Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Autista - 18. kapitola

13.07.2010 (10:45) • Coollenky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1638×

Autista 18.

‚Nikdo'

Peter se každou chvíli ocital ve vzduchu bez pevné půdy pod nohama. Nebyl si jistý, jestli mu více vadí fyzická nebo psychická bolest, která se zvětšovala vždy, když se k němu Felix přiblížil. Věděl, že je to upír, protože měl rudé oči, ledovou kůži a byl hrozně silný, ale ještě nezažil tolik nenávisti v jednom… Organismu.

Ale to nebylo to nejhorší… Ve chvíli, kdy Bella zažádala o smrt, se mu celý svět rozsypal. Viděl její ztrhaný, zakrvácený obličej, a to mu stačilo. Klesla mu hlava do mechu a čekal na další ránu.

‚Která bude ta smrtelná?‘ pomyslel si.

Chvíli se nic nedělo a pak se ozvala rána, která ho donutila zvednout hlavu.

Stokrát prosil boha, ať už ho ten zabiják nechá být, ale teď by dal vše za to, aby ignoroval Bellu a obrátil se zpět k němu. Podíval se před sebe a vhrly mu do očí slzy. Bella bezvládně visela na stromě za větev, která jí probodla rameno. Z rány jí vytékalo velké množství krve a nehýbala se.

Už nevzdoroval obrovské bolesti – nebyl důvod, ta se mu rozlila po celém těle, jako když se prorazí hráz, ale byl v tom háček. Bolest neměla kudy odtéct, kolovala tělem jako krev a v každé skulince hledala neexistující únik.

Celé tělo ho pálilo. Cítil každé stéblo trávy a měl pocit, že všechno oblečení, které měl na sobě, už cestováním z jednoho konce louky na druhý ztratil.

„Tak co, Petere? Bavíš se?“ Felix už na tváři neměl ten nepřístupný zamračený výraz, vystřídala ho maska úlevy a potěšení.

Pete nevěděl proč, to dělá, možná kvůli vlastnímu uspokojení, možná se utápí ve smutku a jediné jeho potěšení je zabíjet, možná plní něčí přání. Byla tu však ještě jedna teorie, která Peterovi připadala nejhrůznější, ale také nejpravděpodobnější. – Felix zabíjel zrůdy, jako byl on. Ne, že by si o sobě myslel, že je zrůda, ale upíři to tak brát mohou, ne? Sám ho nazval indikátor. Už krátce po tom jak si přečetl tu knihu a vyfotografoval Edwarda si uvědomil, že ukazuje, indikuje na takové, jako je Ed. Udělal si svůj seznam, do kterého si zaznamenal, kteří lidé mu ‚vadí‘, až pak to změnil na seznam upírů ve Forks.

Peter a jeho druhá frekvence

Na prvním místě byl Edward. Potkával jsem ho prakticky každý den a dělal mi starosti hlavně proto, že byl často s Bellou a žádný bratr by si nepřál, aby jeho sestra randila s upírem. Postupem času byly moje záchvaty v jeho blízkosti menší a pak se scvrkly do krátkého křiku a bolesti hlavy.

Na druhém místě byl Demetri a všechno bylo stejné jako s Edwardem.

A víte co je horší, něž když vaše sestra randí s upírem? Když randí se dvěma. Což byl náš případ, ale berte slovo ‚randí‘  s nadsázkou…

Třetí místo má Carlisle, u kterého mám záchvaty vždy, když vejdu do jeho ordinace, protože je od podlahy do stropu nasáklá jeho pachem.

Na čtvrtém místě byla Alice. Ona zavinila moje první dva záchvaty v životě. Když jsme jeli z letiště do Forks, potkali jsme se na křižovatce, seděla ve stříbrném autě. A pak byla s Belou, když se vrátila první den z lesa a měla něco z nohou. Můžu za to, že utekla, ale už nevím, proč. Díval jsem se na Alici z okna, když se loučily a ona můj pohled vycítila a podívala se také. Ten den jsem si zapamatoval její oči, i na dálku jsem viděl jejich barvu – byly zlatohnědé, takové měl každý Cullen.

Páté místo si zasloužil Emmett. Byl s Edwardem, když zabíjel tu srnu a měl pocákané tričko od krve. Tady to bylo jasné, ani jsem nemusel čekat na záchvat.

Šestku má další z Cullenů, myslím, že se jmenuje Sandra nebo Sára, tak nějak. Jednou Bellu přivezla domů a divně si mě pohlížela. A pak mě to chytlo…

Tak mě napadá… Asi máme v  rodině něco jako magnet. – Magnet na upíry. Je klidě možné, že mamka potkala těsně před svou smrtí také jednoho…

---

Poslední dobou jsem většinu své energie vynaložil na to, abych neměl záchvaty kvůli Belle. Byla s upíry  jenom kuse a už jsem je z ní cítil také, i když o něco méně. První den, kdy jsem to ucítil, to pro mě byla rána, protože jsem do seznamu nechtěl zapsat vlastní sestru, časem mi došlo, proč tak… voní, smrdí – to je věc názorů.

A číslo sedm jsem dnes přiřadil Felixovi Volturi. Je to ten nejděsivější upír, kterého jsem potkal a možná mu ještě dnes přidělím titul – Poslední upír, kterého jsem potkal.

Nikdo, louka

Peter Swan byl odhodlaný chránit a varovat lidi před upíry, ale postupem času si nebyl jistý, jestli se rozhodl správně.

Věřil na upíry, věřil na to, že je nějakým způsobem dokáže identifikovat, tak proč si nemyslet, že rodině Swanů  proudí v krvi magnet přitahující upíry? Zatím neodstranil žádného, oni jen přibývají… Rojí se v jeho okolí a on jen přihlíží. Peter měl dojem, že je to kvůli němu. Jestli je magnet silnější, než indikátor, je v zájmu milionů lidí, aby zanikly oba tyto dary i s hostitelem.

Za účelem vyššího dobra se rozhodl nebránit svému vlastnímu osudu a ten mu teď říkal, že je konec.

---

Zadíval se Felixovi přímo do očí na důkaz, že se nebojí.

Upír znejistěl, ale pak se napřáhl k poslední ráně.

Najednou vyšlo slunce a louku zaplavilo příjemné ranní světlo. Felixovo tělo začalo jiskřit a dohromady s rudýma očima to vypadalo úchvatně.

A nebyl jediný, kdo jiskřil. Na louku se sneslo šest dalších upírů. Bylo to, jako když se díváte na sníh, který vábí a láká paprsky slunce. Vy stavíte sněhuláka a jste šťastní ze zimní nadílky. Od vloček se odráží světlo a pohltí a zaslepí vaše oči a mozek, který tu krásu uchová navždy ve vaší paměti.

U Petera se to projevilo trochu jinak. – Člověk má za sebou těžký den, protože v noci to s kamarády trochu přehnal, jde si o půlnoci konečně lehnout vyčerpaný a strhaný, jelikož na druhý den musel uklízet kvůli návštěvě matky. Když se konečně odebere do říše snů, za pět minut dostane noční můru. Objeví se na koncertě Rammsteinů, kde řve hlasitá hudba a všude okolo se na sebe lepí šílení fanoušci. A co je nejhorší? Po celé aréně jsou strategicky rozmístěny reflektory všemožných barev, které v životě neviděl, a štípají ho do očí, i když je zavře. Ráno se probudí unavenější, než byl večer, oči ho neposlouchají, kartáček na zuby musí hledat po slepu. Bolí ho celý člověk, jak si představoval, že po něm šlapou diváci a přitom se v posteli převaloval a praštil o polici, kterou si měl včera pověsit a deset centimetrů výš, ale už to nestihl kvůli nočnímu klidu. Spadly na něj knihy z poličky a na neštěstí tam nakládal Bibli, Babičku, Vojnu  a mír a podobné svazky známé svou velikostí… A tou se může chlubit i ta boule na jeho hlavě… (Tohle bylo trochu od tématu, omlouvám se.)

Začala ho bolet hlava a začal si znovu uvědomovat všechny rány na svém těle. Z ničeho nic ho Felix chytl pod krkem a začal vrčet. Ostatní je obklíčili a všem se zračila ve tváři nenávist. Vrčeli na rudookého netvora a ten si chtěl zachránit kůži za každou cenu.

Culenovi, blesklo Peterovi v hlavě. Carlisle, Edward, Alice, Jasper, Rosalie, Emmett, a Sarah. To bylo to poslední, na co dokázal myslet, pak už si jen uvědomoval dutou bolest v hlavě a jedno slovo: upíři, upíři, upíři…

„Alice, jdi se postarat o Isabellu. Rychle, nemá moc času,“ řekl Carlisle. Alice kývla a běžela za Bellou.

„Carlisle a jeho ubohá rodina,“ řekl přeslazeným tónem Felix. Choval se jako opilý. „Nech toho kluka jít.“ Zavrčel někdo z řady Cullenů.

„Hmm, myslím, že ten už jen tak chodit nebude, sleduj,“ pustil na chvilku Petera a ten se svalil do trávy. Felix to shledal za velice zábavným a začal se smát.

Edward začal vrčet a přibližovat se k Felixovi, ale zarazil se, když  zjistil, o má v úmyslu.

„Stop, zastav se! Bylo mi jasné, že mě nenecháte jen tak odejít. Mám tu pojistku,“ ukázal na Peta, „vidíš? Jestli se mě někdo z vás dotkne, ten kluk bude za tři dny upír.“

„Ty víš z nás všech nejlépe, co udělají Volturiovi tomu, kdo přemění dítě,“ oponoval Edward.

„Carlisle, potřebuji tvou pomoc,“ ozvala se Alice.

„Za chvilku tam budu.“

„Ano, přesně tak.“ Měl perfektní plán…

„Máš sklony k sebevraždám? Protože jestli to uděláš, je po tobě,“ řekl Emmett. Felix znejistěl při pohledu na svalovce, ale netrvalo to dlouho. I když se choval jako by nebyl při smyslech, výpady  útoky měl výborné. Vyrazil proti Rosalii, která to nečekala, a vtáhl ji doprostřed kruhu. Petera držel mezi koleny a každou ruku měl na jedné straně Rosaliiny hlavy a byl připraven ji ihned oddělit od těla.

„Roztrhám ji na kousíčky, hodím ji do ohně a nebude to trvat ani pět sekund.“ Emmett zavrčel a chtěl se na něj vrhnout, Carlisle, Edward a Sarah ho museli  držet pevně.

„Co chceš? Pusť je,“ zaprosil Edward.

„Chci odejít a… Chci, aby ta bloncka kousla našeho roztomilého klučinu.“

„Carlisle, ona umírá!“ zavolala zoufalá Alice, která se snažila zastavit krvácení. Dlouho nebyla na lovu a Bellina krev měla lákavou vůni, bála se, že se neudrží.

„Néé! To neudělám.“ Rose věděla, že kdyby Petera přeměnila, zemřela by celá rodina. Felix trhl rukama a Rosalie vyděšeně vykřikla. Ošklivě jí křuplo v krku, ale hlava držela na svém místě.

Emmett se znovu pokusil vykroutit, ale tři proti jednomu byla velká přesila.

Carlisle se podíval po Edwardovi a ten jen kývl a úzkostlivě se povíval po Belle. Pořád měla tu větev v rameni, protože Alice nechtěla ještě zhoršit její stav.

„Tak jdi, ale je pust.“ Carlisle, Edward, Sarah a nakonec i Emmett uvolnili  bojovný postoj a rozpustili kruh. Felix se zasmál nad svou výhrou a otočil se čelem ke slunci. Za sebou táhl Petera a Rosalii držel stále za hlavu.

Na konci louky se zastavil. Zatáhl Rose za vlasy takovou silou, že se jí podlomila kolena. Potom jí jedním stiskem čelisti otevřel ústa a začal jí před obličejem mávat Peterovou zakrvácenou rukou.

„Nemáš hlad? Vím, že pro tebe musí být těžké se udržet. Všichni máte černé oči, šli jste zrovna na lov, že? Neboj se, je tak mrňavý, že se počítá jen za půl člověka, to si můžeš dovolit.“ Rose byla téměř v transu. I když dokola opakovala, že ho nepřemění a prosila, ať už přestane, ve skutečnosti přemýšlela sen o své žízni a kořisti, která byla vzdálená jen metr od ní.

„Tak dobrá, dám ti na výběr. Máme tu tři možnosti. Vzhledem k tomu, že ti nikdo z tvé rodiny nepomůže, protože když se někdo přiblíží, hned letíš do ohně bez zpáteční jízdenky, by ses měla rozhodovat rychle. Můžeš Swana kousnout a uvidíme, jestli se z toho u Ara vykejte, nebo ho můžeš zabít, aby se chudinka netrápil, protože i s mými chabými znalostmi medicíny předpokládám, že se zítřka nedožije. A poslední varianta, jestli se do dvou minut nerozhodneš, pošlu tě i s miminem do pekel, protože mi za chvíli letí letadlo a musím do Volterry. Co ty na to?“ Rosalie se dívala na Peta a klepaly se jí ruce strachem.

Felix tušil, jak se rozhodne a aby uspíšil běh událostí, vzal Peterovu ruku, zmáčkl ji – ošklivě křupla - a do Rosiiných úst steklo pár kapek krve. V tu chvíli jí zčernaly oči ještě víc a zapomněla na vše, kromě sladké, lidské krve, kolující v žilách malého chlapce.

17. kapitola

Shrnutí

19. kapitola

Tahle kapitola je opravdu hrozná, já vím. Ale příští mám promyšlenou a měla by se tu objevit brzo a v lepším provedení, než je tahle.

Nezakousněte mě jako Rosalie Peta...

A nakonec mám pro vás věc k zamyšlení:

Co se může stát, když se člověk se silnou  'alergií' na upíry stane jedním z nich??? :o)

Vaše Coollenka Elí :o) !

Autor: Coollenky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Autista - 18. kapitola :