Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 31. kapitola

1.Yasmine-Rozbřesk


Basta così 31. kapitolaTak je tu první společný den ve škole. Bella a její sexy oblečení a nenechavá Jessica... V co všechno tohle nakonec může vyústit, když se do toho zamíchá i Edward?

Byla jsem už téměř v polovině parkoviště a snažila se ignorovat ty otravné pohledy, když se zpoza jednoho auta najednou vynořila Jessica a tělem to do mě bezohledně napálila. Knihy mi z rukou samozřejmě okamžitě vypadly a já sama se těžce zakymácela, ale nakonec to moje vratká rovnováha vyhrála. Naštěstí jsem se vyhnula výsměšnému pádu na zadek. Zato ta mrcha stála pořád na místě a s úšklebkem mě pozorovala. Pak na mě namířila výhružně prst a obličej se jí stáhl v ošklivé grimase.

„Tohle bylo jen takové malé upozornění, aby ses od Edwarda laskavě držela dál, protože příště by se ti mohlo stát i něco daleko horšího!“ varovala mě ledově.

Hm… Tak koukám, že to zas tak jednoduché, jak jsem si původně myslela, nebude…

 

Ale ona by to na druhou stranu nebyla vůbec žádná sranda, kdyby všechno šlo jako po másle, no ne? A tak jsem se na tu načepýřenou pipinu přede mnou zaškaredila tak hnusně, až jí obočí zmateně vylétlo vzhůru. Konec konců jsem poloupír, pořád silnější než člověk, a ne nějaká obyčejná lidská hopsa hejsa, která se zalekne jedné přemalované fúrie. Shodou okolností taky Edwardovy skoro bejvalky. Skoro proto, že spolu vlastně vůbec nechodili…

Namířila jsem na ni ukazováček tentokrát já a moje oči se přimhouřily. Viděla jsem, jak jí na sloupu hrdla divoce bubnuje tepna a moje chuťové pohárky se jak na zavolanou aktivovaly. Přesto… Kdybych se kdy rozhodla vysát člověka, nebyla by to ani náhodou tahle odporná jepice!

„Ještě jednou jedinkrát do mě strčíš nebo něco urážlivýho vypustíš z té tvojí přemalované huby, tak ti garantuju, že budeš ksichtem utírat chodník!“ zavrčela jsem vztekle. Žádná člověčí nicka se o mě nebude otírat a už vůbec ne tahle Edwardova bývalá… Co vlastně?

„Vyhrožuješ mi?“ vypadlo z ní povýšeně.

„Ne, to vůbec ne. Jen tě seznamuju s tvojí brzkou budoucností, když mě nenecháš na pokoji!“ štěkla jsem a doplnila to nakyslým úsměvem. Myslela jsem, že jsme to tímhle uzavřely a chtěla jsem se konečně dostat do budovy, ale Jessica měla jiný názor. Zastoupila mi cestu a tvářila se doslova jako lvice, která se rozhodla chránit si svoje teritorium. Škoda jen, že její vůbec nebylo…

„Já se tě jen tak nezaleknu,“ osvětlila mi se stejně škodolibým úsměvem, který vládl i na mé tváři. Ta holka si buď nečistí uši, a proto dobře neslyší, nebo má porouchaný svůj spouštěč pudu sebezáchovy. Z krku mi vylezlo tiché výhružné zavrčení. A dokonce ani tohle ji neodradilo od toho, aby proti mně znovu nevyskočila a nepokusila se mi jednu vrazit. Samozřejmě jsem to díky mým rychlým reflexům vykryla, i když moje knihy opět skončily na zemi! Ach jo! Díky ti, Edwarde!

To si to nemohl rozdávat s nějakou normální? A ne s vyšinutou, duševně pochroumanou, hystericky žárlivou… Vlastně počkat! Ne, Edward by se s žádnou obyčejnou, klidnou a inteligentní asi jen tak nezapletl, protože ta by pak přišla na to, že je s jeho tělem něco v nepořádku, že? Ty si taky umíš vybrat, Bello! Nadávalo mi moje podvědomí, ale neposlouchala jsem ho. Ts!

První pokus o facku jsem tedy ustála, ale ta přízemní štětka se nehodlala jen tak vzdát, takže když se rukou znovu rozběhla, aby konečně našla svůj cíl, chňapla jsem ji za ni a zkroutila za zády. A jakmile jsem ji konečně měla zády ke mně, nohou jsem jí lehce podlomila kolena a ona dopadla přesně tak, jak jsem ji varovala. Tohle všechno za skandování slova ‚Bitka‘ od všech přihlížejících.

Prvně sice jen klečela a ječela, abych ji okamžitě pustila a spoustu dalších planých výhružek, ale nakonec jsem ji stejně kolenem přišpendlila k zemi. Jednou rukou jsem jí uvěznila zápěstí a tou druhou ji za vlasy povytáhla malinko výš tak, aby mi viděla do obličeje. Snad jí tohle poučení bude stačit!

„Já nikdy nežertuju, drahoušku! Nezahrávej si se mnou, pokud nechceš přijít k ošklivému úrazu! Je ti to jasné?“ domáhala jsem se kladné odpovědi a doufala, že to její tupá hlava zpracuje. Zřejmě ale ano, protože mi to tiše odsouhlasila. Nakonec jsem ji teda pustila a odstoupila od ní, abych si už podruhé mohla posbírat moje popadané knihy.

Když se ta hvězda konečně postavila na vlastní a očistila se, zatímco všichni ostatní už taky pomalu odcházeli, znovu zaujala svoji původní útočnou pozici. Spokojeně se ušklíbla.

„Tohle sis podělala, drahoušku,“ osopila se na mě. „Zažaluju tě! To si piš! Můj otec je-“

„Zaměstnanec pod mým otcem, že?“ vmísil se do našeho rozhovoru zničehonic Edward. Kde se tu, k čertu, vzal? Jasně, čtenáři myslí aby něco uniklo…

„Cože?“ štěkla na Edwarda, který se hrozivě napřímil a napíchl Jess na svůj temný pohled. Ještě že už ji napichuje jen takhle, ne? Vmísilo se mi do toho moje rozjařené podvědomí. To taky nemůže být chvíli zticha? Fuj, stačilo si to jen představit a měla jsem chuť Edwardovi alespoň čtrnáct dní nedat! „Napadla mě,“ obvinila mě neupřímně.

„Jo, jasně,“ odfrkl si zhnuseně můj zastánce. „Takže ty fackovací pokusy, který ti stejně nevyšly, byly co? Mírový jednání nebo nějaký nový způsob poznávání se? Pokus se skamarádit? Vážně to nechápu,“ šťoural do ní Edward, ale jen já ho už měla jasně prokouknutýho. Za tou maskou kliďase, co je dost nad věcí, to vřelo. Moc jsem tomu sice nerozuměla… Přece jen nejsem slaboch a postarat se o sebe taky umím, takže mi tohle jeho přecitlivělé chování nešlo na rozum. Sice mi řekl, že mě miluje, ale…

Byla to pravda? Nebo jen jeho chvilkové pobláznění…

„Znovu ti říkám, že my dva jsme spolu skončili!“ zavrčel tak nahlas a tak hnusně, až mi naskočila husí kůže. A jistě nejen mně… „Ještě jednou se pokusíš Isabelle cokoliv udělat, tak je tvůj otec na dlažbě! O to se postarám,“ vyhrožoval jí a mě to vnitřně štvalo.

„Hele, Edwarde,“ vložila jsem se do toho. Oba dva se na mě překvapeně otočili a můj upír mě samozřejmě stihl sjet od hlavy až k patě a netvářil se přitom vůbec přívětivě. Alice měla možná pravdu… Vypadal naštvaně! Bod pro mě. „Děkuji za tvoji galantnost, ale dokážu se o sebe postarat i sama,“ ohradila jsem se tvrdě. Nepotřebuju, aby mě ostatní měli za nějakou chudinku schovanou pod křídly kurevníka Cullena. Tak to ani náhodou!

„Bello,“ oslovil mě pevně a mračil se přitom jak sám čert. Bello sem, Bello tam… Utnula jsem jeho proslov zvednutou dlaní a rovnou se podívala na Jessicu, která na nás koukala s pusou dokořán.

„My dvě jsme si, myslím, všechno vybavily, ne? Takže zkus to ještě jednou a to, cos ochutnala dneska, bylo pošimrání oproti tomu, co tě čeká,“ pohrozila jsem s ledovým klidem a s očima zúženýma na dvě teňounký škvírky. Příště, jestli se ještě jednou o něco pokusí, jí tu její přemalovanou tlamu vymáchám v asfaltu tak, že si ji ten její papínek bude muset hospitalizovat …A s tím jsem za minutu dvanáct odkráčela do učebny.

Posadila jsem se na moje obvyklé místo, což bylo vedle Alice, která tam už společně s Jasperem seděla. Z druhé strany vedle mě vždycky sedávala nějaká holka, kterou jsem ale neznala, přesto pro mě bylo opravdu nemilé překvapení, když židle vedle mě vrzla a hned nato se na ni pohodlně usadil právě Edward.

Čučela jsem na něj skoro jak sůva z nudlí a místo toho, abych mu něco hnusného pověděla, mi jen naprázdno sklapla pusa. Prvotní šok však rychle odešel a nahradil ho vztek! Copak jsem mu neříkala, že tu nechci být za jedno z jeho ochotných děvčátek? Teď budu vypadat jak rozhoďnožka, a to jen kvůli tomuhle arogantnímu šmejdovi!

„Co to má znamenat?“ vyprskala jsem na něj jak běsná.

„Nic,“ odpověděl věcně, ale pak se ke mně mírně nahnul a pousmál. „To nemůžu sedět vedle svojí holky?“

„Ne,“ shrnula jsem. No, on se k odchodu rozhodně neměl. „Neslyšels? Běž si sednout tam, kde obvykle sedáváš,“ popoháněla jsem ho pryč. Tvář mu posmutněla a mě z toho zabolelo u srdce. To byl podraz! Hrát mi na city byl vážně hodně nízký krok!

„Prosím, chci sedět vedle tebe,“ špital naléhavě s tak tristním obličejem, že bych mu slíbila všechno na světě.

„Tak fajn, ale nemluvíme spolu, jasný?“ Naštvaně jsem si zkřížila ruce na hrudi, aby viděl, jak moc mi tu jeho prezence není po vůli. Ale co, je můj, a takhle si ho alespoň líp ohlídám…

„Rozkaz,“ utahoval si ze mě, pak ale úplně obrátil a zvážněl. „Co to máš na sobě?“

„Oblečení,“ odpověděla jsem úplně normálně, ale koutky mi jemně zacukaly. Plán na týrání Edwarda Cullena zatím vycházel na jedničku. Alice byla vážně třída.

„Hm, jasně. Říkej tomu, jak chceš, ale tohle si už na sebe nevezmeš,“ dodal poklidně a myslel si, že tím naši debatu uzavřel, jenomže to ani zdaleka, ta se právě naplno rozhořela.

„Jak?“ vyjela jsem na něj. Tváře se mi vztekem zbarvily a dlaněmi jsem drtila desku stolu.

„Slyšela jsi ne? Nemíním tu celý den poslouchat myšlenky všech těch nadržených smradů, co nemají v hlavě nic jinýho, než představy tebe v jejich posteli a ne jen tam, ale i na jiných, hodně rozličných místech. Věř mi, že detaily znát nechceš,“ osvětloval mi něco, co mě ale vůbec nezajímalo.

„Mám snad vzadu na krku nebo na boku nášivku Edward Cullen? Ne, myslím že ne, takže se budu oblíkat tak, jak uznám za vhodný! Rozuměno?“ dohadovala jsem se s ním vášnivě. Tváře mi plály…

„Ne!“ štěkl autoritativně.

„Nezájem!“ Stála jsem si za svým a do uší mi poprvé dolezl tichý, zadržovaný smích. Alice s Jasperem se váleli po stole a snažili se dusit smích. To je teda kámoška… Místo toho, aby mi pomohla, se tu na můj účet skvěle baví. Tak proto mě navlíkala do tohohle mrňavého oblečení? Však počkej, zlatíčko, na tebe taky dojde, hrozila jsem jí v duchu a brala jsem své tajné výhružky smrtelně vážně.

Nakonec jsme to s Edwardem vzdali a věnovali se raději hodině. Vlastně spíš jen já se jí věnovala, on se zajímal jen o můj výstřih a nohy… Velmi často se totiž jeho chladivé prsty drze zatoulaly na moje území, a to jsem mu pak musela dát jasně najevo, že tohle teda ne. Jeho to však ani v nejmenším nezajímalo a nikterak nerozhodilo, protože mi dál masíroval kůži na pravém stehnu, kterému už pomalu ale jistě stoupala teplota. Sakra! Nejen jemu, celé moje tělo se cítilo být uvězněné v ohni a jen jeden upír ho mohl momentálně uhasit.

Edward.

Když jsem se tedy ke konci hodiny přihlásila, abych si mohla odskočit, Jasper už nahlas zavrčel. Oči měl stejně temné jako Edward. Jen nevím, na rozdíl od Jaspera, jestli byl můj upírek právě teď vzrušený nebo spíš rozzuřený, díky té zaťaté čelisti. Když jsem se konečně dostala na chodbu, oddechla jsem si. Takhle to dál rozhodně nešlo, protože už jen to, že Edward seděl vedle mě, bylo k nerozdýchání…

Zády jsem se opřela o stěnu a snažila jsem se uklidnit, protože nic jiného mi nezbývalo. Navíc ty lascivní mužské pohledy, které jsem musela při odchodu skousnout… Úděsný! Jenomže já se nestačila ani pořádně vydýchat a už zvonilo na přestávku.

K čertu!

Z auly se okamžitě vyvalil mrak spokojených studentů, jejichž pohledy se o mě nechutně otíraly. A nedělalo mi to dvakrát dobře.

„Tady máš,“ pověděla zvesela Alice a podávala mi moje věci.

„Díky,“ pípla jsem v odpovědi a nejraději bych se zahrabala tři sta metrů pod zem, když se těsně za ní, hned po Jasperovi, objevil i naštvaný Edward. Co mu zase přelítlo přes nos?

„Bello,“ pověděl poprvé po dlouhé době zcela vážně. „Chci si s tebou okamžitě promluvit,“ dodal a nebylo pochyb, že to myslí vážně. Jeho pohled byl nekompromisní. A jak mi napovídal můj věčně nefunkční mozek, nemohla jsem ho jen tak odmítnout.

„Ale -“ pokusila jsem se ještě chabě namítat. Ovšem marně, což se dalo čekat.

„Žádný ale, je to důležitý!“ To by mě teda zajímalo, co tak neodkladnýho má na srdci.

„Dobrá,“ vypadlo ze mě neochotně. Alice bez řečí odešla i s jejím manžílkem a já tam teď zůstala uvězněná s Edwardem a zbytkem studentů, kteří se pořád ještě pomaloučku sypali ven. „Takže?“

„Já takhle dál nemůžu,“ vypadlo z něj okamžitě zmučeně.

„Cože?“ vypustila jsem zmateně. Hnusný chlad mi přejel po páteři, aby mi dal ochutnat závdavek toho, jak se budu cítit potom, co mi konečně řekne pravdu. „Chceš se rozejít?“ šeptla jsem to nakonec sama, ale tohle bylo šílenství. Srdce mi v hrudníku bušilo jako zvon v poledne a já se pokoušela přijít na to, kde jsem udělala chybu.

„Jak? Jaký rozcházení, sakra?!“ rozčílil se, ale jeho pohled i přesto zůstával mírně vyděšený.

„Nevím, nezačínají se takhle rozhovory o rozchodech?“ pokusila jsem se odlehčit argument.

„Kruci, Bello! Já tě miluju a nechci o tebe přijít. Nikdy,“ pověděl odhodlaně a přitom nechápavě kroutil hlavou. V momentě mi úplně odlehlo. Představa života bez tohohle rajcovního upíra, který mi tu tvrdí jak mě miluje, mě přímo nepředstavitelně vyděsila. Kurva!

Neříká se tomu „být v tom až po uši“?

„Tak co se děje?“ naléhala jsem dál.

„Já prostě nechci hrát, že mezi náma dvěma nic není. Nedokážu to. Všichni na tebe koukají, jako bys byla ten nejdokonalejší, nejchutnější zákusek v cukrárně a… Ty si na sebe navíc vezmeš tohle,“ odfrknul si a rukou naznačil moje mini oblečení. A co jako?

Tak ať si tuží ovládání, ne?

Tohle je normální oblečení,“ ohradila jsem se nepřátelsky, i když to, co jsem řekla, nebyla ani zdaleka pravda…

„Normální?“ zavrčel. „Je to týrání, abys věděla! Takže chci, aby ses buď začala oblíkat normálně, nebo spolu začneme oficiálně chodit a já tak dostanu možnost ty šmejdy odhánět a zastrašovat,“ uzavřel jeho nekompromisní nabídku, která se mi teda moc nezamlouvala. Tedy líbilo by se mi to v případě, kdyby tady neměl pověst toho nejhoršího záletníka… „Bello,“ začal znovu a já protočila oči. „Vím, proč se mnou nechceš být veřejně a úplně to chápu, ale pokud ke mně opravdu něco cítíš, mohla by ses přes to přenést? Pro mě?“

„To je vydírání, Edwarde!“ prskala jsem jako divoká kočka, kterou zahnal do úzkých. Samozřejmě, že jsem k němu něco cítila, vlastně… Milovala jsem ho, ale… Mohla bych mu věřit, že toho nezneužije? Co když mě už za pár měsíců vymění za jinou, což bylo teda dost pravděpodobný. Pak tu budu za tu největší chuděru a skončím jako Jessica nebo Carly. A to se mi ani trošku nelíbilo. Nechtěla jsem jít na trh s kůží, abych pak o ni později přišla.

Jenomže z představy bez Edwarda mi bylo ještě hůř. A to znamenalo jediné, že i kdyby mě vyměnil za nějakou jinou, stejně bych odsud zmizela a už se nikdy neukázala. Žít v jeho blízkosti a nemoct ho mít jen pro sebe, to bych stejně nezvládla, takže jakýpak risk?

„Prosím,“ zakňučel zdrceně a já si jen zhluboka povzdechla. Měl vyhráno, upír jeden vykutálenej!

„Tak fajn,“ ustoupila jsem. Rozumnější to tak vždycky dělá, nebo snad ne?

„Opravdu? Teda chci říct, myslíš to vážně?“ vybafnul najednou celý natěšený a oči se mu tak hezky rozzářily. Teď už mi dokonce držel ruku v té svojí a pohledem byl zaklesnutý na mých rtech. Byl tak neskutečně nádherný. Nebyla tu ta jeho věčná arogance, kterou tady ve škole praktikoval na všechny. Vypadal… zamilovaně.

„No, jo,“ vybafla jsem s předstíraným naštváním, ale nechtěla jsem mu dát hned najevo, že mi to je po chuti víc, než chci nechat znát. Už se ke mně dokonce nakláněl a bylo mi nad slunce jasný, co po mně chce. Břišní dutina se mi sevřela v očekávání a ještě níž mě nedočkavě zašimralo… „Ale...“ hlesla jsem tiše a přerušila ho tak.

„Ale?“ zopakoval po mně a jeho dech mi ovál obličej, jak byl blízko. Pouze v duchu jsem zasténala, jenomže on byl tak neodolatelný a sexy, až to bolelo.

„Nebudeš mi nakazovat, co si mám a nemám oblíkat,“ vyhrkla jsem rázně. Pravý koutek mu koketně vyskočil výš a v očích se mu znovu spokojeně zablýsklo.

„Pro tebe všechno, miláčku,“ dokončil sladce a než jsem se nadála, už byl celý opřený o mě a líbali jsme se. Náruživě a nedočkavě. Obě jeho ruce jsem měla ve vlasech a ty moje se ovíjely okolo jeho atletického trupu. Jedna nakonec dokonce zajela do kapsy jeho kalhot, abych mu mohla zmáčknout ten perfektní zadek. Možná bychom si mohli najít nějakou neužívanou, prázdnou místnost?

Kdo to má, ksakru, vydržet až domů?

Domů? Chtěla jsem říct ke Cullenům…

Můj chtíč pomalu narůstal a já bych se možná i přestala kontrolovat, kdyby se ode mě Edward sám neodtáhl. Už už jsem se chystala mu vyskočit do náruče a stehny obejmout jeho úzké boky… Díky za ty dary, že zavčasu přestal! Mohla bych dál předstírat, jak jsem naštvaná, ale ten jeho milý úsměv, můj úsměv, mi v tom zamezil. Nakazil mě tou svojí dobrou náladou a já se teď taky usmívala doslova jako praštěná, když ke mně natáhl svou velkou dlaň.

Chytila jsem ho za ni, což pro mě byla naprostá novinka a jistě i pro Edwarda a propletla si s ním prsty. Nic nenamítal, jen si naše spojené ruce přitáhl k ústům a políbil mě na hřbet té mojí. Srdce mi z tohohle jeho nového chování, na které jsem si teprve zvykala, úplně bláznilo a splašeně mlátilo o žebra.

Pak se otočil s tím, že konečně může jít, když zamrzl v pohybu. A já vlastně taky. Celá chodba byla zaměřená jen na nás dva. Do prdele! Zanadávala jsem pouze v duchu, a i když jsem nebyla zrovna žádná stydlivka, tváře mi mocně zrudly. Edward však jen tichounce zavrčel. Zdálo se, že ani jemu se to nelíbí.

„Na co čumíte?!“ okřikl je zuřivě a hrozivě se nakrčil. Byl nebezpečný… „Ještě jste neviděli zamilovanej pár?!“ V dalším okamžiku se život na chodbě opět rozproudil  a běžel dál, až na občasné nevěřící žárlivé pohledy, a to hlavně ze strany ženského pohlaví. A u mě v hrudníku to na vteřinu opět vynechalo, když jsem si vzápětí uvědomila, co to z té jeho slaďounce drzé pusinky vypustil. Zamilovaní…

„Doufám, že se nezlobíš,“ zeptal se mě šeptem, když se po mně provinile otočil. Teď už nevypadal vůbec naštvaně nebo nebezpečně, spíš naopak. Zdál se malinko vystrašený.

Šťastně jsem se pousmála a zakroutila hlavou, jakože ne. Nezlobila jsem se ani trošku. Na něj jsem prostě naštvaná být nedokázala... A třeba tu nakonec nebudu jen za jeho další holčičku ze seznamu trofejí, protože on se vlastně nikdy s nikým za ruku nedržel a už vůbec ne líbal. Ať veřejně nebo ne… „To je dobře,“ vydechl si spokojeně, políbil mě na spánek a pak jsme se konečně rozešli na naši další společnou hodinu. Edward mi samozřejmě sebral tašku, aniž bych stačila cokoli namítnout.

To jsem teda zvědavá, jak tohle všechno zvládnu. A jestli to zvládnu… Můžu mít tohohle sexy, provokativního upíra pořád vedle sebe a vydržet během studia jeho neustálé nájezdy ve zdraví?

Hm, myslím, že to nebude až tak složité… Nebo snad ano?

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 31. kapitola:

 1 2 3 4   Další »
32. RoPa
03.08.2012 [21:52]

RoPaSkunčí ptááááák Emoticon Emoticon Emoticon ano ten mě dostal a odrovnal! Tajně houctívám Emoticon

02.08.2012 [10:31]

KikketkaNo to zřejmě jo, Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon ale třeba takovej - Skunčí rypák, v pohledu BC-E taky není na zahození! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30. RoPa
01.08.2012 [22:33]

RoPaNo co asi? Psala bys úžasné povídky s méně barvitými nadávkami Emoticon

29. Basule
30.07.2012 [21:12]

BasuleOuu, Edward je tak sladkej. Emoticon No Jessica má konečně po žížalkách. A ta scéna na chodbě...ááách. Krásně napsané. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.07.2012 [20:04]

AnnieJaneVA teď se objeví Bellin tatínek ?Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.07.2012 [9:59]

klarushaTa bitka Belly a Jessicy byla úžasná. A to, jak byli Edward s Bellou v té třídě a hádali se, bylo taky úžasné. Ale ta scéna na chodbě... Prostě dokonalé. Oni jsou oba tak strašně skvělí. A jak Edward řekl, že jsou zamilovaní... Už se nemůžu dočkat pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26. BellaEdward
29.07.2012 [15:32]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25. Petra
28.07.2012 [22:29]

Zamilovaní Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon a já taky..do tvých povídek Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24. Lucka
28.07.2012 [1:33]

naprosto skvělá kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23. DAlice
27.07.2012 [13:32]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!