Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » As spirit - 12. kapitola

gggg

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

As spirit - 12. kapitolaDalší díl je zde, co je s Bellou?

21.03.2010 (15:15) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3374×

Pohled nikoho:

 

Okolí polilo jasné bílé světlo, téměř nic nebylo vidět, dokonce i oko upíra bylo slepé.

Před překrásným domem zářily červené a zlaté paprsky. Zázrak, to bylo jediné slovo, které vystihovalo tuto událost. Ano zázrak, jak jinak by se dal nazvat návrat ztracené duše dívky, která zachránila život sedmi bytostem, které milovala nade vše.

 

Ale nikdo, ani ta nejmocnější bytost nedokáže přimět srdce opět tlouci. Ale dívka se i přes to, že již nikdy nebude žít lidský život, stane hmotnou a nesmrtelnou… stane se bytostí, která tlukoucí srdce nepotřebuje.

 

Když žila svůj lidský život, tehdy si přála stát se jí, tolik si přála žít po boku bytosti, kterou milovala, po boku upíra. Nyní dostane tu možnost a snad bude šťastná, protože již vykonala tolik dobrého, zaslouží si to.

 

Mezi propletenými paprsky světla se zhmotnila osmnáctiletá dívka a jen tam nehybně ležela, měla otevřené oči a jen bezmocně zírala před sebe, ale neviděla nic.

Byla mrtvá, netlouklo jí srdce a její tělo neobsahovalo jedinou kapku krve, ale přes to, se uvnitř jejího těla cosi podivného dělo.

 

Probíhala u ní přeměna, která byla velmi, velmi pomalá a o mnoho bolestivější než normální, protože v těle neměla tolik potřebnou tekutinu, která by pomohla vehnat upíří jed i do těch nejmenších žil. Nic jí nemohlo pomoct, tohle budu trvat velmi dlouho. Možná týden, možná dva a možná více. Kdo ví…

 

Bíle světlo pomalu opadalo a jediné, co po něm zůstalo byla ona dívka, které, kdyby mohla, tak by křičela bolestí. Muselo to být nesnesitelné, ale už ví pouze a jen ona.

Nakonec bílé světlo zmizelo a okolní svět, jakoby opět ožil. Ovšem až na onu dívku, která zůstávala stále nehybná a její tělo spaloval vnitřní oheň, kterému se nedalo ubránit.

 

Nikdo o ní nevěděl, nikdo z její upíří rodiny, protože byla příliš daleko a upíří čich na to nestačil. Byla daleko, protože tam, kde zemřela, na místě, kde se nalézalo pár kapek její krve… jedině tam se mohla opět zrodit, možná zrodit jako lepší bytost, možná taky horší.

 

Její bolest byla nesnesitelná, jako by hořela za živa. Jako hořet a vědět, že ten oheň nejde uhasit. Tolik jí to pálilo, ničilo jí to zevnitř. Bolest se zvětšovala více a více, jak si jed pomalu razil cestu jejím tělem a to byl zatím jen v krku. Už tam ležela hodinu a jed byl stále na tom samém místě, bylo to příliš pomalé.

 

A tak tam jen dál ležela bez pohnutí, bez někoho, kdo by jí utěšil, že ta bolest již brzy skončí, bez někoho, kdo by jí takto lhal. Byla tam sama, hluboko v lesa a nikdo netušil, že se opět vrátila do světa živých. Že zpět,  potřebuje pomoct a sama to nezvládne. A stále o ní nevěděla žívá duše, stále její tělo spalovaly vnitřní plameny a stále byla sama, neschopna nejmenšího pohybu.

 

Uběhly další minuty a dívku pohltila další vlna bolesti, která se pomalu dostávala do jejího hrudníku. Přes tu bolest už nebyla ani schopná myslet, ležela tam jako mrtvola, bez pohybu, bez myšlenek. Jediné, co cítila, co vnímala byla ta bolest, která snad neměla nikdy skončit.

Muselo být těžké, prožívat vnitřní bolest a nemoct nic dělat. Nemoct ji jakkoli utlumit. Nedokázat s tím bojovat… Zbývalo jen se jí poddat a v myšlenkách prosit a její konec.

 

Jen čekat a čekat, doufat, že snad někdy brzy bude konec. Jen doufat a pokusit se neztratit všechnu naději.

 

Bolest byla nesnesitelná… a šířila se dál a dál. Z dívky se pomal stávala nesmrtelná.

 

Říká se, že do nesmrtelného života si každý vezme něco, ze života, kterým žil před tím. Že může získat určitý dar. Jeto pravda? Nebo není? Jestli ne, tak proč se na Forks rozpoutala zuřivá bouřka, které do toho nejmenšího detailu znázorňovala Bellinu bolest.

 

Jestli dosud byla nějaká šance, že by někdo z její rodiny moc ucítit její vůni, ucítit naznak toho, že je zpět… Tak už je tato šance pryč, protože déšť její pach smyl.

 

A tak vteřiny ubíhaly, stávala se z nich minuty a z nich hodiny. A Bellina bolest byla větší a větší, nedala se vydržet… dívka v myšlenkách škemrala o smrt.

 

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek As spirit - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře