Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Smrt Belly - Bellaaa

28.09.2010 (22:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1129×

Bellaaa

Smrt Belly

„A kam to pojedeme?“ Zeptala jsem se Alice nedočkavě a přecházela nervózně po pokoji. Ta se na mě zářivě usmála a donutila mě, abych si na sebe natáhla zbytek šatů.

„Neměla jsem ti o tom vůbec říkat. Edward mi zakázal, abych o tom před tebou mluvila. Jenže ty mě vždycky dokážeš přesvědčit. Nedokážu před tebou nic zatajovat a Edward mě za to zabije. Mělo to být překvapení.“

„O co jde?“

„To ti nesmím říct, ale uvidíš, že se to brzy dozvíš. Tak už pojď, nebo ti to vystydne.“ Sešla jsem za ní dolů po schodech a uviděla Esme, jak stojí u plotny a chystá moje oblíbené palačinky. Na to, že byla upír uměla vařit skvěle.

Esme přede mě položila velký talíř s obrovskou porcí palačinek a se smíchem pozorovala, jak je hladově polykám.

„Věděla jsem, že budeš mít hlad.“

„Děkuju ti. Až se Edward vrátí z lovu, tak mi hezky řekne, kam to tak nečekaně jedeme. Už celý měsíc se chováte divně a pořád si něco špitáte. A když se zmíním o Victorii, řeknete mi, že si nemusím dělat starosti. Ale já si je vážně musím dělat, když přede mnou něco tajíte. Ten výlet je určitě způsob jak mě odsud dostat, abyste si mohli zařídit to, co pořád probíráte. Můžete mi to klidně říct. Já to Edwardovi neřeknu, přísahám.“

„Bello, je to pro tvoje dobro.“

„Prosím, jinak nikam nejedu a zůstanu s Charliem pro případ, že byste chtěli použít násilí.“ Esme si povzdechla a Alice kývla na souhlas, ať mi to řekne.

„Edward tě dnes večer vezme pryč do hor daleko odtud, protože Victoria sestavila armádu novorozených upírů, kteří na nás zítra zaútočí. Nechtěli jsme ti to říkat, protože by jsi chtěla určitě zůstat a nedovolila nám tak, abychom tě odtud odvezli. Edward bude šílet, až zjistí, že jsem ti to řekla. Neměla jsem to dělat Bello. Ale ty mi teď musíš slíbit, že se necháš odtud odvést a nebudeš dělat problémy.“

„Kdy má Victoria přijít?“

„Podle mojí vize by tu měla být zítra v pravé poledne. Proč se ptáš?“ Nasadila jsem neurální pohled a na nic nemyslela a hlavně se o ničem nerozhodovala. Rozhodnu se v pravý čas, kdy už bude pozdě na to, aby to mohla Alice včas říct Edwardovi, který by mě určitě chtěl zastavit. Musím na svůj plán počkat, až bude pravý čas.

„Protože by to chtěl vědět každý. A nemusíte se bát, že Edwardovi řeknu, že jste mi to prozradili. Odjedu s ním a vy to s Victorií zařídíte. Hlavně buďte opatrné, nepřežila bych, kdyby se vám někdy něco stalo.“ Obě dvě jsem je obejmula a sehrála tak dokonalé divadlo, až jsem se divila, že jsem to zvládla.

Za hodinu přijel Edward, který neměl ani páru o tom, co se chystám udělat. Nebyl na lovu s ostatními, poznala jsem to podle jeho očí. Takže se mi díky tomu brzy naskytne příležitost provést můj dokonalý plán, který se rozhodnu provést, až bude pravý čas.

Předstírala jsem před Edwardem zlost, že nevím kam mě to veze a když mi to nechtěl říct, dělala jsem uraženou. Možná, že asi poznal, že něco chystám, protože jsem se chovala jinak, než dřív. Ale určitě nemohl vědět, že chystám něco většího, než si myslel.

Jeli jsme celou noc, spala jsem v autě, abych měla ráno sílu na to, co musím nutně udělat. Když jsme konečně dorazili do malé chatky, která byla vysoko v horách, nezapomněla jsem se Edwarda zeptat, kde to jsme. On mi to samozřejmě řekl, jinak bych bez té odpovědi byla ztracená. A jak jsem čekala, když jsme vybalili, měly už jeho oči barvu světle hnědé. Takové byly, když byl hladový.

„Edwarde, běž si zalovit lásko. Já tu na tebe zatím počkám. Dám si sprchu a půjdu ještě spát, jsem strašně unavená. Nemusíš spěchat, stejně budu spát ještě tak do večera. Ty včerejší nákupy s Alice mě úplně vyčerpaly. Klidně můžeš jít, jestli chceš.“

„Tak dobře. Chtěl jsem být s tebou co nejvíc to jde a přitom jsem si zapomněl dojít na lov. Vrátím se asi pozdě večer, protože tady v okolí žádná zvěř není. Kdyby ses probudila a já tu ještě nebyl, můžeš si třeba číst, ale hlavně nechoď pryč. Miluju tě.“ Usmál se na mě a dlouze mě políbil. Trhalo mi to srdce na kusy, že ho musím takhle podvést, ale já jsem nedokázala jen nečinně přihlížet. Bude se na mě hrozně zlobit, ale já musím udělat správnou věc. Ví, že ho miluju a tak to bude napořád, ať se stane cokoliv. Kéž bych nebyla tak tvrdohlavá a nechala ostatní, ať se o Victorii postarají, ale to neudělám.

„Já tebe taky. Tak už běž, nebo se od tebe neodtrhnu.“

„Neříkej to dvakrát. Mám co dělat, abych tě zase nezačal líbat.“ Ještě naposledy mě políbil a vzápětí už byla chata prázdná. Cítila jsem se jako největší podvodnice na světě, ale teď jsem nesměla ustoupit. Vytáhla jsem z batohu mobil a vytočila Jacobovo číslo. Zazvonilo to dvakrát a potom to konečně zvednul.

„Bello, děje se něco?“ Jeho hlas zněl zoufale a starostlivě. Byl to můj kamarád, na kterého jsem se mohla vždycky spolehnout.

„Ne, jsem s Edwardem na malém výletě. Tak mě napadlo, jestli nechceš přijet. Ale dávám ti na výběr. Ty se musíš rozhodnout.“

„Proč se chováš tak divně?“

„Rozhodni se ty Jacobe. Já nemůžu, víš přece proč. Všechno ti vysvětlím, až přijedeš.“

„No tak dobře. Asi jde o Alice, že jo?“

„Tak trochu.“ Řekla jsem mu kde jsem a hlavně ať si pospíší. Slíbil, že by tu jako vlk měl být tak za tři hodiny. To bylo skvělé, protože se musel vrátit dřív, než přijde Edward z lovu a zjistí, že jsem pryč. To už ale bude moc pozdě. No tak! Nesmím nic plánovat, jinak to Alice uvidí. Teď už musím jenom čekat na to, než Jacob přijde.

Četla jsem si zatím knihu, ale moje myšlenky se stejně pořád ubíraly k plánu, jenž jsem ještě neuskutečnila. Až přijde Jacob, můžu se konečně rozhodnout. Vybrala jsem si Jacoba, protože byl vlkodlak a tak Alice nemohla vidět moje rozhodnutí. To se mi skvěle hodilo, protože jinak bych nikdy neměla možnost udělat to, co jsem chtěla.

Uslyšela jsem jak někdo zaklepal na dveře chaty a já radostně otevřela. Jacob měl na sobě jenom kalhoty a vlasy měl mokré od sněhu. Bylo sice léto, ale tady v horách sněžilo pořád. Pustila jsem ho dovnitř a začala mu vysvětlovat můj plán.

„Victoria s jejími novorozenými se chystá napadnout Culleny. Chce mě a já chci být u toho, až budou všichni bojovat. Jasper mi jednou vyprávěl o bojích s novorozenými a člověk je prý přivede svým pachem k šílenství. Kdybys mě chránil a já bych se třeba řízla do prstu, tak by to měli všichni snadnější. Toužili by po mojí krvi nejvíce ze všeho a na boj by se nemohli soustředit.“

„Chceš mi říct, že tě mám odnést na ten souboj? Bože, Bello to po mě přece nemůžeš chtít. Edward a všichni ostatní mě zabijou, až zjistí, že jsem si ti pomohl udělat takovou hloupost. Cullenovi na to přeci nebudou sami. Naše smečka i se mnou jim pomůžeme.“

„Cože?! Takže jsi to věděl i ty, že Victoria přijde? To se mi snad zdá. Proč jsem vždycky já ta poslední, která se o všem dozví? Máme málo času Jacobe. Chci, abys mě odnesl za ostatními dřív, než se Edward vrátí z lovu. Prosím, udělej to pro mě. Nic se mi nestane, slibuju.“

„Tak dobře, i když toho budu do smrti litovat. Ale musíme si pohnout. Victoria tam má být v poledne a to je už za necelé tři hodiny. Když poběžím rychle, měli bychom tam být včas.“ Oblékla jsem si na sebe teplou mikinu a na to ještě bundu, protože mi bude hrozná zima.

Počkala jsem, až se Jacob promění a potom jsem mu vyšplhala na hřbet. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a pevně se ho chytla. Bylo pěkně těžké se ho držet, když foukal strašný vítr a on sebou ještě házel. Měla jsem co dělat, abych udržela svoje ruce sepnuté kolem jeho krku. Pomalu jsem přestávala cítit ruce i záda z toho, jak jsem byla nepohodlně posazená. Jacob na mě bral ohledy, ale já jsem ho pořád popoháněla, ať běží rychleji. Už nám nezbývalo moc času a já se pořád koukala na hodinky, i když to šlo hrozně obtížně.

Konečně jsme po dvou a půl strašných hodinách dorazili kousek k louce, kde se měli Cullenovi s novorozenými setkat. Měla jsem nějaký divný pocit, jako by se mělo stát něco hrozného. Opravdu jsem z toho všeho byla vystrašená. Jacob se proměnil kousek před loukou a byl stejně nervózní jako já. Děsně se bál, že ho všichni zabijí, až mě uvidí. Já jsem se taky bála, protože zbývalo ještě asi deset minut, než se měla zjevit Victoria a do té doby mě ještě mohli Cullenovi odvést někam, kde bych byla v bezpečí.

Ale nebyl čas na to, abychom ještě počkali. Victoria taky mohla přijít dřív. Bude lepší, když se všem ukážu předtím, než přijde. Měla bych jim dát nějaký čas na to, aby se s tím vyrovnali.

Jacob šel vedle mě a pořád zpomaloval. Byl děsně vyděšený a já se mu vůbec nedivila. Být na jeho místě, tak bych asi utekla. Samozřejmě, že jeho smečka už o tom musela asi vědět a Sam mu určitě řekl, že to neměl dělat.

Vyšla jsem pomalu z lesa s Jacobem, který hlasitě polkl. Všichni se na nás otočili a věnovali nám nevěřícný pohled. Nikdy jsem je neviděla víc překvapené, než teď. A zaskočit upíra je opravdu těžký úkol. Viděla jsem Emmetta, jak jeho překvapený výraz pomalu přechází v malý úsměv. On jediný mě asi pochopil. Nebo si ze mě spíš bude dělat srandu.

„Bello, co tu děláš?!“ Vyjela na mě Alice a já šla pomalu blíž. Trochu jsem se bála její reakce a asi jsem jí překvapila nejvíc ze všech.

„Jacob mi pomohl dostat se sem, když byl Edward na lovu. Chtěla jsem vás překvapit, tak jsem tady. Pomůžu vám rozptýlit novorozené.“

„Kdo jste jí o tom řekli? Neřekl nám snad Edward jasně, že kdyby se to dozvěděla, tak provede nějakou hloupost? Až se Edward za chvíli vrátí, tak bude pozdě na to, aby Bellu odvedl. Bello, být tebou, tak se třesu strachy.“

„Já vím Carlisle, ale nemůžu se někde ukrývat zatímco vy tu bojujete… počkat. Říkal jsi až se Edward za chvíli vrátí?“

„Ano, měl v plánu tě nechat v horách a po boji se za tebou vrátit. Ten lov byl jen důvod, aby se sem mohl dostat. Tak by jsi neměla žádné podezření a o ničem by ses nedozvěděla.“

„Nevěděla jsem, že tu bude. No, asi bude hodně naštvaný, co?“ Oči všech přítomných se obrátily někam za mě.

„Ani nevíš jak.“ Ozvalo se za mnou zavrčení a já se s hrůzou obrátila. Stál tam Edward a z očí mu šlehaly blesky.

„Nemůžu uvěřit, že jsi to opravdu udělala. Myslel jsem, že máš dost rozumu na to, abys tam zůstala sama ale vidím, že nemáš. Měl jsem tam s tebou zůstat a dát na tebe pozor. A s tebou si to Jacobe vyřídím později.“

„Poprosila mě o to, nemohl jsem nic dělat.“

„Ale mohl. Teď jí můžou zabít a je to jen tvoje vina. Strašně jsi nám to ztížila Bello. Budeme na tebe muset dávat všichni pozor.“

„Omlouvám se, byla to chyba.“ Edward mě objal a lehce mě políbil. Věděla jsem, že se o mě bojí, ale už bylo pozdě se vracet. Můj pach byl tady na louce a novorození by šli po něm, kdyby se snad nějakému podařilo uprchnout.

„Připravte se, už jdou,“ varovala nás Alice. Doufala jsem, že mi Edward tu hloupost odpustí. Ale když už jsem tu, tak musím splnit to, proč jsem tu.

Edward, Jacob a Alice si stoupli kolem mě a zavřeli mě tak do ochranného kruhu. Věděla jsem, že to později bude k ničemu, protože to co se chystám udělat tomu pomůže.

Na druhém konci louky se seřadilo asi dvacet upírů, kteří měli rudé oči. Před ně si stoupla Victoria a jakmile mě zahlédla, škodolibě se usmála. Edward vedle mě zavrčel a chytnul mě za ruku. Věděla jsem, že ho rozrušily Victoriiny myšlenky. Měla jsem upíry ráda, ale jí jsem ze všech nenáviděla. Ti novorození byli nevinní. Nevěděli nic o tom, že by snad mohli pít zvířecí krev a přidat se na naši stranu. Bylo mi jich líto, protože neměli na vybranou. Jasper mi říkal jaké to je být novorozený a já jsem se na to rozhodně netěšila. Měla jsem s Edwardem dohodu, že mě přemění hned po tom, co se vezmeme. Ale teď ani nevím, jestli se naší svatby vůbec dožiji. Snad Edward pochopí, proč jsem to udělala. Bude to tak pro všechny nejlepší.

Bože, nechci to udělat, ale musím. Cullenovi je sami nezvládnou. Počkám na vhodnou příležitost a pak… nesmím na to myslet kvůli Alice. Zastavila by mě dřív, než bych stihla cokoliv udělat.

Novorození se rozběhli proti nám a stejně tak vlci s Cullenovými. Jen mí tři strážci stáli kolem mě a chránili mě. Alice mě ještě naposledy objala.

„Zvládneme to Bello. Mám tě ráda.“

„Já tebe taky Alice. Slib mi, že kdyby se mi něco stalo, tak se postaráš o to, aby Edward neudělal nějakou hloupost. Prosím, slib mi to.“

„Slibuju.“ Usmála jsem se na ní a potom obrátila svou pozornost zpět k boji. Nestíhala jsem sledovat jejich pohyby, viděla jsem jen rozmazané šmouhy. Victoria se zuřivě prala s Rosalií, kterou odhodila daleko od sebe. Rosalie proti ní neměla šanci. Emmett se rychle rozeběhl za Rosalií a pomohl jí vstát. Novorozených pomalu ubývalo a já se modlila, aby moje rodina přežila. Viděla jsem, jak kousek ode mě napadl Sam jednoho upíra a zuřivě ho trhá na kusy.

Edward se vrhl na pár upírů, kteří ohrožovali Carlislea. Alice pomáhala Jasperovi a Jacob stál dál vedle mě a měl co dělat, aby mě udržel v bezpečí. Teď nastala moje chvíle. Teď budu moct konečně udělat to, co je správné. I když to Edwardovi zlomí srdce, pomůže nám to vyhrát.

Vyndala jsem si opatrně z kapsy malý nůž a řízla se do ruky. Mou paží projela ostrá bolest a já zalapala po dechu. Byla jsem už na bolest zvyklá a proto jsem jí skoro ani necítila. Nikdo si mého zranění zatím nevšiml, ale já jsem využila toho, že Jacob zrovna s někým bojuje a rychle se rozeběhla do středu louky.

Zmáčkla jsem si ránu na ruce, aby z ní vytékalo ještě více krve a rozhlédla se kolem sebe. Novorození zavětřili mou krev a hladově se na mě všichni podívali. Edward se ke mně zděšeně obrátil. Chtěla jsem jí zpátky za ním, ale náhle jsem ucítila hroznou bolest. Něco tvrdého do mě narazilo a já spadla na zem. Necítila jsem nic, jen chlad, který mě začal obstupovat.

Slyšela jsem Edwardův výkřik a snažila se udržet oči otevřené. Jenže to nešlo. Chtěla jsem je mít otevřené, ale nemohla jsem. Byla jsem naprosto bezmocná.

Co jsem to jen provedla? Už nikdy nespatřím svoji lásku, ani nikoho z rodiny. Už nikdy je neuvidím, ale aspoň jsem je zachránila. Zasloužili si mojí pomoc. Nelituji toho, že jsem to udělala. Ale Edward si tohle nezasloužil. Bude trpět a přesto jsem se nechala zabít.

Cítila jsem, jak mě něčí ledové paže objaly a já se přinutila otevřít oči. Spatřila jsem nad sebou svého anděla. Usmála jsem se na něj, ale on na mě ne. Jeho oči byly plné bolesti, kterou jsem mu způsobila. Tiše vzlykal a hladil mě po vlasech.

„Proč jsi to udělala Bello?“

„Musela jsem. Zachránila jsem vás. Nikdy bych nemohla žít s tím pocitem, že jsem někomu ublížila. Někdo z tvé rodiny mohl umřít a to jsem nedopustila. Teď jsou všichni v bezpečí.“ Oči se mi začínaly pomalu zavírat.

„Lásko, neodcházej prosím. Nemůžeš mě tu nechat samotného. Bez tebe můj život nemá smysl. Musíš bojovat. Udělej to pro mě prosím. Jsi moje světlo, které prosvětlilo můj život a já tě už nikdy nenechám odejít. Nikdy, rozumíš?“

„Miluju tě, Edwarde. Nikdy jsem nikoho nemilovala tak jako tebe. Nesmíš se kvůli mně trápit. Jsem si jistá, že poznáš někoho jiného a budeš šťastný. Udělej to pro mě. Mysli na svojí rodinu. Edwarde, chce se mi spát a je mi zima.“

„Prosím, Bello. Zůstaň se mnou.“

„Miluju tě.“ Naposledy jsem zavřela oči a propadla se do věčného spánku. Snad se někdy se svým andělem ještě shledám.

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Smrt Belly - Bellaaa: