Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » A Member of Guard - 3. kapitola

Dakota


A Member of Guard - 3. kapitolaPohár Etheliny trpělivosti zase jednou přeteče. Kdo si to odskáče?

5. října 1925, Káhira

Afton s Felixem přivlekli do hlavního sálu zuboženou existenci upíra. Jane ani nemusela použít své schopnosti, aby muž pokleknul, neboť na tom byl tak zle, že jakmile Felixovo sevření povolilo, zhroutil se na zem. 

„Vincente, vítej v našem skromném příbytku. Jistě není ani zpola tak honosný, jako tvůj palác v poušti, ovšem my jsme skromná rodina,“ rozzářil se Aro v momentě, kdy upír dopadl na všechny čtyři.

Ethel, jako obvykle, postávala za Caiovým trůnem, přičemž nehtem levé ruky přejížděla po dřevěném vyřezávání opěradla křesla. Všechno bylo v tuto chvíli lepší, než pozorovat Arova nesmyslná obvinění toho kluka. 

***

„Ethel… do háje, Ethel!“ Chytil rusovlásku za předloktí, čímž ji donutil zastavit. „Co se stalo?!“

„Co? Chcete to slyšet? Tak fajn!“ Frustrovaně si prsty prohrábla vlasy. „Po tisíce let zabíjíte lidi jenom proto, že se vám nelíbí; mučíte upíry, kteří se k vám odmítnou přidat; jste zvrácení, krutí a nemáte soudnost! A já se na to už tisíce let musím dívat, abych po vás nakonec mohla uklidit váš bordel. Přesně to se děje!“

„Mělas milénia na to, aby ses s tím smířila,“ poznamenal chladně. „Vládneme desítkám klanů, Ethel. Myslíš, že jsme už tisíce let u moci jenom kvůli Arovým hezkým vlasům? Ne! Nejlepší vládnou strachem. A abychom mohli vládnout strachem, musíme být krutí. To jsi přijala v momentě, kdy jsi vstoupila mezi nás.“

„Nepovídejte! Byla jsem tu dřív než vy, jestli jste už zapomněl,“ vyštěkla, snažíc se vytrhnout z Caiova ocelového sevření. Dokonce by se jí to pravděpodobně i bývalo povedlo, kdyby ji v jednom nestřeženém okamžiku nepřirazil ke dveřím, blokuje jí východ vlastním tělem.

„Jak bych mohl, když mi to připomínáš při každé příležitosti.“

„Já vám pouze osvětluji očividná fakta, která zabedněnec jako vy soustavně přehlíží! Jako třeba skutečnost, že jste chtěl mou smrt, a přesto jste rok poté měl tolik drzosti udělat si ze mě služku!“

„Tak tohle tě žere?“ otázal se pobaveně, přičemž téměř pozdvihnul jedno obočí. Lhal by, kdyby řekl, že se mu líbilo, kam ona „menší“ výměna názorů směřovala. „Ethel, proboha, jsou to už dva tisíce let! Navíc, už jsem se ti od té doby omluvil aspoň stokrát! Nemohl jsem vědět, že - “

„Nemohl jste vědět co?! Že mi zkazíte život? Že spolu s Arem zabijete ženu mého bratra? Nebo že pokaždé zastrašíte všechny lidi, kteří pro mě něco znamenali? Tak to jste fakt vědět nemohl, no…“

Muž pozoroval, jak se jí tvář zkroutila do rozsáhlého šklebu. Stále se pod jeho dotekem zmítala, ovšem už ani zdaleka s takovou vervou jako před chvílí, a to mu nedalo. Pocítil nutkavou potřebu uklidnit její vztekem se třesoucí tělo, přičemž se pohlazení po tváři jevilo jako vcelku adekvátní způsob. Fascinovaně pozoroval, jak se pod jeho dotekem ošila, načež zdvihla podezíravý pohled k jeho tváři. Netvářila se nijak útočně, spíše jen nechápavě.

„Tehdy jsem tě viděl poprvé v životě. Nelíbila ses mi, protože jsem si všimnul, jaký vliv máš na Marca s Arem. Vždycky ti stačilo, aby ses na ně podívala těma svýma dobrosrdečnýma očima, a oni by byli schopni zabíjet miliony sobě rovných. Nemáš ponětí, jak jsem ti záviděl. A pořád závidím.“
„Jo… tak jste si řekl: proč ji nemít ve své gardě, kde bude mít milion příležitostí, jak mi utrhnout hlavu.“
„Ale neudělalas to,“ sebestředně se ušklíbnul, nehtem obratnější levé ruky zanechávaje drobný šrám těsně pod spodní čelistí. „Pořád jsem tu, živý a zdravý. Mělas tolik možností mě zabít, Ethel, za všechno, co jsem ti kdy udělal.“
„Jak, když pořád máte za zadkem nějakou stráž?“ zamumlala víceméně pro sebe. Vyzývavě zdvihla oči od špiček svých bot k těm jeho. Už mu definitivně přestala vzdorovat, a tak ji pustil, ačkoli ne tak ochotně, jak by měl.
Následně o krok odstoupil a roztáhnul paže.
„Do toho, není tu žádná stráž. Jenom ty a já… Máš výhradní povolení mě zabít.“ 

Ethel se skutečně nenechala dlouho pobízet. Jako první jej pohotově praštila do obličeje, čímž mu v podstatě zlomila nos. Pak provedla pár chvatů a kopů z karate, následně přidala špetku taekwonda a ve finále mu podrazila nohy jednoduchou fintou z kickboxu. Ve výsledku jí to však dalo mnohem víc práce, než předpokládala. Caius byl zatraceně dobrý soupeř, a nebýt nechvályhodného podrazu s rozbitím nedalekého okna, nejspíš by neměla šanci ho porazit.

Ale stalo se, a ona teď stála před klečícím upírem, hrot nože přiložený těsně u jeho hrdla.

Na tenhle okamžik se těšila celá tisíciletí. Chtěla ho vidět na kolenou, stejně, jako byla ona. Toužila po tom, aby si vytrpěl přinejmenším tolik, co ti nevinní lidé, které zabil! Musel trpět… za Didyme, za Marca, za všechny upíry, které neprávem odsoudil k záhubě, za lidi, které dohnal do hrobu, za bezmocnou Athenodoru, kterou podváděl, kudy chodil. Člověk jako on si nezasloužil žít!

Tak proč v sobě nemohla najít vůli prostě mu uřezat hlavu? A když už ne namáhat se uřezáváním, proč ho nemohla prostě a jednoduše spálit na prach?!
Smířeně zdvihnul hlavu, aby se jí podíval do tváře. S politováním si uvědomila, že mu už asi pět minut drží skleněný střep u krku. Jak tragické…
„Tak dělej, Ethel,“ pravil nonšalantním tónem, jenž s rusovláskou odjakživa dělal divy. Nestihla ani pořádně zalapat po dechu, a už ležela na zemi, pod ním, se svým střepem u svého krku. Tentokrát to byl Caius, kdo měl navrch. A evidentně si to moc dobře uvědomoval.

„Ha! Vidíš, říkal jsem, že to nedokážeš.“ Jeho vítězný tón zněl Ethel v uších ještě dlouho poté, co se rozešli. „Nezačínej hry, které nemůžeš vyhrát.“

„A co když už jsem vyhrála?“
„Co tím sakra myslíš?“
Rusovláska se lehce pousmála, na což opatrně vztáhla ruku ke Caiově blesky-metající tváři a měkce špitla: „Možná už mě nebaví život uklízečky a bodyguarda člověka, který mě potřebuje ze všech nejméně. Už jsem si svých dvě stě životů prožila, nepotřebuju další.“
„Ethel, to - “
„Ne, pane. Když mě k vám přidělili, proklínala jsem všechno kolem sebe. Nechtěla jsem s vámi mít nic společného, natožpak vás chránit. Což sice stále nechci, ale budiž vám k dobru, že už se aspoň sneseme v jedné místnosti.“
„Tak dost! Co si myslíš?! Že tě vyhodím, nebo… zabiju, a tím ti to všechno ulehčím? Ne, holčičko, to se teda pleteš!“ zahřměl dost hlasitě, aby to slyšela i Bianca ve třetím patře. „Dokud dýchám, budeš mi krýt záda, rozumíš?“
Rusovláska mu v odpověď nenávistně pohlédla do očí. Těžko uvěřit, že před chvílí to byla ona, kdo ho hladil po tváři…

„Na něco jsem se tě ptal, Ethel!“ S posledními zbytky veškerého Caiova ovládání opustil jeho hrdlo hluboký, dunivý zvuk. Všimnul si rusovlásčina krátkého zamrznutí na místě. Těsně předtím, než se přikrčila jako šelma, která se chystá ke skoku. Což zavdalo příčinu pro jeho vítězný úšklebek. I za předpokladu, že na něm kousavý hlas v samém nitru jeho hlavy nenechal nit suchou. „Rozumělas?“

„Jistě.“   
„Výborně.“ Hrdě se narovnal a semknul rty do úzké linky. „Dora se zmínila, že s tebou chce dnes večer hovořit. Vezmeš s sebou dva nejsilnější smrtelníky, třetího necháš pro sebe. Zítra nad ránem proběhne soud s Vincentovým bratrem – bude potřeba tvých schopností.“  
„Ještě nějaký rozkaz?“ otázala se přeslazeně, na což se Caius otočil na podpatku. S jasným cílem nenechat se znovu vyprovokovat.
„Za deset minut tě očekávám ve své koupelně.“

„Ko-koupelně? Děláte si srandu?! Já nikam-“ Znal Ethel natolik, aby si dokázal představit její vytřeštěné oči spolu s pokleslou bradou a nakrčeným obočím. Výraz naprostého zděšení.
„Jak jistě víš, zítra večer pořádá Sully ples a já potřebuju ostříhat. Pokud vím, bylas to ty, kdo dneska ráno duchaplně vysvětloval Gianně, že bych potřeboval přistřihnout.“
„A-ale - proč nezavoláte toho… Antoina? Marcus mu platí pětkrát víc, než Coco Chanel, plus – on má na stříhání kvalifikaci,“ vyhrkla předtím, než ji Caius umlčel zdviženou dlaní.

Někde mezi jeho gestem a pocítěním chladného vánku na citlivé pokožce si uvědomila, že – s nabroušenými nůžkami v ruce – bude mít další dokonalou příležitost ho zabít. Prudce se nadechla, přičemž na chvíli zadržela dech. S výdechem ji do obličeje praštila pomyslná demoliční koule, jak začala rozpoznávat holou pravdu.
    Caius moc dobře věděl, že by radši sama shořela v pekle, než aby dobrovolně zavraždila živou duši. A vsázel na to. Miloval, když s ní mohl manipulovat, za pomoci této její slabosti. Ostatně, půlka Volterry by o jeho donucovacích prostředcích mohla říct své…
   Stříhání vlasů byla jen záminka, jak jí svým nechutným způsobem dokazoval úplnou porážku, potupu její osoby na poli cti i morálních zásad. Věděl, že se nad ním bude sklánět s řeznou zbraní a nebál se. Protože neměl důvod.    

Ethel zaskřípala zuby. Ani se nesnažila sebrat zbytky své hrdosti z kamenné podlahy; raději se rovnou co nejpomalejším lidským krokem vydala směrem do schodů.

Těš se, Volturi, dnes večer půjdeš do hola.


Především bych chtěla opět moc poděkovat Barunce za korekturu. Jsi zlato. ;)
No a další díky nepatří nikomu jinému, než komentátorům. Jsem vám moc vděčná, všechny komentáře mě ohromně potěšily. 

Co se kapitoly týče, doufám, že vás Ethelino výbušné já moc nevyvedlo z míry; nicméně, každý má čas od času chvilky, na které není vždycky tak úplně pyšný, no ne?

V příští kapitole se ukáže jako duchaplná zachránkyně neopatrných zadků, takže se máte na co těšit. ;)

Komentujte, piště, ozývejte se.

S láskou,

Vaše naprosto-nepřekonalně-potěšená Maggie :) 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek A Member of Guard - 3. kapitola:

 1
8. Ivet
14.09.2014 [12:22]

Emoticon Emoticon Emoticon Mám ráda jejich rozhovory, líbilo se mi, že mu vše vyčetla, na takové věci se nezapomíná, hlavně smrt Dydime myslím. No stříhání, viděla jsem v komentářích nápad "do hola" Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Těším se na další kapitolku, povídky o Volturiových mám ráda, upřímně už je mi blbě z Edward-Bella-Jacob Emoticon

11.09.2014 [19:09]

MyHeartBeatsForDorneDěkuji za všechny komentáře, jako obvykle, podstatně mi zlepšily celý den Emoticon EmoticonEmoticon

Blotik, Teyla: "Příbytkem" je myšleno sídlo Volturiových v Káhiře. Já osobně je vidím jako rozvětvenou rodinu upířích vládců - co si budeme nalhávat, něco jako mafie Emoticon Mají lidi všude na světě, stačí zatahat za pár nitek a bum... Takže by měli mít nějaké ty "příbytky" všude po světě, ne? Emoticon

08.09.2014 [11:42]

MaybellineEverZačíná se to pěkně rozjíždět Emoticon Chápu, že Ethel Caiovi jen tak neodpustí a jejich vyostřený vztah se mi líbí. Troška mého oblíbeného psychopata Ara rozhodně neuškodila Emoticon Děj je nepředvídatelný, takže se moc těším na další kapitolu. Snad bude brzy. :)

5. :D
07.09.2014 [18:21]

Mohla by ho aspoň poranit, aby z ní měl trochu respekt Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.09.2014 [10:24]

Bellinka1234úplná megabomba Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Pinka25
06.09.2014 [8:13]

Supr, do hola. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Teyla
05.09.2014 [21:02]

Ako si tak čítam komentár od Blotik, niečo na tom bude... Emoticon Ale tak, či tak, som si čítanie užívala. Ak mám byť úprimná, stále som sa do správaním Caiusa ani Ethel nijak nestotožnila, ale myslím, že práve preto túto poviedku čítam a zvláštnym spôsobom sa poteším, keď v novinkách zbadám novú kapitolu. Neviem, čo mám čakať, nad každou ich replikou sa zamyslene mračím, večer premýšľam, čo som si to, preboha, dnes prečítala... Strašne ma to baví, a to som ešte minule písala, že ja poviedky o Volturiovcoch nijak často nečítam! :D Kto vie? Možno vďaka tebe i začnem... No, nebudem sa tu viac rozpisovať - jednoducho si určite prečítam i pokračovanie! Emoticon Emoticon Emoticon Snáď bude čo najskôr! :D :D Emoticon Emoticon Emoticon

05.09.2014 [16:47]

BlotikJe to hezké a Caia bych nejraději zabila. Tak sebestředný ****.
Každopádně jsem si všimla jedné nejasnosti. Na začátku máš napsáno, že se to odehrává v Káhiře, ale jaksi jsi potom i napsala, že Aro toho upíra vítá ve svém "příbytku". Takže jak to je? Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!