Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Because it's fantastic! - 9. kapitola

12.08.2010 (10:15) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2567×

Vešla jsem do pokojíčku, který měl zatažená okna. Nebyl velký a vládl v něm typický klučičí nepořádek, chápu, že Jake nemá čas na uklízení. Můj pohled padl na válendu, na které ležel Jacob a oddechoval. Nechtěla jsem ho budit, a tak jsem si vedle něj sedla na zem a pozorovala jsem jeho hebkou tvář, která mi trošku připomínala dětskou. Měl zakulacený obličej, který podtrhoval jeho vzhled. Ležel v krátkých kraťasech, ve kterých byly vidět jeho vypracované nohy a svaly, které se mu rýsovaly na břiše. Pozorovala jsem ho a stále mi připadalo, že se na něj dívám poprvé v životě. Je den ode dne vyšší a krásnější. Uslyšela jsem nějaké hlasy, které se ozývaly z místnůstky před Jakeovým pokojem. Byl tam obývací pokoj. Potichu jsem přešla přes pokojíček za těmi hlasy a uviděla jsem Jakeovy vlkodlačí kamarády.

„Ahoj, kluci,“ řekla jsem na přivítanou a oni se na mě ze široka zazubili.

„Podívejme se, kdo je tady. Nová členka spolku otisknutých,“ řekl vesele Sam.

„Je to trochu lepší, když se do tebe Jake otiskl, protože na tebe nemyslí tak nekontrolovatelně,“ zasmál se Quil a Embry se k němu přidal.

„Já mám hlad, že bych snad polykal i hřebíky,“ postěžoval si Paul a ostatní se k němu přidali.

„To patří k vlkodlactví? To, že máte pořád hlad?“ zeptala jsem se naivně.

„Jak se to vezme. Možná jo a možná taky ne. Ono když běháš celý den po lese, tak ti vyhládne, takže bych asi řekl, že to souvisí s vlkodlactvím,“ opověděl mi Sam.

„Možná bych vám mohla pomoct,“ navrhla jsem a oni se hned zajímali o to, jak.

„Máte tu čest být tu s čarodějkou, takže bych nějaké jídlo mohla zvládnout,“ vysvětlila jsem.

„Zkus to, prosím,“ doprošoval se Paul a já jsem to tedy zkusila. Zavřela jsem oči a natáhla jsem před sebe ruku, se kterou jsem mávla a na stole, který byl uprostřed jídelny, se objevila spousta jídla, do kterého se kluci hned pustili. Neříkám, že je to těžké, ale je to vyčerpávající.

„Nechte taky něco Jakeovi,“ napomínala jsem je, když se cpali jako protržení a chválili výborné jídlo, které jsem přičarovala.

„Jake už je tady,“ ozvalo se za mnou a já jsem ucítila, jak mě Jacob objal kolem pasu.

„Ahoj,“ řekl na přivítanou a vtiskl mi polibek. Měl horké rty.

„Ahoj,“ usmála jsem se na něj. „Dej si, dokud tu ještě něco je,“ pobídla jsem ho k jídlu. Nenechal se dvakrát přemlouvat a zasedl mezi ostatní vlkodlaky, kteří se už vesele cpali. Jak se toho do nich může tolik vejít? Všichni byli hubení, ale svalnatí.

„Tak tohle mi bodlo,“ řekl Quil, když na stole nezbylo vlastně skoro nic.

„To jsem ráda, že vám chutnalo. Stejně pořád nechápu, jak se do vás všechno to jídlo vejde.“

„Já to taky nechápu, ale už jsem si zvykla,“ ozvalo se ode dveří. Otočila jsem se za neznámým hlasem, který přicházel od drobné dívky. Sam se zvedl a došel k ní. To musí být Emily, pomyslela jsem si. Prohlížela jsem si ji a neušly mi hluboké jizvy, které měla přes celou tvář. I přesto měla pusu roztaženou do úsměvu a vypadala velmi šťastně.

„Ty musíš být Emily,“ řekla jsem, když jsem k ní došla, abychom se přivítaly.

„A ty musíš být Bella,“ opáčila s úsměvem.

„Jo, to jsem. Kdybys přišla dřív, tak ne tebe možná ještě něco zbylo, ale tihle jedlíci,“ ukázala jsem na celou partu vlkodlaků. „Nenechali nic ani Billymu, takže nevím, jestli by pro tebe udělali výjimku.“

„Nepochybuji o tom, že by stejně nic nezbylo, takže jsem se raději už najedla.“ Zasmála jsem se. Nekonečně dlouho jsme si všichni povídali. Byly tu slyšet další historky a legendy, které se vázaly k otisku, vlkodlactví nebo jen k obyčejným příběhům života.

„Neměli jsme na sebe moc času,“ zasmutnil Jacob, když mě vezl domů.

„To nevadí, ale zase jsem se o tobě a tvé rodině dozvěděla více,“ řekla jsem vesele.

„Zdá se mi, že tě zanedbávám. Celý den tě nevidím, a když přijedeš, tak nejdřív spím a pak si povídám s ostatními,“ obviňoval se.

„Jak jsem ti už řekla, nevadí mi to. Já vím, že toho máš moc. Proč vlastně máte tolik hlídek najednou?“ zeptala jsem se, protože dříve neměli tak přísné okruhy kolem La Push. Vzdychl.

„Vrátili se sem upíři,“ zavrčel. „Kdysi jsme s nimi sepsali mír, který je založen na tom, že nesmí překročit naše území a ublížit žádnému člověku.“ Polil mě studený pot. Upíři? Ve Forks? Ale jak mohou dodržet smlouvu, když jsou to upíři, ti se živí lidskou krví!

„Upíři? Kam se přesně vrátili? Co když někoho zabijí?“ děsila jsem se pomyšlením na to.

„Bells, uklidni se. Neublíží nikomu, protože bychom je zničili. Tyhle pijavice jsou jiný, než ostatní. Živí se zvířecí krví, ale nesmí do naší rezervace. Máme hlídky, abychom to ohlídali a v případě překročení hranice je zničili nebo zastavili. Můj pradědeček s nimi podepsal smlouvu,“ řekl a mě hned napadlo, jestli je v té době znala i moje prababička.

„A jak je poznám?“ ptala jsem se, protože jsem chtěla mít jistotu, že se v naší rodině žádný upír nebude vyskytovat. Nechci, aby se s nimi Charlie anebo Renée setkávali.

„Není to tak težký, smrdí na hony daleko,“ smál se, ale mně to moc vtipné nepřišlo.

„To mám jako chodit a čuchat k lidem?“ ptala jsem se ho ironicky.

„Ne, to nemusíš. Ty jsi člověk, takže je cítit nebudeš, ale já jsem vlkodlak a cítím je. Smrdí jako něco šíleně navoněného. Je to hodně sladká vůně, která mě štípe v nose,“ vysvětlil.

„Dobře. A jak je tedy poznám já? Nejsem vlkodlak, takže je neucítím, ale?“ ptala jsem se.

„Jsou nadpřirozeně hezký. Nevycházejí na slunce, nejedí a nepijí. Tihle mají zlaté oči, jejich hlavní pracuje v nemocnici. Dělá doktora, tohle prostě nechápu. Teď se sem přistěhovali.“ Cože? Takže adoptivní děti doktora Cullena jsou upíři? Ihned mi to všechno došlo. Jejich hlavní pracuje jako lékař, zatímco ostatní si chodí do školy, aby to nebylo nápadné. Takže i Edward, se kterým jsem dnes mluvila, byl upír! Měl světlou kůži, ale měl černé oči. To nějak nesedí. Mohl mít třeba kontaktní čočky, protože jsem si jistá, že on i ostatní, se kterými seděl u stolu, jsou upíři. Byli tak krásní, že to určitě nemohou být lidé.

„Jsi v pořádku? Celá jsi zbledla,“ řekl vyděšeně, když zastavoval u našeho domu.

„Já myslím, že se mnou chodí do školy!“ zašeptala jsem vystrašeně.

„Co? Jsi si jistá?“ ptal se zmateně. Ale já jsem zakroutila hlavou.

„Nevím, ale ten popis na ně sedí a říkáš, že jejich hlavní pracuje jako lékař, takže to jsou určitě oni. Jsi si jistý, že nemůžou nikomu ublížit?“ ujišťovala jsem se. Bylo na něm vidět, že upírům nevěří, ale znovu mě ubezpečil, že se nic nemůže stát, protože nepijí lidskou krev. Tu noc se mi zdála šílená noční můra, ve které mi všichni ti, které jsem viděla v jídelně, vyvraždili rodinu, přátele, všechny vlkodlaky a nakonec zabili i mě. Vzbudila jsem se zpocená a vystrašená, ani počasí se nejspíš jejich návrat nelíbil a dávalo to najevo silnou bouřkou.

8. kapitola - Shrnutí - 10. kapitola

Tak do toho. :-)

Kritizujte, v případě zalíbení chvalte. Snesu všechno, záporný komentář je pro mě taky přínosný, protože vím,  v čem se mám zlepšit.

Děkuji moc

Vaše Lucka002

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Because it's fantastic! - 9. kapitola: