Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alecova družka - 2. kapitola

Alecova družka - 2. kapitola„Isabello,“ ozvalo se kdesi tiše v lese a já se zděšeně odtrhla od toho mrtvého zvířete, co už mi stejně žádnou úlevu od bolesti v krku neposkytovalo. Pohledem jsem začala kroužit po mém blízkém okolí, ale nikde jsem nic neviděla a nebyla jsem schopna ani nic zaslechnout, či ucítit nějaký zápach.

Pomalu se rozjíždíme, ale nečekejte, že se všechno vyvine tak jednoduše... Arábek. :)

Isabella Marie Swan Cullen:

Rychlost dokázala dokonale vyhnat pesimistické myšlenky z hlavy, jako lidem slzy z očí. Od jisté chvíle jsem prostě nebyla schopna logicky uvažovat a chovat se jako normální tvor, co běhá po planetě. No dobrá, nebyla jsem úplně normální, protože k člověku jsem měla hodně daleko a zase plnohodnotný upír jsem nebyla, protože v tom mi bránila moje láska k celému klanu Cullenových. Nikdy jsem si neuvědomila, co všechno pro mě znamenají až do chvíle, kdy jsem o všechny málem přišla. Naštěstí ale vše dopadlo krásně, přesně jako v pohádce, ačkoliv stále jsem čekala, kdy vypadne nějaký ten kostlivec ze skříně, jelikož naprosto poklidný život až do skonání světa byl sic představou velmi pěknou, ale na druhou stranu také naivně nereálnou.

Letěla jsem lesem dál a dál, za hranice lidských možností, a zhluboka se snažila nadechnout onoho nepotřebného kyslíku, který mě tížil jako smog v plicích. Dýchání se mi zdálo tak zbytečné, ale na druhou stranu tak nutné… Dvě strany jedné mince, říkával kdosi, protože ten kyslík zamořený vším, co si do něj lidé pouštěli, a vůně krve, která lahodně tepe v tělíčkách bezmocných zvířátek a čeká na to, až ji začnu lahodně sát, se opravdu nacházeli v tom jediném přežitku upíra – v dýchání. Zaostřila jsem karamelové oči na louku, kde jsem odtušila jakýsi pohyb, a vrhla se tam. Momentálně jsem byla ve fázi, kdy mi bylo naprosto jedno, co kdo kde dělá a co mu kdo udělá, protože jediné, co pro mě existovalo, byla ta životodárná tekutina lahodně tepající v žilách lidí a zvířat.

Z hrdla se mi ozvalo až zvířecí zavrčení a tělo se instinktivně napjalo a vrhlo se ještě rychleji kupředu. Skočila jsem po čemsi, co se teď stalo obětí jednoho krvelačného stvoření. Sklonila jsem se a periferním viděním zaznamenala krásnou černou hlavu, co se leskla v slunečních paprscích. Puma. Momentálně mi bylo ale vlastně úplně jedno, co to bylo a nebylo za stvoření, protože jediné co pro mě začalo, kromě Edwarda samozřejmě, existovat bylo místečko na krku, kde mi lahodně cosi zpívalo. Stačil jeden pohled, jedno trhnutí a já se mohla sklonit a nechat své ostré tesáky proniknout do zvířecího krku…

„Isabello,“ ozvalo se kdesi tiše v lese a já se zděšeně odtrhla od toho mrtvého zvířete, co už mi stejně žádnou úlevu od bolesti v krku neposkytovalo. Pohledem jsem začala kroužit po mém blízkém okolí, ale nikde jsem nic neviděla a nebyla jsem schopna ani nic zaslechnout, či ucítit nějaký zápach. Připadala jsem si hrozně zranitelně, jelikož mi kdosi sebral všechno, co mě udržovalo při životě a dovolovalo mi to lovit jak zvířata, tak upíry. Vstala jsem a z úst se mi vydralo cosi jako kniknutí, také to spíše připomínalo zvíře než člověka.

„Bello, neboj se, neublížím ti, ale něco od tebe potřebuji. Přijď dnes na tu tvou louku. Budu čekat přesně o půlnoci, ale musíš tam být sama…“ ozvalo se znovu a náhle se všechno vrátilo do normálu. Jako by se před chvílí naprosto nic nestalo, ale to byla sprostá lež! Snad mi ten otravný hlas nechce tvrdit, že jsem paranoidní, protože já vím, co jsem slyšela. No dobře, je sice pravda, že to trochu hraničí s logickým uvažováním a zdravým rozumem, ale uvidíme, co mi na to řekne Edward.

Rozběhla jsem se rychlostí blesku kamsi, kde jsem odtušila pach svojí rodiny a pumu nechala pumou. Při nejhorším to stejně dají za vinu nějakému zvířeti, protože opravdu moc krve neztratila, na to jsem měla až příliš moc práce s otravným čímsi, co se mi dostalo do hlavy a nějak odstavilo moje dokonalé smysly na vedlejší kolej. Jestli takovouhle podobnou moc má ten jeden od Volturiových, takto bych to opravdu nechtěla zažít, ačkoliv to si snad ani neuvědomíte, nebo jo? Já akorát vím, že na mě opravdu nefunguje nic z toho, co by mi tak smrtelně ublížilo. A už vůbec ne ty elektrické šoky kohosi, kdo se mi kdysi v dávné době pokoušel s testy zmrzačit Edwarda.

Doběhla jsem na místo, kde se pach krve mísil s lahodným čímsi, co vábilo naši lidskou kořist stejně tak dobře jako předražené parfémy. A snad i ještě lépe. Všichni stáli spořádaně a naprosto klidně a o něčem diskutovali. Nedokázala jsem dost dobře vnímat, co to vlastně zaujatě probírali, jen jsem je pozorovala. V hlavě mě najednou z ničeho nic začal hlodat červíček pochybností, jestli jim to mám vůbec říct. Jsou sice moje rodina, ale na druhou stranu by určitě někdo šel se mnou… A jak jsem se, ksakru, vlastně rozhodla, že tam jdu? Nic takového, nebudu poslouchat, nějaký nablblý hlas, a už vůbec mi nikdo nebude poroučet… Sakra, mluvím jak Edward. Pořád ale lepší, než kdybych byla jako moje úžasná dcera a ten její odporný čokl. Averze vůči Jacobovi se utvořila stejně rychle, jako si Rosalie stihla přivlastnit moji dceru a kompletně ji převychovat na hnusného a odporného spratka, co nebral ohledy na nic, co mu kdo řekl. Byla to sice moje dcera, ale já už jsem neměla sílu na její usměrňování, když už Rosalie vyhrála. Já vím, že ona to neudělala schválně, ale prostě měla tak silné mateřské pudy a neměla žádný problém se sebeovládáním, na to měla času opravdu dost. Já se musela postarat o sebe a pak to dopadlo takhle…

„Ehm… nepůjdeme už domů?“ tázala jsem se po chvilce rozpačitě, protože mi bylo naprosto jasné, že kdybych byla člověk, tak jsem rudá až na zadku. Prsty jsem si prohrábla hnědou kštici a zlatýma očima začala neklidně těkat po okolí… Nu, kde se vzal, tu se vzal jakýsi pohyb. Malý, tichý, skoro nezpozorovatelný, ale přesto tak děsivě nebezpečný. A on si ho zase nikdo nevšiml, jen přikývli hlavou a rozeběhli se. Frustroval mě ten pocit, že jen já vidím a slyším to, co ostatním zůstává utajeno… A to jsou prosím pěkně dle všeho upíři. Nevím, jestli je ta chyba v nich, nebo ve mně, ale prostě jsem nedokázala uvěřit tomu, že bych byla já ta blbá a ta špatná… Jenže všechno tomu naprosto jistě nasvědčovalo, tak proč věřit jen hloupému instinktu, když logika mluví jinak?


Děkuji všem za komentáře u minulé kapitoly. Za zdržení se omlouvám, ale původně tahle kapitola byla dvakrát kratší a vůbec se mi nelíbila, tudíž jsem ji přes tábor musela trochu vypilovat. :)

S láskou tuto kapitolu věnuji všem, co vědí, jak je Lipovka skvělá. :)

Arabek


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alecova družka - 2. kapitola:

 1
6. Ajda
22.08.2012 [12:57]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Anna
02.08.2012 [22:27]

Supr Emoticon

4. nikca289
30.07.2012 [18:54]

skvela kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon rychle dalsi

3. nadenka
30.07.2012 [17:24]

Honem další!!! Emoticon Emoticon Emoticon

30.07.2012 [16:34]

Jiyeeje to super, těším se na další kapitolu, zatím se to vyvíjí docela zajímavě. a jakou roli tam hraje Alec? něco významného nebo prostě někdo v gardě... jinak je to doopravdy povedená povídka. Emoticon Emoticon Emoticon

1. Jana
30.07.2012 [12:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!