Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Because it's fantastic! - 25. kapitola

04.12.2010 (18:45) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1928×

„Edwarde, zbláznil ses?“ lekla jsem se toho rychlého pohybu, protože mi podrazil nohy a já jsem se málem rozplácla. Hned mě sice zachytily jeho silné a ledové paže, ale přesto jsem se šíleně vylekala. Na tohle si asi nezvyknu nikdy.

Carlisle:

Tvář mého syna byla plná smutku, který zmizel hned, jak uviděl Bellu. Svou velkou lásku. Jsem tak rád, že konečně našel svou lásku stejně tak, jako jeho sourozenci. Když jsem ošetřoval Bellu, bylo mi jasné, že v mé mysli uvidí její obličej, který před ním tolik chtěla utajit. Vzpomněl jsem si na to, jak zareagovala, když uviděla svůj obličej. Je to těžké pro její rodiče, ale pro ní samotnou je to nejhorší.

Venku svítalo a každou chvílí měla Isabella dostat své léky. Odešel jsem do své pracovny a vytočil jsem číslo do jejich domu, abych se pokusil uklidnit její rodiče, kteří si už mohli všimnou toho, že je Bella pryč. Telefon vyzváněl jen jednou.

„Bello?“ zazněl vystrašený hlas Renée Swan.

„Dobrý den, tady Carlisle Cullen,“ představil jsem se zdvořile a uslyšel jsem to zklamání v jejím hlase. Je jasné, že už Bellu hledají a ona doufala v to, že volá domů. Nechtěl jsem protahovat její trápení spojené s Belly útekem.

„Och, doktore Cullene. Doufala jsem, že volá Bella. Utekla z domu, v noci se vzbudila s bolestmi a vzpomněla si na svou minulost,“ vysvětlovala. V povzdálí jsem slyšel hlas náčelníka Swana a cinkot klíčů. Nejspíš se chystá hledat svou dceru sám.

„Kvůli tomu vám volám, paní Swanová. Bella přišla do našeho domu za mým synem a mnou. Nechali jsme ji tu, jakmile se její zdravotní stav zlepší, tak ji samozřejmě odvezeme domů. Volám vám proto, abyste neměli starost.“

„Bella je u vás?“ nechápala, jak se k nám mohla dostat a já to chápu, protože náš dům je poměrně vzdálený od civilizace. Důležité bylo to, že pochopila, že jí nic není. V jejím hlase byla znatelná úleva a radost. Dokonce jsem uslyšel i oddechnutí, které patřilo Charliemu.

„Ano, jak jsem již řekl. Nemusíte mít obavy. Rádi se o ni postaráme a zítra ji k vám odvezeme, aby se mohla připravit na nástup do školy.“

„Já nevím, nemůže vás přeci obtěžovat,“ namítala Renée, ale nakonec uznala, že v lékařské péči, které se jí v našem domě dostane, se rychleji zotaví. Její útěk byl vyvolán zmatkem, který v sobě najednou pocítila. Připomněla mi tím mou přeměnu. Když jsem se probudil v novém životě, taky jsem netušil, co se vlastně se mnou stalo a byl jsem zmatený. Ostatním členům mé rodiny jsem vysvětlil to, co bylo potřebné o jejich novém životě, ale já jsem do svého nového života spadl bez cizí pomoci.

Byla to doba temná a lidé, v jejichž čele byl můj otec, bojovali za svět bez upírů a čarodějnic. Tehdy spousta lidí zemřela, když se snažila bránit svůj domov a svou rodinu. Nezapomenu na toho upíra, který mě proměnil v to, čím jsem nyní. Nevěděl jsem, co dělat, jelikož jsem nemohl domů. Můj otec byl velmi inteligentní člověk a celý svůj život bojoval proti upírům. Věřím, že přestože mě miloval, tak by mi vrazil kůl do srdce a spálil by mé tělo. Udělal by to pro bezpečnost mých potencionálních obětí.

Nenáviděl jsem svou podstatu a toužil jsem po azylu, který by mi poskytla smrt. Dlouhou dobu jsem zůstal ve starém skladišti, kde jsem byl přeměněn a zvykal jsem si na svůj nový život. Zkoumal jsem svou sílu i pálení v krku, které zesílilo ve chvíli, kdy kdokoli prošel kolem mého úkrytu. Když už byla má žízeň k nevydržení, musel jsem opustit svůj úkryt a doběhl jsem do lesa. Pokoušel jsem se zničit, ale nic nepomáhalo. Skoky z útesů byly k ničemu, až mě napadlo, že bych se mohl pokusit o vyhladovění. Bylo to rozumné řešení a rád jsem na něj přistoupil.

Můj plán by možná vyšel, ale v době, kdy jsem byl už velmi slabý kolem mě proběhlo zvíře. Byla to laň a její krev pro mne byla to největší pokušení, přemohly mě instinkty a zabil jsem ji jen kvůli potravě. S každou kapkou krve jsem se cítil silnější a mocnější. S novou sílou mi docházelo, že mohu přežít i na krvi zvířat a nebude tím trpět žádný člověk... Vytrhl jsem se z myšlenek a vrátil jsem se zpět do reality.

„Výborně! Bella se k vám zítra v pořádku vrátí,“ loučil jsem se s Bellinou matkou. Do mé pracovny vešla Esme a na tváři měla úsměv. Pochopil jsem, že důvodem je Edwardovo štěstí.

„Drahý, je vše v pořádku?“ optala se, když viděla, že se mi ve tváři značí vráska obav. A mé obavy zcela jistě nejsou neopodstatněné.

„Esme, miláčku, trochu mi dělá starosti to, jak se Bella ukrývá. Nesmí svou tvář skrývat před okolím. Viděl jsem už takové případy. Edward musí při Belle stát a být jí oporou,“ objasnil jsem jí své starosti. Chápavě se usmála a objala mě. Esme kolem sebe hýřila láskou, která byla pro nás všechny podporou. Miloval jsem ji celým svým srdcem. Věděl jsem, že kdybych pil lidskou krev, tak takový cit nikdy nebudu moci cítit, jelikož zaslepuje smysly. Děkuji Bohu, že jsem začal pít krev zvířat a našel jsem rodinu, kterou budu opatrovat až navěky.

„Netrap se, Carlisle. Jsem si jistá, že Edward ví, co má dělat. Nikdy by Bellu neopustil. Po sto letech svého života nalezl svou pravou lásku a dobře vím, že se jí nevzdá.“

I já jsem si tím byl jist, ale přesto jsem měl obavy z toho všeho. Políbil jsem svou drahou ženu, která je pro mě to nejdražší na celém světě. Při jejím pohlazení jsem zapomínal na starosti, práci, těžké případy i smutek.

Edward:

„Edwarde, zbláznil ses?“ vykřikla Bella, když jsem jí chytl. Měla strach, abych ji nepustil. Stále zapomínala na to, kdo vlastně jsem.

„Nemusíš se bát, já tě nepustím,“ mrkl jsem na ni a její srdce začalo tlouct rychleji. V mém pokoji jsme byli za zlomek sekundy a ona se musela pořádně rozhlédnout. Položil jsem ji tak, jak nejopatrněji jsem uměl na mé kanape a litoval jsem, že nemám žádnou pohodlnější postel, na které by se určitě cítila lépe. Rychle se chtěla posadit, ale já jsem jí to nedovolil a přilehl jsem si k ní, abych ji mohl objímat.

Díval jsem se do očí své lásky a nasával jsem její dokonalou vůni. Nikdy jsem nepotkal někoho, kdo by tak překrásně voněl. Pozorovala mě svýma čokoládovýma očima a já jsem přemýšlel nad tím, co bych měl říci, abych nepokazil tuhle krásnou chvíli.

„Zlobíš se na mě?“ přerušila můj vnitřní monolog. Překvapeně jsem se na ni podíval. Jak by se někdo mohl zlobit na vílu?

„Jak tě to napadlo?“

„Utekla jsem do La Push,“ odmlčela se. „Já vím, že jsem neměla, ale musela jsem. A potom… Nechtěla jsem ti ukázat svou tvář. Nezlob se prosím, ale já nechci, abys mě viděl takhle zohavenou,“ vzlykla a po tvářích jí stekly slzy. Během vteřiny jsem se posadil a Bellu si přetáhl na klín. Ona se bojí toho, že pro mě nebude dost hezká?

„Ty můj blázínku,“ zašeptal jsem jí do vlasů. „Teď mě dobře poslouchej.“

Zvedl jsem její obličej a zadíval jsem se do jejích uslzených očí. Viděl jsem v nich strach, ale ona nebude žít ve strachu. To nedovolím, na to ji až příliš miluji. Pomalu jsem přisunul svou ruku k jejímu obličeji a pokusil jsem se sundat náplast, která překrývala její jizvu. Zadržela mě, ale já jsem se opět vpil do jejího pohledu. Tlukot jejího srdce se zrychloval a já jsem mohl odkrýt to, z čeho měla tak velký strach. Líbilo se mi, že neumí odolat mému pohledu a poprvé jsem toho přímo využil.

„Jizva ti neubrala na kráse. Pro mě jsi byla, jsi a vždycky budeš ta nejkrásnější dívka na světě. Vždycky budeš moje Bella.“ Přivřela oči, nechtěla věřit mým slovům. Sklonil jsem se a políbil jsem ji na začátek jizvy, líbal jsem každý milimetr jejího zranění. Ona musí pochopit, že ji miluji. Miluji ji ještě víc, než kdy předtím. Její srdce bušilo, div nevyskočilo z její hrudi a já jsem věděl, že pochopila vše, co pochopit měla.

„Věřím ti, Edwarde. Miluji tě a odpusť mi to, jak jsem se chovala,“ zašeptala, když popadla dech a vyhledala moje rty. Tenhle polibek byl zatím ten nejodvážnější, který mezi námi proběhl. Po chvíli jsem se musel odtáhnout, protože jsem cítil, že se přestávám kontrolovat. I Bella byla zřejmě ráda, protože znovu zapomněla dýchat. Chtěl bych vědět, co si asi myslí, ale něco, co ji chrání, mi nedovolí vidět její myšlenky. Zkoumavě jsem se na ní podíval a ona po chvíli znervózněla.

24. kapitola - Shrnutí - 26. kapitola