Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Konec dobrý, všechno dobré od Kajushqy1

14.02.2012 (16:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 9× • zobrazeno 2073×

EDIT: Článek ponechán v původní podobě.

Už opět jsem snila o Edwardovi Cullenovi. O nejkrásnějším a nejvtipnějším klukovi na škole. A abych nezapomněla, o mém nejlepším kamarádovi. Která normální holka se zdravýma očima by o něm nesnila? Byl prakticky dokonalý.

Krátké rezavé vlasy v rozcuchu, oči barvy tekutého zlata ve kterých jste se začali topit ve chvíli, kdy se na vás podíval svým typickým uličnickým pohledem, rty v pokřiveném úsměvu, po kterém většina holek padala do kolen a nakonec postava atleta. Byla bych blázen, kdyby se mi alespoň nelíbil.

V mém případě to ale bylo o něco složitější. Já do něj byla zamilovaná a to pořádně. Byla to taková ta mladistvá bláznivá láska, na kterou ještě ve stáří můžete se smíchem vzpomínat. Alespoň se v tom neustále přesvědčuju.

Nikdy jsem nitro svého srdce moc prozkoumávat nechtěla. Už proto, že bylo jasné, že ve chvíli, kdybych se Edwardovi jakkoli vyznala ze svých citů, namlela bych si a to pořádně.

Edward je takový ten typický děvkař, který je s holkama jen pro pobavení. S žádnou nevydržel déle než tři dny. Nechce se vázat, nebo alespoň tak nějak to říká pokaždé, když mi vypráví o svých dalších obětech, které podlehly jeho dokonalému vzhledu a šarmu, kterým oplýval.

Být jeho kamarádkou byla jediná cesta jak zůstat v jeho přítomnosti déle než pár hodin. neříkám, že i to nemělo své mínusy, ale co jsem mohla dělat?

Dnešní den mi ale bude bolestně dávat najevo, že jsem nešťastně zamilovaná. Valentýn, svátek zamilovaných a jedna z nejkomerčnějších hloupostí, které znám. Dobře, opravdu miniaturní část mě zastává názor, že Valentýn přece jenom není tak špatný a jediný důvod proč ho nemám ráda je ten, že na něj budu sama doma koukat na horory. V těch alespoň doslova vytrhávají srdce z těla.

Vstala jsem z postele a pustila rádio jako každé ráno. Šla jsem do koupelny dát si rychlou sprchu. V ručníku jsem se vrátila zpátky do pokoje, když v rádiu spustil jakýsi hlasatel.

„Dnes máme svátek zamilovaných, doufám, že každý máte někoho s kým to oslavit, protože na naší stanici od teď nebudeme hrát nic jiného než pořádný slaďáky.“

Vypnula jsem rádio a povzdechla si. Už to začíná, každoroční valentýnská mánie.

Převlékla jsem se do školy a sešla dolů po schodech do jídelny. Alespoň, že u nás doma se žádný Valentýn nekoná. Naši jsou rozvedení a táta přítelkyni nemá.

Dala jsem si rychlou snídani a šla si vyčistit zuby. Při odchodu do školy jsem se ještě stihla rozloučit s Charliem, a pak jsem vyšla ven. Nasedla jsem do svého náklaďáčku a s hlasitým rachocením jsem vyjela ke škole.

Bylo mi jasné, že škola bude celá vyzdobená růžovými plakáty a po chodbách se budou flákat líbající se páry. Zdá se to jako legrace, ale zkuste mezi všemi v pohodě projít. Všude bude plno plyšových medvědů, kteří budou držet srdíčka s nápisem, miluju tě. No prostě hotový konec světa.

Vystoupila jsem z auta a vydala se ke vchodu školy, u kterého už teď bylo dost zamilovaných lidí. S očima v sloup jsem vešla do školy a prchala ke své skříňce, snažíc si nevšímat všech barevných nápisů a růžové barvy.

Nikdy asi nepochopím, proč z toho lidi dělají takovou událost. Vždyť o nic nejde. Svátek zamilovaných, taková blbost.

Vyndala jsem si ze skříňky učebnici na první hodinu a podle dívčích vzdechů jsem uhodla, že Edward co nevidět přijde ke mně. Otočila jsem se směrem, kterým přicházel, a užívala si každou vteřinu, kdy jsem mohla pozorovat jeho dokonalý úsměv, který házel na každou holku, kolem které prošel.

„Ahoj, Bells“ pozdravil mě svým melodickým hlasem.

Moje srdce začalo běžet maraton, který neměl konce. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby celá škola neslyšela, jak mohutně mi tluče v hrudi. Edward, o kterém jsem snívala, neměl ani zdaleka na Edwarda, který stál přede mnou v celé své božské kráse.

„Ahoj,“ řekla jsem rychle a zabouchla skříňku.

Bylo těžké chovat se v jeho přítomnosti normálně, můj mozek až příliš zaměstnávaly jeho dokonalé oči, na to aby mi říkal, jak mám chodit a o čem mám mluvit.

„Takže jak se ti líbí svátek všech zamilovaných?“ zeptal se mě Edward.

Ani nevíš jako moc, když jsi vedle mě, pomyslela jsem si a usmála se.

„Je to komerční blbost, další způsob jak z lidí vymámit peníze,“ řekla jsem mu klidným hlasem.

„To říkáš jen proto, že nemáš rande,“ rýpnul si Edward. Jako pokaždé měl pravdu, teda jenom trochu, ale část mě byla opravdu trochu zatvrzelá kvůli tomu.

„Měla jsem nabídky, ale Valentýn nemám ráda,“ zalhala jsem pohotově. Doufala jsem, že mi to uvěří. Nejsem moc dobrá lhářka, ale tohle by mohlo vyjít. Chtěla jsem, aby si myslel, že jsem žádoucí. Bylo to trapné a za normálních okolností bych si za to nafackovala.

„Vážně a kdo tě pozval?“ zeptal se mě Edward.

A byla jsem v šachu. Nechtěla jsem se ale tak rychle vzdávat a vypadat jako totální zoufalec, a tak jsem si začala vymýšlet.

„Mike, Tyler, Eric,“ řekla jsem rychle první jména, která mě napadla. Edward se o to už určitě dál zajímat nebude a dá mi pokoj. Jim to nijak neuškodí a moje lež zůstane utajena.

„No, Valentýn je skvělá možnost, jak sehnat holku. Všechna ta zlomená srdce čekající na uzdravení,“ řekl Edward a zasněně se usmál.

Donutila jsem se ke křečovitému úsměvu. Vevnitř jsem křičela, brečela a kopala do boxovacího pytle.

„No jistě, doktore Cullene,“ řekla jsem s předstíraným smíchem, který mi Edward naštěstí v pohodě zbaštil.

Edward se zasmál taky a vzal mě kamarádsky kolem ramen. Kdyby jen věděl, co to se mnou dělalo, asi by okamžitě přestal. Šli jsme tak až do třídy a já si celou cestu užívala závistivé pohledy ostatních holek. Bylo příjemné si na chvíli představovat, že Edward je můj a nikdo mi ho nemůže sebrat. Ta představa měla tak daleko k realitě, že jsem se pouze v duchu smutně zasmála a posadila se do lavice.

Chodby byly sice strašné, ale vůbec se nedaly srovnávat s tím, co mě čekalo v jídelně. Růžové balónky, na každém stole jakési růžové květiny. Tolik zbytečné práce kvůli jednomu hloupému svátku. Zakroutila jsem nechápavě hlavou a vzala si tácek. Když jsem si vybírala zákusek, nemohla jsem si nevšimnout růžové skleničky plněné jahodami a šlehačkou, ozdobenou růžovými srdíčky.

„Co tomu říkáš?“ozval se černovlasý elf vedle mě. Nadskočila jsem, a pak jsem se na ní podívala.

„Ahoj, Alice,“ řekla jsem a místo růžového kelímku jsem si vzala kousek čokoládového dortu.

„Ten zákusek jsem navrhla já,“ řekla Alice, zatímco vedle mě šla ke stolu.

„Hmmm, skvělý“ řekla jsem.

„Nebuď tak mrzutá, Bello. Valentýn je svátek zamilovaných. Máme šanci vyznat své city někomu speciálnímu,“ řekla Alice významně. Už nějaký čas mi bylo jasné, že Alice mě prokoukla a věděla, že jsem do Edwarda zamilovaná. Byla jsem jí vděčná, že nikomu nic neřekla.

„Valentýn je blbost,“ trvala jsem si na svém.

Alice odněkud vytáhla obrovské plyšové mostrum a usmála se.

„Tohle mi dal Jasper, roztomilý že?“ řekla Alice a dala mi maxi bílého plyšového medvěda skoro k obličeji.

„Úžasný,“ řekla jsem sarkasticky a zakousla se do kousku pizzy.

„Nic si z ní nedělej, Alice. Bella už je taková,“ řekl Edward, který si k nám zrovna přisedl.

Z legrace jsem do něj šťouchla a zakroutila hlavou.

Jak už to bývalo v zimě ve Forks zvykem, hned po odpoledním vyučování vyběhli všichni ven na pořádnou koulovačku. Trochu jsem se bála o svůj život, ale nakonec jsem se přidala taky a hned pořádně trefila Edwarda, který mi to hned oplatil. Naštvaně jsem do něj strčila, ale on se nehnul ani o píď. O mé se to stejné říct nedalo a skončila jsem v hluboké vrstvě sněhu. Edward se sehnul ke mně a držel mi ruce u země.

Napadlo mě, jak jednoduché by pro mě bylo nadzvednout hlavu o pár centimetrů a dotknout se jeho rtů. Zajímalo mě, jaké by to bylo, kdybychom se políbili. Edward určitě líbá skvěle. Ještě předtím, než jsem nad tím mohla zauvažovat víc, zatřepala jsem hlavou.

„Vzdej se,“ řekl mi se smíchem.

„Nikdy,“ řekla jsem a rychle se vyvlékla z jeho železného sevření. Nebylo to nic lehkého. Edward sice skoro nejí, ale svaly má pořádné. Nemá sice na svého bratra Emmeta, ale pořád by dokázal přeprat většinu kluků na škole.

Další ránu ode mě schytal do obličeje, ale zdálo se, že se jen dobře baví. To byl celý Edward, ze všeho si dělal srandu.

„Takže, přeju hodně štěstí s holkama,“ řekla jsem mu váhavě, když mě doprovázel k mému autu.

„Jo, jasně. Díky,“ řekl Edward pobaveně.

„Měj se,“ řekla jsem mu a rychle ho objala. Objetí mi oplatil. Já byla ta, která se odtáhla jako první. Stačilo by mi dalších pár sekund a už bych zase začala fantazírovat nad něčím, co se nikdy nemůže stát.

Nasedla jsem do auta a vyjela domů, čekal mě hodně zajímavý večer. Dobře, uznávám, ne tak zajímavý, ale žádná hrůza to nebude.

Napjatě jsem seděla na pohovce a pozorovala nestvůry v televizi. Když jste sami doma, jsou horory asi stokrát strašidelnější. Už jsem si začala představovat, že mě něco sežere, když někdo zazvonil. Vyjekla jsem leknutím a vyskočila ze sedačky. Opatrně jsem se blížila ke vchodovým dveřím. Když jsem byla u nich, rychle jsem je otevřela.

Čekalo mě za nimi příjemné překvapení. Přede mnou stál Edward v celé své božské kráse a usmíval se.

„Ahoj, co tady děláš?“ zeptala jsem se ho překvapeně. Každý by poznal, jak moc jsem z toho nadšená. Bylo to zvláštní, čekala jsem, že Edward na Valentýna sbalí nějakou holku a užije si s ní, ne, že se objeví před mými dveřmi. Nemohu říct, že jsem nebyla potěšena.

„Je Valentýn, nechtěl jsem, abys byla sama,“ odpověděl na mou otázku a vešel dovnitř. Nechápavě jsem se na něj zadívala. Bylo to hezké gesto, ale nechápala jsem, o co jde.

„Nemáš teď náhodou léčit zlomená srdce,“ zeptala jsem se ho pobaveně.

Edward se na mě zadíval, a pak si povzdychl.

„Měl jsem to v plánu, ale nemám na to náladu,“ řekl.

Začala jsem si ho pořádně prohlížet. Není nemocný? A co to má vlastně znamenat?

„Proč?“ zeptala jsem se ho jednoduše. Asi má nějaké problémy a já ho jako správná kamarádka vyslechnu, jako vždy.

„Protože tě mám rád, Bello. Nejen jako kamarádku. Vždycky mě rozesměješ, pokaždé mi zlepšíš náladu. V tvé přítomnosti se cítím, jako kdyby mi nic nescházelo. Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomil, že to co k tobě cítím, rozhodně není kamarádského rázu.“

A pak bylo ticho. Buď už nevěděl, co říct, anebo to bylo všechno, co měl na srdci. Nechápala jsem. Můj mozek jaksi stagnoval a odmítal zpracovávat jakákoliv data. Edward mě má rád nejen jako kamarádku. Chvíli mi trvalo, než jsem si to poskládala v hlavě.

Nemožné, to bylo první, co mě napadlo. Zhodnotila jsem se od hlavy až k patě a konstatovala, že to nedává smysl. Jak se někomu, jako je on, může líbit někdo, jako jsem já? Byli jsme tak neuvěřitelně rozdílní.

Přesto všechno se mi po tváři rozlil blažený úsměv. On mě má rád. Edward Cullen mě má rád. V břiše mi létalo neuvěřitelné množství motýlů a cítila jsem se, jako kdybych měla každou chvíli vzlétnout. Ano, tohle s vámi může udělat jediný kluk.

Edward ovšem nebyl obyčejný kluk. Byl to, no, Edward. Prostě dokonalý anděl, do kterého jsem byla zamilovaná až po uši.

Když si Edward všiml mého usměvavého výrazu, překonal vzdálenost mezi námi a chytil mě za ruce. Usmál se na mě a pomalu mě políbil na rty. Bylo to asi milionkrát lepší, než jsem si kdy vůbec byla schopna představit.

Valentýn jsem nakonec strávila díváním se na horor. Tentokrát ovšem v náruči dokonalého ochránce, o kterém jsem věděla, že mě jen tak nepustí.

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Konec dobrý, všechno dobré od Kajushqy1: