ano, tohle byla dějová náplň 90% celého textu). Ten zbytek byly fráze z knihy a vlastně mi přišel i děj téměř totožný. Pozastavovala si se nad zbytečnostmi, ale věci, které by stály za rozepsání, jsi jen odbyla, popřípadě je úplně vynechala.

Co mi na tom všem ale bohužel vadilo nejvíce, bylo to, že byl celý příběh absolutně bez pocitů. Postavy mluvily, chodily, ale nic při tom necítily. Takže, příště se zkus trochu více soustředit na city, postavy nejsou stroje.

Takže, jak jsem již psala, na prvotinu to rozhodně nebylo zlé, ale chtělo by to dále pilovat. Jsem si jistá, že postupem času, se z takových chyb vypíšeš. Rozhodně tě tímto komentářem nechci odradit od psaní, tohle celé je jen můj osobní názor a to, co mi tam jako čtenáři nesedělo, chybělo.

Promiň, ale mně se to taky moc nelíbilo Strašně často se ti tam opakují jména a slova. Celý děj je prakticky vytržený ze Stmívání, strašně rychlý a takový zvláštní... Na povídce je potřeba alespoň trochu pracovat. Doufám, že v další části bude nějaký originálnější děj a bude to trochu propracovanější... Co my máme z: Když dojedla šla za Edwardem do pokoje. Ten si pouštěl hudbu. - Je spoustu způsobů, jak to oživit. Ale jak jsem tak koukala je to tvá první povídka tu, takže to určitě zlepšíš.

vlastně mi to přišlo, jako forma zprávy. Ten udělal to, ten tohle, pak zas tohle, pak tohle, potom tohle. Chybí tomu něco jako opravdovost, nevdechla jsi do té povídky moc života. Hodně frází je jako z filmu a prostě se mi zdá, že to postrádá takové to literární kouzlo. Nezlob se na mě, je to jen můj názor, třeba ostatní budou mít jiný.

Mne sa to moc nepáčilo. Bolo tam málo pocitov a všetko veľmi urýchlené.

Článek jsem ti opravila, ale stále jsi v něm měla nějaké chyby. Příště si na to dej větší pozor.
A když ti dva admini napíší, že si máš opravit perex obrázek, tak to udělej. Tentokrát jsem to udělala za tebe, aby se ti článek asi popáté zase nevracel, ale příště si to oprav sama! Děkuji.

Pořád tam jsou chyby, nejlépe uděláš, když o korekci požádáš někoho jiného.

já jsem požádala korektora, ale on to akhle opravil

Článek ti opět vracím. Stále sis neopravila všechny chyby, které ti adminky níže vypsaly:

+ Máš příliš velký perex obrázek. Nahraj si ho do naší galerie, kde si ho nastavíš na požadovanou velikost.
+ čárky
+ přímá řeč
+ kolem uvozovek se nedělají mezery (!)
+ číslovky (alespoň základní) vypisuj slovem
+ Esme -> Esmé
+ malá/velká písmena (Nemužeš mít Tě a vzápětí napsat tebou. Buď napíšeš celý text s velkými písmeny, nebo celý text s malými písmeny, ne dohromady). V tomto případě se píše písmeno malé, velké se používá jen ve formálních dopisech atd.

Dvakrát už ti bylo řečeno, aby sis našla korektora, tak si ho, prosím, konečně najdi. V gramatice evidentně plaveš, a tak když budeš mít pomoc, rozhodně to nezaškodí.

Až si vše opravíš, zaškrtni "článek je hotov".

Ne kde jsi udělala chybu, ale kde jsi udělala chyby...
Není? Děláš si legraci, doufám...?! Hned v první větě v perexu máš jednu, v první větě samotného textu taktéž! To, že ty chyby nevidíš, neznamená, že tam nejsou...
Jak ti již bylo dvakrát doporučeno, nejlepší bude, když si najdeš korektora. Gramatice zjevně neholduješ, takže to ušetří práci nám i tobě.

A kde jsem udělala chybu? Já ji nikde nevidím... Je mi líto, ale prostě tam není..

Opět ti článek vracím, stále tam máš spoustu chyb. Přečti si komentář adminky přede mnou, odkazuje tě na Pomoc autorům, tak ji, prosím, navštiv a někdo z korektorů ti jistě rád pomůže.

Až to budeš mít opravdu opraveno, zaškrtni "článek je hotov". Dříve ne.

Článek ti opět vracím.
* Tvůj perex obrázek je příliš velký. Nejlepší bude, když ho nahraješ do zdejší galerie, kde je přímo možnost na úpravu velikosti.
* V článku máš spoustu chyb:
- píše se buď jedna tečka, nebo tři. Ne dvě a už vůbec ne 10!
- oddělování oslovení;
- chybějící interpunkční znaménka;
- přebývající mezery (před interpunkční znaménka se nepíší!);
- je Jasper, ne Jeasper;
- když ukončuješ přímou řeč, nejprve se píše interpunkční znaménko, teprve poté uvozovky!
- slovesné třídy;
- uvozovky - počáteční dole, koncové nahoře!
- malá/velká písmena;
- čárky;
- nespisovné výrazy;
- chybějící uvozovky;
- číslovky, alespoň ty základní, se vypisují slovem, ne číslem...

Pokud máš s gramatikou problém (a vypadá to, že ano), zamiř do Pomoci autorům a najdi si tam korektora, který ti s ní pomůže.

Až si vše pořádně opravíš, zaškrtni "Článek je hotov". Dříve ne! Děkuji.

Článek ti vracím, máš v něm velké množství chyb:

+ vždy můžou být pouze tři tečky zasebou,

+ čárky,

+ 1.díl -> 1. díl,

+ přímá řeč patří vždy na nový řádek,

+ chybuješ v přímé řeči, níže ti posílám její koncept:

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Až si to vše opravíš, zaškrtni "článek je hotov".

Přidat komentář:

Nick:

Text: