Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 30. kapitola

nechtěná


Basta così 30. kapitolaPoslední chvilky klidu, stěhování a vracíme se zpátky do školy. Jaké to všechno bude?

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 „O to se postaral Jasper, a mělas vidět, jak se na tom vyřádil,“ povídal a už se zase mírně culil, zato mně úsměv v momentě zamrzl. „Vážně se činil. Z auta toho nakonec moc nezůstalo,“ dodal. „Škoda,“ zakončil nostalgicky.

„Čí auto jste zničili?“ dotázala jsem se suše, ačkoliv mi bylo více méně jasný, že to odnesl Bentley. Můj nádherný mazlíček, který je už zřejmě pěkně pod drnem. No, alespoň bych si měla zjistit kde, abych mu mohla na hrobeček donést kytky. To by si zasloužil… Byla to moje jediná luxusní věc, kterou jsem si kdy za toho půl století koupila a teď… už asi není.

 

 

 

„No čí asi,“ zabručel a obezřetně si mě prohlédnul. Neříkej, že- „Moje Volvo,“ dodal posmutněle a ten můj drze se rozšiřující úsměv byl asi dost nemístnej. Jenomže prostě nešel nijak zastavit. Jo! Tak přece jen ušetřili mého čtyřkolého broučka. Oči mi teď jistojistě musely zářit, když jsem si s chutí přeměřila jeho nahé tělo. Cítila jsem se tak skvěle, že to nešlo ani vypovědět…

Tohle by si skutečně zasloužilo odměnu!

„Volvo,“ vyběhlo mi z úst spokojeně, ačkoliv i mírně překvapeně. Opravdu jsem se zdráhala uvěřit, že by Edward obětoval svoje stříbrné autíčko. Vždyť ho měl tak rád…

Pokud jsem si kdy dřív nalhávala, že k tomuhle upírovi nic cítit nebudu, nesmím a nikdy ani nezačnu, no… Tak bych řekla, že už se to stejně dávno stalo. Bylo pozdě nalhávat si opak. Nechtěla jsem se zamilovat, ale stalo se. Ještě nedávno stálo blokování těchhle nových pocitů k Edwardovi na horní příčce mého seznamu priorit, ale teď už to nešlo…

Zachránil mě a postaral se o mě, i když jsem mu to trošku, vlastně asi hodně moc a často, znepříjemňovala, a to ne jen jemu, ale všem. A teď dokonce zjistím, že na tu fingovaně opravdovou bouračku použil své milované auto, aby to moje zůstalo naživu. Nešlo ho nemilovat…

A kde vůbec zůstal ten dřívější Edward? Ten zlý, panovačný a záletnický snob? Vlastně…

Ať už byl, kde chtěl, doufala jsem, že se už nikdy víc neukáže!

 

Položila jsem se na bok s dekou vytaženou pomalu až ke krku, jakoby mě snad nahou nikdy neviděl a rukou jsem si podepírala hlavu. Edward ležel u mě až moc blízko, a ta těžce intimní atmosféra pro mě byla něčím úplně novým, ale zvykalo se mi na ni náramně lehce.

A to bylo malinko děsivý.

„Hele, mohla bys alespoň trochu soucítit a tvářit se, že tě to taky mrzí?“ vybafnul na mě mírně nafoukle. „Stačí jen předstírat,“ odfrknul.

„Pokusím se, ale když… Já jsem teď tak strašně moc šťastná!“ vypadlo ze mě příliš rychle, než abych to dokázala vzít zase honem zpátky. Taky nemusel vědět hned všechno, ne? Jenže bylo pozdě. Ten jeho ztemnělý pohled, který se teď zdál až příliš spokojený a… Nevím, jak to jinak popsat, ale prostě překypoval vším, co bych si u něj jen mohla přát spatřit. Ačkoliv moje nitro bylo stále na vážkách ohledně všeho, co se tohohle tvora týkalo. Stále nechtělo věřit ničemu, co říkal nebo na sobě dával znát…

„Hm,“ zavrněl tak jaksi sladce, když se mi nahnul až k uchu. Srdce si zase spustilo tu svou písničku o překot, jakmile se kolem mě ovinula jeho koncentrovaná vůně. „To rád slyším. A ohledně mého auta jsem ti chtěl jen oznámit, že ať se ti to líbí nebo ne, trest za jeho zničení jsem ti už vymyslel.“

Chtěla jsem mu od plic říct, že to byl jen jeho stupidní nápad, a tak ať si laskavě trhne protézou. Já nikde šaškovat nebudu! Prý trest… Beztak jsem netrpělivě očekávala verdikt, aniž bych ho přerušovala.

„Splatíš mi ho takovým způsobem, že -“

„Cože?“ vypískla jsem naštvaně a tím rázně utnula ty jeho nadržené průpovídky o splátkách. Jenomže jeho ruka už se pomalu začala vkrádat pod deku. Výstražně jsem ho po ní pleskla, ale nemělo to nijak valný účinek, v klidu si totiž pokračovala dál. „Hej!“ napomenula jsem ho a kousek se odsunula, ale nepomohlo to. Edward se ke mně bleskově přisunul a aniž by mu zmizel ten jeho andělský nakažlivý úsměv, natlačil se na moje tělo. Ruka mu samozřejmě skončila připlácnutá na mém, prozatím zakrytém pozadí.

Jemně to místo hnětl…

Stěžovala bych si klidně dál, ale ten pacholek mi nedal příležitost. Ta jeho nejsladší pusa mi z hlavy zase začala vyhánět veškeré rozumné argumenty a námitky, kterými jsem ho chtěla bez milosti zavalit. Tak… možná později, zamumlalo si opojeně moje podvědomí a začalo si i tiše příst. Samozřejmě jen v duchu.

Ani jsem se nenadála a Edward si mě převalil na záda. Drze se vecpal mezi moje nohy. Ale upřímně? Moc jsem s ním nebojovala. Teda… asi bych spíš měla přiznat, že jsem se nebránila vůbec. Ještě že mezi námi zůstávala ta tenká deka, která bránila našim tělům dokončit to.

Jemu bránila…

Edward jemně kroužil pánví proti té mojí a já už se nedočkavostí celá třásla. Cítila jsem horkost všude po těle, ale tu největší jako obvykle mezi stehny. Teplota mi rapidně stoupala a já, aniž bych si to uvědomila, začínala proklínat to cosi mezi námi. Teď už jo! Kéž by ta deka vůbec neexistovala…

Jestli ze mě tímhle neodbytným ukájením a uspokojováním zároveň udělá nymfomanku, tak mu garantuju, že už se pak nedostane ani na kratičký lov okolo baráku. Měl by si hošánek dávat setsakramentský pozor na to, co si tady na sebe uvazuje.

Raději jsem však dala adié rozumným myšlenkám a nahradila je prostoduchým sténáním. Jak hlasitým, tak tichým. Edward mi naštěstí do hlavy vidět nemohl, protože kdyby ano, to by pak jeho Ego mohlo pořádně vyrůst, nebo by se jednoduše vyděsil a už by byl za horama i za dolama!

V žaludku mi samozřejmě po chvilce malinko zakručelo. Aby na sebe ten zmetek náhodou nezapomněl upozornit, že? A ten nadrženej upír se jak naschvál okamžitě zasekl.

„Máš hlad,“ konstatoval, aniž by mu zmizel ten nádherný úsměv. A… Pokusil se ze mě slézt!

No to určitě! Nikam! Prvně mě rozpálí a pak to jen tak utne? To by taky nemuselo skončit dobře, vrčelo si nasupeně moje podvědomí. Ruce jsem mu omotala okolo krku a nohama, které mi teď částečně vylézaly z deky, jsem obemknula boky.

Ts…

Tady budeš!

„Bello,“ pověděl smírně. „Udělám ti jen snídani a hned jsem zpátky,“ dodal klidně a pokusil se zlomit můj odpor.

„Na to okamžitě zapomeň!“ zasyčela jsem rozladěně. „Buď pěkně doděláš to, co jsi tady tak nerozumně začal, nebo pak alespoň týden nedostaneš šanci to dokončit! To ti garantuju!“ vyjela jsem na něj celá ještě toužebně roztřesená a nedočkavá.

Zamračil se.

„Ale máš hlad,“ zopakoval. Jako bych byla nějaká zpomalená…

„Ne, nic mi nechybí, teda ještě před pár sekundami nechybělo, teď mě však štve jeden moc paličatej upír!“ zaprskala jsem rádoby naštvaně. Edwardovi potěšeně vyskočil jeden koutek a než jsem se nadála, žádná deka už mezi námi nebyla. Tehdy mi došlo, že kdyby nechtěl, nikdy bych ho zadržet nedokázala. Byl o tolik silnější…

Díky Bohu za výhrůžky!

A taky za to, že Edwarda vidina týdne bez sexu jistě pořádně vyděsila…

Tentokrát už zbytečně neotálel a rovnou se s tou jeho extrovní erekcí nastěhoval dovnitř. Byl to překrásný vpád, až se mi trup vyklenul vzhůru. Zavzdychla jsem tak nahlas, když mě naplnil a roztáhnul, až jsem měla na vteřinku pocit, že mě museli slyšet až do Seattlu. Ne, to asi ne, ale… V jednom miniaturním koutku mého momentálně nefunkčního mozku jsem zadoufala, že mě neslyší Cullenovi.

Snad nejsou doma a ani nikde poblíž…

Myslela jsem, že mě bude trápit dlouho, ale to ne. Právě naopak. Edward se pohybovat tak zkušeně a rychle, až jsem měla pocit, že tohle nesporně bude ten nejrychlejší úprk ke hvězdám, jaký mi kdy dopřál.

V dlaních jsem buď svírala jeho vlasy a snažila se ho přitáhnout k obličeji, abych se tak mohla nechat zaplavit těmi jeho sladkými polibky, které mi opravdu pokaždé hojně dopřál. Nebo jsem prostě jen mačkala prostěradlo a pokoušela se nezlomit si páteř, jak jsem se pod tou rozkoší vzpínala vzhůru. A toho on vždycky využil. Jeho ústa jsem pokaždé měla úplně všude. Krk, klíční kost, rameno, dekolt a ňadra. Bral to přesně v tomhle pořadí…

Právě jsem cítila ten jeho pálivě chladivý jazyk šplhat vzhůru k jednomu z těch dvou vrcholků, když mi rukou nadzvednul pánev a zajel do mě tak hluboko, až jsem bezděčně zalapala po vzduchu. Následným zakroužením ve mně doslova strhnul ničivou lavinu. Sesypala jsem se jak chatrný hrad z písku. Před očima se mi na okamžik zatmělo a stahy mi teď zaplavovaly celé tělo jak rozbouřený příboj.

Edward se ještě asi dvakrát rychle pohnul, než se na mě sám opatrně zhroutil. Cítila jsem, jak se uvnitř doslova mísíme. Jeho chlad s mým horkem… Bylo to překrásný. On se však už chvíli nato mírně nadzvedl na loktech, aby se mi podíval do obličeje, a přitom ty jeho onyxové oči doslova svítily hříšným rošťáctvím.

Co má zas za lubem?

„Vidíš? Ani to nebolelo a první splátku máš za sebou,“ pověděl blahosklonně, ale pohled se mu doslova smál. A nejen to, hrnuly se z něj ve velkém i spokojenost a štěstí. Bylo to víc jak zřejmé…

„Já ti dám splátky!“ zavrčela jsem pobaveně, když se moje svaly tam dole pevně obemknuly okolo jeho stále funkčního vzrušení. Edward ztuhnul a nešlo si nevšimnout, jak se mu rozvibrovala hruď.

Jo, bylo to neskutečně sexy!

„Neprovokuj upíra,“ zavrněl výhružně s očima přivřenýma jen na dvě maličké škvíry a přitom se znovu začínal pomalu pohybovat. „Když na to nemáš,“ dodal výsměšně, a to mě opravdu rozdráždilo. Veškerou mojí poloupíří silou jsem se zapřela do matrace a ani netuším jak, ale povedlo se mi ho převalit pod sebe. Spokojeně jsem se nad svým vítězstvím uculila, ale koutky mi spadly v momentě, jakmile mi došlo, že Edward nevypadá ani tak překvapeně, jako spíš potěšeně. A to mě zase pořádně nakrklo. Tak proto to bylo tak jednoduchý!

On se nechal! A schválně!

Už jsem znala i důvod, protože mi najednou přímo nestydatě civěl na prsa. Ne, doslova je hypnotizoval. Teď už dokonce i šahal!

Zmetek jeden prohnanej!

Chytila jsem ho za zápěstí a připlácnula mu je k matraci. Sice mě mohl kdykoliv přeprat, ale budiž mu přičteno k dobru, že se mi skutečně vůbec nebránil. Pohled měl na okamžik pobavený, ale i ten se rychle vytratil, a jeho oči se znovu zaleskly touhou.

Hrdlo mi pod návalem emocí úplně vyschlo.

Tiše jsem pozorovala jeho tvář a přitom se moje tělo nezapomnělo ani rytmicky pohupovat. Klesalo a zvedalo se v pomalých, lenivých přírazech. Tohle bylo zas o tolik jiný. Jako by přestal existovat celý vesmír a já se právě dokázala soustředit jen na Edwarda pode mnou. A on mi to oplácel úplně stejně. Očima zaklesnutýma v těch mých si dokonce ani jednou neodskočil na návštěvu o kus níž. Nakonec jsem mu zápěstí pustila a dlaněmi raději bloudila po jeho širokém hrudníku. Nic hezčího jsem vážně v životě neviděla…

Později se posadil a zapletl mi ruce vzadu do vlasů, aby si tak můj obličej přitáhl k sobě co nejblíž. A líbal. Líbal tak něžně, a přitom i hříšně, až mi tahle jeho nová stránka totálně motala hlavu. Milovali jsme se ještě asi dvakrát, ale kdo by to nakonec počítal?

Edward mi pak odskočil udělat takovou pozdní snídani nebo to byl spíš oběd, a hned co jsem se v posteli najedla, mě samozřejmě odvedl do sprchy. Ta byla taky společná… Líbilo se mi, že to uvnitř bylo téměř nevinné. O nic se nepokoušel, jen jsme se navzájem umývali. Fajn, tak trošku vášnivé to bylo, ale jen ždibíček! A to hlavně tehdy, kdy jsem mu mydlila… No, prostě celý tělo.

 

„A jak dlouho, že to budu muset platit?“ vydechla jsem nadmíru spokojeně, když už jsme se zase váleli v posteli. Nazí. Edward ležel na zádech a já se k němu z boku tiskla. Podíval se po mně černým pohledem a chvilku v tichosti přemýšlel.

„To ti raději nepovím, ještě by ses mi mohla vyděsit, a co pak?“ utahoval si ze mě, ale já za tou jeho veselou maskou jasně poznala, že to myslí naprosto vážně. Srdce mi od radosti poskočilo, vyseklo jeden a půl vrut a k tomu kotoul vpřed schylmo a pak dopadlo dokonalou šipkou přímo do jeho náručí. Bylo zamilované až hrůza... To mozek, ten na tom byl úplně opačně. Hádal se s celým tělem. Abychom prý tomu upírovi nevěřili ani nos mezi očima.

Ale prohrával…

„Fajn, hlavně, že můj Bentley žije,“ dodala jsem rádoby smířeně, ale mělo to být spíš takové drzé rýpnutí. Bohužel jsem tu spokojenost, která ze mě teď vycházela snad úplně odevšud, ukrýt nedokázala. Byla jsem vážně špatná lhářka…

Ale šťastná!

 

 

„Bello!“ rozječel se odněkud hlas Alice. Přetáhla jsem si jen deku přes hlavu a pokoušela se znovu zabrat. Někdo mi ji však zase pohotově sundal.

„Vstávej, lásko,“ špitl mi do ucha známý hlas.

„Hm…“ zamručela jsem rozladěně, ale vstávat se mi ještě nechtělo. Vždyť mě Edward včera, vlastně už spíš dneska, nenechal ani pořádně vyspat. Nebo že by to bylo obráceně? Těžko posoudit. Vím jen, že po tom včerejším stěhování, kdy mi kluci pomohli téměř celý můj byt nastěhovat sem, jsem částečně vyplýtvala polovinu mojí energie. Oficiálně jsem teď bydlela tady i se vším, co jsem měla. Nějaké haraburdí samozřejmě skončilo ve sklepě, přesto ta naše společná ložnice… No bylo to něco! Byli jsme tu smíchaní. Já a Edward. Jeho staleté deníky a knihy, zároveň promíchané s těma mýma.

To samé platilo o všem ostatním.

Oblečení v mém starém šatníku však prošlo těžkou rekonstrukcí zvanou hurikán Alice. Tohle tornádo naprosto nenápadně proletělo mýma věcma a pak jich tu nejméně polovina chyběla. Takový rázný vstup do soukromí jsem dozajisté nemohla tolerovat, tak jsem se pořádně urazila. A kdo by se nenaštval, že?

Edward se mě samozřejmě snažil obměkčit osvědčenými metodami a triky, které na mě platily a které znal pouze on sám. Nakonec se mu to tedy opravdu povedlo, přesto mě docela ranilo, jak moc na něm bylo znát, že si oddechl, když některé z těch ohavností, co jsem dřív nosila, odsud jednou provždy zmizely. Stejně bych se do toho už nikdy neoblíkala… Přece jen jsem se teď maskovat nemusela a hodlala jsem si to i řádně užít, což zase netušil chudák Edward. Ale… Měla jsem snad právo ty věci vytřídit a vyhodit sama, ne?

Dovolila jsem mu tedy, aby mě vzal na večeři a pak samozřejmě i do kina. Škoda jen, že si z toho filmu vůbec nic nepamatuju… Jenomže bylo vážně nad moje síly odolat prezenci těch nejsladších rtů na planetě, které se mi neustále provokativně nabízely. Možná, kdyby mu z nich cukr přímo neodkapával a nebyly by tak perfektně tvarovaný, šlo by to snadněji. To ale rozhodně nebyla žádná stížnost! Byla jsem nadmíru spokojená s tou jejich nebeskou příchutí a tvarem…

A to vlastně naprosto všude!

 

Na stehně se mi nečekaně objevily studené prsty a přejížděly po celém jeho vršku. Od kolene až k boku.

„No tak, musíme do školy,“ domlouval mi sladce. Pche! Tohle na mě nezabere. Ne tentokrát! Hudrovala jsem si sama pro sebe a pouze v myšlenkách.

„Přijedu potom,“ zabrblala jsem rozladěně. Stejně jsem v pondělí začínala o hodinu později než Edward. Navíc jsme se jasně domluvili, že si na zamilovaný páreček prozatím hrát nebudeme, takže? Kde byl sakra problém? No, asi v tom, že jsem se tak domluvila hlavně já, ale nechtěla jsem, aby mě ve škole hned brali jako nějakou jeho další děvečku. A on s tím nakonec souhlasil, i když zřetelně nerad.

„To těžko, já jsem první hodinu vynechal,“ dodal smírně a začal ze mě stahovat peřinu.

„Hej,“ zavrčela jsem podrážděně a snažila se ho odstrčit. „Kdybych věděla, že mě nenecháš ani vyspat, nikam bych se nestěhovala,“ lamentovala jsem navztekaně a ignorovala ten hurónský smích odspodu. Emmett se jistě moc dobře bavil. A to i včera, když nás poslouchal při… ehm… no, při tom.

„Ale no tak, stejně bych tě nenechal vyspat ani u tebe v bytě. A na mou obhajobu můžu jen dodat, že já si rozhodně nezačal!“ obhajoval se a usmíval, jak jsem zjistila hned poté, co jsem namáhavě rozlepila stále ospalé oči. A to zatracené nutkání na něj vypláznout jazyk jsem taky naštěstí udolala hned v začátcích.

„Možná sis nezačal, to je pravda, ale pak jsi ani nechtěl skončit!“ zavrčela jsem a jedním rychlým pohybem ze sebe stáhla přikrývku. Byla jsem po včerejšku nahá, ostatně jako vždy, ale už po pár dnech, tedy přesněji třech dnech soužití s tímhle upírem jsem s tím neměla problémy. To on to měl horší…

Pokud si nechtěl často měnit kalhoty, musel svoje věčně nadržené libido udržet pěkně zkrátka a šlo mu to dost ztuha. Ale mínila jsem ho v tom nechat hezky pachtit a snažila se tu jeho věčně nedočkavou stránku pořádně tužit. Jak jen to bylo možné. Hlavně tedy ráno a večer si musel dávat pozor, aby to jeho oblečení přežilo bez škod.

Prozatím se mi předvedl s rozervanými kalhotami jen jednou jedinkrát. A že to byl pohled, ještě teď mi při té vzpomínce pocukávalo v koutcích. Nebylo to zas tak dávno, jen předevčírem, ale…

Právě jsem vylezla ze sprchy a v klidu se v pokoji převlékala, když bez zaklepání vstoupil on. Byl vlastně jediný, kdo do naší ložnice vstupoval bez klepání. U ostatních jsem si velmi striktně vydobyla, že se musí ohlásit dřív, než vlezou dovnitř. A jen Emmett s Alicí tohle moje pravidlo občas porušili. Každopádně, Edwarda jsem neslyšela a netušila jsem, že mě ten šmírák drze pozoruje, až mi jeho přítomnost prozradil zvuk trhající se látky.

Stál hned kousek ode mě. Oči jak dva temné uhly a ruce podél těla zaťaté v pěst. Stihla jsem jen kratičký pohled na jeho poničené oblečení ve spodních partiích, než se na mě bez varování vrhnul. A potom už si toho opravdu moc nepamatuju. Snad jen, že jsem byla pod ním a… k smíchu jsem se dostala až o hodně, hodně později.

 

A teď mě tu prudí!

Jako navztekaný generál jsem odcupitala do koupelny a dala si jednu bleskurychlou sprchu. Vlasy jsem nemyla, ale jen je pročísla. Konečně jsem se ani nijak nelíčila. A proč taky, když už jsem se konečně nemusela skrývat! Tedy alespoň už ne před tím jedním! Ten druhý po mně prozatím nepátral… Ale já měla vážně dost toho se neustále jen bát!

Navíc Charles nebyl Michael…

On byl přece můj otec!

Když jsem se pak vrátila zpátky do pokoje, stále ještě zabalená do županu, Edward už nikde nebyl. Na posteli se mi válela úhledně vyskládaná hromádka oblečení, což byl takový nemilý aspekt tohohle dokonalého domova, alias uzurpace vlastní vůle v oblékání! A pak, na můj vkus byla ta kupička až příliš malá.

Alice zaklepala právě v okamžiku, kdy jsem se do toho – mini nic – nasoukala a naštvaně se pozorovala v zrcadle. Tohle se do školy rozhodně nehodilo. Vždyť to velikostí připomínalo spíš Edwardovy trenýrky…

„Co to je?!“ vyštěkla jsem dopáleně a rukou ukázala na ty riflový piďásky.

Hot pants, “ dodala spokojeně a neopomněla na mě i protočit oči, jako bych byla v módě zaostalá. To si teda vyprošuju!

„Já vím, jak se to jmenuje, ale -“

„Bello,“ přerušila moje lamentace rázně. „Sluší ti to a uvidíš, že všichni na tobě budou moct oči nechat,“ vysvětlovala mi s pověstným klidem Dalajlámy. Já se tak ale rozhodně necítila. Ne, že by to snad vypadalo špatně, to ne, ale… „Nechceš alespoň trochu potrápit Edwarda?“ vypadlo z ní s vítězným úsměvem a dokonce si zkaženě promnula ruce. Málem mi spadla překvapením brada. Uvědomila jsem si, že má vlastně tak trochu pravdu. Koutky se mi začaly taky nebezpečně zvedat. Představa žárlivýho Edy? K pomilování! Teda v tom případě, že bude skutečně žárlit…

„A kde vůbec je?“ vypadlo ze mě jakože nezaujatě. V tomhle se dostanu tak možná tři metry od domu než na mě znovu skočí. Hmm, zas tak úplně špatná představa to ale není...

„Jel napřed. Řekla jsem mu, že to tak bude lepší,“ povídala nevzrušeně, ale ve mně by se v ten okamžik krve nedořezal. Co když si to právě teď rozdává s Carly? Nebo nějakou jinou? Srdce mi začalo pumpovat a já cítila, jak mi tělem začíná proudit vztek. A žárlivost…

Proč nepočkal!?

Tohle si teda odpyká!

„Fajn, vezmu si to!“ ukončila jsem tím náš rozhovor. Ještě jsem se rychle otočila a pořádně se v zrcadle zkontrolovala. Ty šikovně potrhaný džínový kraťásky mi sice sahaly sotva pod zadek, ale nakonec… Začínaly se mi i líbit. A ta karamelová blůzka bez rukávů s lehounkou černou šálou taky nevypadala vůbec zle.

Hodila jsem na sebe to pidi vypasovaný sáčko s krátkým rukávem a nazula se do čehosi, co mohlo s jistotou soupeřit s mrakodrapy v Číně a Japonsku. Snad na tom nehodím hubu. To by byl vážně trapas…

Schmátla jsem tašku s noťasem, tři knihy do rukou a vcelku rychle jsem se dostala i do garáže. Zůstal tu už jen můj Bentley a bylo na něm vidět, jak moc by mu prospělo mytí. S jedním rozhozeným povzdychnutím jsem zmáčkla čudlík na dálkovém ovládání, které mě a moje auto nakonec vypustilo ven.

Ke škole mi to sice chvíli trvalo, ale to jen proto, že Cullenovi bydleli tak daleko. Sbohem dlouhé přispávání... Vlastně, spánek jsem nikdy moc nepotřebovala, až na pár posledních dní...

Zaparkovala jsem co nejdál od Edwardova nového Volva a vystoupila. Hodina mi měla začít cirka za deset minut, a to bylo přesně tak akorát, abych to na těch šílených šteklech docapkala až do auly. Venku postávalo už jen pár kuřáků s pár flákači, kteří si mě se zájmem prohlíželi. A tenhle typ pozornosti jsem vážně nesnášela!

Byla jsem už téměř v polovině parkoviště a snažila se ignorovat ty otravné pohledy, když se zpoza jednoho auta najednou vynořila Jessica a tělem to do mě bezohledně napálila. Knihy mi z rukou samozřejmě okamžitě vypadly a já sama se těžce zakymácela, ale nakonec to moje vratká rovnováha vyhrála. Naštěstí jsem se vyhnula výsměšnému pádu na zadek. Zato ta mrcha stála pořád na místě a s úšklebkem mě pozorovala. Pak na mě namířila výhružně prst a obličej se jí stáhl v ošklivé grimase.

„Tohle bylo jen takové malé upozornění, aby ses od Edwarda laskavě držela dál, protože příště by se ti mohlo stát i něco daleko horšího!“ varovala mě ledově.

Hm… Tak koukám, že to zas tak jednoduché, jak jsem si původně myslela, nebude…

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 30. kapitola:

 1 2 3   Další »
04.06.2012 [16:34]

anissskaNo... čekám, že si Bella začne Edu pořádně hlídat... :d Emoticon Emoticon Emoticon

29. BellaEdward
03.06.2012 [10:32]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28. nikaok
01.06.2012 [22:46]

nikaokAle neee.. proooč ten konec??? hmm.. proooč??? Emoticon Emoticon áách.. tak jo no... kapitolka bola taká úúžasná, sladká, krááásna.. áách.. úúúplne supeeer Emoticon Edward je dokonalýýý.. áách... boože... to je takééé krááásne... ale tá Jessica.. tá ma štve... nech jej Ed v ďalšej kapitole poriadne ukáže, ok? Emoticon jooj.. a nech sa už Belle vyzná, že ju miluje... viem, že sa bojí.. ale to aj Bella.. takže, sú si rovní a bude to v pohode, yop? Emoticon Dúúúfam, že ďalšia kapitolka bude čoskoro.. ja sa tak neviem dočkať.. áách.. koniec koncov, to ja nikdy... vzhúru do psanííí... honeeeem Emoticon Emoticon Emoticon

01.06.2012 [15:42]

kikuskaŠkoda toho konca. Myslela som, že sa dočkám aj Edwardovho trápenia, ale ty si mi to usekla! Zase! Kikk, ja by som ťa zabila. Emoticon Ale neboj, neurobím to, potrebujem totižto novú dávku. A vážne by už mohla byť. Emoticon Opäť dokonalé, Kikk. Z tvojich rúk milujem pohodové kapitoly. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31.05.2012 [23:16]

AngieCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31.05.2012 [19:03]

klarushaNàdhera. Taková pohodová, romantická kapitola. Ptostě krása. A ten konec... Ta Bella si s Jessico ještě užije, ale kdeje ten Edward, když ho člověk potřebuje? Ryvhle piš další kapitolu, ať známe Edovu reakvi na Jessiicu (teda jestli se to dozví), no a samozřejmě taky jeho reakci na Bellino oblečení do školy. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31.05.2012 [15:51]

Irmicka1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23. AnnieJaneV
31.05.2012 [14:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22. RoPa
31.05.2012 [11:01]

RoPa Emoticon Emoticon

21. Verru
31.05.2012 [9:50]

VerruÚžasnééé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!