Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Já jsem... - Kika57


Já jsem... - Kika57Povídka Já jsem... od Kika57 se umístila na 1. místě s celkovým hodnocením 58 bodů v kategorii Parodie ve stylu Scary Movie.
Gratulujeme!

EDIT: Článek je ponechán v původní podobě bez oprav.

Stála jsem před obrovským, skoro rozpadlým hradem a přemýšlela, jestli opravdu vejít. Ještě si to můžu rozmyslet, opakovala jsem si. Ne, Bello! Slíbila jsi to! nedalo se mé druhé já. Naposledy jsem se zhluboka nadechla, uchopila kliku od obrovských dveří a zatlačila do nich. Ty se s hlasitým zaskřípáním otevřely.

„Halo?“ zavolala jsem ustrašeně do hradu. Pomalu jsem šla doprostřed místnosti a doufala, že se co nejdřív objeví Edward.

Prásk!

Prudce jsem se otočila a vyděšeně zírala na zavřené dveře. Rychle jsem k nim přiběhla a snažila se je otevřít, ale marně. Z této strany chyběla klika.

„Ne…“ zašeptala jsem zoufale. Proč jsem si to nerozmyslela? Proč jsem vlastně souhlasila, že se setkám s Edwardovou rodinou? Prý mě chtějí poznat, že to bude zábava.

Otočila jsem se a pořádně se porozhlédla po místnosti. Naproti mně bylo postaveno obrovské, ale rozbité schodiště.

Huhů! slyšela jsem sovu. Co ta tady dělá?!

Rozešla jsem se do vedlejší místnosti a doufala, že tam už někoho najdu. Ocitla jsem se v supermoderní kuchyni. Uprostřed místnosti byla zavěšena klec se sovou. Vyjeveně jsem ji pozorovala. Mám halucinace?

„Krásná, co? Potterovi se taky moc líbila, když ji dostal,“ ozvalo se za mnou.

„Áá!“ křičela jsem z plných plic. Za mnou stál vysoký svalnatý kluk bez nosu a pleší. „Áá!“ zakřičela jsem znovu.

„Mlč nebo ji vyplašíš!“ prosil mě. Rukama máchal sem a tam a přeskakoval z nohy nahoru.

„Ty-ty… Ty jsi…“ snažila jsem se ze sebe dostat nějakou větu, ale nešlo to.

„Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit!“ teatrálně zakřičel a položil si jednu ruku na hruď.

Přemýšlela jsem, kdo by to mohl být. Edward mi vyprávěl o jejich rodině. Tedy… Řekl mi, že je jich dohromady sedm. To mě taky nemohl připravit?

„Takže hrajeme nějakou hru Uhádni mé jméno?“ nechápala jsem.

„A ty jsi snad úplně blbá?“ napodoboval můj tón hlasu.

„Můžeš toho nechat?“

„A čeho?“ Proboha! Ten kluk už mě začínal štvát. Otočila jsem se k němu zády a ocitla se tváří tvář sově. Chudinka malinká na mě upírala vyděšená kukadla.

„Pojď, proletíš se,“ zašeptala jsem, natáhla jsem ruku a prsty přejela po dvířkách od klece.

„Ne, ne!“ pištěl kluk beze jména. „Jsem Lord Voldemrt, jen ji nepouštěj!“ Ejhle… A už vím, jak mu mám říkat. Moment…

„Lord Voldemort?“ Jestli si myslí, že si ze mě bude dělat srandu, tak to se mýlí! To ještě neví, s kým má tu čest.

„Jasný! Jinak by mi tu sovu Potter nedal!“

„Emmette přestaň!“ okřikla ho blondýna celá v růžovém, která právě vcházela do kuchyně. Byla opravdu krásná.

„Ahoj, Barbie…“ řekl Lord Voldemort alias Emmett. Vůbec nic jsem nechápala. Nejdřív sova Harryho Pottera, poté Emmett a teď Barbie? Kde to jsem? Chci pryč…

„Chudinka Bellinka… Jak moc je vyděšená…“ ozvalo se od dveří. Prudce jsem se otočila a zírala na vysokého blonďáka oblečeného v kůži. Jeho koutky úst se vyzdvihly do něčeho, co měl být nejspíš úsměv, ale vypadalo to jako škleb.

„Jinak… Těší mě. Legolas, vždy k vašim službám.“

Kam jsem to přišla? Třeba když zavřu oči, tak se probudím. Jsem jen v hodně špatném snu. Štípla jsem se do ruky a otevřela oči. Ti tři pořád přede mnou stáli, tak jsem to zkusila znovu.

„Nefunguje to, že ano. Já to zkouším pokaždé, když mi rozbijí vázu a nic…“ do místnosti vcházela bruneta oblečená do indiánského. V rukou držela mísu s ovocem, kterou položila na linku.

„Kdo…“ zašeptala jsem. Blonďák s Emmettem se začali pochechtávat, kdež to blondýna odcházela a nechápavě kroutila hlavou. Sledovala jsem, jak se její rty pohybuj jako by něco říkala, ale nic nebylo slyšet. Začala jsem přemýšlet, co jsem za dnešek jedla. Charlie dělal nějakou omeletu s houbami, tak to možná bude ono.

„To je naše Pocahontas, lásko.“ Edward se objevil za mými zády a šeptal mi do ucha. „Koukám, že s většinou rodiny už ses poznala…“

„Myslíš, Voldemorta, Legolase, Barbie, Pocahontas? Ano… už jsem měla tu čest.“

„To jsem rád,“ zasmál se. Pomalu jsem se k němu začala otáčet. Nemohla jsem se dočkat chvíle, kdy ucítím jeho ledový dech, kdy se naše rty spojí v jedny, kdy…

„Edwarde!“ vykřikla jsem, když jsem ucítila jeho ruku tam, kde být nemá.

„Brácha… Ta je fakt dobrá!“ smál se Emmett.

„Nech ji být!“ zavrčel Edward.

„Nechce toho! Nebo chcete návštěvu vyděsit?“ Sledovala jsem nádhernou postavu ve světle modrých šatech. Byla opravdu krásná, i když mi připomínala elfa.

„Sluší ti to…“ začal Legolas, ale v polovině věty se zastavil. Omluvně se na krásku usmál a objal ji kolem pasu.

„Sněhurka! Kolikrát to mám opakovat?!“ pištěla.

„A kde máš trpaslíky? Umřeli?“ pochechtával se Emmett.

„Kde máš nos? Upadl ti?“ vrátila mu vztekle.

V místnosti nastalo hrobové ticho. Připadalo mi to zvláštní. Vždyť Edward říkal, že když jsou všichni spolu, tak jeden mluví přes druhého. Že se nikdy nenudí. Třeba je to mnou. Holt se asi stydí, proto nikdo nic neříká.

„Kdy přijde Carlisle?“ zeptala se Sněhurka.

„Nevím… Už by tu měl každou chvilkou být,“ odpověděla jí Pocahontas a kousla si do jablka. „Fuj! Nic odpornějšího jsem nejedla.“

„A divíš se? Vždyť je otrávené,“ zašeptala Sněhurka, která si netrpělivě podupkávala nožkou.

„Uklidni se… Už je před domem.“ Už jsem nevnímala, kdo co říká. Pouze jsem v duchu počítala každou vteřinu, kterou tu jsem. Do kolika napočítám, než budu moct jít? Proč jsem vlastně kývla na toto pozvání? Kdybych nesouhlasila, tak bych teď seděla s Charliem na pohovce a sledovala baseball. Možná bych si dala jedno, dvě piva s ním a měla se mnohem líp.

„Jsem doma!“ rozléhalo se celým hradem. Lekla jsem se tak, že jsem odskočila od Edwarda. Srdce mi běželo šílenou rychlostí. Slibuji, že už sem nikdy v životě nevkročím!

Otočila jsem se zpátky na Edwarda a udělala krok k němu. Koukala jsem na jeho upnuté, černé oblečení se čtverečkem bílé barvy na krku. On… On…

„K-kněz?“ dostala jsem ze sebe

„Už jsem ti někdy vyprávěl, jak jsem kázal v jedné kapličce? Bylo to úžasný a…“

„Říkal jsem, že už jsem doma!“ zakřičel muž… upír mezi dveřmi.

„Jak originální,“ poznamenala jsem. Tento převlek jsem bezpochyby poznala – Drákula.

„Muhaha… Tedy děkuji,“ zazubil se na zpět a všem nám ukázal své umělé tesáky.

„Hele? Jak to, že Bella nemusí mít kostým? To není fér!“ poznamenal Emmett.

„Je to Isabella, tedy Italka, ne? Ti Halloween neslaví!“ okřikli ho všichni.

 


Kika57



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já jsem... - Kika57:

 1 2 3   Další »
23. Funny1
10.12.2011 [21:02]

Funny1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.12.2011 [15:34]

KacaRosalieWow! Poprvé jsem si taky myslela, že ti hráblo. Ale zmýlila jsem se, jsi geniální! Máš opravdu fantastickou fantazii!

10.12.2011 [12:32]

TeenStarPerfektné! Emoticon Emoticon A ten koniec bol vážne božský! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20. VeruLOSTdaae
10.12.2011 [12:20]

Dokonalý. Emoticon Emoticon Emoticon

19. Liz
10.12.2011 [8:59]

Emoticon Emoticon

18. Kika57
08.12.2011 [16:17]

Kika57Holky, holky... Jste naprosto báječný! Emoticon Moc vám děkuji za gratulace a moc děkuji za vaše nádherné komentáře. Emoticon

PS: "Voldemrt" je překlep! Emoticon Emoticon

08.12.2011 [14:35]

DeninaLove Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.12.2011 [10:42]

NaiteryKiko, Kiko... Jak mi tohle můžeš vůbec udělat!? Emoticon Mysli na to, že jsem o rok starší a vyvaruj mě střetům se záchvatem smíchu! Emoticon
Dobrá práce, geniální nápad, ještě lépe napsaný! To první místo si zasloužíš právem! Moc Ti GRATULUJI! Emoticon Emoticon Emoticon

15. Nikki
07.12.2011 [21:20]

moc dobrá zápletka!!

14. Myrta
05.12.2011 [17:55]

Myrtav první chvíli mě napadlo, že ti hráblo, ale beru to zpět, jsi geniální (i když ono se to někdy těžko rozlišuje) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!