Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Because it's fantastic! - 8. kapitola

07.08.2010 (11:00) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2645×

Ráno jsem vstala ještě o něco dřív, než jsem musela, ale Jake vedle mě už neležel. Trochu mě to rozzlobilo a mrzelo, ale chápala jsem, že tu nemohl zůstat tak dlouho, protože má své povinnosti a ostatní by jistě měli strach.

„Ahoj, mami, jak ses vyspala? Já úžasně,“ promluvila jsem na Renée, která se nestačila divit mému radostnému počínání. Ráno jsem většinou dobrou náladu měla, ale takhle veselou nikdy. Navíc jsem vstala brzy a budu pro změnu školu stíhat bez potíží.

„Ahoj, taky jsem se vyspala dobře, ale co to s tebou je? Jsi veselá a ani jsem tě nemusela budit. Skoro létáš štěstím, co se děje? Že ty jsi zamilovaná?“ zeptala se a já jsem se začervenala. V tu chvíli jí to bylo jasné.

„Kdo je to? Povídej! Znám ho? Nějaký spolužák?“ vyptávala se a já jsem se usmála.

„Je to Jacob, mami. Chodíme spolu,“ řekla jsem a pořád jsem se červenala, i když teď jsem byla ráda, že to můžu mamce říct, že se jí můžu svěřit.

„Jacob?“ divila se. „Vždyť jsi pořád říkala, že je jenom tvůj kamarád…“

„Já vím, ale něco se změnilo a najednou už je pro mě víc než jen můj přítel. Ale z přátelství se často stane láska, ne? No nic, já letím, pa,“ řekla jsem a vtiskla jsem jí pusu na tvář. Pořád stála v kuchyni trochu překvapeně a šokovaně. Chápu ji, ale musí si zvyknout.

„Ahoj,“ volala jsem na Jessicu a Angelu, které už stály před školou.

„Ahoj, ty jsi tu dneska brzo,“ řekla Ange. Viděla jsem, jak si mě Jess prohlíží.

„Bello, že ty jsi zamilovaná? Celá jenom záříš! Tenhle pohled já znám, tak povídej, kdo je ten šťastný?“ vyzvídala a já jsem se usmála.

„Jake, já vím, že jsi to říkala, ale nevím, jak je to možné. Najednou prostě neexistuje nikdo jiný než on. Miluju ho a chci s ním trávit každou minutu,“ přiznala jsem se. Na Jessicině tváři se objevil spokojený úsměv, který měla vždy, když věděla, že má pravdu. Angela mě objala a popřála nám hodně štěstí. Jess mi sice popřála taky hodně štěstí v lásce, ale nezapomněla si přisadit i to, že měla pravdu v tom, že je to fešák.

„To mluvíte o mně?“ navázal Mike na poslední větu, kterou Jessica řekla.

„Ale ne, Bella má nového přítele. Chodí s Jacobem,“ řekla a na Mikově tváři se usadil překvapený výraz, možná i trochu naštvaný, ale hlavně překvapený.

„Ten tvůj kamarád? Nebyl náhodou včera na pláži?“ ptal se zmateně.

„Jo, to je on. Jake… Byl se tam podívat,“ řekla jsem a rychle jsem změnila téma. Došli jsme až do třídy, ale můj kluk se za ten den probíral ještě několikrát.

Šli jsme do jídelny a já i ostatní jsme si všimli, jak u stolu, který byl zcela vzadu, sedí několik lidí, které jsme tu dosud neviděli. Ty bych teda určitě nepřehlédla! To musí být Cullenovi, adoptované děti doktora Cullena, o kterých mluvila Jess. Bylo jich pět a jedno bylo nezvyklé. Rozhodně nezapadali mezi normální studenty naší školy. Jednak kvůli značkovému a drahému oblečení, které měli všichni na sobě, a pak taky kvůli dokonalosti. Byli absolutně nádherní. Nejkrásnější byla blondýna, která seděla vedle tmavovlasého kluka, který svou postavou připomínal medvěda. Snažila jsem se, abych si je nenápadně prohlédla, když jsem se vracela s tácem, na kterém jsem měla položené jídlo. Ještě někdo mě na první pohled zaujal. Byl to kluk s bronzovými vlasy, který seděl vedle dalšího, který měl vlasy blond barvy. Určitě jsem nebyla jediná, kdo si ho všiml, protože byl krásný. Otočil se mým směrem a viděla jsem v jeho očích šokovaný výraz. Rychle otočil hlavu a já jsem udělala to samé. Co viděl? Čeho se lekl? Nebo se mi to jen zdálo?

„Viděli jste je?“ ptala se Jessica hned, jak jsme zasedli ke stolu.

„To musí být Cullenovi, jak jsi o nich mluvila,“ řekla Angela a Jess se vítězně usmála.

„Ten kluk, co sedí vedle toho blonďáka, je úžasnej! Máš smůlu, Bello, kdybys ještě počkala a nezačala chodit s Jacobem, tak jsi mohla klofnout tohohle frajera,“ řekla posměšně. Zvláštní, ještě před chvílí byl fešák Jacob.

„Víš, Jessico, já jsem ráda, že mám Jakea, protože ho miluji a nelíbí se mi jenom hezký obal. Vůbec nevíš, kdo ten kluk je, ale hned bys ho chtěla mít jen pro sebe,“ řekla jsem a odnesla jsem tác s jídlem, kterého jsem se ani nedotkla.

„To jsi přehnala,“ slyšela jsem, jak řekl Eric mojí kamarádce, když jsem odcházela od stolu. Nevím, proč jsem se urazila a rozzlobila, ale vadilo mi, jak mluvila o Jakeovi. Vyšla jsem ze školy a chtěla jsem hned odjet, ale můj náklaďáček zablokovalo stříbrné Volvo. No super! Sedla jsem si do auta a čekala jsem, až se jeho majitel objeví, ale i přesto, že se ze školy začali trousit žáci a spolužáci, tak se k autu, které blokovalo můj výjezd, nikdo neměl. Při mém štěstí má jeho majitel hodně dlouhou školu. Naštvaně jsem vylezla a kopla jsem vší silou do svého autíčka, až se otřáslo.

„Co ti to auto udělalo?“ slyšela jsem medový hlas, který promluvil za mnou. Podle hlasu jsem nikoho nepoznala, ale když jsem se otočila, tak jsem hned věděla, kdo to je. Byl to ten kluk z jídelny. Neznám jeho jméno, protože jsem odešla dřív, než mi Jessica stačila říci jeho jméno. Asi jsem si moc vzala to, jak mluvila o Jakeovi, ale co?

„Auto nic, ale ten blbec, který mi zablokoval výjezd hodně!“ rozčilovala jsem se. Zasmál se.

„Ještě jsme neměli tu čest, jmenuji se Edward Cullen,“ řekl tím stejným medovým hlasem.

„Isabella Swanová, ale jsem radši, když mi říkají Bella,“ seznámila jsem se s ním.

„Takže, Bello, ty jsi odsud?“ zeptal se a propaloval mě svýma černýma očima.

„Jo, jsem. Můj taťka je náčelník policie, takže jsme se nikam nestěhovali.“ Přikývl.

„Můj otec je doktor, pracuje v místní nemocnici,“ prozradil mi věc, kterou už vím.

„Jo, já vím,“ usmála jsem se. „Tady se totiž nic neutají. To víš, malé město.“

„To máš pravdu, je to malé město, ale je tu docela hezky. Oproti Aljašce je tu teplo,“ řekl a společně jsme se zasmáli, protože zrovna teď tu moc teplo nebylo.

„Edwarde, vím, že jsi tu nový, ale netušíš, čí je tohle auto?“ zeptala jsem se, protože mi vadilo, že tu musím stát, zatímco bych mohla být s Jacobem.

„Vím, ale musíš mi slíbit, že až ti to řeknu, tak se toho majitele nepokusíš roztrhnout.“ Slíbila jsem mu, že nic takového neplánuju a on se ke mně naklonil.

„Je moje, ale nikomu ani muk,“ prozradil a já jsem se hned zarazila. Do háje! Řekla jsem o něm, že je blbec. Edward se zasmál, když viděl můj překvapený a zastuděný výraz.

„Promiň, že jsem o tobě řekla, že jsi blbec, ale skutečně jsi tak zaparkoval. Můžeš prosím uhnout?“ zeptala jsem se ho co nejtaktněji, ale on stejně nasedal do auta.

„Rád jsem tě poznal, Bello Swanová,“ řekl a nasedl do stříbrného Volva, s kterým okamžitě vystartoval. Můj náklaďáček neměl se startováním potíže, ale vadila mu větší rychlost. Zajela jsem do La Push, ať si mamka nadává, jak hodně chce.

„Bello,“ pozdravil mě od dveří Billy, který zrovna vyjel na terasu.

„Ahoj, Billy,“ oplatila jsem mu pozdrav a usmála jsem se na něj.

„Je tu Jacob?“ zeptala jsem se, ale něco uvnitř mě mi říkalo, že tu je. Cítila jsem jeho přítomnost. Moc se mi po něm dneska stýskalo. Billy se chápavě usmál a pustil mě dovnitř.

7. kapitola - Shrnutí - 9. kapitola

Jak jistě víte, tak každého autora potěší, když se u jeho dílka objeví nějaký komentář.

Bude stačit i smajlík. :-)

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Because it's fantastic! - 8. kapitola: