Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 2. kapitola


Basta così 2. kapitolaJak se bude Bellin den dál vyvíjet? A co na její změnu okolí? A taky… co na to Edward? Posílám do oběhu další díl, sice trochu pozdě, ale dřív jsem se na net opravdu nedostala!!! Jinak moc a moc děkuji za pozitivní komentáře k téhle povídce, opravdu si toho vážím! A snad další díl nezklame. Zvlášť dík Aalex za opravu první kapitoly - a tentokrát už to snad mám správně. Taky se omlouvám za sprostá slova, ale zkrátka to sem patří…

Můj život je jen můj a nikdo mi nebude nic diktovat. Jo, ale to jsem ještě dostatečně dobře neznala Alici, jinak bych už dávno věděla, jak hluboce jsem se spletla. Jestli je někdo výborný diktátor, tak právě ona. Ale nebudu předbíhat…

 

Odzvonil konec hodiny, po němž následovaly další přednášky, než jsem se konečně dostala až k obědové pauze. Připadalo mi, jako bych hlavní atrakce dneška. Možná že bych začala vybírat peníze? Ušklíbla jsem se nad svým přiblblým nápadem. Poslední dobou mě totiž skoro nic normálního nenapadalo. Odmítla jsem všechny návrhy na randění, a že jich teda bylo, a raději se věnovala smysluplnějším věcem. Jako studiu a rozhovorům s Alicí.

A pak ten včerejší sen. Figuroval v něm Sal, a každý si snad dokáže představit okolo čeho a hlavně kam se moje představy ubíraly. Jasper se vedle mě vždycky tvářil tak divně a pokaždé se pokoušel odtáhnout Alici někam pryč. Ale já se nenechala. Sakra, má ji doma pořád…

„Půjdeš se mnou na oběd?“ Nechtěla jsem zase skončit sama u stolu a riskovat, že si ke mně přisedne nějaký otrapa. Jenže ta potvora se zatvářila rozpačitě a můj návrh zamítla. Prý si s Jasperem odskočí něco koupit. Jo, tak koupit?! Komu se tady snažila věšet bulíky na nos. Každopádně hlad mě donutil na oběd jít. A čím déle jsem odmítala krev, tím větší byla spotřeba jídla, ale o to míň efektivní to pro mě bylo.

Povzdechla jsem si a posadila se k mému oblíbenému včerejšímu stolečku. Na který mi bohužel zůstaly nemilé vzpomínky. K mému štěstí tu dneska ještě moc lidí nebylo a já tak mohla v klídku objednat mou vysněnou horu jídla, ale bylo mi úplně jasné, že dlouho to takhle nepůjde. Všichni na mě koukali jako na největšího žrouta, ale zkuste jim to vysvětlit… Před odletem budu muset na lov. Ne, spíš už příští týden nebo si zase koupím nějakého domácího mazlíčka, jako například králíka?

Byla jsem tak mimo a ani si nevšimla, že si to ke mně z jedné strany pomalu míří servírka a z druhé… Edward. Bože, co ten tady chce? Ušklíbla jsem se, jako by mi nebylo jasné, co by on teď ode mě tak mohl chtít… Postavil se k jedné židli a čekal, dokud mi nesloží můj náklad a tvářil se přitom dost zděšeně. Pitomec jeden! Jemu stačí vycucnout pár srnek a je v pohodě na několik dní, kdežto já ne.

„Co chceš?“ vylítlo ze mě podrážděně, načež jsem se hladově pustila do steaku s bramborami. Čekat na to, než se uráčí mi odpovědět, nehodlám. Navíc mám šílenej hlad a on musí ještě zkoordinovat svůj mozek, tam dole v kalhotách, a to mu jistě zabere nějaký čas.

„To všechno sníš… sama?“ Po tom namyšleném blbci najednou nebylo ani památky, tedy prozatím. A když si přisedl, aniž by se zeptal, vážně mě tím vytočil. Neslyšela jsem se říct: „Posaď se!“ Takže můj dojem, že jsem ho nepozvala, aby si přisednul, byl nanejvýš správný. Ale tohle byl Edward a ten, kdo by snad čekal, že bude slušně vychovaný, se opravdu těžce pletl.

„Jo, máš s tím snad nějakej problém? Mimochodem, zasedls místo Barrymu!“ postěžovala jsem si.

„Ještě tě nepřešla ta hra s imaginárními kamarády? Myslel jsem, že tím trpí hlavně děti, ale zjevně v té studii někdo udělal chybu,“ konstatoval zas ten nechutně povýšený Edward. Přesně toho tak šíleně nenávidím. On mi to určitě dělá naschvál…

„A tebe zas nenaučili slušnému chování?“ odfrkla jsem. „Za prvé jsem se tě ptala, co po mně chceš, tak koukej pěkně slušně odpovědět! A za druhé se příště zeptej, jestli je tady volno dřív, než si sedneš.“ Ale tohle by snad měl znát každý slušně vychovaný upír, nebo snad ne? Tedy upír vegetarián…

„Ale prosím tě, vstala jsi dneska špatnou nohou? Nebo máš zase svoje dny?“ dobíral si mě ten parchant. Jako by necítil, že tenhle malej problémek momentálně nemám. Vlastně jsem ho ještě nikdy neměla, což byla další nevyřešená otázka mé existence, ale taky jsem to nikdy nijak zvlášť neřešila. Dřív jsem za to spíš byla vděčná…

„Tak a dost! Koukej se zvednout a padej!“ Tváře mi hořely z toho, jak mě vytáčel a jak se mi do nich hrnula rozbouřená krev.

„Ani mě nehne,“ věnoval mi jeden samolibý úsměv. Ten, u kterého pozvedl jeden koutek úst výš než ten druhý. V hrdle jsem urychleně zadusila zlověstné zavrčení, protože takhle snadno se profláknout nehodlám.

„To nemáš nic lepšího na práci než tady okounět? Jestli ne, tak si vem alespoň něco k jídlu. A kde máš dneska vůbec doprovod?“ Koutky mu najednou jako na povel spadly dolů a mně se naopak povytáhly nahoru. Chvilku si mě přezíravě měřil, než se natáhl pro jednu hranolku. Strčil si ji do pusy a začal horečně přežvykovat. Přísahám, že v tu ránu jsem málem vyprskla čerstvě rozemletý obsah mojí pusy na jeho perfektně vyžehlenou košili. Páni, on to snad opravdu sní. Až na to, že se u toho tvářil, jako by právě polykal kozí bobky…

„Vaří tady fakt dobře, že? Mám to tu ráda,“ štěbetala jsem spokojeně a dobírala si ho tak, když už tady seděl jak tvrdý y a snažil se polknout tu jedinou, na padrť rozkousanou hranolku.

„Je to moc suchý?“ můj starostlivý hlas byl opravdu, ale opravdu jen hraný.

„Na, zapij to minerálkou!“ A on nabízenou sklenici k mému údivu přijal a opravdu si lokl. Málem jsem na něj zůstala civět s otevřenou pusou. A tak když mi ji podával zpátky, lokla jsem si zmateně i já a v ústech ucítila zvláštní sladkou chuť. Že by mi do sklenice pustil trochu jedu, aby se mi pomstil? Šrotovalo mi to v té mojí hlavince. To by snad ani Edward neudělal, nebo jo? I když mě to bylo srdečně jedno, z jeho jedu mi stejně nic moc nehrozilo.

A najednou mi to docvaklo! Fuj! Já pila z té samé strany co on. Kdybych mohla, prskala bych všude okolo, ale jsem samozřejmě slušně vychovaná. Bože, moje představy se okamžitě začaly ubírat špatným směrem, což znamená, že mě nutily představovat si, kde všude a hlavně na co používá Edward pusu. Měla bych si ji vypláchnout? Jak se postupuje v těchhle případech? Blééé! To ne, raději mu už nic nutit nebudu a mého jídla se ani nedotkne! Co třeba objednat nové pití? Ne, jen pít z opačné strany, to by mělo úplně stačit.

Edward si mě pořád tak zvláštně prohlížel, že mi to nedalo, abych se nezeptala.

„Co tak koukáš?“

„Ale nic, jen bych nikdy neřekl, že pod tím vytahaným oblečením, které věčně nosíš, vypadáš zrovna takhle,“ znělo to tak trochu jako kompliment, ale bylo víc jak jasné, z jakého důvodu se snaží být zdvořilý.

„To jsi nečekal, co?“ zasmála jsem se potěšeně, že můj plán tak skvěle funguje. Možná až příliš?

„Ne, to teda ne. Navíc s tím vším, co normálně sníš, je to až neskutečný,“ ohromeně mě pozoroval. Škoda jen že vím, jaký Edward ve skutečnosti je. Teď když se chová celkem mile, je s ním docela i zábava. Kdyby takový byl pořád, to by bylo úplně něco jiného…

Pomalu jsem všechno jídlo na stole uklízela do mého žaludku, který ale všechno spaloval takovou rychlostí, že jsem se pořád cítila hladová. Možná budu muset na lov co nejdřív. Ach jo! Edward mi pořád něco vyprávěl a já přikyvovala v souhlasu, jako že mu věnuju pozornost, ačkoli to bylo právě naopak. Myšlenkami jsem byla totiž úplně jinde.

„Posloucháš mě?“ postěžoval si najednou.

„Co? Ne… nad něčím jsem se zamyslela. Cože jsi to říkal?“ No já ho nenutila, aby si ke mně přisedl a něco do mě hustil. Normálně se mnou neprohodil ani slovo. Teda spíš normální kloudnou větu bez toho, aby mě přitom alespoň malinko neurazil.

„Ale nic,“ uraženě si mě prohlížel a jeho oči se přitom toulaly kolem mého výstřihu, což mě taky jaksi štvalo, ale co se tak dalo čekat od někoho, jako je Edward? Každý týden jiné holky, teda krom Carly a Jess, ty se můžou pyšnit jeho stálou pozorností. I když sex není to samé co věnovat pozornost. To Sal mi prvně nosil kytky a další drobnosti, obskakoval mě a okolo mě, a tím mě tenkrát totálně dostal. Samozřejmě, že jsem se nedala hned, vlastně tenkrát jsem nechtěla vůbec, moje motto bylo: „Dát si voraz!“ Jenže časem jsem mu podlehla a nebyla to vůbec žádná chyba. Na tváři se mi usídlil zasněný úsměv. Vzpomínky na minulé léto a Vánoce, no a pak ten čokoládový desert mi tak nádherně osladily den, že by mi ho teď snad ani ten inteligent naproti mně nedokázal pokazit. Teda alespoň tohle jsem si jaksi bláhově myslela.

„Tak co jsi chtěl?“ zeptala jsem se ho znovu, aby si nepřišel tak odstrčený.

„No, jestli máš dneska večer čas?“ nahodil naprosto bez zábran. A já, kdybych před chvílí nepolkla, asi by mi právě parádně zaskočilo. Ten… blb mě touhle otázkou tak vytočil, že bych se nedivila, kdyby mi vyšlehla pára z nosních dírek, ale k mojí smůle se stalo něco úplně jiného. Díky tomu, jak totálně mě naštval, a pak taky z nedostatku krve, mi automaticky vyjely špičáky. Naštěstí jsem ale držela pusu zavřenou a moje ruka ji ještě následně přikryla, takže nemohl nic vidět, ale jestli něco slyšel?

„Je ti dobře? Tváříš se jako by ti zaskočilo, nebo se ti udělalo špatně,“ mluvil najednou zas tak rezervovaně, a teď už i celkem nepřátelsky. Asi si myslel, že je mi zle z jeho návrhu? Tak ať!

Zavřela jsem unaveně oči a snažila se uklidnit a chvíli na to se mi to opravdu povedlo. Oddechla jsem si, a to pěkně nahlas. Tohle se mi ještě nikdy nestalo a moje srdce se díky tomu poznatku strachy rozběhlo ostošest. Navíc to vypadalo, že nebudu muset čekat moc dlouho a začnu rapidně hubnout. Moje ruce toho byly jasným důkazem, protože takhle hubeně už hodně dlouho nevypadaly. A pak taky moje pokožka začínala blednout a vypadat jako ta upíří.

„Musím jít,“ vyhrkla jsem zmateně. Musím domů a hlavně si musím sehnat čerstvou krev. Jedinou věc jsem tak úplně nechápala. Dřív mi stačilo daleko míň a nikdy mi z nedostatku nebylo takhle.

„A?“ ptal se zaskočeně Edward.

„Co? Jo, aha… Ne, dneska večer rozhodně nemám čas. V televizi bude další díl mého oblíbeného seriálu a ten přece nemůžu propásnout,“ mrkla jsem na něj a odskočila zaplatit.

„Čau,“ křikla jsem na Edwarda ještě mezi dveřmi, ale on se jaksi z mého odmítnutí nemohl, nebo nedokázal, vzpamatovat. A normálně bych se mu i zasmála, ale tentokrát ne. Moje rázné kroky směřovaly k autu a následně do zverimexu v centru Seattlu. Když jsem pak koupila toho největšího králíka, co tam měli, ruce se mi třásly strachem a odporem, protože bylo jasné, jak tohle stvořeníčko skončí. Jak to nesnáším, ale snad mi to bude zase na chvíli stačit…

Lov v lese by pro mě normálně byl jednodušší, ale co kdybych tam náhodou narazila na nějakého upíra? Lépe řečeno na Edwarda… Raději ne! To jsem ale ještě jaksi netušila, že nebude potřeba vyhledávat nějakou zalesněnou oblast jen proto, aby si mě to individuum našlo!

„Hele, takže tys mě odmítla kvůli…“ slova se mu jaksi zadrhla v puse, když si všiml, co to držím v přenosce. A co tady ten inteligentní jedinec vlastně dělá? To mě snad sleduje?

„Na co máš toho králíka?“ ptal se překvapeně a já tipovala, že se mu určitě sbíhají sliny. Jeho medové oči malinko ztmavly.

„Domácí mazlíček,“ zalhala jsem obstojně a schovala přenosku i se zvířetem do kufru auta, „a co ty tady vlastně děláš? To mě jako sleduješ? Nemáš snad na práci lepší věci, nemáš být náhodou na hodině? To ti ještě nedošlo, že dnes večer ani žádný jiný s tebou nikam nepůjdu? A už vůbec ne do postele!“ Nešlo to zastavit a já mlela a mlela a ani Edwardův, teď už naštvaný, obličej mě nedokázal zastavit. „Kdo si myslíš, že jsi? Jestli stačíš všem těm tvým holkám, tak mně rozhodně ne!“ ukončila jsem můj ukřičený proslov.

Protože už tím, že mi něco takového nabídl, mě vyloženě hluboce urazil. A ještě za mnou bude dolézat a tvářit se uraženě z mého odmítnutí. On si snad myslí, že jsem jedna jeho prosti*****? Založila jsem si ruce na hrudi a vzdorovitě vypnula tělo a bradu. Jenomže ten mizera udělal něco, co jsem absolutně ani v nejmenším nečekala. Přitáhl si mě k sobě do náruče a naprosto drze mě políbil.

A než jsem se dokázala vzpamatovat, už se mi bleskově pokoušel dostat svým chladným jazykem do úst. A jakmile se mu to skutečně povedlo, zaútočila na mě zase ta sladkost a já povolila. Bože, chutnal tak výborně, že bych na něm klidně zůstala přisátá napořád. Jenže najednou se mi do hlavy doplazilo udýchané varování a řekla bych dost opožděně, že je to právě Edward, s kým se líbám. Jenže to byl právě on, jeho chuť, chladný jazyk a nejen ten, kdo mému varování strkal klacky pod nohy. A k mému zděšení přispěl i fakt, že mu polibek hodně vášnivě vracím. To snad ne! Já se na něho dokonce mačkala i tělem.

To rozhodlo. V momentě jsem se od něj odtrhla a jednu pořádnou mu střelila. Ačkoli jsem se snažila, aby to vypadalo jako hodně silná lidská facka, ale myslím, že ho moje síla stejně malinko překvapila. Možná to opravdu cítil víc, než bych chtěla.

„Tohle, už nikdy znovu nezkoušej!“ cedila jsem jednotlivá slova mezi zuby. Totálně mě štvalo i to, že se mi ten polibek zatraceně líbil, jenže to byl Edward, kdo mě líbal, a to mi ten nádherný pocit zkazilo na sto procent. Zprvu si mě zvláštně prohlížel, ale pak se ten bídák samolibě usmál.

„Neříkej mi, že se ti to nelíbilo. Sama ses ke mně tak roztomile tiskla a nejen ústy,“ rozesmál se a já uvnitř soptila. Vřela. Vrčela jak šelma, která právě dostala vzteklinu. Znovu jsem se rozpřáhla, že mu tentokrát švihnu jednu pořádnou, ale rychle jsem to v sobě udusila a jen se usmála, když mu spadly koutky a ucukl před mou napřaženou rukou.

„Už se ke mně nikdy nepřibližuj! Rozumíš? Protože jestli to ještě jednou zkusíš, nakopu tě tak, že ti kalhotama vypadnou ty tvoje vajíčka a to pěkně na měkko!“ pohrozila jsem mu a myslela to smrtelně vážně. Pokud už si nechce nikdy vrznout, jen ať mě dál provokuje a já mu jeho přání mileráda splním.

„To má být jako výhružka?“ tvářil se dost překvapeně, ale i posměšně. Asi nečekal, že bych si mohla dovolit mu nějak vyhrožovat. Jenže to ještě chlapec neví, že bych své výhružky mohla klidně i dotáhnout až do konce.

„Jo!“ štěkla jsem na něj a dál mě už Edward rozhodně nezajímal. Pořád se na mě nevěřícně díval a dokonce se mi zdálo, že i vrtí hlavou. Rozhodně mi ale tahle jeho chvilková nepozornost pomohla. Nasedla jsem do auta a vyrazila domů. Potřeboval jsem se rychle nakrmit, protože to pro mě začínalo být nebezpečné. S takovou bych se už třeba příště ani nedokázala ubránit. Ale jestli on má v plánu sledovat mě až domů, tak ať se těší! Protože jich rozhodně pár schytá! Prozatím bych ho totiž ještě zvládla zpacifikovat.

Naštěstí ho ale jeho slídící nálada opustila, takže jsem mohla celkem v klidu dorazit domů a konečně se najíst. A když bylo za půl hodiny po všem, donutila jsem se i vynést odpadky.

Neměla jsem v plánu, schovávat si po bytě mrtvé zvíře. Navíc už teď mi bylo o moc líp, než dnes ráno a hlad se taky úplně vytratil. Jenže tímhle tempem budu muset na lov do lesa, protože tohle už byl druhý králík, kterého jsem tenhle měsíc kupovala. Navíc v tom stejném obchodě a k mé smůle tam byla vždycky ta samá prodavačka, která se na mě tak divně koukala. A mně bylo jasné, co si o mně myslí. Však komu by nechutnal králík na smetaně… Jenže tohle vážně nebyl můj případ.

Vyhodila jsem všechen usvědčující materiál a vrátila se nahoru. A následně taky vyvětrala celý byt, protože se v něm pořád vznášel pach krve. Převlékla jsem se do něčeho pohodlnějšího a plánovala, co budu večer dělat. Nebyla lež, když jsem Edwardovi říkala, že se budu koukat na telku. Jenže bylo teprve krátce po odpoledni, tak jsem si dala krátkého šlofíka, alespoň to byl můj plán. Jenže jsem se probudila až někdy kolem osmé večer. Moje tělo se zřejmě potřebovalo trochu zregenerovat a oddechnout si po konzumaci krve. Protáhla jsem si ztuhlé svaly a dala pořádně dlouhou a hlavně teplou sprchu. Oblékla se. A za hodinku měl konečně začít další díl mého seriálu, když se ozval domovní zvonek.

 

1. kapitola ◦●◌ ◌●◦ 3. kapitola

__________________________________________________________________________________

Snad vás další díl téhle povídky nezklamal… Pokud máte nějaké výhrady nebo námitky, napište mi je! A pokud to půjde, třeba to změním. Jinak ještě jednou moc děkuji všem, co mi tu zanechali komentář! A další dílek snad přibude dřív. Už ho i z větší části mám hotový.




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 2. kapitola:

 1
01.04.2012 [14:13]

forewertwilightpovedený dílek, krása Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.02.2012 [17:03]

klarushaTen Edward je ale drzý. Skvělá kapitola. Na víc se nezmůžu hned jdu dál. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.10.2011 [21:57]

domcamerci Emoticon To bylo perfektní. Normálně zanechávám delší komentáře ke kvalitním povídkám jako máš ty, ale když jsem nechytla povídku už na začátku, tak to není ono. Emoticon Teda komentování, ne povídka:) Ta je fantastická. Emoticon Emoticon

14.10.2011 [9:31]

Danka2830 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Wera
10.10.2011 [10:00]

Wera Emoticon Emoticon Emoticon

1. kikuska
19.09.2011 [19:52]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!