Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Přišla jsem do Volterry a... - KacuLLka

BD 7 - vlci

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Přišla jsem do Volterry a... - KacuLLkaSoutěžní povídka - 1. téma Přišla jsem do Volterry

Článek je ponechán v původní podobě, bez oprav.

02.10.2010 (21:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1012×

KacuLLka

Přišla jsem do Volterry a...

Šla jsem pořád dál, nevěděla jsem kam. Ale nohy se nedokázaly zastavit. Byla tma. A já byla zblázněná strachem. Možná proto jsem tak uháněla. Najednou se přede mnou objevil malý záblesk světla. Oči koukaly tím směrem a po chvíli zjistily, že to mihotající světlo byla pouliční lampa. Šla jsem blíž. Když jsem se objevila pod lampou, stála zde řada svítících lamp vedoucích kamsi do neznáma. Jen kamenný chodníček, který se v šeru zdál, až příliš tmavý nasvědčoval tomu, že by světla mohla mířit k městu. Ale k jakému? Byla první otázka, která mě napadla. I když bylo mi to jedno, byla jsem ráda, že konečně vidím trochu světla a, že jsem se snad dostala domů. Vydala jsem se po cestě, kterou vyznačovaly svítící lampy. A opravdu. Najednou se přede mnou objevila velká kamenná městská brána. Nikdo ji ale nehlídal. Řekla sem si, že v noci mají asi volno a dál se o to nestarala, ale to byla chyba. Prošla jsem bránou a ocitla se na náměstí. Všude bylo prázdno a ticho. Baráky byly oprýskané a opuštěné. Šel z nich strach. Já už tak vyděšená, se začala rozhlížet, ale nic neviděla. Jen v dálce byla lampa, která vypadala, že každou chvíli přestane svítit a vedle ní, ulička. Nevím proč, ale z nějakého důvodu mě to do té uličky táhlo, začínalo mě to děsit, ale nakonec jsem se tomu poddala a šla. Bylo to dál, než to vypadalo, jakoby se ta ulička oddalovala. Po chvíli jsem tam došla, ale v té tmě a strachu to vypadalo jako věčnost. Ulička byla úzká a temná a nakoná bylo světlo a dveře. Ze dveří se ozýval podivný zvuk podobný lidskému pláči a zvláštní vůně. Tu jsem nedokázala poznat. Pořád mě to tam táhlo, a proto, i když jsem se bála, jsem ty staré rozvrzané dveře otevřela. Za nimi bylo točité schodiště, které vedlo dolů. Schody lemovaly svícny z ebenového dřeva se skoro vyhaslými svíčkami a starodávné rámy obrazů. Lidi v nich jsem neznala. Měly děsivé oči, takové temné, skoro jakoby po vás něco chtěly, ale zároveň se vám snažily říct ,aby jste se jich nebáli. Nešlo to, dívala jsem se do těch očí a vzpomínala na to nejhorší, co jsem si v životě prožila. Najednou jsem si uvědomila, že z pod schodů vychází zvuk,který mě probudil z hypnózy, do které mě uvedly ty strašlivé oči. Malými cupitavými krůčky jsem se vydala za zvukem, ale stále mi připadalo, že mě ty oči sledují. Za chvíli jsem se ocitla v místnosti. Místnost bylo chladná a temná, měla velká okna a kolem nich rudé závěsy, ale za nimi nebylo nic. Musím být pod zemí, pomyslela jsem si a zachvěla se, neboť i tak sem vanul studený větřík. Místnost jsem si začala důkladněji prohlížet. Uprostřed byla tři velká křesla, vypadala jako královské trůny. Byla zlatá a na každém byl vysoký polštářek jiné barvy. Byla uspořádána do půlkruhu. Za křesly byly velké mosazné dveře. V tu chvíli, kdy na nich stanul můj pohled, se dveře rozrazily. Práskly o zeď, až mi připadalo, že se celá místnost otřepala. Ze dveří vyšli tři postavy. Na sobě měly dlouhé tmavé pláště a černé boty. Měly ledově bílou kůži a ty děsivé oči. Když jsem se vzpamatovala, stály vedle mě, přitom, za takovou chvíli by normální člověk nemohl ke mně stihnout dojít. Co jsou sakra zač? To jsem v tu chvíli netušila, věděla jsem jen, že lidé to nejsou nebo aspoň ne lidé jako já. A ještě jednu věc jsem věděla. Byly to postavy z obrazů, které sem viděla nahoře u schodů, ty postavy, které mají ty temné a nebezpečné oči. Alespoň pro mě. Bála jsem se do těch očí podívat, ale zároveň se mi zdálo, nepodívám-li se, neodkryju tajemství, které skrývají. Podívala jsem se tedy do těch temných očí a viděla záblesk odrážejícího se světla. V tu chvíli na mě postava promluvila. Lekla jsem se. Přestala jsem vnímat strach ale zároveň i krásu očí a leknutím jsem upadla na zem. ,, Kdo jsi? A proč jsi přišla do Volterry? ‘‘ Zeptala se největší a zdálo se, že i nejstarší postava. ,, Jmenuji se Aro a jsem vůdcem tohoto klanu. ‘‘ Jakého klanu? Co jsou zač? Vůbec nic jsem nechápala, ale bála jsem se zeptat. Po chvilce mlčení ze mě vypadlo jen mé jméno. ,, Bella. ‘‘ A proč jsem sem přišla? To jsem ani já sama pořádně nevěděla. Řekla jsem jim, že jsem se ztratila a hledala cestu a pak objevila dveře. Všichni tři mě s vážným výrazem ve tváři poslouchali, zdálo se, že přemýšlí, co se mnou dále udělají. Vypadalo to, že moje neschopnost mluvit a strach, který mi přivodily jejich oči, je pobavil, a proto mi slíbili, že pro tentokrát mě nechají jít. Ukázali mi cestu a poslaly, přič. Než sem však stačila odejít, řekli mi něco velmi zvláštního, nedalo se tomu skoro uvěřit.  ,,Holka ty si měla štěstí, víš vůbec, s kým si měla tu čest? ‘‘ Když viděli, jim už známý nechápavý výraz v mé tváři, pochopily, že netuším. ,, Upíři, jsme nejnebezpečnější stvoření na téhle planetě, tak si dej příště pozor!’’ A s pokřivenými úsměvy najednou zmizeli. Byly bledí, rychlý a jak už jsem znala z knížek, mrtvý. Zdálo se to poněkud zvláštní, že stvoření, o kterých nikdy nikdo neslyšel, žijí blízko nás. Nechtěla jsem tomu věřit, ale musela jsem. Vydala jsem se cestou, kterou mi ty upíři ukázali domů. Cesta byla dlouhá, míjela sem neznámá města a vesnice, brodila se přes nejrůznější potůčky a prodírala se temnými lesy, ale nakonec jsem došla do mě známé krajiny, do mého oblíbeného lesíku, kde už jsem poznávala stromy a místa. Byla jsem doma. Byla jsem ve Forks. Už jsem viděla i svůj dům a před ním své červené auto. Cítila jsem jako by to všechno, to všechno co jsem prožila, byl sen. Už jsem necítila strach a pláč ale cítila jsem radost a smích a byla jsem ráda, že jsem doma. Jako nezavolanou otevřel domovní dveře Charlie, usmíval se, v ruce držel plechovku s pivem a otvíral náruč k objetí. On o ničem nevěděl, o ničem co jsem si prožila. Objala jsem ho a ucítila teplo. Najednou tma, světlo a já se probudila. Byl to jen sen.  Byl ale tak živý. Ty oči, pořád na ně musím myslet.  Ještě že je tu má matka a já ji ten sen můžu převyprávět. Přišla jsem do Volterry a byly tam lampy, dveře, oči a upíři.

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Přišla jsem do Volterry a... - KacuLLka:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře