Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Autista - 12. kapitola

23.04.2010 (09:15) • Coollenky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2052×

Autista 12.

Od toho ‚incidentu‘ v lese jsem byl pořádně na nervy. Nevěděl jsem, jestli ten kluk bude věřit tomu co viděl nebo to jen svede na sen. Ostatně, já bych to mile rád bral za halucinaci, protože jsem porušil náš zákon a tím bych mohl ublížit své rodině. Obzvlášť když tu teď bydlí ti potomci z Voltery.

Hned jak se dostal z Quiletské rezervace, nespustil jsem ho z očí. Pokaždé, když jsem byl v jeho blízkosti, byl nervózní a někdy i křičel. Je zvláštní. Tak nějak jiný – nemyslím jeho postižení, ale jeho chování když je sám. Připadá mi, jako by si povídal s věcmi. Je nepředvídatelný.

Od toho nešťastného výletu se nic zvláštního neudálo. Večer hned usnul.

V noci jsem zaznamenal změnu. - Chtělo se mi spát. Nejradši bych usnul a už se neprobudil. Vrátit se zpět v čase by bylo taky fajn nebo Peterovi vymazat paměť… Zvažoval jsem všechny alternativy a dospěl k názoru, že Harry Potter musí mít skvělý život.

Někdy o půlnoci jsem si uvědomil, že mu ten foťák nemůžu nechat a rozhodl jsem se, že si udělám výlet do domu policejního náčelníka. Jenže! Nebylo to tak lehké jak se zdálo. Ve snadném průběhu ‚vloupání‘ mi vadil fakt, že Bella spí v jednom pokoji s bratrem. Tuhle nepříjemnou i příjemnou skutečnost jsem zjistil až po tichém zašeptání:

„Edwarde.“ Byl jsem roztržitý a neuvědomil si, že je Bells  vzhůru. Přišel jsem k ní a pohladil ji po tváři. Zavřela oči a už je neotevřela. Byl to chabý pokus, ale na odvedení pozornosti to zřejmě stačilo. Ještě čtvrt hodiny jsem ji sledoval. Byla překrásná. Klidně oddechovala a při každém výdechu se ke mně dostala ta vůně. Její vůně. V měsíčním světle se jí světlá pokožka mírně leskla. Vypadala krásně. Jako upírka. A pak  jsem si uvědomil, že se k ní budu muset chovat jako bratr její kamarádky. Napořád. Ten večer, kdy u nás spala jsme si povídali a smáli se dlouho do noci. Ona to určitě brala jako úlet. Nejsem si jistý, jestli na to dokážu zapomenout stejně jako ona.

Proč tu jsem mi došlo až když jsem uviděl tu věc pohozenou v rohu. Do vteřiny jsem byl u ní a trochu neopatrně ji zkoumal. Paměťová karta tu nebyla…

Přesně v 3:17 jsem prodělal za tuto noc v pořadí už druhý šok.  Nemohl jsem tomu uvěřit. Vážně stihl fotografie vyvolat za tak krátkou dobu?

Doma jsem neměl moc času na vzpamatování, ale v 6:00 už jsem vyšel ze svého pokoje a nenápadně se snažil proklouznout Alici. Nepodařilo se. Navlíkla na mě proužkovanou košili a kalhoty s rozkrokem u kolen. Dnes měla čas 4 minuty a 36 sekund. – To znamená, že mě 4 minuty a 36 sekund přemlouvala, abych si tu hrůzu na sebe oblékl, ale umí to i rychleji. Bohužel má donucovací prostředky.

Ráno  bylo jako každé jiné. Vsadím se, že by hodně lidí koukalo s pusou dokořán, kdyby slyšelo naše ranní rozhovory. Dokonalí Culleni nejsou perfektní….

***

Ráno u Cullenů

Sarah: „Emmette? Kam jsi mi kruci schoval notebook? Dnes máme meeting. Koukej ho sem navalit,                                     okamžitě, jinak si mě nepřej!!!“

Emmett: „Co zase já? Je tu plnej barák upírů, ale na buzeraci si vybereš vždycky mě. Mohl ti to vzít Carlisle                             nebo Esmé. Stejně si tam měla samý pitomosti.“

Sarah: „Ha! Takže jsi to byl ty. Přiznal ses. Večer tě přizabiju, těš se!“

Carlisle: „Stalo jsem něco? Esmé, kde mám mobil?“

Esmé: „Dal sis ho do laboratoře.“

Carlisle: „Díky, zlato.“

Jasper: „Miláčku, musím si tohle brát?“

Alice: „Samozřejmě, vypadáš v tom skvěle. Edwarde, koukej si vzít ten svetr.“

Edward: „No jo Alice. Sarah, nech mi taky Emma, chci mu oplatit tu plechovku s barvou.“

Sarah: „Mile ráda.“

Emmett: „To není fér. Dva na jednoho, tatí, pomóc!“

Alice: „Jen mu dejte! A přitom byste na něj mohli navlíknout tu sametovou košili.“

***

Dnes jsme ve škole brali něco kolem DNA a já si nemohl dovolit být na hodině. Nevěděl jsem co mám dělat, ale zajít za Carlislem se zdálo jako dobrý nápad. Dobrý nápad. Co je slovo dobrý? V mém životě se takové slovo většinou nevyskytuje. Snad kromě slovních spojení : dobrá rodina, dobrá sestra, dobrá matka, dobrý, otec, dobrý bratr a dobrý sluch. Toto fakt se potvrdil hned jak jsem potkal Petera Swana. Tak nerad se o tom zmiňuji, že začnu asi tady: A pak jsem rychle odešel. A to byl konec.

Konec, na který jsem nemohl zapomenout.

Pomalu jsem si přehrával ten okamžik šoku neustále dokola. Petova krev, namočený kapesník, jeho vyděšená tvář, červená tužka, šimrání na břiše, Peterův šílený obličej a pak už nic… V tu chvíli se mi udělalo černo před očima a rovnou ze dvou důvodů najednou. Jeho krev voněla úžasně, asi jako ta Belly.  Zadruhé, jsem byl vyděšený, co a proč to Pete dělá. Za pár minut usilovného přemýšlení mi došlo z jakých důvodů se mi snažil rozpárat tričko psací potřebou. Upír. Jsem  upír. Ještě na jednu věc jsem si vzpomněl. Ta figurka. Zničil jsem ji. V tu chvíli jsem nebyl s to jít rovně, natož se něčemu vyhýbat. Musím mu ji vrátit. Teda vlastně ne. Musím mu koupit novou, jelikož ta jeho je asi na kaši.

„Edwarde!“ Alice. Nemine den, kdy bych nechtěl rozpoutat pořádnou sourozeneckou hádku.

„No tak, Edwarde.“ Její sopránek mi leze na mozek a dnes i na nervy. Co po mně zase chce?

„No jo,“ líně jsem se zvedl z mé pohovky.

„Musíš dojít na nákup.“ Vyvalil jsem oči. Kdy si Alice nechá ujít nákupy?

„Tady máš seznam. Pozor! Nákup jídla.“ Neskrýval jsem paniku. V obchodech s potravinami je od rána do večera hrozný ‚smrad‘. Emmett tomu říká kontaminace životního prostředí a já s ním vždy v duchu souhlasím.

„Alice,“ chytl jsem ji za ramena a nasadil soucitný pohled , „já vím, že ti je za těžko ubližovat těm tvorečkům v lese, ale …“ rychle jsem se podíval na seznam, „jsem si jistý, že pizza ani bio džus ti chutnat nebude.“

„To není pro mě ty pitomečku. Bella přijde. Ve vizi vypadá velice vyděšeně. Když je člověk ve stresu, měl by jíst. To jsme brali na občance.“

„Bella? Kdy?“ Poskočilo mi mé mrtvé srdce a vzpomněl jsem si ne její poslední návštěvu.

„To právě nevím, tak se chci připravit, ale dřív než za čtyři dny to asi nebude.“ Aha. To je škoda.

„Tak mi potom vysvětli, proč mám kupovat  čerstvě nakrájený ananas na housky? Mám dojem, že  tyhle věci mají krátkou spotřebu.“

„A právě proto budeš chodit do obchodu každý lichý den. Udělala jsem ti rozvrh abys to náhodou nespletl. Známe se.“ Podíval jsem se jestli si nedělá legraci... Nedělá.

Po tomto rozhovoru jsem neměl sílu se s ní hádat. Občas jsem si připadl jako její ultramoderní sofistikovaný stroj s názvem: ‚Skákej když pískám‘.

Vdávám to. Svěsil jsem ramena a vytrhl jí z ruky seznam.

„Ty jsi ten nejlepší bratříček na světě.“ To mi za to stojí, pomyslel jsem si sarkasticky.

Do místnosti vběhl Emm a začal na mně na oko hulákat.

„Jsi pěkně měkkej brácha, příště na tebe nevsázím!“ Alice se otočila k odchodu a po vteřince jakoby si to rozmyslela a elegantně nastavila ruku směrem k Emmettovi aniž by se na něj podívala.

„No jo furt.“ Strčil jí do ruky nějaký balíček.

Byl jsem tak zabraný  do svých myšlenek, že jsem si neuvědomil na co ti dva myslí.- Emm se vsadil, že mě Al k nákupům nepřemluví. Dobře mu tak. Není fér když pořád vyhrává on.

Na tomhle nákupu vidím jen jedinou výhodu – můžu koupit tu hračku. Cestou se jen zastavím v hračkářství na rohu.

Supermarket, Forks

Pečlivě jsem si odškrtával položky ze seznamu. Bylo vidět, že Alice nikdy nebyla o potravinách, protože by mi ty věci neřadila podle abecedy, ale podle skupin: pečivo, mražené, ovoce a zelenina…

Seznam potravin pro Bellu:

Ananas

Ančovičky 20x

Brambory  2 kg

Citrony 6x

Droždí

Eidam

Feferonky 5x

Grilované maso

Hranolky

Chléb 1x

Italská pizza

Jablka 15x

Krůtí maso

Listové těsto

Mouka 2 kg

Těstoviny

Okurky 2x

Po páté jsem se vydal k zelenině. Vždycky jsem si pečlivě přečetl štítky na bednách, abych to nespletl. Metoda pokus omyl by se u nakupování nemusela vyplatit.

Auvajs. Byla tam jen jedna okurka. To Alici moc nepotěší. Řítil jsem se s košíkem k ní, ale… Něčí ruka po ní sáhla dřív.

Horší než ze ztráty okurky byl pocit, když jsem zjistil kdo mi ji sebral. On. Setinu sekundy jsem si ho prohlížel. Za těch pár hodin se nezměnil…

Rychle jsem vyndal tu novou hračku a podával mu ji. V obličeji se mu mísily vyděšené a nechápavé pohledy.

„Tamtu jsem ti zničil. Promiň. Tady máš náhradu.“ Kývl hlavou, ale hračku si nevzal. Jeho malá ručička se napjala a nenápadně se přibližovala k figurce a zase cukala zpět.

„No ta předtím měla takové osobité kouzlo, to ano. Tahle se už nebude tak zasekávat, ale jsem si jistý, že s ní budeš spokojen.“ O pár centimetrů se posunul a já se ho mohl dotknout.

Mohl se mně polekat, ale z nevysvětlitelného důvodu jen stál na místě a koukal. Díval se na mě, tedy spíše skrze mě, protože mi pohledem propaloval košili nebo hypnotizoval tu figurku. Oči měl vykulené a jeho mysl…. Neporozuměl jsem jí. V hlavě se mu míhaly jen obrazy a nějaká slova. Nevěděl jsem jak se rozhodne, ani co podnikne.

Tou prokletou věcí jsem milimetr po milimetru rozrážel vzduch a blížil se k němu. Ucouvl, ale pořád byl dost blízko. Udělal jsem rychlý výpad. Místo kordu jsem použil tu figurku a strčil ji klukovi do ruky. Zpomaleně jsem vnímal, jak otevírá pusu a nadechuje se… Křičí. Nebyl to ten klasický vřískot. Vypadalo to jako alarm. Výkřik, nic, výkřik, nic… Začal jsem panikařit. Bůh ví, co si lidi pomyslí.

„Hej, hej , hej! Klídek. Já nejsem příšera. To je v pohodě jen si to vezmi.“ Ztichl.

„Víš co? Uděláme výměnu, jo? Já ti dám šíleného Shakespeara a ty,“ pomalu jsem mu vytáhl z ruky okurku,  „ mi dej ten zelenej hnus.“ Koukal jak opařený, ale nic nenamítal.

„Pete, kdy jsi s tou okur…“ Chlapec hračku rychle schoval za záda.

Bella

Slyšela jsem Peta křičet. Viděla jsem jak se k němu sklání Edward a bere mu okurku. To vážně přehnal. Myslela jsem, že je jiný. Dovoluje si na malé dítě.

Nevím co mě to popadlo asi to byla přehnaná reakce, ale cítila jsem potřebu chránit bratra a jeho ho pořádně zchladit.

„Ahoj Bello."

„Co od něho chceš. Takhle blízko se k nikomu dobrovolně nepřiblíží.“ Zašklebil se. Nejspíš kvůli mému nepřátelskému tónu a po druhé větě zase oživl.

„To mám radost, zdá se, že se mu líbím,“ mrkl na Peta.

„Hned ti ji zkazím,“ řekla jsem rázně,  ten chlapec neví co chce. Je ještě malý. Nemám tušení, co si mu nasliboval, ale měl by ses od něj držet dál.“ S těmito slovy jsem mu vytrhla z ruky okurku a prudce ji hodila do  nákupního košíku.

"Prokristapána Bello! Co blázníš?"

Edward

Stál jsem jak solný sloup, ale zachvíli jsem se dal dokupy. Otočil jsem se a odcházel. Po pár krocích jsem uslyšel jak něco padá na zem. Uviděl jsem  Belliny záda a jak táhne za ruku Peta.  On byl pořád otočený obličejem ke mně a ruku měl rozevřenou. Pomalu sklonil hlavu a podíval se na ‚novou‘ a teď i rozbitou hračku. Potom na mě stejně plynulým pohybem natočil hlavu, upřel oči a téměř neslyšně řekl:

„ Shake- spere už nebýt mo - je hračka a ty lhat. Ty byt při – šera a moc zla při – šera.“

Tato událost mě jen utvrzuje v mé domněnce.

Peter Swan je výjimečný.

11. kapitola

Shrnutí

13. kapitola

Nazdárek lidičky!

Co byste chtěli v další kapitolce?

a) Bella a škola

b) Něco víc o Sarah Cullenové

c) Demetri a Felix v akci

d) Peter a fotografie

Díky.

Vaše Coollenka Elí :o) !

P.S. Chci komentáře !!!

Autor: Coollenky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Autista - 12. kapitola: