Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Konec dobrý, všechno dobré od NancyWhite

14.02.2012 (15:30) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 8× • zobrazeno 1860×

EDIT: Článek ponechán v původní podobě.

„Ne, ne, ne, ne, Jacobe, dneska vypráví pohádku Alice,“ kroutila Nessie prstíkem a zatahala mě za rukáv. „Slíbila mi to.“

„Tak se usaď, princezničko,“ zasmál jsem se a posadil Nessii do polštářů, které byly naházené na pohovce.

„Už jsem tady,“ zatrylkovala Alice a posadila se do křesla vedle pohovky.

„Koukej! Koukej, co mi dal Jacob!“ vykřikla Nessie, když se Alice nadechla k vyprávění, a nadšeně natahovala ruku s drobným náramkem, na kterém visela spousta třpytivých hvězdiček.

„Krásné,“ usmála se Alice a spustila dnešní pohádku.

„Kdysi dávno žila jedna dívka. Byla mladá, docela krásná, ale byla sama. Neměla ani rodinu, ani manžela, dokonce ani psa. Lidé ji měli za podivínku, protože viděla věci, které nebyly. Sama bloudila světem a hledala vlastní štěstí. Na své cestě viděla spoustu krásných věcí – krásná města, hrady a zámky, jejichž věže se tyčily až do nebe, slavnosti, karnevaly… Samou krásu. Jen jedna věc, kterou viděla všude kolem sebe, ji trápila, přestože to byla ta nejkrásnější věc na světě…“

„Co to bylo, Alice, co?“ vykvikla malá posluchačka zvědavě. Přiložil jsem prst na její rtíky a řekl:

„Alice nám to určitě poví, jen vydrž.“ Na to se Nessie začervenala a zachichotala a pak mohla Alice pokračovat.

„Byla to láska. Ta dívka potkala miliony šťastně zamilovaných lidí, spatřila miliony polibků a obětí, které ona nikdy nepoznala. Toužila po lásce, snila o ní, doufala, že ji jednou také pozná. Mnozí muži jí skládali poklony, chtěli se jí dvořit, darovat jí své srdce, ale viděli jen její krásu. Ona toužila po skutečném citu. Chtěla skutečnou lásku, která překoná staletí. A právě v době, kdy začala toužit po někom, kdo by ji objímal, kdo by ji miloval, právě v té době poprvé uviděla jeho tvář…“

„Jakou tvář? Komu patřila? Kde ji viděla?“ vyzvídala Renesmé. Alice se na to jen usmála.

„Ve stejnou dobu,“ pokračovala, aniž by Nessii odpověděla na otázku, a ta se proto zamračila, „kdesi daleko žil mladý voják. Byl silný, čestný a statečný, ochraňoval ty, kteří to potřebovali. Během jedné války se ale dostal na místo, které by si nejspíš nikdy nevybral. Jedna mocichtivá žena si ho vybrala, aby jí pomohl stvořit a vycvičit nejmocnější armádu, která by jí vyhrála všechna území, po kterých toužila. Namluvila vojákovi, že ho miluje, ale nebyla to pravda. Jen ho využívala, protože byl opravdu schopný a v boji nejlepší ze všech. Bylo v něm dobro, ale pro falešnou lásku, dělal ošklivé věci. Avšak žádná lež netrvá věčně. Poznal, že není skutečně milován a od všech těch bojů, od vší té krve a bolesti odešel. Bloudil pustinou i divočinou, toulal se světem bez cíle. Netušil, co má dělat, kam by měl jít. Cítil se prázdný. Jakou cenu by mohl mít takový život? Bez domova, bez rodiny, bez přátel… Bez lásky. Byl sám. Na cestách ho provázelo jen utrpení ze vzpomínek na všechny hrůzné činy, které kdysi vykonal pro tu zrádnou ženu, která ho nikdy nemilovala…“

„Ale kde je ta dívka?“ ozvalo se ode dveří.

„Mami! Pojď, pojď taky poslouchat, Alice vypráví pohádku!“ Poskakovala na pohovce jako čertík v krabičce. „Kde je tatínek?“

„Někde se strejdou Jasperem, brzo se vrátí,“ usmála se Bella a posadila se k Nessii z druhé strany. „Ty taky posloucháš pohádku, Jaku?“

„Jasně, je to napínavý jako kšandy,“ zakýval jsem hlavou a Nessie se mi nastěhovala do náruče.

„Teď budeme poslouchat spolu,“ usmála se a pak hned pobízela Alici, aby pokračovala.

„Tak tedy, ta dívka,“ podívala se na Bellu a pak zase zpátky na Nessii, „viděla jeho tvář. Tvář mladého vojáka, který jde světem a nese v srdci jen žal a trápení. Vídala jej tak často, že se rozhodla ho najít. Zpočátku netušila, kterým směrem se má vydat, ale její zvláštní nadání, které lidé nikdy nepochopili, jí nakonec ukázalo cestu. Mnohokrát se jí do cesty stavěly nejrůznější překážky, ale ona se odmítala vzdát. Co když to bude právě on? Co když on bude ta její vysněná láska? Touha najít toho muže ji popoháněla vpřed. Najednou neexistovalo nic, jen on. Byla mu stále blíž a blíž… Jednou, když se na chvíli zastavila v malém městečku, to uviděla. Viděla ho, jak s ní mluví. Viděla, jak jsou spolu… Věděla, že je u cíle. Tady zůstane a počká na něj. On přijde, najde ji a pak… Co bude pak?“ Nessie zatajovala dech, jak ji příběh napínal. Kulila na Alici svoje čokoládové oči a hltala každé její slovo – a přiznávám, stejně tak i já.

„Mladý voják už byl zoufalý. Neměl nic, co by mu dávalo chuť do života. Znaven vlastním životem, které by sám spíš nazval přežíváním, vešel do prvního lokálu, na který narazil. A najednou, spatřil tu nejkrásnější dívku, jakou kdy viděl. Upírala na něj své černé oči a usmívala se, jako by byl tím nejmilejším člověkem na světě. Jako by se celý život těšila jen na něj. Zcela okouzlen pomalu přistoupil k ní a také se na ni usmál.

„Nechal jsi mě dlouho čekat,“ pokárala ho s úsměvem.“

„Tak to se omlouvám, madam,“ zazněl ode dveří hlas přicházejícího Jaspera. Edward se Sethem mu byli v patách.

„Ty tu pohádku znáš?“ nadzvedla Nessie obočí a Alice se zvonivě rozesmála a Bella zrovna tak. Jasper si dřepl ke křeslu, ve kterém seděla Alice.

„Přeju hezkého Valentýna,“ zašeptal a podával jí sametovou krabičku. Pak se nám všem naskytl pohled, který není zrovna obvyklý – Alice s překvapeným výrazem.

„Jak to, že jsem to neviděla?“ žasla a rozvazovala červenou mašli, kterou byla krabička ovázaná.

„Od toho jsem tady já,“ zakřenil se Seth.

„Haló,“ dožadovala se Nessie pozornosti, „já chci vědět, jak ta pohádka končí!“ Bouchla pěstičkou do polštáře.

„Končí to dobře samozřejmě,“ řekla Bella, protože Alice užasle zírala do krabičky na diamantové náušnice a neměla slov. „Zamilovali se do sebe.“

„A žili šťastně až do smrti?“

Jasper objal Alici kolem ramen, dal jí pusu do vlasů, otočil se na Nessii a s mrknutím jí odpověděl: „Ne tak docela…“

„Cože?“ vykulila na něj oči. „Co se pak stalo?“ Jasper zvedl Alici z křesla a s ní na klíně se do něj posadil sám. Pak se ujal pokračování příběhu.

„Zamilovali se do sebe, ale i když našli jeden druhého, nebylo to úplně to pravé. Po čase společného cestování světem se té dívce zjevila jedna hodná rodina. Rozhodli se tedy, že se je pokusí najít. Prošli svět křížem krážem, až konečně stanuli před domem, který ta dívka viděla. Přivítala je mladá žena, která si pozorně vyslechla jejich příběh a pak je spolu se svým manželem přijala do své rodiny. Žilo se jim společně dobře a ke štěstí už jim nic nechybělo,“ uzavřel historku a já si vzpomněl, na jedno vyprávění o tom, jak si Alice adoptovala Cullenovy, a celý příběh zapadl na správné místo. Přestože tu byly jisté podobnosti, netušil jsem, jako moc pravdivá pohádka to je.

„No, tak to končí docela dobře,“ prohodil jsem a Nessie mi zívla v náruči. Bella si ode mě vzala svou usínající dcerku a se zvláštním úsměvem zamumlala: „Konec dobrý, všechno dobré,“ a políbila Nessii do vlasů.

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Konec dobrý, všechno dobré od NancyWhite: