Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alecova družka - prolog + 1. kapitola

Alecova družka - prolog + 1. kapitola

Naděje umírá poslední, ale je tomu tak vždy? Jsou chvíle, kdy pochybujeme...

Vzpomínky se vrací? Někdy bychom to ale nechtěli...

A co to pospolu má co dělat?

Bella, Volterra a nelítostný Aro. Všechno je stejné, ale zároveň jiné, jelikož se počítá s jedním - se smrtí. Jenže špetka naděje přeci jen zahoří... A co s tím mají co dělat rudé oči? A budou provázet Bellu i po přeměně? Pěkné čtení přeje Arabia.


Prolog

Hleděla jsem na onoho mocného vládce Volterry a snažila se zakrýt vzlyky, které se mi draly z vyschlého hrdla. On momentálně zřejmě přemýšlel nad osudem mojí jediné lásky, nad osudem upíra, co mi ukradl srdce, a já mohla jen nečinně přihlížet té obrovské zkáze, která nás čekala, bez toho, abych mohla jakkoliv pomoci. Nemusela jsem být Alice, abych věděla, že tohle je zločin, co se nepromíjí. Dozvěděla jsem se něco, co mělo lidské mysli zůstat navždy utajeno, a málem jsem zapříčinila i prozrazení před královským městem. Ale vinili z toho jeho, ačkoliv můj podíl byl tisíckráte vyšší. Nechápu a zřejmě se už asi nikdy nedozvím, proč se pokoušel zabít a proč mi vlastně říkal, že je upír, když stejně nakonec odešel a nechtěl se nikdy vrátit, ale nedokážu žít s vědomím, že zemřel jen kvůli mně. To prostě nedovolím.

„Edwarde, Edwarde, moc jsi mě tedy nepotěšil, čekal jsem, že si zákonů více vážíš,“ mumlal Aro nespokojeně a mnul si přitom imaginární vousy alabastrovou rukou. Jeho rudé oči si měřily spokojeně Edwarda, ačkoliv stále byly pořád jen takové… beztvaré, bez výrazu. Nebyla jsem schopna se do nich dívat delší dobu, jelikož mě zraňovaly. Zdály se jako střípky, které se vám zabodnou do duše a tvoří jizvy, které vás jen utvrdí o tom, že tohle bude konečná. Sklopila jsem pohled a porozhlédla se po místnosti, která jakoby potemněla a ztichla. Všichni jen nedočkavě čekali a nikdo nic nedělal – pouze stáli a sledovali. Zatínala jsem nehty do dlaní a snažila se ujistit, že je to jen zlý sen, noční můra. Nebyl. Bolest jsem cítila silně a dost znatelně a nedokázala jsem se jakkoliv donutit k tomu, abych se probudila.

„Copak s ním uděláme?“ položil řečnickou otázku znovu vládce a nějak prazvláštně se na nás zahleděl. Strach v tu chvíli naprosto ochromil moje tělo a já nebyla schopna logicky uvažovat. Jen tiše a poníženě vzlykat bez špetky naděje, která by mě kdesi uvnitř hřála. Jeden pohled mi stačil na to, abych pochopila, co se stane s mojí jedinou a nesmrtelnou láskou. Nedokázala jsem to, zhroutila jsem se na kolena, ale bodavá bolest v danou chvíli nebyla oproti té psychické nic, pouhé smítko prachu.

„Bells, neplakej, prosím, neprolévej slzy pro takovou zrůdu, jako jsem já,“ zašeptal zlomeně Edward a sklopil zlaté oči směrem k zemi. Muselo to pro něj být stejně tak hrozné, jako pro mě, a já ho nepodržela… Nezasloužím si jeho lásku a už i chápu, proč odešel. Ale já jim nedovolím ho zabít, to prostě nemohou…

„Prosím, nechte ho, stanu se upírkou, jen mu prosím neubližujte,“ fňukla jsem z posledních sil a upřela na ně uslzené oči. Nečekala jsem, že to bude fungovat, ale doufala jsem. Možná ta míra mé naivity byla až příliš vysoká, protože jsem si namlouvala, že mě může ten dokonalý muž opravdu milovat, a on mi nakonec řekl, že jsem moc obyčejná. Že jsem jen nepodstatný člověk – ten, kterých za jeho život bude milion. A ta snaha nevěřit mu se mi nevyplatila, jelikož tvrdou ránu od života jsem dostala až ve chvíli, kdy opravdu odešel a bylo ticho, prázdno. Nejen v jejich domě a ve škole, ale i v mém obyčejném lidském srdci.

Chvíli jsem neslyšela nic, jelikož ti hlavní nejspíše uvažovali. Nepřikládali zřejmě mým slovům takovou váhu, jakou bych si opravdu přála, jelikož já to myslela upřímně. Jsem schopna za něj zemřít, jen ať ho nechají s jeho dokonalostí na zemi a on konečně pozná lásku, kterou si zaslouží. Konečně tu nesmrtelnou a nezapomenutelnou.

„Dobrá tedy, jděte, děti, ale máte rok. Rok na to, aby se ten člověk stal upírem. Je mi jedno, jak moc je nadaná, ale pokud nesplníte naši podmínku, budete mít opravdu veliké problémy, s tím počítejte,“ rozezněl se místností chladný a odměřený hlas vládce a mě zaplavila vlna radostné euforie. Přežije. Jen stěží jsem si uvědomovala, že zase odejde a vše bude při starém, jako bývalo… Odejde a nevrátí se a moje rány se znovu otevřou.

Nevím jak, ale ocitla jsem se v náručí toho upíra, co si mě začal majetnicky tlačit na svou hruď, ale já se nebránila. V dané chvíli jsem byla jen a jen jeho a nic jiného pro mě neexistovalo. Jakákoliv jiná možnost se vylučovala. Naposledy jsem pohlédla na onu mocnou rodinu, ale nyní mě něco trklo. Kdesi vzadu, vedle překrásných dvojčat, stálo něco, co bylo zahaleno v černém plášti. Nevšimla jsem si toho, jelikož to bylo něco jako slepé a hluché místo zároveň – zřejmě ani Edward si té osoby nevšiml. A jediné, co koukalo zpod černé kápě, byly dvě karmínově rudé oči.

1. kapitola

Isabella Marie Swan Cullen:

Už je to rok. Rok, co jsem se stala upírkou, co jsem přežila střetnutí s Volturiovými u lesa, a rok, co se mohu dívat na svoji překrásnou dceru. Nedokážu tomu uvěřit, jaké štěstí mě potkalo, protože nadevše miluji svého manžela, svoji rodinu… Přijdu si jako v pohádce a k princezně rozhodně nemám daleko, jelikož všichni mě rozmazlují, ale já se snažím zůstat nohama na zemi. Přeci jenom jsem byla celou tu dobu s nimi jen jako obyčejný člověk a na svých zvycích jsem nehodlala nic měnit ani potom, co mi vnikl jed do žil a já musela podstoupit tu bolestivou přeměnu, která mi ale za tohle všechno stála.

„Lásko, copak, zase přemýšlíš?“ tázal se mě Edward a přitiskl si mě do náruče. Stále jsem si nedokázala zvyknout na to, že se mi srdce nerozeběhne v jeho přítomnosti rychleji a tvář mi nezrudne, ale po pravdě mi to ani nechybělo. Jen Edward občas cosi na ten způsob prohodil, ale já ho nebrala vážně. Myslím, že získal tolik věcí, že ztráta několika detailů mu nijak více neublížila. Po přeměně to nebylo tak hrozné, jak jsem předpokládala, jelikož mé city k němu neochladly, právě naopak. Nedokážu popsat, jak moc ho celou tu dobu miluji, a myslím, že jen ubohá dvě slova nedokáží vyjádřit sílu tohoto citu. Sice zprostředkují to, co tím chci říci, ale nikdy nemají takovou váhu, aby to někdo bral vážněji – a ono je to vážné. Představit si život bez Edwarda je takřka nemožné.

„Ani nevím, abych pravdu řekla. Nad tím vším, co se stalo. Jsem upírka, tvoje manželka a mám tu nejkrásnější dceru. Nic víc jsem si vlastně nikdy nepřála,“ zašeptala jsem mu do ucha a spokojeně vdechla jeho vůni. Připomínala mi čokoládu, pro niž jsem měla vždy slabost, jelikož byla sladká, ale také smyslně dráždivá. Ruce jsem si obmotala okolo jeho vypracované hrudi a pozorovala neposednou měděnou čupřinu, se kterou si pohrával vítr. Necítila jsem z jeho těla ten chlad, kterým se vyznačoval před tím vším, ale nevadilo mi to. Konečně jsem dokázala vstřebat všechny ty vjemy, které lidské smyslové orgány nebyly schopny zachytit.

Lidský život jsem dokázala opustit relativně snadno a dokonce se mi podařilo i splnit podmínku Volturiových – být přeměněna do jednoho roku. Všechno bylo perfektní, ačkoliv… jedna myšlenka mě neustále tížila jakou bouřkový mrak kdesi vzadu v mysli. Stále jsem nedokázala zapomenout na tu osobu, které patřily ty dvě karmínové oči, které měly s tím vším spojitost. Jako by to bylo včera, kdy jsem do nich pohlédla a chvíli na to byla neschopna pohybu. Vzpomínání na všechno ostatní nepředstavitelně bolelo a před vším se rozprostírala chladná růžová clona, které nic nepustila blíž. Jen tahle myšlenka jakoby snad clonu dokázala rozbořit a vloudit se pokaždé v nesprávnou chvíli do mé hlavy.

„Já mám tebe a nikdy jsem si nic víc nepřál, Bells,“ zamumlal spokojeně Edward a pozoroval moje oči. Už nejsou tak hezké, jako bývaly, ale ta zářivá zlatá mi to všechno vynahradila. Prostě jsem se nedokázala ani po těch letech zbavit závislosti na tom tekutém karamelu v jeho očích i přes to, že jsem vlastně měla nyní úplně stejné, dle Edwardových slov ještě hezčí. Ale on je jen lichotník, který umí velmi dobře pohladit moje narůstající ego.

„Zní to krásně, hrdličky, ale teď je čas jít na lov, nemyslíte?“ ozvalo se od dveří, kde se následně objevila moje milovaná sestřička, tedy respektive švagrová – Alice. Jen jsem po ní nabručeně koukla, ale poté raději vstala. Ona palčivá bolest v krku se sice stávala den ode dne snesitelnější, ale stále to nebylo tak nějak na prahu lidské snesitelnosti. Jako rozpálené olovo nalité do krku, aniž byste měli možnost polknout. Zvířecí krev se sice nezdála tak lákavou, jako bylo životodárná tekutina lidí, ale postačila na ubohé a nesmrtelné přežívání v blízkosti lidí.

„Už letíme,“ broukl Edward melodicky a přitáhl si mě na klín, načež se začal dobývat do mých úst, což mi momentálně vůbec nevadilo. Od doby, co jsem upír, tak je to s Edwardem v intimním životě skvělé. Je ten nejlepší milenec, jakého by si dívka mohla přát, a plní všechna moje tajná přání a sny. Jeho jazyk i tělo začínalo být čím dál tím víc vášnivější a dravější, ale to už se ozvalo zdvořilé odkašlání a já se chtě nechtě musela od jeho sladkých úst odpojit. Emmet držel ústa na zámek, a ačkoliv jsem na něm viděla, že nějakou tu kousavou poznámku chce pronést, tak se držel. Zatím.

„Tak vyrážíme, rodino,“ zavelel Carlisle a já se rozeběhla. Potřebovala jsem vypustit myšlenky na svoje lidství, jelikož ony rudé oči mě strašily… hrozně moc mě děsila myšlenka na to, kdo to vůbec je a co pohledává u té nadané rodiny. Záhada se to zdála nevyřešitelná, jelikož ani ve chvíli, kdy Volturiovi poctili naši rodinu svou návštěvou, tak nikdo nevzal ony rudé oči na vědomí. Já je stále viděla a dokonce i stihla rozeznat, že se jedná o velmi nadanou dívku. Tedy do chvíle, než se rozplynula jako mlha.


Ehm, otázkou stále zůstává, zdali je jeden malý komentář opravdu tolik... Jeden mi, prosím, věnujte.


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alecova družka - prolog + 1. kapitola:

 1 2 3   Další »
25. Misscullen
23.08.2012 [13:39]

konečně volturiovi jinak skvělé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24. Dee
10.07.2012 [6:46]

Tak tohle bude skvělá povídka! Emoticon Miluju Volturiovy! Emoticon Těším se na další kapitolu! Emoticon

30.06.2012 [23:56]

DreaCullenTaky jsem se dlouho odhodlávala, než jsem se rozhodla kapitolu přečíst. Ale nelituju. Je to poutavé a skvěle napsané... možná trošku moc opsané s NM a R - jak už někdo řekl - ale jistě se to změní. Myslím, že mám celkem dobrou představu o tom, kdo je postava za Alecem, ale nechám si to pro sebe - co kdyby to náhodou nebyla pravda? Emoticon Emoticon Emoticon Tak teď už zbývá jen napsat - rychle další kapitolku. Emoticon Emoticon Emoticon

28.06.2012 [22:35]

mokasinavelice zajímavééééé pokračování Emoticon Emoticon

27.06.2012 [0:19]

KacennnkaZatím to vypadá zajímavě, jsem zvědavá, co se z toho vyvine... Emoticon

20. nadenka
26.06.2012 [14:39]

Po dlouhém přemlouvání jsem dokopala k přečtení této povídky a jsem nadšená!!! Prostě nádhera a pohlazení po duši... Jen tak dál!!! :)

19. nadenka
26.06.2012 [14:39]

Po dlouhém přemlouvání jsem dokopala k přečtení této povídky a jsem nadšená!!! Prostě nádhera a pohlazení po duši... Jen tak dál!!! :)

25.06.2012 [21:33]

kimberlyanncullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25.06.2012 [17:09]

cuketkaaJo, je to pěkný. :)) I když mi přišlo, že se tím moc zabývá. Myslím ty rudé oči. Ale nejspíš to bude hodně důležité? :) No, těším se na další! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16. lucka2010
25.06.2012 [14:25]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!