Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 3. kapitola

23.12.2010 (17:15) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 6276×

Moje tělo se zřejmě potřebovalo trochu zregenerovat a oddechnout si po konzumaci krve. Protáhla jsem si ztuhlé svaly a dala pořádně dlouhou a hlavně teplou sprchu. Oblékla se. A za hodinku měl konečně začít další díl mého seriálu, když se ozval domovní zvonek.

To by mě teda zajímalo, kdo chce v tuhle hodinu moji maličkost otravovat. A já si bláhově myslela, že stihnu alespoň trošku uklidit ten svinčík tady. Možná kdybych dělala, že nejsem doma? Jenže ten zpropadenej zvonek ne a ne zmlknout. Takže mi nezbývalo nic jiného, než jít otevřít.

A jaké bylo moje překvapení, když ve dveřích stála naštvaná Alice s Jasperem, a bohužel k mému neskonalému štěstí i Edward. Co ten tady zase chce? Nikdo nedokáže uhádnout, jak zklamaná jsem byla při zjištění, že moje zbožné přání mi ani tentokrát nevyšlo a Edward od žádné odhozené sirky opravdu nechytl. Protože to by tu jen tak nestál a nekoukal mi směrem na hrudník.

Je to fakt ztracený případ a zdá se, že už i dost natvrdlý, jinak by mu do té jeho skořápky dorazilo, že ho nikde v mém bytě nechci a už vůbec ne ve svém životě. Sakra!

„Co tady děláte?“ vyprskla jsem a Alici z mého nepřátelského tónu malinko spadl hřebínek. Jen ať si nemyslí, jakoby nevěděla, jak jejího bratra nesnáším. Ne, ona ho přitáhne až mému prahu. Dneska na něj mám extra smůlu.

„Opravím se, co tady dělá on?“ štěkla jsem a namířila prstem na toho skunka. I když to bylo zdaleka jen obrazné označení. Edward vůbec nesmrděl, právě naopak, bohužel. A teď navíc, když už jsem věděla i to, jak chutná, o to víc jsem tu jeho dokonalou fasádu nesnášela.

Mé očekávání, kdy mi konečně něco chytrého odpoví a přestane tak zírat na moje prsa, se ale nenaplnilo. Vlastně nikdo mi neodpovídal, asi je vykolejil můj domácí oděv? Tílko a kraťásky. Nejen, že se všichni tři ani nehnuli, navíc mi do bytu pouštěli jen zimu. A jak na to asi zareagovala moje lidská stránka? Vyskočila mi husí kůže a vzhledem k tomu, že jsem na sobě neměla ani podprsenku…

Jenže proč taky, když byt byl jen můj a nikdo mi sem nikdy nelezl, kromě Alice, ale to taky bylo jen výjimečně. Teda pak tu ještě bylo pár přátel, které zase neznala Alice a ani její rodinka. Oni patřili k mému občasnému nočnímu životu, ačkoli jsem nic s nikým už dlouho neměla, tak tanec jsem prostě ze svého života vypudit nedokázala. A Edward měl pohled pořád zapíchnutý na můj hrudník. Mělo mě napadnou, že teď, když už mi i bradavky stály v pozoru, on jen tak koukat nepřestane. Zkřížila jsem si přes ně ruce, abych ho tak donutila podívat se mi alespoň do očí. Jenže jestli mě někdo dokázal opravdu vytočit a řádně překvapit, tak právě on. Nejenže pohled nezvedl, on jím naopak klouzal dolů a zastavil se až na mých nohou. Vztekle jsem si začala pravou podupávat a postavila se tak, aby pochopil, jak mě ten jeho slintavej pohled uráží. A když mi nikdo neodpovídal ani tentokrát, zkusila jsem to znovu, a tentokrát na to šla jinak.

„Alice? Proč nenechalas toho pejska v autě?“ můj hlas byl najednou jako med.

„Koho? Já tady žádný zvíře nemám…“ nechápala ta potvora.

„Ne? A co tohle?“ ukázala jsem naštvaně na Edwarda, který se už taky pomalu vzpamatovával. Jasper se jen potichu pochechtával, protože jako první zapojil mozkové závity. No jo, on je život dost těžkej, když jeden má v hlavě jenom holky a druhá zas jen a jen nákupy. Jenže to už byl i Edward vzpamatovaný dostatečně na to, aby pochytil, že jsem si ho dovolila otitulovat jako čtyřnohého miláčka.

„No dovol, já nejsem žádnej čokl,“ odfrkl naštvaně.

„No nevím, vypadalo to, jako že mi každou chvílí začneš ojíždět nohu,“ Jasper s Alicí vyprskli smíchy a málem se odporoučeli na podlahu. A Edward? Ten mě jen provrtal pohledem a zavrčel, ačkoli si myslel, že ho neuslyším.

„Neboj, to se nikdy nestane!“ štěkl po mně. No, já to tušila, že ve své podstatě nebude mít daleko ke čtyřnohým chlupáčům. Ti taky jen štěkají, vrčí a ojeli by snad i díru v plotě, když z ní potáhne estrogen. Jen jsem jaksi ještě nepochopila, proč si Edward nehledá holky mezi svýma? Že by ho už ani tam nechtěly? Bylo to dost pravděpodobné.

„To mě teda uklidnilo… A jsem neskonale ráda, že jsme si to konečně ujasnili. Takže,“ otočila jsem se na Alici, „co tady teda děláte?“

„Přišla jsem se na tebe podívat, když ses neobjevila na dalších přednáškách. Měla jsem o tebe starost. Nezvedala jsi mobil a ani nezavolala,“ hudrovala Alice. Bože, proč se začíná chovat jako žárlivá snoubenka? Nebo hůř, jako matka, ačkoli tohle nemůžu objektivně posoudit. Teda vlastně ani to první. A navíc, jak jsem jí asi měla zvednout telefon, když jsem se právě krmila? Nebo spala? Pochybuju, že ona by mi to v opačné situaci zvedla. A pak taky tenhle Ed-špión věděl, že jedu domů.

„To ti tady Romeo nic neřekl?“ zeptala jsem se Alice, ačkoliv můj pohled směřoval na Edwarda, který se nervózně ošil. Jasně, takže nikomu nic o tom, jak mě špehoval, neřekl. To mě taky mohlo hned napadnout.

„No tak pojďte dál nebo tu za chvilku budu mít jen zimu a tři důlky,“ pozvala jsem je raději dovnitř, ačkoliv se mi to rozhodnutí ani v nejmenším nezamlouvalo. Jenže, co kdyby se do jednoho z těch důlku vycvrkala fenka paní domácí? To jsem teda s Edwardovou přítomností tady nechtěla riskovat. Jenže mi taky nebylo zrovna po chuti, aby se mi tu ten mamlas s Jasperem moc rozhlíželi. Tohle bylo jenom moje soukromí.

„Máš tady teda pěknej bordel,“ posměšně zhodnotil moje království ten, u kterého bych uvítala, kdyby nemluvil vůbec. Tenhle klučina je vážně sympaťák, ne? Hned mi bylo jasné, proč kromě svých bratrů nemá žádné další kamarády.

„Kdyby ti neuklízela Esmé, vypadalo by to u tebe určitě ještě hůř. A pokud máš nějaké námitky k mému bydlení, tamhle jsou dveře,“ mluvila jsem naprosto klidně, „a na chodbě to pro tebe bude určitě útulnější.“ Pokynula jsem mu rukou, ale on se jen na patě otočil a posadil do mého oblíbeného křesílka.

No vlastně tu bylo jediné, společně s menší nerozkládací sedačkou pro dva. Prohraně jsem si povzdechla a rozhodla se tenhle rozhovor ukončit co nejdřív. Tím rychleji je odsud alespoň vypakuju a budu se moc věnovat pro mě příjemnějším věcem. Al si se mnou sedla na gauč a Jasper samozřejmě co nejblíže jeho milované. Což znamenalo na opěrku hned vedle ní. Někdy ti dva připomínaly dva magnety obrácené tou správnou stranou. Prostě se od sebe nikdy moc nevzdálili, a to ani při nákupech. Jasper byl prostě super. Pravý opak Edwarda, který protentokrát mlčel a sledoval televizi, nebo se tak alespoň tvářil a nám naštěstí nevěnoval ani pohled. Díky za ty dary!

„Takže se moc omlouvám, že jsem nezavolala, mami, ale neměla jsem čas. Příště se polepším,“ na znamení pokory jsem zamávala řasami.

„Fajn, ale přišla jsem se s tebou hlavně domluvit na těch nákupech. Slíbilas mi to,“ obhajovala se Alice.

„Jo, ale jen když budeš hodná, a to ty rozhodně nejsi, protože jinak bys mi do bytu nepřitáhla Edwarda.“ Ten si samozřejmě okamžitě uraženě odfrknul a dál sledoval telku.

„No jo, promiň, ale on nás vezl do školy a byl ochotný odvézt mě i sem. To Rose šílela, když jsem se jí ptala, jestli by nás sem s Emmettem nehodili,“ pořád se jen hájila Alice. Objala jsem ji, protože se to rozčepýřené třeštidlo tvářilo hodně nešťastně. Nechtěla jsem jí vysvětlovat, že mě její bratr zřejmě sleduje. Tak nějak jsem to cítila v kostech, protože za tenhle jediný den se mi do života připletl tolikrát, jako za celý rok ne. A to stačilo vzít si jen něco pěkného na sebe… možná jsem spíš měla říct na tělo. Jenže to nic neměnilo na tom, že ho tu nechci, protože jsem se takhle neoblíkla zrovna kvůli němu. Teda ne úplně. Měla to být pomsta, která, jak to tak vypadá, se mi vymkla z režie. Kdybych jen tušila, že budu mít Eda pořád za zadkem, to bych si to všechno ještě jednou pořádně rozmyslela.

„To nevadí,“ mrkla jsem na ni, „však ho tady snad pár minut vystojím.“

„Hele, mohly byste už konečně přestat s tím pomlouváním?“ rozohnil se tentokrát Edward už doopravdy.

„Ne, teprve nás to začalo bavit,“ ohnala jsem se po něm.

„Tak si to nechte na někdy jindy, až budu pěkně daleko,“ pokračoval.

„Co tě tady drží?? Pa, pa.“ Vyhodit ho ale bylo daleko těžší, než jsem si kdy dokázala představit. Nejenže neodpovídal, navíc se znovu otočil k obrazovce a naprosto mě zasklil. Kdyby to šlo, zavrčela bych, skočila na něj a zakousla se mu do krku. Načež bych si zřejmě vylámala všechny moje překrásně dokonalé zuby, nebo taky ne. Nikdy jsem to nezkusila. A ne že by mi znovu nenarostly, kdyby se to opravdu stalo, to ne, ale asi by mě to parádně bolelo. Bude lepší, když se tím individuem přestanu zaobírat, beztak by to k ničemu dobrému nevedlo.

„Tak Alice?“ zabruslila jsem znovu k našemu předešlému tématu a čekala, kdy začne.

„Vyrazíme hned zítra? Máme jen odpolední přednášky, takže bychom potom mohly jet na nákupy. Co ty na to?“ přemlouvala mě i očima, a kdo by téhle rozčepýřené potvůrce tak dokázal odolat? I když jsem se chtěla dělat malinko nedostupná, ale s tím štěněčím pohledem, kterým se na mě tak prosebně koukala, se prostě nedalo jen tak říct ne.

„No tak dobře,“ rezignovala jsem, „ale příště už nechci žádné podobné překvapení!“ střelila jsem pohledem po Edwardovi, aby tak Alice pochopila. Na sekundu mě pohled na Edwardovu tvář znehybnil a já nedokázala uhnout a ani poručit mému malému mozečku, že na tu osobu by tak dlouho civět neměl. On naštěstí pořád sledoval obrazovku a tvářil se naprosto klidně, snad i docela mile. Prostě tak, jak jsem ho ještě nikdy neviděla. Pohled mi sjel taky směrem k televizi, abych se dozvěděla, na co kouká. Aha, byl to jakýsi starý film, snad z padesátých nebo šedesátých let. Znovu sem se zaměřila na jeho tvář a zkoumala ho daleko precizněji. Opravdu mu to moc slušelo, byl to typický krasavec, který mohl mít opravdu kteroukoli. Teda až na mě! Můj pohled pomalinku klouzal směrem dolů, po linii jeho krku, k jeho širokým ramenům a hrudníku, schovaných v tmavě-modré košili. Jenže tady moje prohlídka ani zdaleka neskončila, bohužel jsem pokračovala níž a níž, až jsem skočila na jeho vyboulenině na kalhotách. Bože, najednou na mě zase zaútočila vzpomínka na Edwardův polibek ve městě. A ta jeho nezapomenutelná sladkost. Urychleně jsem zatřepala hlavou, abych si vyhnala tyhle idiotské pocity pryč z mozkovny, jenže moje tělo se začínalo zahřívat. Ach ne! Moc dobře jsem věděla, co to znamená, a že to nevěstilo nic dobrého. Vrátila jsem se pohledem k jeho obličeji a k mé smůle už Edward nepozoroval obrazovku, ale mě. Sakra, sakra, sakra… Do mého obličeje se ve chvilce nahnala horkost, a zařídila mi růžové tváře! To snad ne! A jemu se navíc začínal zvedat koutek jeho dokonalých úst… Doprčic, vzpamatuj se, Bello! Nadávala jsem sama sobě. Zrovna se chystal otevřít pusu a říct něco, za co bych mu už určitě skočila okolo krku, jenže ne z vděčnosti, nýbrž proto, abych ho jednou pro vždy zakousla a umlčela. Nadobro! Když se jeho hlava otočila ke dveřím. Mrkla jsem po Alici, ale i tak koukala ke dveřím a nasávala vzduch do plic. Vlastně všichni tři.

Edward najednou střelil pohledem na mě a pak na ty dva vedle. A hned na to někdo zaklepal. Pokusila jsem se i já vyburcovat mé speciální polo-upíří smysly, díky nimž mi bylo dovoleno slyšet, jak ten někdo něco položil na zem a rozběhl se pryč. Vzhledem k rychlosti, jakou se vypařil, jsem tipovala, že to zrovna člověk nebude.

„Otevřu,“ zvedl se ten princ na bílém koni. Všem jim bylo jasné, že ta osoba, co před momentem klepala, už tam dávno není. Jenže taky věděli, že nechal něco u mého prahu, a že to byl upír. Stejně tak jsem to tušila i já, což byla jediná věc, kterou nemohli vědět.

„Ne! Tohle je můj byt, nechápu, proč bys měl mým návštěvám otvírat ty?“ postavila jsem se před něj a výhružně si založila ruce na hrudi. Můj pohled nepřipouštěl námitky, jenže stejně tak ten Edwardův.

„Možná bys ho měla nechat otevřít, je pozdě a kdo ví, kdo tam může být,“ lamentovala Alice a stála na straně svého povedeného bratříčka.

„Tak to teda ne! Tohle je jen můj domov a normálně tady jsem taky úplně sama! Navíc nemám žádného vrátného…“ chystala jsem se vykročit ke dveřím, když mi ten blboun znovu zkřížil cestu.

„Uhni!“ můj vrčivý hlas se ozýval v celém pokoji.

____________________________________________________________________________

V příštím díle se dozvíte, jak to v tak prekérní situaci mohlo dopadnout…

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 3. kapitola: