Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Smrt Edwarda - KiruShinQa

04.10.2010 (21:30) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1112×

KiruShinQa - profil nenalezen

Smrt Edwarda

Nikdy jsem se nemohla cítit šťastnější. Měla jsem vše co jsem potřebovala. Dokončila jsem školu, měla jsem bezvadné kamarády, rodinu, která mně měla ráda takovou jaká jsem. A poslední věc, bez které bych neměla důvod žít. Nežila bych kdybych ho neměla, byla bych jen loutkou v tomto povrchním světě. Edward. Ten, koho jsem milovala. Ten s kterým jsem se uměla smát těm největším kravinám. Ten, kdo mi ukázal, že milovat někoho víc než sebe, je ten nejkrásnější pocit na světě. A já to milovala. Milovala jsem Edwarda. Byl mojí druhou polovinou mého těla. A když odešel, zmizela. Zůstala jsem tu já a tělo bez duše. Moje tělo bez duše.

Ten den co se to stalo byl úplně normální, obyčejný den. Pršelo, což není vůbec neobyvklé. Ve škole byla opět samá nuda jako vždy. Hodiny ubíhali ale stejně rychle jako vždy, když mi byl nablízku Edward. Někdy v duchu Boha prosím aby ubíhali pomaleji. Večer téhož dne bych dala život za to, aby nikdy 02:30 ráno, středa 12.1 nebyla.

"Bello, nechceš si zase někdy vyjet? Teda dneska? Pojedou všichni - třeba do kina. Budee tam ten novej film s Gerogem Clooneym. Pěkný drámo. Mohl by jít, pokud bys chtěla i Edward." křičela na mně snad přes celou chodbu. Moje bláznivá, střeštěná kamarádka Jessica. "No, já nevím," výmluvně jsem se usmála, "dneska jsme chtěli být večer sami. Jen mi dva, táta bude v práci, a konečně bychom chtěli být chvíli sami." "Aha.. no chápu, tak někdy jindy." křečovitě se usmála. "Jo, někdy jindy." přitakala jsem a rychle šla k mému náklaďáčku. Bylo mi Jessicy líto, už několikrát jsem jí odmítla. Vždy jsem si vymyslela nějakou výmluvu. Edward byla moje droga. Nechápu jak jsem mohla bez něj být celý život dokud jsem se nepřestěhovala do Forks. Zvedla jsem hlavu. Opíral se o kapotu náklaŕ fáčku, šibalsky jen jedním koutkem pusy se usmíval a jeho zlaté oči se na mně upřeně dívali. Dotkla jsem se jeho ruky. Jako vždy mi zády projel mráz. "Přesně jako vždy" usmál se na mně a letmo se na mně podíval. "Brzo jako vždy" opáčila jsem na něj. Kdyby věděl, jak jsem ráda, že tu vždy na mně čeká, ale copak bych mu mohla přiznat, že jsem na něj závislá?
Dům byl tichý a prázdný. Charlie odjel do práce kvůli naléhavému případu. Je to asi už 50. nalehávý případ v tomto týdnu. Společně s Edwardem jsme si sedli ke stolu. Pár minut jsme jen mlčeli. Edward vždy chtěl něco říct, ale nikdy to nedořekl. "Tak co se děje? Je to něco s Vic.." nedořekla jsem mou opatrnou otázku. "Ne, neboj se. Já když jsme tady sami, tak bych ti něco chtěl říct.." dotkl se mé  ruky. Nevěděla jsem co od toho očekávat. Jeho překvapení byla vždy nebezpečná. Je tolik odlišný než já a přesto stejný jako já. Naše pocity, touhy, názory se naprosto shodují. Ale teď se ani neusmíval, ani mu nezářili oči. Byl vážný, a mně začínalo bít srdce. "Isabello Swanová, má nejdražší lásko," klečel přede mnou a naše hlavy byly těsně u sebe. Cítila jsem jeho sladký dech. "chtěla by jsi se stát mou ženou..?" otevřel krabičku s nádherným prstenem. "Edwarde Cullene, ráda.." leknutím jsem nadskočila - zazvonil telefon. Edward se jen postavil a já šla k telefonu, který překazil tutou nádhernou, romantickou chvíli. "Halo?... Ahoj Jacobe! Já jsem teď s ....Jo Edwardem. Už by jsi mu mohl začít říkat jménem Jaku. Zítra přijed, dobře, ve tři. Měj se, taky pozdrav uj kluky. Ahoj." položila jsem sluchátko. "Už asi na to není vhodná chvíle říkat to znovu. Jacob vždy zavolá ve vhodnou chvíli." pronesl Edward tichým hlasem.

Až do noci jsme si v mém pokojíku povídali. Chvílemi jsme jen tak leželi nebo se líbali. Tyhle věci jsem mohla dělat pořád, mohla bych se ho dotýkat každý a celý den a nikdy by mně to neomrzelo.  Když už bylo pravdu pozdě nechal mně spát a tiše mi broukal pomalou jazzovou píseň. Raději bych byla celou noc vzhůru abych mohla poslouchat jeho sametový hlas. Nakonec jsem ale usnula. Ne na dlouho. Probudila jsem se v Edwardovi náruči, když se mnou letěl mezi stromy v lese. Nejdřív jsem si myslela, že se to jen zdá, a že je to zase jen z mých hrůzostrašných snů na které jsem si pomalu zvykala. Záhy jsem si to ale přestala myslet, studený vítr mi flákal do tváře a pusa mi tak drkotala, že to muselo být slyšet po celé krajině. Zastavili jsme až na kopci a do té doby Edward nic neřekl. Pomalu se na mně podíval  a jen pronesl. "Musím tě ochránit, jsi v nebezpečí." Chodil stále sem a tam dokola, chvílemi se zastavil, podíval se nahoru do nebe ale nic neřekl. Nevěděla jsem co si mám myslet. Proč jsem v nebezpečí, když se nic neděje? Navíc je strašná zima. Doufám, že to není jeho nějaký vtip. "Edwarde, řekneš mi konečně co se děje?" skoro jsem už křičela po hodině stáni na sněhu. "Alice měla vidění, blíží se sem skupina upíru v čele.." .. "S Victorií." tiše jsem za něj dořekla. Jen kývl na souhlas. Věděla jsem, že to bude zase boj a že příjdou všichni Cullenovi na pomoc. Nevěděla jsem, že mi tato noc změní život. Ale nepředbíhejme. 
Za několik minut jsem viděla, že je Edward nervóznější než kdy dříve. Najednou ztuhl a zadíval se někam do koruny stromů.  Bylo to několik vteřin, ale mně to připadalo jako věčnost.Zničeho nic se objevila Victorie a ještě jeden upír. Poznala jsem ho. Byl to ten kluk co po něm pátrá policie. Oba dva se vrhli na Edwarda. Nemohla jsem nic dělat, jen dívat co dělají. Kde jsou ostatní_? Proč tady nikdo není a nikdo Edwardovi nepomáhá? V duchu jsem volala Jacoba aby mi pomohl. Prosila jsem Boha, ale nikdo nepřišel a nic se nestalo.. Byl to jako zpomalený film. Edward nemohl nic dělat.. Riley a Victoria ho pomalu .. zabíjeli...

Po tom všem jsem tu zůstala jen já a Edward. Oči měl ještě otevřené. Cítila jsem jeho rychlý dech. Držela jsem ho pevně za ruku a křičela na něj. "Nenechávej mně tu samotnou. Mělo to být navždy.. Máme ještě tolik plánů... Edwarde, zůstaň tu se mnou..Miluju tě.." tiskla jsem se k němu. "Taky tě miluju. Navždy tě milovat budu. Navždy tu budu stebou, vždy když si na mně vzpomeneš. Budu tě tu chránit. Předkýmkoli. I před Jacobem.." snažil se o úsměv.. "Edwarde, nebudu muset na tebe vzpomínat, protože tu budeš se mnou." Stále jsem ho pevně objímala, byl celý od sněhu a já byla taky zmrzlá. Byl bílý jako sníh - bělejší než kdy jindy. Jeho sevření už nebylo tolik pevné a víčka se mu zavírala.. "Edwarde Cullene, ráda bych se stala tvojí ženou. Miluji tě.." zašept ala.. "Taky tě miluju..."  pak pustil mojí ruku a zavřel oči. "Neee... Edwarde probuď se. Nesmíš odejít. Miluji tě, tak to pochop. Nesmím tu být sama.. Já to nezvládnu.. Bez tebe ne... " další slza mi stékala po tváři, snad už jsem vybrečela celý oceán. Pro Edwarda bych udělala cokoli. Dala bych za něj život.. "Navždy.." řekla jsem a políbila ho na chladné rty. V dálce pod kopcem jsem zahlédla smečku vlků jak přibíhají. Bohužel pozdě...

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Smrt Edwarda - KiruShinQa: