Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Tajná láska od Roxany

jacob je faaaaaakt  slavnej


Tajná láska od RoxanyPovídka Nemůžu ti to udělat od Roxany se umístila na 1. místě s celkovým počtem bodů 77,5 ve druhé kategorii.
Gratulujeme!

EDIT: Článek je ponechán v původní podobě.

 

Na tváři se jí objevil úsměv, až odhalila své bílé perličky. V Edwardových očích byly ještě stopy po chtíči a vášni, která právě doznívala z obnažených těl. Pokojem se nesl opar sexu a studené objetí kolem jejího těla ji mělo zchladit. Ale účel to mělo úplně jiný. Čím více si ji tlačil k sobě a schovával ji pod křídly ohromného, svalnatého muže, tím více Bella cítila jeho mužnost a chtěla mnohem víc.

A on nebyl schopen odříct jí.

Zajela upravenými nehty do rozčepýřených vlasů a pročísla je. „Myslíš, že hraběnka Sweettová tuší, oč se jedná?“ S otazníky v očích si ji prohlédl a bříšky prstů přejel po ženské čelisti až k plným, naběhlým rtů po noci plném milování.

„Proč myslíš, drahá.“ Hrdelní zvuk jeho hlas Bellu dokázal vyvést z rovnováhy. Její tělo se octlo v ohni a v podbřišku cítila poletující motýlky.

Pohrával si s kaštanovým pramenem jejích vlasů a přitom se snažil udržet lhostejný výraz ve tváři. „Na včerejším plese, když jsem si byla pro punč, mě zastavila u stolu a zkoušela ze mě dostat kloudného slova.“ Při svém vyprávění si pohrávala s Edwardovými prsty. „Stále se snažila zavést řeč k tobě, ale mám pocit, jako bychom my dva figurovali v klepech současné společnosti, lorde Cullene,“ poškádlila jej, přitom si užívala sluneční paprsky, jež prosvítaly skrz bílé záclony a odrážely se od jeho dokonalé kůže. Oslnivá záře ji na chvíli oslepila. Ležérně prohodil hlavou směrem k ní, až měla nutkání jej kousnout. Zavrtěla sebou v posteli, čímž se otřela o jeho vzrušený klín, a natiskla se více k němu.

Lem deky byl ledabyle odvržen z jejího pozadí. Edward zaťal čelist a sjel pohledem k obličeji, aby odolal dalšímu tanci, který by jeho i ji mohl stát další hodiny usilovného pocení a sil.

„Mylady, byla byste ochotna čelit společenské smetánce a poloupíří komtese, jež mě právě čeká doma na našem loži, a já se nechystám zateplit místo vedle ní?“ zeptal se pobaveně. Bella se zamračila, až se jí na čele objevila dosti zřetelná vráska. Nikdy nad tím nepřemýšlela. Věděla o tom, že je Edward jiné rasy než ona – predátor, který je považován za vyvrhele společnosti -, ale právě to ji na něm přitahovalo. Uměl to skvěle v posteli, dokázal jí dát vše, oč žádala, a hlavně… vždy věděl, po čem její tělo ale i duše touží. A to pro ni byl ideální chlap, byť jen v tajnosti, ale dokázala se s tím spokojit. A bylo jí jedno, jestli je upír, nebo člověk. Byl to Edward, kterého milovala.

Pokrčila rameny a přitáhla si cíp přikrývky až ke krku. „Nevím, nikdy v životě by mě nenapadlo, že budu muset bojovat o chlapa, se kterým sdílím potají lože,“ konstatovala ironicky. Ušklíbl se. Miloval její hlas, tlukot splašeného srdce a smyslné pohyby, o nichž nevěděla, že jej vyvádějí mimo realitu. S ní se cítil jako v pravé pohádce.

Povzdychl si. „O tomhle jsme se už bavili, Bells,“ nerad načínal téma, u něhož stejně řešení nebylo, „naše rodiny by byly proti styku, který vedeme, nehledě na to, že moje žena připomíná štěnici – nemám šanci se s ní rozvést.“ Jistě, Sybila byla značný problém a překážkou k tomu, abych mohla být se svým vysněným, pomyslela si Bella zatrpkle. „Už na začátku našeho románku jsem tě varoval, že to se mnou nebude procházka růžovým sadem, ale nedokázal -“

„Jsem ti odolat,“ dořekla za něj šeptem.

„A stále nedokážu,“ přiznal bez ostychu. V jejím obličeji bylo znát zklamání. Zřejmě ji zamrzelo, že ji tak ledabyle odbyl, ale on sám se nerad bavil na toto téma. Obzvlášť, když byl na místě se ženou, která jej přitahovala.

„Ale no tak,“ poškádlil ji a skousl jí ušní lalůček, „přeci by ses na mě nezlobila.“ Udělal psí oči, které na ni používal vždy, když se dostal do pořádné kaše.

„Možná bych měla,“ usuzovala polohlasně, zatímco se dívala do protějšího kouta místnosti; přesněji na krb s rodovým erbem staršího krčmáře, který jim velkoryse nabízel pokoj k diskrétním schůzkám. Byl Edwardovi zavázán za jeho finanční prostředky, a tak bylo maličkostí udržovat v tichosti tajně vydržovanou milenku váženého lorda.

„Hm, tak s tím bych měl něco udělat,“ přemýšlel nahlas, „mělo by se mi dostat kázání, nemyslíš?“ šeptl jí do ouška vroucným hláskem. A to byl Bellin konec. Vyhoupl se nad ní, načež jí silou přidržoval ruce nad hlavou, a sklonil hlavu k jejímu krku. Začal ji jazykem trýznit. Okusoval lahodnou kůži, mazlil se s ní a přitom si užíval unikající steny z jejího hrdla.

„Ano, to máte pravdu, lorde,“ upřela na něj svůj pronikavý hnědý pohled, „třeba vám svázat končetiny, zapřáhnout za otěže koní a vytřít s vámi celý Londýn, abyste si užil potupnou slávu měšťanů a jiné podřadné vrstvy,“ pověděla mu s úsměvem, načež se Edwardovi rozsvítila očička.

Byla tak krásná a on tak hříšný a chlípný, že si ji bez dovolení bral tolikrát, kolikrát chtěl. Omotala paže kolem jeho pasu a sunula se dolů na jeho pozadí. Pevně jej stiskla a zaryla své dlouhé nehty do kůže, když se v té chvíli Edward prohnul v zádech. Miloval její sadistické, nečekané výpady.

A ona milovala erotický pohled na jeho osobu, když byl v extázi.

Okamžitě vyhledal její ústa a začal je zuřivě plenit. Bella mu náležitě vycházela v ústrety. Edward odhodil cár látky, které halilo Bellino tělo, a chystal se na další výpad vůči jejímu tělu, ale v tom se Bella divoce předklonila a cítila nepříjemné mravenčení v podbřišku. V první chvíli se snažila sebe samu přesvědčit, že je to zapříčené vzrušení, ale v následující chvíli silou Edwarda odstrčila.

„Děje se něco?“ ptal se v první chvíli vystrašeným tónem, v té druhé pouze nečinně přehlížel nahé siluetě, jak běží s dlaní přes pusu. Proběhla lehkým krokem přes celou místnost a zamířila do koupelny. O pár chvil později už slyšel jen dávící se zvuky. Okamžitě vyletěl s omotanou dekou kolem boků k ní, ale než stačil cokoli pronést a nabídnout jí pomoc, okřikla jej: „Zůstaň tam, kde nejsi!“

„Ale –“

„Neslyšel jsi? Nechoď sem!“ křičela dál hysterickým tónem, zatímco se snažila udržet v sobě alespoň večeři. Poslechl ji, ačkoli bylo těžké jí odporovat. Byla to soběstačná žena, kterou ve společnosti nikdo nepokládal za slabší povahu; velmi žádaná, dravá šlechtička, jež na svém kontě měla vystarána do konce života. Její zesnulí rodiče jí přenechali velmi slibnou budoucnost.

 

S rozcuchanými vlasy ulehla zpět do postele. Byla bledá jako stěna a Edward začínal mít obavy o její zdraví. Sáhl jí na čelo. „Opravdu ti nic není?“ Zavrtěla hlavou. „Měla bys zajít k lékaři, nelíbíš se mi,“ radil ji otcovsky, zatímco na něj Bella upírala nevěřícný pohled.

„Nemohu. Dopoledne nesmím zmeškat dostihové závody, kde se pyšním svým hřebcem Gregorym, a o dva dny později mě čeká čajový dýchánek s Piercovými; mladý lord se nám chystá nasadit vdavekchtivé slečince okovy manželství, ale to netuší, že mě nezkrotí a že nejsem typ ženy, kterou by vyhledával.“ V jejím hlase byla znát nechuť k samotné společnosti. A měla na to právo.

„V to pevně doufám.“ Objal ji kolem ramen, jako by chtěl světu dokázat, že je jen jeho. Otočila k němu hlavu. Přiložila mu dlaň na ústa a zakroutila hlavou a pomalu ji sunula z jeho nateklých rtů dolů, až spočinula na svalnatém hrdlu.

„Nejlepší bude, když to vyležím,“ odmítala jej, „pošlu po mém lokaji dopis adresovaný tobě, anebo se potkáme rovnou na plese zamilovaných,“ navrhla řešení. Jedna věc byla stýkat se potají v zašlé hospůdce a druhá střetávat se na veřejnosti, či si psát milostné dopisy. Na Edwardovi bylo znát, že je zklamaný. Taktně mu Bella podala tvrdou realitu, jinými slovy ‚Vrať se ke své manželce a nech mě chvíli dýchat‘.

„Omlouvám, že jsem dneska nebyla společnicí, jakou by sis představoval,“ ospravedlňovala se.

Letmo se dotkl jejich vlasů a zdobené spony, která ji jedinou charakterizovala i z dálky. Ze všech mladičkých paniček byla Isabella Swanová ta nejžádanější a nejkrásnější v celé smetánce. A nenaparovala se, což byl důvod, jakým si získala Edwardovo srdce i tělo. „Nic se neděje,“ tišil ji. „Vyspi se dobře a žádný stres,“ nabádal ji chladivým hlasem jako balzám.

Natáhl se pro polibek, ale Bella uhnula. To na jeho dokonalém čele vyvolalo známky překvapení a jeho zlatý pohled se začal měnit na hnědý.

„Nekoukej se tak na mě,“ pokárala jej, „nevypláchla jsem si ústa,“ vysvětlila mu důvod odmítnutí. Nato se Edward jen usmál, v rychlosti jí vlepil polibek na tvář a odtáhl se dřív, než by něco směla namítat. Už se k tomu nadechovala.

„I když na sobě nemáš upnuté šaty s korzetem, nemáš sčesané vlasy do drdolu, tvá dlouhá šíje nevyčnívá mezi ostatními a na tvářích nemáš žádné šminky, stále jsi ta nejkrásnější žena a jsem z tebe při jediném pohledu nesvůj. Činíte ze mě muže, lady Swanová.“ Poklonil se do úrovně pasu a věnoval jí oslnivý úsměv. Bellina pumpa se tetelila blahem. S překvapujícím výrazem vzhlížela k jeho mohutným zádům, jak se vzdalují a následně mizí za dveřmi.

Než za sebou zavřel dveře, poslal jí vzdušný polibek, který jistě doletěl až k jejímu srdci a otiskl se do něj.

 

 

Následující dva dny se s nikým nestýkala, její jedinou přítelkyní se stala postel a mokrá utěrka. Nebezpečně rychle se schylovalo k čajovému dýchánku u Piercových. Bella se měla zdobit před zrcadlem a nechat si česat vlasy od Mary, ale mrtvolným výrazem a bledostí v obličeji klečela na kolenou u postele s mísou v ruce. Žaludek hlasitě protestoval a stále se snažil z Bellinýho těla vyloučit co nejvíce vitamínů, cukrů, tuků a bílkovin. Ztrácela i zdravou barvu ve tváři. Do dveří vklouzla Mary s otázkami na jazyce, ale nevyřkla nahlas ani jednu. Bella neměla v téhle chvíli náladu na jakékoli dotazy, a tak si je Mary nechala pro sebe.

„Cítíte se na to, madam, abyste se oblékla?“ špitla tiše. V místnosti zavládlo hrobové ticho. Zdvihla hlavu a podívala se na sebe do zrcadla; tváře uříceně, ruce rozklepané, neměla nad sebou kontrolu. Vybavila si salón, v němž zcela jistě iniciativu převezme doutníkový opar, a silně koncentrované vůně jí akorát tak zvedaly žaludek.

Pomalu přikývla. „Myslí, že ano,“ pronesla rozechvělým tónem. Odložila misku na zem a postavila se. Zvedla ruce a nechala se vysvléknout z noční košile. Služebná jí připravila teplou koupel, do které se ponořila až po krk. Voňavá pěna halilo její bledé údy a trup. Ztuhlé svaly se stávaly povolnějšími. Předvečerní očista proběhla v pořádku, dokud Bella nevylezla z vany a nestanula před zrcadlem pouze v rouše Evině. V té chvíli Mary zděšeně vykřikla a Bella na sebe překvapeně hleděla.  Za ty tři dny přibrala nejméně o tři kila, ale stále se cítila slabší a slabší. Na místě, kde před necelými třemi dny bylo ploché bříško, byla mírně vystouplá boule.

„Proboha…“ vypadlo z Maryiných úst a upustila na zem vonné masti a několik druhů hřebenů a spon. Bella k ní šlehla pohledem, ve kterém se mísily slzy zlosti, zoufalství a politování se nad vlastní hloupostí.

„Zavolej Crystal, hned!“ zavrčela celá nervózní. Přehodila přes své tělo župan a vlasy si stáhla do bílé osušky. Posadila se na pelest postel a ze zásuvky vytáhla menstruační kalendář. Naivně doufala, že se spletla o celý týden. Horečně převracela stránky a na prstech počítala své zpoždění.

Mohlo mě to napadnout, postěžovala si v duchu, už v té chvíli, kdy ses hnala na toalety. A na houbičky nespoléhala, byla v domnění, že je nepotřebuje při styku s Edwardem.

„Klid, Bello, třeba se jen zbytečně stresuješ,“ opakovala si nahlas a otírala si zpocené čelo. Párkrát na sebe zamrkala do zrcadla, pokusila se nahodit úsměv, ale mimické svaly měla odepsané. Pohledem těkala na hodiny a bílé dveře, za kterými se v tu ránu objevila Mary i s vyděšenou Crystal.

„Mylady,“ pronesla tichým, šeptavým hlasem, který ji dokonale charakterizoval. Tichá, šedá myška ve společnosti, ale její zručnost a znalosti byly nezbytné, a Bella si vážila jejího dlouholetého sloužení. Stará paní, jež Bellu držela jako první v náručí po narození.

„Octly jsme se v nepříjemné situaci,“ pronesla Bella přes tlustý knedlík v krku. Nemohla ani polknout. Jak se, ksakru, měla vyjádřit? Napadaly ji samé nestoudné výrazy. „Crystal, potřebuju okamžitou prohlídku… ze vnitř. Zpozdily se mi ženské problémy a poslední dny mi je zle,“ chrlila ze sebe. Třes a strach ovládlo celé její tělo.

„Všimla jsem si,“ podotkla tiše, až měla Bella pochybnosti, zda ji vůbec slyšela promluvit. Nebyl to jen výplod její pomatené hlavy? „Prosím, lehněte si na postel, mile ráda vás prohlédnu, lady.“ Položila hlavu do podušek. Crystal si natáhla gumové rukavice a přejela jimi po lýtku. Okamžitě pocítila husí kůži po celém těle.

„Uvolněte se, paní, nebojte se, budu něžná.“ Přikývla. Věřila jejím slovům, nebála se toho, že by Crystalin dotek mohl bolet, ale ortele, jenž vyřkne z vrásčitých úst.

Gumové rukavice o sebe pleskly, až Bella vyjeknutím nadskočila z postele. Zahleděla se do zelených postarších očí a spatřila v nich ostych, zdrženlivost. To ji namíchlo.

„Prosím, řekni, co máš na srdci,“ vydala ze sebe škrtivým hlasem. Crystal vstala, udělala pár kroků do středu místnosti a poprosila Bellu, aby jí ukázala svůj kalendář. Zatímco si prohlížela údaje, výrazy v jejím obličeji se stále měnily. Začaly těmi méně strachujícími a končily otřesnými, z nichž Bella vyvodila, že je zle.

Zhluboka se nadechla a chystala se k další otázce, když se Crystal otočila a upřela na ni pohled. Píchlo ji u srdce. „Pamatuji si na ten okamžik, jako by to bylo včera,“ začala tajemně, „tvá matka měla bolesti, krůpěje potu jí stékaly po dlouhé, bledé šíji, hubené prsty křečovitě svíraly cíp prostěradla a zuby pevně drtila o sebe, jen aby na svět přinesla krásnou, inteligentní a šarmantní slečnu, jako jste vy. Je mi ctí vám oznámit, že se z vás stane matka,“ Belle zahučelo v uších, „a pevně věřím tomu, že půjdeme příkladem své ratolesti.“

Na tváři postarší dámy byl vřelý úsměv, avšak samotná Bella nebyla schopna se usmívat. S lesklýma očima si prohlížela Crystalin obličej a nebyla schopna uvěřit jejím slovům. Byť si připomínala poslední dny, že je tu i tato varianta, nebyla schopna krutou realitu přijmout tak snadno.

„Pane Bože,“ vzala jméno Boží do úst Mary a otřela si teatrálně oči. Malými krůčky přeběhla místnost a vrhla se Belle kolem krku. Pevně ji sevřela a zavzlykala jí do ramene. „Mylady, budete matkou, tady,“ sáhla na Bellino bříško, „roste další život, část vás a vašeho milého,“ pronesla vroucným, láskyplným hlasem. Slova o milém Bellu zabolela. Neobětovala Mary objetí ani nesdílela se svými služebnými radost z nové zprávy.

Budeš matkou, prolétlo jí hlavou a potajmu stále doufala, že se přeslechla. Bylo to nepředstavitelné a stále tomu nemohla uvěřit. Začala po pokoji přecházet jako tygr v kleci; najednou se cítila, jako by jí někdo svázal ruce silným lanem.

Čekala dítě s lordem Cullenem, který se jaksi nezmínil, že upíři děti plodit nemají.

„K čertu s tebou!“ zaklela nahlas. Crystal s Mary se na ni vyděšeně podívaly.

„Madam, copak vy nesdílíte naši radost?“ vydala ze sebe Mary. Ještě stále dětské rysy v jejím obličeji prozrazovaly, že dosud nenarozené dítě, které v ní rostlo, už mělo své zastánce. A Mary byla jedním z nich. Horlivě zavrtěla hlavou. Společnost se nesmí dozvědět, že čeká nemanželské dítě, prostě nesmí!

„Nesmí se to zatím nikdo dozvědět, nikdo,“ zamumlala skoro slyšitelně, přesto zřetelně.

„Ale, lady -“

„Žádné ale!“ křikla plačtivým hlasem. Najednou pocítila slané slzy v koutcích. „O dítěti se nikdo dozvědět nesmí, musí to zůstat mezi námi a co nejdříve se toho zbavit,“ drmolila páté přes deváté. Na jejich tvářích se objevil pohoršený výraz.

„Nesmíte na to ani pomyslet,“ zasáhla do rozhovoru Sioban, která právě vešla do dveří. Bella sebou trhla. V jejích černých očích nebyl náznak politování ani pochopení. Tvrdě si Bellu změřila. „Nejsem sice příslušná vám nic nařizovat, ale zapomeňte na to, že byste vzala naději přijít na svět takovému drobečkovi. Je to vaše krev, Isabello, váš potomek!“ vtloukávala jí do hlavy. Nikdo z nich ale neznal krutou pravdu.

Klesla na postel s hlavou v dlaních. Slzy jí stékaly po tvářích, zatímco je bezeslovně polykala. Nemanželské dítě… vyvrhel společnosti… žádná zajištěná budoucnost. Ačkoli by své dítě milovala nade vše, už kvůli podmínkám zdejší smetánky nesměla dítě přivést na svět. A ještě k tomu dítě démona.

„Lady, myslím, že -“

„Nemysli, Sioban,“ pronesla chladným hlasem, „nemůžeš myslet za mě, protože ty nevíš, v jaké jsem situaci.“ Postavila se, přičemž se přidržovala postele. „Do tohoto chladnokrevného světa se moje dítě nesmí narodit, zahubila bych jej svým studem. Jak by společnost hleděla na nemanželské dítě? Jak by jej přijala mezi sebe? Uvrhla bych jej do černé temnoty dříve, než by se vůbec narodilo. A to pro své dítě nechci,“ dodala zoufale.

„Máte jasný důvod k tomu, abyste se vdala, Isabello, nadešel čas, kdy se z vás stane právoplatná dědička a matka,“ přesvědčovala ji Sioban. Příslib budoucnosti po boku Edwarda byl velmi lákavý a pohádkový, ale růžová představa se rozpadla v prachobyčejnou realitu, když se jí před očima objevila Sybila.

„Nemůžu, Sioban, nemůžu,“ rozklepanými dlaněmi se dotkla svého lůna, kde pravděpodobně bilo další maličké srdíčko, „zadaný muž se nemůže vázat s další. Tady a teď právě skončil můj dokonalý život.“ Nač bylo stěžování a slz. Ani jedno nebylo k ničemu. Buďto se postaví Bella svému osudu čelem, anebo jako zbabělec uteče.

„Ach,“ uniklo z úst dam zároveň. Všem zřejmě došlo, v jak těžké situace se jejich paní octla. V pekelně těžké, kde není úniku.

 

Klidné tóny líbezné hudby se linuly sálem. Páry se s lehkostí vznášely nad parketem, dámy pobíhaly s tanečním pořádkem od gentlemana ke gentlemanovi a páni se mohli přetrhnout, aby si ukořistili co nejvíce tanců s těmi nejznámějšími slečnami. Mezi nimi samozřejmě figurovala i Isabella Swanová, která se ale držela v pozadí všeho dění.

„Lady Swanová, máte ve svém tanečním pořídku ještě jedno místo pro laskavého muže?“ oslovil ji vikomt Max s oslnivým úsměvem. Za jiným okolností by mile přijala, ale tanec s vikomtem bylo to poslední, co by v téhle chvíli chtěla. V dáli zahlédla frustrující výraz lorda Cullena a falešný úsměv jeho družky Sybily.

„Omlouvám se, vikomte, ale už se budu muset odebrat domů,“ vymlouvala se.

„Nesetrvala jste dlouho.“ Jeho dokonalý obličej se zvlnil v zamračenou masku. Bella se pokusila nahodit nesmělý a unavený výraz v jednom.

„Je mi to ze srdce líto, ale dnešní den mi není nejlépe. Zřejmě na mě něco leze,“ zalhala bravurně a přitom jí zčervenaly líce. Max se na ni usmál a uklonil se do výše kolenou.

„Jistě, omluvte mě, mylady, přeji brzké uzdravení.“ Uchopil ji za ručku a vtiskl vroucný polibek na hřbet dlaně přes sametové rukavice. Bella směle poděkovala a ustoupila stranou, aby se ztratila z Edwardova zorného pole. Pronikavě ji sledoval od fontány, zatímco se do jeho rámě zavěsila Sybila. Pamatovala si momenty, kdy takto znuděně protáčel oči, a tím ji i sebe vybízel k dalším vášnivým stykům. Byly to nezapomenutelné chvíle, vždy se cítila v jeho objetí právoplatnou ženou.

Zrovna jako teď. Jeho pohled ji pálil. Rozdíl pouze v tom, že teď Bella pod srdcem měla výsledek nepozornosti.

Otočila se zády k němu a usrkla z punče. Je na čase, aby si s Edwardem promluvila. Musí mu říct, co se mezi nimi stalo, ale má na to dost síly? Je připravena na odmítnutí, které ji zřejmě čeká? Ani v nejmenším nauvažovala, že by se Edward vzdal svého postavení a hájil ji jako svou družku. Vážené místo už zaujala Sybila a Bella nechtěla být tou, která trhala společenskou smetánku na padrť.

Ledový stisk přistál na jejím předloktí. „Rád vás vidím, lady Swanová,“ pronesl Edward chladným hlasem plným výčitek. Věděla, proč se tak chová. Na dopisy, které posílal, neodepisovala, nechtěla mluvit s jeho kočím a už vůbec nesouhlasila s tajnými schůzkami v krčmě. Edward nevěděl proč a muži jsou odjakživa zvědaví tvorové a tvrdohlaví mezkové, jež vždy chtějí dosáhnout svého.

„To samé nemohu říci já o vaší přítomnosti, lorde,“ odvětila stejně chladně i Bella. Jeho obličej byl rázem blíže k ní. Cítila jeho vůni, která se jí drala do nosu a zároveň ji dráždila a vybízela k tomu, aby vyhledala toalety. Jeho dech a stisk i jeho napjaté tělo ji zbavovalo kontroly.

„Mohla bys mi laskavě říct, co se s tebou stalo? Proč mi, ksakru, neodpovídáš? Co se mezi námi stalo?“ ptal se jí zmateně. Nasadil zlostný výraz, ale jeho hlas a pohled byl jiná… zoufalý. Na valentýnské plese – svátku, který je věnován Claudiusovi II. – se objevila jen z jednoho prostého důvodu, a to, aby se alespoň v duchu rozloučila s těmi, na kterých jí bude záležet, až opustí Londýn.

„Jistě, lorde, co kdybychom se sešli v altánku na zahradě?“ Snažila se, aby její tón zněl příjemně. Edward ihned přikývl, aniž by počkal, až větu dokončí. Pustil ji a vzdaloval se. Mezitím z ní ani jednou nespustil oči a ona se cítila jako pod rentgenem. Jak moc jí bude jeho pohled chybět… neuvěřitelně moc.

Odložila sklenka a jako tichá myška se vzdalovala do zahrady. Na místo, kde se poprvé s Edwardem setkala a kde se poprvé spojily jejich rty v jedny. Ironií bylo, že to bylo místo, kde se budou i loučit.

 

Než tam došla, Edward stál ve stinném koutku pod ohromnou větví. Vázanku měl pečlivě uvázanou, knoflíčku smokingu zapnuté a bronzové vlasy ulízané na patku. Přesně takový, jakého znám, pomyslela si Bella steskně. Rychle po sobě zamrkala, aby zahnala slzy dojetí. Jako pravý gentleman jí nabídl rámě a pomohl jí vystoupit schody. Jejich pohledy se střetly a do Belly uhodila blesk. Trhla sebou.

„Děje se něco, lady Isabello?“ oslovil ji celým jménem. Nenáviděla, když si ji někdo dobíral, ale z jeho úst to bylo jiné. Vášnivé, láskyplné a dravé. Pustila se jeho dlaně.

„Nikoli, lorde,“ pronesla s úsměvem, ale moc dobře věděla, že se nad nimi vznáší husté mračno, z něhož za chvíli spadne nával deště. Usadila se na lavičku a hledala slova, kterými by jej oslovil. Byla rozhodnutá, že se musí dozvědět vše, ale nebylo to tak lehké. Byla nervózní. Rozhlédla se po okolí, a když zmerčila, že nikdo v jejich okolí není, stiskla jeho dlaň tak žádostivě, až ji to samotnou překvapilo. „Edwarde, co ke mně vlastně cítíš?“ zeptala se najednou a poznala okamžitou změnu v jeho postoji. Chvíli mezi nimi panovalo ticho. Vlastně ani nevěděla, co chtěla slyšet. Pochybovala, že by se pouto mezi nimi dalo nazývat láskou, byl to vztah čistě na základě sexuální touhy. Ale to bylo v téhle době trendem.

„Co k tobě cítím?“ zopakoval otázku, načež Bella znovu přikývla. Edward se na ni zadíval svým uhrančivým pohledem, zatímco si pohrával s prsty na její ruce. „Těžko říct… úctu, pokoru, obdiv? Nevím. Pro mě je důležité to, že ve tvé přítomnosti se cítím sám sebou. Vím, že se nemusím skrývat, a to ani v případě, že víš, kdo jsem, a nebojíš se mě.“ Donutil ji, aby se mu podívala do očí. „Vím, že ty jsi ta, se kterou bych mohl být kdykoli, kdekoli a vždy bych se cítil šťastný, i bez toho aniž bychom si cokoli řekli.“

Tváře jí zčervenaly studem. Skrývala své pocity, nepřála si, aby Edward věděl, že se ven dere láska, která nemá nic společného s tělesným chtíčem, ale situace se změnila. Okolnosti se změnily.

„Takže v tom není jen moje tělo?“ zazubila se na něj. Zakroutil hlavou. Kdoví proč ji jeho slova potěšila. Postavila se na rozklepané nohy a začala přeházet po altánku. Přitom se záměrně vyhýbala jeho pohledu. Nevěděla, jak začít. Jak mu to má, ksakru, podat? Teď, když jí nepřímo řekl, co k ní cítí. Teď, když její nálady nejsou nikdy stoprocentní. Teď, když je pro změnu v úzkých ona.

Povzdychla si, když se jí do očí draly slzy. „Tohle se děje,“ zašeptala zlomeně, vzala jeho dlaň do své a položila si ji na bříško. Ačkoli bylo schované pod hedvábnými látkami, pevně věřila, že Edward pochopí, oč jde, „budeš otcem.“ Jeho reakce ji překvapila natolik, až si sama myslela, že o ní pouze sní. Díval se na ni zmateným pohledem. Stále střídal pohled od obrázku k jejímu mírně vystouplému bříšku.

„Jak se tohle stalo?“ Byla jediná otázka, kterou ze sebe dostal. Byl překvapený a… ohromený. Stejně tak jako ona.

„Víš, obyčejně, když si lidi nedají pozor, tak -“

„Já vím, jak se dělají děti, Bello, jen…“ pročísl si bronzové vlasy, „pane Bože, já budu poprvé otcem,“ zašeptal. Strach z toho, že ji a jejich dítě by nepřijal, se vytratil. V jeho hlase byla cítit oddanost a poděkování za to, že mu pomůže na svět přivést jeho potomka. Kousek Edwarda. Během chvíle vstal a v té druhé ji drtil v náručí. Svíral ji tak pevně, až se jej musela poprosit, aby jí dal prostor k dýchání.

„Jsi neuvěřitelná, Bello, neuvěřitelná,“ opakoval jí stále dokola a přitom ji líbal po celé tváři. Opětovala Edwardovi objetí, ale mnohem horším faktem bylo, že se rozhodovala mezi drobečkem a postavením ve společnosti. Ani k jednomu se Edward nehodil a nemohl být její součástí.

Na čelisti se jí zatřpytila osamocená slza. Vší silou se od Edwarda odtáhla. „Ne,“ zašeptala stěží. Nepřála si jeho dotek, ačkoli věděl, že by jí pomohl.

Chlad, náklonnost a lepší vzduch, když se nachomýtl u své vydržované milenky, která se pomalu ale jistě stávala jeho vysněným ideálem ženy. Byl jen takový kousíček k tomu, aby byl jeho život konečně takový, jaký si představoval.

„Můžu ti pomoc, Bello,“ přesvědčoval ji, „přísahám, že udělám cokoli.“ Přísahat můžeš, ale to jsou pouze slova, říkala si v duchu. Z nepochopitelného důvodu si představila, jak v dáli kráčí s kočárkem naproti sobě. Sic v matce viděla svůj obličej a byli totožné, nedokázala se vžít do její role. Ten obraz byl tak… nepřirozený a Bella si nedokázala tento fakt připustit k srdci. Prostě to nešlo.

Povzdychla si. „Já to nedokážu,“ připustila nahlas. Křehký hlas se jí v polovině věty zlomil.

„Jsem tu s tebou, pomůžu ti,“ přesvědčoval a dotkl se její tváře, když se mu vytrhla ze sevření.

„Ne, Edwarde, ty tady máš svoji rodinu a Sybilu, jsi vázaný muž k jiné ženě a my dva čekáme nemanželské dítě, nemanželské!“ zopakovala to otřesné slovo dvakrát. Moc dobře věděl, co to znamená, ale byl schopen hodit všechno za hlavu. V prvním momentu byl zaslepen představou ideálního otce.

Jediné slovo, které jí připadalo jako nejvhodnější řešení, bylo zatracení… ale mohla o tom rozhodovat sama? Mohla se sama rozhodnout, jestli dá možnost dítěti uvnitř sebe přijít na svět?

V duchu si sestavovala důvody, proč by do toho Edward neměl vůbec zasahovat… To ona byla tou, která bude kynout. Ona bude mít potíže s vybíráním jména. Ona se bude trápit s bolestmi a na porodní posteli křičet a potit se, až přijde ten pravý čas. A pak se na ni to dítě upne jako klíště, bez kterého nebude moc udělat svobodný krok… to ji čeká. Vězení. Všechnu tvrdou dřinu odvede ona a on přitom nebude muset hnout ani prstem.

Ale bez něho bys těhotná nebyla, našeptával jí tichý hlásek v hlavě. Možná by bylo i lepší, kdybychom si dávali pozor, sakra! klela v duchu.

Najednou se jí zhoupl žaludek jako na horské dráze. Předklonila se, aby do sebe nasála čistý vzduch, ale stále se cítila nevolně. Přidržela si vlasy mimo dosah úst a spustila nanovo. Když už to pokračovalo deset minut, myslela si, že už ze sebe nic nedostane. Edward jí samozřejmě pomáhal.

„Můžu ti pomoc, Bello.“

„Nemůžeš,“ sykla přidušeně a zdvihla hlavu – musela vynaložit veškeré možné síly, aby ji zas nenechala sklouznout dolů, dítě uvnitř ní jí bralo síly, „nikdo mi nepomůže ve chvíli, kdy se o to musím snažit sama,“ dořekla, když na ni upřel nechápavý pohled. „Vůbec se do toho nepleť.“

„No to teda budu!“ zvýšil hlas, až to v její drobné hrudi hrklo. „Je to i moje dítě.“

„Ty by ses k němu vůbec hlásit neměl.“ Možná to znělo jako výčitka, ale to Bella nebrala na vědomí.

„Jsem otcem a -“

„Žádným otcem nebudeš, Edwarde, je konec. Nemůžu dopustit, aby tě to zničilo. Neodpustila bych si to.“ Oči měla rozmazané a vidění kalné, skoro na něj neviděla. „Zítra odjíždím z Londýna, ale přišlo mi správné, abys věděl, proč se už nikdy neuvidíme.“ Někdy by stačilo prostě slovo Sbohem, ale Bella cítila, že i takové malé, nicneříkající slovíčko, by ji rozdrtilo. A Edward si zasloužil vědět, co pro ni znamenal.

Mnohem víc, než si dokázal představit.

„Já tě nenechám odjet,“ stál si zarputile na svém. Bella se jen pousmála a ustoupila o pár kroků dál, aby na ni nedosáhl. Nebylo snadné trhat jejich vztah.

„Musíš, dva neteční lidé bez lásky k sobě nepasují, nemiluji tě a nikdy nebudu,“ lhala a její srdce plakalo. Surově ji sevřel zápěstí. Opět ten pohled, z něhož Belle naskočila husí kůže. Přejela si dlaněmi po pažích a objala se. „Nekoukej se tak na mě, já jediná vím, co je pro mě nejlepší. Ano, jsi otec a bez tebe bych nebyla v takovém stavu, v jakém jsem, ale okolnosti mi nepřejí být šťastnou matkou, roste ve mně napolovic upíří dítě,“ hluboký nádech a výdech, „a už to je samo o sobě komplikované.“

„Chceš říct, že celé divadélko mezi námi bylo hrané nejen pro povýšenou smetánku, ale i pro nás dva?“ Nenechal se odradit. Stiskl její obličej ve svých dlaních a zuboženě vydechl. Tak moc si přála, aby mu nemusela lhát. V jeho černých očích byl smutek. Za celá svá léta mladé paničky neviděla plakat nebo truchlit muže urozeného původu, ale Edward nebyl daleko k tomu, aby ji odprosil na kolenou. Ovšem ani to by nezměnilo její rozhodnutí.

Další přikývnutí beze slov.

Sevření kolem jejího obličeje povolilo, až úplně zmizelo. Špatné znamení, velmi špatné, říkala si v duchu. Stále nacházela odvahu, aby se Edwardovi zahleděla do očí – najednou si byla jistá, že pouhý pohled ji dokáže spálit jako uhlík.

Jeho reakce ji ale nevýslovně překvapila. Udělal dva kroky dozadu, až klopýtl a narazil do sloupu. Posadil se na betonový výběžek a položil si ruce na kolena a přejížděl jimi až po stehna.

„Já snad špatně slyším,“ mumlal si pro sebe. Bella byla v domnění, že si mluví pro sebe. Popravdě, čekala, že to bude mít takový dopad. Ani její rozhodnutí, které padlo, nebylo lehké. „Řekni, že je to jen vtip,“ zoufale prosil, „řekni, že ani jedno slovo za posledních pět minut jsi nemyslela vážně. Tak sakra řekni to!“ Pomalu ale jistě ztrácel nervy. Chytil Bellu za zápěstí a pevně jej stiskl.

„Pusť.“

„Odpověz,“ nařizoval jí rozkazem.

„Všechno je pravda, nic nemíním vzít zpátky. Já se rozhodla, lorde.“

„Beze mě,“ konstatoval suše. Pohled, kterým ji sjel, byl skoro vražedný. Jako by metal blesky. „Jsem otec, nedílná součást toho, co v tobě roste, a ty se se mnou ani neporadíš?“

„Nic by to nezměnilo, vy svou rodinu máte a já si zajistím svou,“ vykala mu.

Skousl si spodní ret, jako by se snažil držet své emoce na uzdě. Letmý úsměv přejel přes jeho rty a… potom jeho těžké kroky mířily z altánku pryč. Daleko od ní samotné. Prošel kolem ní, aniž by ze sebe vydal slovo. Nedotkl se jí, nepolíbil ji, ani se na ni neusmál. Patrně to mezi nimi znamenalo konec. Ale o to jsi usilovala, ne? zeptal se jí protivný hlásek.

Po tvářích jí kanuly slzy a maličké, teď už rozpolcené srdce, stěží bilo v hrudi. Konec všemu přišel velmi brzy, pomyslela si steskně a odporoučela se do svého domu, kde stráví poslední noc bděním.

 

Vystoupila z černého kočáru taženými koňmi. Do bledé tváře ji udeřil závan mořského vzduchu, jenž se mísil se solí. Vdechla jej a cítila, jak ji šimrá v nosních dírkách. Měla pocit, jako by se jí špína z okolí usadila na plicích a ona nemohla dýchat. Na sobě měla mušelínové šaty v bledě modré barvě, hnědé kadeře spletený v jednoduchý cop pod ohromným kloboukem a na rukou světlé rukavičky.

Společně s ní vystoupila i Sioban a Crystal. Obě ženy se postavily vedle své paní, poklonily se do výše kolenou a pak se odvážily pohledět do jejích očí. Ony samy plakaly. Nechtěly Bellu pustit, ale nemohly jí bránit v jejím rozhodnutí.

„Pevně věřím, že vám ostrov po vašem otci poslouží tak, jak by měl, mylady, rodina Masenových se o vás jistě vřele postará,“ zašeptala Sioban. Bella s tvrdou maskou přikývla. Přeci by ji příbuzní jejího otce nenechali v takové kaši.

Celou noc proplakala, oči měla napuchlé a bělmo červené, nechtěla si svoje loučení s ženami jejího života pamatovat jako smutnou vzpomínku. Udělala pár nerozvážných kroků a… pevně je objala kolem ramen. Tiskla je k sobě a snažila si vrýt do paměti všechny jejich detaily. Udělaly toho pro ni mnoho. A ona jim za to byla vděčná.

„Neplačte, Bello, určitě se na vás náš Pán usměje,“ pronesla vševědouce Crystal a udělala jí pomyslný křížek na čele. S vděčností Bella sáhla na krk, kde jí visel zlatý řetízek s rodovým erbem rodiny. Dostala jej včerejší noci od Crystal a dozvěděla se, že to bylo přání její matky před tím, než po porodu zemřela vyčerpaností.

Erb hodný ženě, jež dokáže pokračovat v rodové dynastii.

„Děkuji vám, jsem vám zavázaná,“ vydala se ze sebe. Obě pokývaly hlavou, když na ně zavolal lokaj.

„Hned tam budeme, Georgi,“ křikla Sioban. Stiskla Belle ruku a propojila jejich pohledy. Možná že měla předešlou noc pochyby o tom, co se vlastně chystá udělat, ale dnes už neměla sílu a popravdě ani nechtěla pochybovat o svém rozhodnutí. Má právo stát se matkou a drobeček uvnitř se musí narodit, aby přivedla na svět kousek nejšlechetnějšího muže, kterého poznala.

„Necháme vás o samotě,“ řekla jí tajemně. Nechala své dvě služebné odejít na palubu lodi, aby s Georgem zajistily zavazadla. Otočila se zády k moři, vnímala neposlušné prameny vlasů, jako vanou s větrem, a zadívala se na krajinu, ve které se narodila… vyrůstala v ní a potkala zde jedinou lásku svého srdce. V nočním světle Londýn vypadal mnohem srdceryvněji.

Vzpomněla si na včerejší večer, kdy na sebe poprvé s Edwardem zvýšili hlas. Možná ronila slzy právě pro jejich nedorozumění a možná taky ne. Byl to velmi vážený muž Londýna, a ačkoli byla mladá naivní slečinka už od začátku, mohla tušit, že se nikde nestane lady Cullenovou. Ctěné místo náleželo jiné ženě a ona jim prostředníka rozhodně dělat nechtěla. A její dítě už vůbec ne.

Na rameni ucítila něžný, přesto těžký dotek. „Jsem rád, že jsem vás tu zastihl, lady,“ pronesl hlubokým, sametovým hlasem. Její srdce zastavilo a chvíli pochybovala, zda neprasklo štěstím. Přišel se s ní rozloučit.

Pomalu se, tak, aby jeho dotek z jejího ramene nezmizel, se otočila čelem k němu a vzhlédla k němu.

Byl přenádherný, stejně jako vždycky. Voda po holení byla cítit i přes mořský vzduch. A ona ji ráda vdechovala, neboť to byla součást jeho bytosti. Stejně tak i fakt, že se spojila s upírem.

„Co tu děláš?“ pronesla zlomeně; nekoukala na to, že formální oslovení jde stranou. Už neměla sílu na to, aby se přetvařovala.

Jeho dlaň s jeho k její a pevně ji stiskl. „Chtěl jsem tě vidět před tím, než mi navždy zmizíš z očí,“ vyřkla jeho ústa ta bolestivá slova. Jejich pohledy se v jeden okamžik střetly a ani jeden nebyl schopen odtrhnout se. Blížili se stále blíže k sobě, jejich těla byla přitisknutá k sobě, nosy se dotýkali a jejich rty dělily jen centimetry. Oba toužili po tom, splynout s tím druhým. Dát najevo své citu vůči druhé osobě, ale v tohle ohledu si byli tak podobní… zarytě mlčeli.

Mezera mezi jejich rty zmizela. Edward se něžně přisál na Belliny rty. S lehkostí je okusoval a vpíjel se do nich s takovou intenzitou, jako by je měl cítit naposledy. Zkusmo jazykem přejel po horním rtu, když Bella zasténala. Z úst se jí vydral hrdelní sten.

„Nechci tě pustit, Bello, nechci o tebe přijít,“ mumlal jí do obličeje a přitom se rty otíral o čelist. „Jedno slovo… stačí jedno slovo a vše se odvolá. Budeme moc být spolu, přísahám, že se postarám o to, abychom mohli žít spolu. Zdejší společnost by ti nesměla říct ani jednoho křivého slova,“ jak krásně to znělo, pomyslela si Bella, „Jen prosím řekni, že všechno bereš zpět, prosím,“ žadonil. Jeho dech se jí odrážel od tváře. Představila si ideální budoucnost po Edwardově boku a musela přiznat, že je velmi slibná až pohádková. Podobné té, kterou jako malá princezna vyprávěla svému otci, když se jí ve své pracovně ptal, jak si představuje svoji budoucnost.

V té chvíli netušila, že se jí štěstí v životě bude vyhýbat obloukem.

Pevně jej sevřela a přilnula k němu. Hladově, přesto zoufale skousla Edwardovy rty. „Lady Isabello, loď je připravená k vyplutí,“ zazněl Georgův hrubý hlas. Idylická chvilka se roztříštila jako střípky skla. V jeho očích byla zoufalá prosba o vzetí slov zpět… jako malá se Bella naučila dostát svému slovu a stejně se chystala zachovat i teď.

„Ráda jsem vás poznala, lorde Cullene, a věřte, že na vás jen tak nezapomenu,“ špitla skoro neslyšně. Objetí kolem jejího těla zmizelo a po chvíli naproti sobě stáli dvě úplně odlišné osoby, které jakoby se vůbec neznaly. Poprvé v jeho výrazu spatřila trhlinku; zhluboka se nadechl a okraje očí měl červené.

„Opatrujte se.“ Byla jeho poslední slova. Otočil se na patě a zmizel ve stínu tmavé noci. To bylo naposledy, co Edwarda Cullena viděla v tak těsné blízkosti a tak zranitelného…

 

Po patnácti letech…

Seděla u bílého stolečku se svými přítelkyněmi a s úsměvem na rtech pozorovala krajinu kolem sebe. Slunce jí svítilo do očí a všude kolem byli drobní živočichové. Pobyt na ostrově, s mořským vzduchem jí vyhovoval. Zrovna se chystala zapojit do živého rozhovoru o novinkách, které se její přítelkyně dozvěděly, když k ní běžel urostlý chlapec s tmavě bronzovými vlasy, zelenýma očima a zamyšleným výrazem. V ruce svíral stoh červených růží.

„Mami, to je pro tebe,“ řekl celý udýchaný, když přiběhl. Předal jí květy do ruky, načež Bella přičichla a ucítila známou, patnáct let starou, vůni.

„Kdo je poslal?“ skoro vykřikla. Edward jen pokrčil rameny. Hubeným prstem ukázal na bílý papírek.

„Předal mi je Joseph, když jsem vyšel z pokoje. Říkal, že je našel před vchodovými dveřmi.“ Bellino srdce vynechalo dva čiré údery a pak se rozeběhlo neuvěřitelnou rychlostí, jako by je chtělo dohnat.

Červená, to je projev lásky a vášně, pomyslela si. Možná nějaký další otravný gentleman, ale ta vůně… znala ji! Jindy by jí bylo do smíchu, ale dnes ne. Rozklepanýma rukama je zvedla a zadívala se na bílou kartičku s úhledně napsanými slovy. Při jejich čtení neudržela ty zvrácené slané hrachy, co s lehkostí kanuly po tváři.

Na začátku jsem si myslel, že je to vše jen hra, ve které se ocitli dva skvělí hráči. Rozumí si, umějí si vyhovit a vzájemně se podržet. S délkou našeho styku se ale měnily city k tobě. Nebyl jsem si sám sebou jistý, ale když jsi mi řekla o tom, že budu otcem, v mysli se mi rozjasnilo. Dala jsi mi něco, co nikdo jiný v mém životě… splnila jsi můj tajný sen. Té noci, kdy jsem se s tebou loučil, jsem pochopil jednu věc. Žena, jež nastoupila na loď, si s sebou vzala kus mého srdce a kus mne. Nevím, jak to dokázala, ale vím, že na ni nikdy nezapomenu. A že věčnost je dlouhá doba.

Děkuji Ti za to, že jsi.

P. S. Náš syn je ti podobný.

Edward

 

Poslední věta byla nejhorší.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tajná láska od Roxany:

 1 2 3   Další »
20.02.2012 [15:26]

SemiskaMoc se mi to líbilo. Jen je škoda, že nijak nepřišli na to, jak spolu být. Věřme, že se jim to v budoucnu podařilo. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.02.2012 [13:37]

JusseppeNádhera, já nemám slov.

25. LuLuu
16.02.2012 [18:39]

LuLuu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon krásne.. .ale jakto to nakoniec dopadlo.. aach.. a čo sA stalo s Bellou? krása!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24. EdBeJa
16.02.2012 [12:56]

EdBeJaRoxy, tvoji povídku jsem otevřela v noci v mobilu a musím se přiznat, že jsem ji po pár odstavcích zase zavřela. Začátek byl plný vášně a erotiky a na to jsem nějak neměla náladu. Emoticon Emoticon
Povídku jsem znovu otevřela ráno. Emoticon
Příběh už dál plynul v duchu očekávání miminka a vyřešení si vztahu s otcem dítěte. Emoticon
Nápad se mi moc líbil, jen mi některé pasáže přišly až příliš zdlouhavé. Emoticon Njn, já a čtení dlouhých jednorázovek (a to je sama píšu dlouhé taky). Emoticon
Závěr byl smutný, ale nedostal mě tak, jak jsem doufala. Emoticon
I přes moje výtky musím uznat, že se ti jednorázovka moc povedla a měla jsi v ní hezky promyšlený každý krok. Emoticon
Gratuluji ke krásnému umístění. Emoticon Emoticon
Ještě jedna poznámka... Docela mě při čtení rušily chybky, kterých je v povídce na můj vkus hodně - překlepy a slovesa ve špatných tvarech (rodech - např. oslovil/oslovila). A na "jej" ti sahat nebudu, ale líp se mi čte oslovila ho, než oslovila jej. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.02.2012 [22:14]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
naozaj úžasné aj keď troška smutné ale naozaj úžasné... Emoticon

15.02.2012 [21:43]

MayaMystery Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.02.2012 [19:11]

klarushaTo bylo nádherné! Smutné, krásné, romantické, a já nevím co ještě... Zaslužené první místo. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20. Roxana
15.02.2012 [18:38]

RoxanaTaké bych Všem chtěla poděkovat za slova chvály, Vaše názory a dojmy, které z povídky máte. Rozhodně mě potěšily.

GCullen, jsem ráda, že se Ti povídka líbila, stejně tak oceňuji i Tvůj návrh na psaní knih, ale já osobně si myslím, že mám daleko k tomu, abych mohla vydat knihu. Je to odreagování a hlavně povídka byla přidaná jen proto, aby mi neležela v pc ladem. Každopádně Ti děkuji, vážím si Tvého názoru... Emoticon

Děkuji Všem moc! Emoticon

15.02.2012 [18:34]

dcvstwilightZasloužené první místo, krása! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18. viki
15.02.2012 [18:12]

Fantastické, opravdu moc krásné !

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!