Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alfa 7. kapitola

Stephenie Meyer


Alfa 7. kapitolaV této kapitole se Bella seznámí s Cullenovými.

7. kapitola

Pohled Belly:

 

 Stále jsem byla ve své vlčí podobě. Právě minula pátá minuta od mé proměny a já jsem pořád stála naproti Edwardovi, který mi začal připomínat kámen. Nicméně, to že jsem pořád stála na místě, neznamená, že jsem pořád panikařila. Opak je pravdou. Byla jsem klidná.

   Došlo mi, co se stalo, protože díky tomu, že jsem byla dcerou náčelníka kmenové rady, jsem znala legendy našeho kmene. Bylo jich hodně, ale právě teď se mi vybavila jedna jediná.  Byla to legenda o členech kmenové rady, kteří se proměňovali ve vlky. Vždy, když se v okolí vesnice objevili studení, muži se proměnili ve vlky a zničili ty nesmrtelné kusy kamení. Legenda se také zmiňovala o otisku.

  Usoudila jsem, že nemusím setrvávat ve vlčí podobě a přeměnila jsem se. Šlo mi to překvapivě lehce. Když jsem se přeměnila, stála jsem na louce zase na dvou nohách. Trochu mi vadilo, že tam stojím před Edwardem tak, jak mne pánbůh stvořil, což záhy vyřešil Edward, který se najednou ocitl třicet centimetrů přede mnou a v natažených rukou držel svou košili, kterou jsem si následně oblékla. Potom jsme si lehli do trávy a dívali jsme se jeden druhému do očí.

  Když se setmělo tak, že by člověk neviděl na krok, dohodli jsme se s Edwardem, že bude lepší, když spolu nějaký čas zůstaneme v lese. Jeho rodina by asi nebyla moc nadšená, kdyby si domů přivedl vlčici s tím, že je to jeho družka, která se do něj otiskla. Já jsem nechtěla, aby moje rodina věděla, že jsem se přeměnila, a navíc, kdybych si domů přivedla Edwarda, patrně by ho mí bratři roztrhali na cucky. Protože jsem nechtěla běhat po lese jen v Edwardově košili, zašel mi Edward k nim domů pro nějaké jeho oblečení. Do pěti minut byl zpátky i s volnými kalhotami a tričkem s krátkým rukávem.

   „Zůstaneme tady. Stejně už pomalu usínáš,“ rozhodl Edward, když jsem začala zívat. Byli jsme někde uprostřed Kanady. Cestou sem jsme si zašli na lov. Edward skolil dvě pumy a já jsem snědla tři jelence. Musím přiznat, že ve vlčí podobě jsem nebyla vybíravá. Jedna jsem syrové maso. Ble.

  Proměnila jsem se do své lidské podoby, abych mu mohla odpovědět, jelikož mi neuměl číst myšlenky.

  „Dobře,“ řekla jsem a na konci slova jsem začínala zívat. Hledali jsme dobré místečko, které jsme nalezli pod velkým smrkem. Edward si lehl na zem a já jsem mu položila hlavu na hruď. Jakmile má hlava dopadla na jeho hrudník, usnula jsem. Zdál se mi krásný sen a já jsem jen doufala, že jsem nevzdychala nahlas. Zdál se mi totiž sen, který bych ráda uskutečnila. Čím dřív, tím líp.

  Následující dny jsme cestovali po Kanadě a někdy jsme si skočili i do Států. Chvíli jsme běželi, potom jsme si sedli do trávy a povídali si, každý den jsme lovili a třetí den od mé přeměny, když jsme byli na západní hranici Kanady a Států, jsme se poprvé políbili. Byla jsem z toho naprosto unešená. Chtěla jsem zajít trošičku dál, ale mé snahy byly marné. Edward o ničem takovém nechtěl ani slyšet. Ne, že by to taky nechtěl. Pouze se bál, že by mi ublížil. Navíc nechtěl, abych prožila naše poprvé v lese na jehličí. Jemu bylo jedno, kde to bude, jelikož jeho upíří kůži nevadí ani nejostřejší kamení.

  Byla jsem dokonale šťastná, ale všechno jednou končí. Naše dobrodružství skončilo devátý den po tom, co začalo.

  Okolo oběda jsme byli docela blízko Seattlu. Chtěli jsme se vrátit na naši louku, což jsme taky uskutečnili, jenže to byla ta největší chyba, jakou jsme mohli udělat. Když jsme doběhli na louku a já jsem se proměnila do lidské podoby, sedli jsme si do trávy a povídali si.

  Edward mi vyprávěl historku o tom, jak Emmett s Jasperem vybílili Alice a Rosalii šatníky a zablokovali jim kreditky, zrovna když byly na nákupech. Když se ty dvě vrátily, vyváděly, div nezbořily dům. Tomu jsem se musela zasmát.

  „Miluju tě,“ řekla jsem Edwardovi už po sté, když záchvat smíchu odezněl.

  „Já tebe víc,“ odpověděl mi Edward a než jsem se s ním stihla začít hádat, vášnivě mne políbil.

Pohled Edwarda:

  Celých devět dní jsem byl neskutečně šťastný. Užíval jsem si každou minutu svého nově nabytého štěstí, které mělo každou chvíli vzít za své.

  Byli jsme na naší louce. Zdroj mého štěstí mně seděl na klíně a svíjel se v záchvatu smíchu, protože jsem jí řekl o tom, jak Emmett s Jasperem vykradli Alice a Rose šatníky a ještě jim zablokovali kreditky, zrovna když byly uprostřed nakupovacího maratonu.

  Když se trochu uklidnila, vyletělo z ní, že mě miluje. V tu chvíli jsem se mohl zalknout štěstím.

  „Já tebe víc,“ řekl jsem jí a než stačila jakkoliv zareagovat, vášnivě jsem ji políbil. Začala mi polibky náruživě oplácet a já jsem přestal vnímat okolí. Existovala jen ona. Když jsme se od sebe odtrhli, protože se Bella potřebovala nadechnout, pročistila se mi hlava a já jsem opět začal plně vnímat okolí.

  Zachytil jsem jedenáct myslí, které byly na louce. Tři z nich byly překvapené a udivené. Překvapené proto, že jsem se na louce líbal s - pro ně - cizí holkou, a udivené kvůli tomu, že ta holka patřila ke Quilleutským vlkům. Zbylých osm myslí bylo též překvapených, ale taky připravených k boji.

  Jakmile jsem se otočil na protější stranu louky, spatřil jsem svou rodinu a naše příbuzné z Denali. Stáli v obranných pozicích. Všichni až na mé rodiče a Alice. Bella se na ně také podívala, což v mé k boji připravené rodině vyvolalo výhružné vrčení. Tanya udělala pět kroků a za ní se hrnuli ostatní.

  Bella mi blesku rychle vyskočila z klína a za skoku se začala přeměňovat, což ještě nikdy nedokázala. Vždy k přeměně potřebovala minimálně dva kroky. Cáry mého oblečení a kusy bot se rozletěly na všechny strany a na zem ladně doskočila má zlatavě hnědá vlčice, která začala zuřivě vrčet na přibližující se upíry. Měl jsem pocit, že v případě, že by má rodina udělala byť jen jeden krok navíc, Bella by se na ně vrhla, jednoho dva by potrhala a následně by zemřela rukou mých příbuzných.

  Okamžitě jsem začal jednat, jelikož by můj život bez Belly pozbyl smysl. Vyskočil jsem na nohy a vrhl se před Bellu. Otočil jsem se k ní čelem, položil jí ruce po stranách jejího vlčího obličeje a hluboce se jí zadíval do očí. Po delší chvíli jsem jí sundal ruce z tváře, sundal si košili a strčil jí ji do připravené tlamy. Bella se i s košilí rozběhla do křoví na kraji louky a zanedlouho se vrátila v lidské podobě, oblečena jen v mé košili, která jí sahala sotva do půli stehen.

  Jakmile jsem ji spatřil, oči mi ztmavly a hruď se mi začala vlnit hlubokým vrčením. Když to Bella zaregistrovala, zářivě a vítězně se usmála. Přešla posledních pár metrů, které nás od sebe dělily, položila mi horké dlaně na hruď a políbila mne. Po chvíli, která se mi zdála až moc krátká, se ode mne odtáhla, čapla mě za ruku a otočila nás směrem k mé rodině, která na nás vyjeveně koukala.

  Všichni usoudili, že Bella není nebezpečná. Asi bych se nelíbal s nebezpečnou vlčicí, že?

 

Pohled Belly:

  Seznámení s Edwardovou rodinou bylo… Jak to říct? Rozpačité a napjaté? To by asi sedělo. Jakožto úhlavní nepřátelé jsme dávali pozor na sebemenší pohyb toho druhého. Musím přiznat, že jsem stála proti přesile a nebylo mi to zrovna příjemné. Na mé straně stál jen Edward, ale přišlo mi, že ani Carlisle, Esme a Alice nejsou proti mně.

  Potom, co se mi představili všichni neznámí upíři, jsme se odebrali k nim domů. Byla tu sice pěkně velká pravděpodobnost, že si s někým vjedu do vlasů, ale bylo to lepší než zůstávat v lese.

                                                                          §§§

  „Ahoj lásko,“ řekla jsem, když jsem sešla ze schodů a našla jsem Edwarda, jak sedí v prostorném obýváku, ještě prostornějšího domu Cullenových. Všude bylo tolik místa. Nevím, jak jsem si představovala upíří doupě, ale takhle rozhodně ne. Jedna strana domu byla celá prosklená. V každé místnosti bylo špičkové vybavení. Dokonce měli i zcela nepotřebnou kuchyň.

  „Ahoj. Jak ses vyspala?“

  „Výborně,“ přešla jsem k němu a odmlčela jsem se, abych jej mohla dlouze políbit. „Kde jsou všichni?“

  „Šli na lov. Tanya se zbytkem rodiny v noci odjeli,“ řekl spokojeně. Byla jsem zde teprve jeden den, ale to přece neznamená, že se musím držet zpátky a být slušná na někoho, kdo se snaží svést mou životní lásku, ne?  Ten někdo je samozřejmě Tanya, která po Edwardovi jela, a snažila se o bůhví co, i když jsem stála metr od ní. A tou slušností mám na mysli nevrčení, nehádání a nechuť k rozdrásání hrdla. Obě jsme se za ten den chytly asi desetkrát a jednou jsme se málem navzájem pozabíjely.

  Kromě Tanyy jsem se s nikým neměla chuť porvat. I když to byli upíři, byli všichni hrozně milí. Ze začátku to mezi námi trochu vázlo, ale jakmile se do konverzace zapojil Emmett, bylo vše najednou takové odlehčené.

  „To je škoda,“ řekla jsem s upřímným smutkem v hlase.

  „Myslel jsem, že budeš ráda až odsud Tanya odejde,“ řekl Edward a stáhl si mě na klín přes opěradlo pohovky.

  „Jo, to jsem taky ráda. Jenže zbytek mi bude chybět. Na to, že jsou to upíři, jsou moc milí,“ popíchla jsem ho.

  „Tím chceš říct, že já a moje rodina nejsme milí?“ zeptal se s hranou zlostí v hlase.

  „Hmmm…“ zabručela jsem, prsty jsem si začala mnout bradu a dělala jsem, že nad tím usilovně přemýšlím.

  „Co to děláš???“ vypískla jsem a začala jsem se neovladatelně smát, protože mně Edward strhl pod sebe a začal mě lechtat.

                                                                       §§§

  Seděli jsme zrovna s Edwardem u piana a on mi hrál své úžasné skladby, když se rodina vrátila z lovu.

  „Ahoj lidi!“ hulákal Emmett.

  „Ahoj,“ odpověděli jsme s Edwardem unisono.

  „Bello?“ oslovila mne Alice, jakmile prošla dveřmi.

  Když jsem k ní zvedla svůj pohled, setkala jsem se s psím pohledem té malé potvůrky. Bylo to už nějaké to pondělí… nebo pátek?... co denalijští odjeli a já jsem tento pohled viděla již nesčetně krát a nikdy nevěstil nic dobrého.

  „Ať už chceš cokoliv, Alice, jsem si celkem jistá, že odpověď zní ne.“ Jakmile jsem to vyřkla, všichni okolo se jako na povel rozesmáli.

  „Vždyť ještě ani nevíš, na co jsem se tě chtěla zeptat,“ úpěla Alice a jsem si jistá, že kdyby mohla, rozbrečela by se jen proto, aby dosáhla svého.

  „No tak, o co se jedná?“ ptala jsem se rezignovaně.

  „Nechceš vyrazit na nákupy?“ zeptala se s marnou nadějí v hlase.

  „No to víš, že… ne,“ řekla jsem jí nekompromisně.

  „Bello! No tak! Dlouho jsme nakupovat nebyly!“ snažila se dál.

  „Dlouho, jo? Pokud mě paměť neklame, bylo to před týdnem a slíbila jsi mi, že v nejbližší době taky naposled.“

  „No tak! Vždyť tě to nezabije,“ mlela dál. Mou pozornost upoutalo uchychtnutí, které přišlo od Emmetta. On a zbytek rodiny seděli na pohovce a v křeslech. Přesto, že se všichni tvářili normálně, přepadl mě podivný pocit. Najednou jsem si uvědomila, že nevidím Rosalii. Ale než jsem se stačila vzpamatovat, obmotaly se kolem mě dva páry rukou. Ty dvě potvory mě zase dostaly! Zmítala jsem se, ale ony byly silnější, navíc jsem nebyla připravená a byla jsem ve špatné pozici, takže jsem se nemohla bránit pořádně.

  Rozhlédla jsem se po místnosti a zachytila jsem pohled mé lásky.

  „Edwarde! Pomoc!“ volala jsem a stále jsem se pokoušela osvobodit.

  Edward vstal a chtěl mě jít zachránit, jenže Alice věděla jak zakročit!

  „Něco zkus a jedeš taky, Ede!“ řekla takovým tónem, že o tom nemohlo být pochyb.

  Když jsem se opět podívala do Edwardova obličeje, vypadal velice zkroušeně a omluvně. Sedl si a o nic se nepokusil. Ani se mu nedivím. Nákupy s Rose byly hrozné, nákupy s Alice ještě horší, ale nákupy s oběma? To bylo peklo! A právě to mě čekalo.

  „Zrádce!“ zařvala jsem těsně předtím, než za námi Emmett zavřel dveře a ještě mi na rozloučenou zamával. Samozřejmě se u toho chechtal jako blázen.

 

                     

                                                          Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alfa 7. kapitola:

 1
14.03.2012 [8:22]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
naozaj skvelá kapitolka... Emoticon
už sa strašne teším na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!