Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Smrt - Alicejazz

27.09.2010 (22:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1315×

Alicejazz

Smrt

„Lásko, já si musím něco zařídit, tak za tři hodinky se vrátím,“ oznámila Bella svému slunci, Edwardovi. Měla na dnešek domluvenou schůzku s Jacobem, že jí prý potřebuje něco naléhavého říct. Edward se na ni zvědavě podíval, ale nekomentoval to. Naučili si ve vztahu dávat určitou volnost. Bella tedy spokojeně popadla teplý kabát a klíčky od auta a vyšla ven.

Dnes jako obvykle pršelo a sluníčko bylo zalezlé za mraky. Bella nasedla do Chevyho a napodruhé nastartovala. Vyjela směr les, kde se měli s Jacobem sejít. Bylo to nedaleko domu Cullenových, takže by se mohla cestou zpátky stavit za Alici. Spokojeně si pobrukovala svoji ukolébavku. Dojela na kraj lesa a dál už musela po svých. Tato část schůzky se jí líbila nejméně, protože ona a les... to nešlo dohromady.

Vydala se na cestu přes zrádné kořeny a kameny směrem k jejímu cíly. Nebo si to alespoň myslela. Za hodinu došla na takovou malou mýtinku, hezkou, ale zdaleka ne tak krásnou, jako byla Edwardova loučka. Uprostřed stál Jacob v kraťasech. Bella se k němu rozbehla a spustila:

„Jakeu, neměl bys chodit tak málo oblečený. Je zima, nasty...“ Slova jí ovšem zamrzla na rtech, když si ho pořádně prohlédla. Rozhodně nevypadal, ža by mu byla zima. Měl naprosto vážný výraz zasazený v masce pohrdaní. Vítr mu zezadu čechral vlasy, ale ty kupodivu nebyly dlouhé, ale na kraťoučko ostříhané. Byl mnohem vyšší, něž si ho Bella pamatovala a také mnohem víc nabušený.

Bella těsně před ním zaklonila hlavu, aby mu viděla do obličeje. „Co jsi potřeboval, Jakeu?“ zeptala se ho, ale se zvráceným krkem jí to šlo špatně. Nakonec od něj o krok ustoupila.

„Musím... ti něco... říct!“ vyrazil ze sebe namáhavě Jacob. Bellu ihned polil strach, když si všimla, jakým způsoběm jí to Jacob řekl.

„Co ti je, Jakobe, jsi nemocný? Potíže? Neboj se, spolu to zvládneme, jsi můj nejlepší přítel, nemůžu tě ztratit,“ řekla a na konci už přešla do vzlyků a horké slzy si brázdily potůčky v její zmrzlé tváři.

„Nemocný, taky by se to tak dalo říct. Já jsem v-“ zhluboka se nadechl. „Já jsem... To nejde,“ sklonil poraženě hlavu. „Já ti to nemohu říct, jsem svazován pouty, která nejde přetrhnout. Můžeš se ale dovtípit. Nebo ti to ale mohu ukázat,“ řekl a začal se sostředit. Chvilkami to vypadalo, že se jeho obrysy rozostřují a když už třást jako osika, za mnou zašustilo křoví. V tu chvíli jsem se nějaký způsobem dostala na zem před keř a přede mnou stál ve velmi obraném nakrčení... Edward?

Zalapala jsem po dechu. On mne špehuje? Neměla jsem ale moc času nad tím přemýšlet, protože se ozvala hromová rána a Jake vyletěl z kůže, doslova. Místo něj teď před Edward stál obrovský vlk, který na něj varovně vrčel. Edward mu to oplácel stejnu mincí. Chvilku tam na sebe vrčeli a obkreslovali pravidelnou kružnici.

Najednou přestali šumět stromy a zpívat ptáci. Už se neozývalo šustení a cupitání maličkých hladavců po půdě pokryté pestrobarevným listím. Čas se zastavil, příroda ztichla. Jako by i ona věděla, že se schyluje k velké bitvě. Bitvě, ve které je jen jeden vítěz. V bitvě na život a na smrt. Nebe nad mýtinou se náhle roztáhlo a odhalilo Edwarda v jeho pravé podobě. Krásného, vznešeného a nebezpečného. Smrtícího. Jediným zvukem, rozléhajícím se mýtinou byl tlukot dvou srdcí, jedno zrychlené dýchání a neustálé, nepřestávající hrůzostrašné vrčení.

Vlk začínal ztrácet trpělivost a napadl Edwarda. Vrhl se zubama po Edwardově ruce, ale ten znal jeho úmysl o vteřinu dvíř, než bylo pro Jacoba příhodné. Edward jeho útok hravě vykryl a ještě ho odhodil na druhou stranu mýtiny.

Člověk, nebo alespoň normální vlk, by hned tak nevstal, jak byl ten úder mocný, ale Jacob rychle vyskočil, oklepal se a nečekaně učinil další výpad. Toto Edward nečekal, protože Jacob na něj předtím nemyslel a nestihl se úplně uhnout. Pracka s drápy ostřejšími něž nože, mířená na hlavu, jen téměř neškodně sklouzla po rameni. S hnusným skřípotem, jako když kosa narazí na kámen, se svezla po celé délce jeho paže. Edward byl však také rychlý. Bleskově ji zachytil a mocně s ní trhnul směrem k stromu. Vlk měl ovšem také rychlé reflexy takže do předních tlap sevřel Edwardovu ruku a silou jeho vlastního údery mu trhl rukou. Edward měl však štěstí, drápy sklouzly a jeho ruka zůstala volná.

Poté se vrhl na jeho levou nohu, on s ní ale včas uhnul a vlk narazil čumákem do hrubé kůry.  Bolestně zaknučel, ale nevzdával se. Rychle se obrátil soupeři čelem, což se ukázalo jako dobrý nápad, protože tak mohl zavčasu uhnout výpadu mířenému na jeho žebra. Zuřivě zavrčel a vrhl se na  jeho hruď. Skočil na něj stejně jako Kavkazký pes na vlka ohrožujícího stádo ovcí. Takovým výpadem by člověku zastavil srdce a rozdtil žebra. Člověk by ale také neuhnul a neporazil ho na zem.

Edward nyní ležel nad ním a držel ho za krk. Jacob pohotově chňapl po ruce, svírající jeho hrdlo a nyní ji držel  v zubech. Ovšem v této pozici neměl šanci mu končetinu utrhnout, protože nedokázal vynaložil potřebnout sílu. A to si oba dva velmi dobře uvědomovali. Edward nelenil a stisk ještě zesílil. Vlkovi začal unikat z plic vduch a s tím ochabovala i jeho síla.

Za Edwardovými zády se ozval vyděšený výkřik, který pravděpodobně zachránil vlkovi život. Edward sevření povolil a otočil se za zdrojem toho hluku. Vlk unikl a vší silou trhl jeho rukou. Ta se s odporným skřípěním oddělila od těla a dopadla na zem.

Edward opět bolestivě řval a v agonii vrazil vší silou vlkovi ruku do žeber. Ten bolestně zavyl a skočil po Edwardovi. Vrhl se na jeho ruku, ale nestihl ji pořádně uchopit, protože Edward mu ji vytrhl z tlamy. Vlk překvapený jeho rychlostí nečekal další výpad, takže byl zasažen plnou silou nohou do čumáku. Odletěk kousek dál a narazil do stromu. Edward se k němu pomalu přibližoval a tvářil se jako bůh pomsty.

„Né, Edwarde, Jacobe, prosím, nedělejte to. Neubližujte si!“ ozval se za nimi zoufalý hlas a vzápětí mezi ně vtrhla Bella. Jacob rychle uhnul stranou a scvakl zuby naprázdno. Edward ji chytil za ruku odstrčil od nich co nejdál.

„Ne, nesmíte to udělat, já zemřu!“ ozvala se znovu Bella a nejspíš naprosto marně doufala, že ji poslechnou. Oni si jí však nevšímali a dál bojovali. Jacob se vrhl Edwardovi po ruce a on nestačil včas uhnout a jeho ruka se octla na druhém konci mýtiny. Opět bolestně zařval a se zoufalým výkřikem vykopl na vlka.

Ovšem netrefil. Vlk už mezitím stihl uhnmout, protože navzory jeho ohromnému tělu, byl rychlý, hbitý, silný a nepředvídatelný. Edward naopak bojoval hlavěně svou bystrostí, rychlostí a elegancí.

Vlk se ohnal po jeho noze a utrhl ji. Za doprovudu drastického výkřiku a zoufálého volání, byla noha spolehlivě oddělena od těla. Edward nyní balancoval na jedné noze a bylo jasné, že nemá šanci. Provedl poslední výpad na jeho žebra a to se mu vymstilo.

Vlk uchopil jeho hlavu do zubů a Edward se naposled usmál na svou lásku a vítr k ní donesl ta slova: „Miluji tě. Sbohem...“ A pak Jacob trhl. Edward pomalu zavřel oči a šel dál.

„Néé,“ zařvala bolestně Bella a vrhla se k jeho tělu přiložila hlavu k tělu a doufala, že sroste. To se však spletla, protože Edward by potřeboval krev. Krev, kterou mu ona může poskytnout. Jacob se otočil a prostě odešel.

Bella za ním zašeptala: „Nenávidím tě!“ A pak to zakřičela. Křičela a křičela, ale svou bolest vykřičet nedokázala. Políbila Edwarda na bezkrevné a ledové rty a vyndala nůž, který se jí bůhví jak dostal do kapsy. Byl u něj i lísteček.

Prosím, odpusť, že jsem Vás nezachránila, ale já zasahovat nesmím. Odpusť, sbohem.

Navždy, Tvá Alice

Přoložila si lísteček k srdci a potom ho políbila. Zvedla se a papírek stále pevně svírala v ruce. Došla k jeho končetinám a přiložila je k Edwardovu trupu.

„Prosím, odpusť,“ zašeptala a nožem si podřezala žíly. Položila Edwardovi ruku na ústa a nechala horkou krev stékat do jeho hrdla. Její srdce začalo zpomalovat, až utichlo úplně.

V tu chvíli začal padat první sníh. Jemné vločky překryly rudou krev, roztékající se po listech a nakonec pod sebou pohřbily i mrtvý pár. Pár, který se miloval. Tak, že by pro druhého zemřeli. Dívčiny vlasy jemně prosvítali pod lehkou přikrývkou sněhu. Začalo mrznout. Dívka měla již nyní stejnou teplotu jako vločky, které kolem ní padaly.

Jejich pokožka nyní byla stejně alabastrově bílá a jejich rty stejně rudé. Jejich těla stejně vyschlá, protože ani darovaná krev nedokázala chlapce zachránit, jeho tělo bylo příliš poškozeno.  Už se nedokázalo zotavit. Jejich láska ale stále žije, i když oba zemřeli. Dívka, která ležela po boku nadpozemsky krásného mladíka, pevně svírala v ruce listeček s omluvou její sestry.

Jejich duše si již vybrali svůj příděl štěstí a teď zemřely. Každý jednou zemře a to platí i o upírech, bytostech temných a krvežíznivých.

Svět nyní přišel o dvě úžasné bytosty s čistou duší. Vločky byly jako slzy, které pro ně příroda slzela a vítr foukal tak, že se na nich navršila pravidelná hromada sněhu. Nikdo je nenašel. Jen jejich rodina, která chodila každodenně vzlykat na jejich hrob. Časem přibyl i pomník. Bylo na něm vytesáno:

Isabella Swanová

milující přítelkyně, dcera, vnučka a sestra

Edward Cullen

temná bytost s čistou duší

Navždy budete v našich srdcích

Sbohem

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Smrt - Alicejazz: